Modularizace – tvorba, výuka, studijní opory, kompetence a jejich rozvoj

1. Modularizace – tvorba, výuka, studijní opory, kompetence a jejich rozvoj Ing. Lucie Paulovčáková, Ph.D. 2012 Projekt „Inovace akreditovaného studijního programu VŠP do modulárního členění“, CZ.1.07/2.2.00/15.0425

2. Obsah 1) Modul – mapa jeho tvorby a rozvoje 2)Zásady pro tvorbu studijních textů • Struktura písemných textů • Hlavní zásady pro srozumitelnost textu • Doporučení pro grafické zpracování studijního textu • Podpora pro definování studijních cílů • Doporučení pro prvky zpětné vazby 3) Myšlenkové mapy k rozvoji kompetencí • Doporučená literatura Lucie Paulovčáková, 2012

3. 1) Modul a mapa jeho rozvoje • Modul vyjadřuje uzavřenou jednotku kurikula, která je relativně samostatná a má určité znaky. • Modul může obsahovat jeden předmět nebo skupinu předmětů, avšak vždy takových, které spolu tematicky souvisí. • Modul je možné zapojit do více studijních oborů/programů nebo ho využít jako samostatný kurz např. v rámci celoživotního učení. Lucie Paulovčáková, 2012

4. Východiskem je popis obsahu vzdělávání příslušného celku (úrovňové deskriptory). • Tento obsah se převádí na předmětové deskriptory (ukazatele popisující předmět/kurz) a dostává podobu učiva. • Pro jednotlivé moduly je třeba stanovit vstupy v podobě předpokládaných znalostí a dovedností pro absolvování modulu, pokud takové existují. Lucie Paulovčáková, 2012

5. Pro modul se stanoví: • cíle vztahující se k obsahu; • vyučovací metody; • předpokládané výsledky (learningoutcomes); • způsob ukončení; • kritéria a metody hodnocení; • počet kreditů; • seznam zdrojů (literatury, studijních opor apod.). Modulu je přiřazen kód pro snadnou identifikaci a jeho umístění ve studijním plánu s označením povinný (A), povinně volitelný (B) nebo volitelný (C). Lucie Paulovčáková, 2012

6. Mapa tvorby a rozvoje moduluZdroj: MOON, J. The module and programme development. 2002. s. 16. Lucie Paulovčáková, 2012

7. 2) Zásady pro tvorbu studijních textů ZLÁMALOVÁ, H.) Cíle • vyjadřují výsledky vzdělávací aktivity; výsledky, kterých má studující po prostudování textu dosáhnout; • stanoveny tak, aby bylo možné je měřit, ověřit jejich dosažení. Členění textu • na studijní jednotky, které odpovídají přednáškách/cvičením – tématům a jejich rozdělení do časových bloků výuky; v distančním studiu odpovídá studijní jednotka 1 – 2 hodinám samostatného studia; • rovnoměrné rozdělení co do obsahu a rozsahu učební látky, pro samostudium ještě rozčlenění do časových úseků, kdy se studiu studující může věnovat, aby udržel koncentraci. Lucie Paulovčáková, 2012

8. Psaní textu • Text je psán více strukturovanou formou, využívány jsou kratší odstavce, vhodně je kombinován lineární a nelineární způsob psaní. Úprava textu • Vhodné je zařazování volného místa pro poznámky studujícího, názory, připomínky, otázky, které studujícího napadnou při studiu, popř. ponechat v celém textu širší vnější okraj. Lucie Paulovčáková, 2012

9. Zpětná vazba • vedení studentů k častému opakování nastudovaného učiva - otázky, zpracování úkolů, případové studie; • formulování otázek tak, aby odpověď byla konkrétní (ne ve smyslu „Pochopili jste … ?“, ale např. „Vyjmenujte, popište … “); • případné zabudování klíče k některým úkolům, aby si studující mohl ověřit správnou odpověď sám a v klidu pokračovat ve studiu dál – posilování motivace; • aktivní zapojování do procesu učení především řešením praktických úkolů a cvičení, zpracováním případových studií Příklady • usnadňují učení se na základě zkušeností Lucie Paulovčáková, 2012

10. Struktura písemných textů Titulní list • graficky přehledný, jednotně upravený pro všechny moduly, obsahuje min. název vzdělávací instituce, název modulu, jméno autora, rok vydání/zpracování. Přehled o zařazení modulu v rámci studijního oboru • na jaké moduly navazuje v rámci studijního plánu, předpokladem pro studium jakých modulů je, jedná-li se o modul povinný nebo povinně volitelný, volitelný. Lucie Paulovčáková, 2012

11. Úvod a poučení o studiu • úvod ke studiu formou průvodce textem, návod jak studovat podle studijní opory, upozornění na problémové části odkazy na další zdroje informací, organizační pokyny. Učební cíle • jedná se o obecné, rámcové cíle celého modulu. Studijní cíle • jedná se o konkrétní jasně formulované a kontrolovatelné studijní cíle každé dílčí studijní jednotky (kapitoly, podkapitoly, studijní jednotky odpovídající přednášce, cvičení apod.) Lucie Paulovčáková, 2012

12. Odhad studijní zátěže • vyjádření času potřebného k úplnému zvládnutí každé dílčí studijní jednotky – pro distanční texty. Pojmy k zapamatování (klíčová slova) Učební text • učivo k prostudování rozdělené do kratších dílčích studijních jednotek, vyhnout se rozsáhlým obsahovým celkům. Vzorová dílčí řešení – praktické příklady, příklady z praxe, modelová řešení • prokládání textu jednoduchými řešeními pro ilustraci, konkretizace obsahu, motivace – praktická použitelnost studovaného obsahu Lucie Paulovčáková, 2012

13. Písemné úkoly na konci studijní jednotky • formulování úkolů problémově, návaznost na bezprostředně předcházející text studijní jednotky; • cíl – přimět studujícího, aby přemýšlel, konstruoval, hledal řešení, používal indukce a dedukce. Otázky k sebehodnocení • umístění na vhodném místě v textu (na konci studijní jednotky, na konci kapitoly) k informování studujícího o jeho pokrocích. Odpovědi na otázky, klíč • většinou na konci studijního textu. Lucie Paulovčáková, 2012

14. Průvodce textem (průvodní slovo autora) • krátké textové pasáže s pomocným slovem autora k podpoře studia, jak si počínat, na co se soustředit; • cíl – navození kontaktu autora (učitele) se studujícím, rady, zpříjemnění samostudia, studující „není sám“, upozornění na nutnost odpočinku, povzbuzení; • dialogový styl. Shrnutí • na konci každé studijní jednotky uvedení krátkého, výstižného, upevňujícího shrnutí, přehledu; • zařazení shrnutí i na závěr celého modulu. Lucie Paulovčáková, 2012

15. Samostatné práce (opravované) • eseje, projekty, případové studie, testy zadávané v rámci textu; • cíl – kromě úkolů zadávaných průběžně v textu pro samostatnou zpětnou vazbu studujícího tyto opravované práce dávají zpětnou vazbu od učitele, tutora. „Slepá zkouška“ • Ověření si studujícím před závěrečnou zkouškou, zda má dostatečné předpoklady k jejímu úspěšnému složení – okruhy, otázky, zkušební testy apod. Seznam literatury • u titulů, které mohou být značně rozsáhlé uvádět výběr konkrétních stránek; • členění na povinnou a doporučenou literaturu. • Další studijní zdroje Lucie Paulovčáková, 2012

16. Hlavní zásady pro srozumitelnost textu • Text je členěn na krátké odstavce; • Odstavec obsahuje pouze jednu hlavní myšlenku; • Věty jsou krátké, bez rozsáhlých souvětí; • Co nejhojnější využívání českých výrazů tam, kde je to možné; • Přejatá slova nebo zkratky okamžitě v textu definovat; • Srozumitelnost a názornost podpořit obrázky, schématy, tabulkami, grafy, poznámkami, vysvětlivkami apod. Lucie Paulovčáková, 2012

17. Další obecné psychologické, pedagogické a didaktické zásady: • přiměřenost; • postupnost; • názornost; • aktivizace studujícího; • soustavnost; • trvalost vědomostí – kontrolní otázky a testy v průběhu textu apod. Lucie Paulovčáková, 2012

18. Doporučení pro grafické zpracování studijního textu • větší formát stránek i písma – dobrá čitelnost; • optimální rozsah textu („tloušťka“) – pokud text přesahuje 100 – 120 stran, měl by být rozdělen do dvou částí; • bezpatkové písmo, snadněji se čte; • prvky grafického vyjádření obsahu – grafy, tabulky, obrázky, schémata apod.); • rozdělení na hlavní sloupec (vlastní studijní text) a popisný sloupec (na poznámky pro studujícího, 20 – 30% šířky, vnější okraj stránky); • využití piktogramů a marginálií – usnadnění orientace v textu; • jednotnost ve všech studijních textech – studijní obor, kurz. Lucie Paulovčáková, 2012

19. Podpora pro definování studijních cílů (BEDNAŘÍKOVÁ, I. in ZLÁMALOVÁ, H.) Cílová kategorie - Znalost (zapamatování si) • konkrétních poznatků; • postupů a prostředků zpracování konkrétních vědomostí; • všeobecných a abstraktních poznatků. • Aktivní slovesa nebo vazba: • definovat, doplnit, napsat, opakovat, pojmenovat, popsat, reprodukovat, vysvětlit, určit, apod. Lucie Paulovčáková, 2012

20. Cílová kategorie – Porozumění • převod (překlad z jazyka, převod z jedné formy do druhé apod.); • interpretace (přeskupení, nový pohled, vysvětlení vlastními slovy apod.; • extrapolace (odvození, odhad důsledků apod.). • Aktivní slovesa nebo vazba: • dokázat, interpretovat, objasnit, opravit, přeložit, vyjádřit vlastními slovy, vypočítat, změřit apod. Lucie Paulovčáková, 2012

21. Cílová kategorie – Aplikace • využití abstraktních a všeobecných vědomostí (pravidel, principů, zákonů, teorií, metod, technik, postupů) v konkrétních situacích. • Aktivní slovesa nebo vazba: • aplikovat, demonstrovat, diskutovat, navrhnout, použít, řešit, vyčíslit, prokázat, uvést vztah mezi … apod. Lucie Paulovčáková, 2012

22. Cílová kategorie – Analýza (rozbor konkrétní situace, informace, procesu) • na prvky (části); • na vztahy mezi prvky; • z hlediska principů uspořádání prvků a jejich vztahu. • Aktivní slovesa nebo vazba: • analyzovat, provést rozbor, rozhodnout, rozlišit, specifikovat, rozčlenit apod. Lucie Paulovčáková, 2012

23. Cílová kategorie – Syntéza Složení prvků a částí do nového celku, plánu, projektu, modelu formou: • vypracování individuálně specifické informace; • vypracování operačního plánu; • odvození souboru abstraktních vztahů. • Aktivní slovesa nebo vazba: • Kategorizovat, klasifikovat, modifikovat, navrhnout, shrnout, napsat zprávu, zorganizovat, vyvodit všeobecné závěry apod. Lucie Paulovčáková, 2012

24. Cílová kategorie – Hodnotící posouzení Posouzení hodnoty myšlenek, dokumentů, výtvorů, metod, postupů apod. z hlediska nějakého účelu podle: • vnitřních kritérií (věcná správnost, návaznost myšlenek, přesnost údajů apod.) • vnějších kritérií (srovnání s jinými analogickými výtvory). • Aktivní slovesa nebo vazba: • argumentovat, obhájit, ocenit, oponovat, porovnat, posoudit, zdůvodnit, srovnat (s normou), uvést klady a zápory, najít rozdíly, vybrat apod. Lucie Paulovčáková, 2012

25. Doporučení pro prvky zpětné vazby Dva základní typy otázek: • Otázky pro přitažení pozornosti k určitým místům v textu – řečnické otázky jako např. „Co na to říci?“ „Jak to hodnotit?“ „Už jste se setkali s tímto pojmem?“ • Otázky k aktivnímu přemýšlení a opakování – otázky kontrolní, problémové a sebehodnotící. Lucie Paulovčáková, 2012

26. Kontrolní otázky • vztahují se k učivu určitého celku, bývají umístěny na konci s cílem pomoci opakovat učivo. Problémové otázky (určené k zamyšlení) • takové formulace, které studujícího vedou k vytvoření odpovědi na základě pochopení prostudované učební látky, odpověď nenalezne přímo v textu; otázky nutí studujícího k přemýšlení, syntetizování, aplikaci apod.; • často se uplatňují jako zadání pro písemnou podobu k odevzdání pedagogovi/tutorovi – externí zpětná vazba. Lucie Paulovčáková, 2012

27. Sebehodnotící (autokorektivní) otázky • cílem je přimět studujícího k zopakování, ověření si zapamatování a porozumění. Správné odpovědi lze nalézt v textu (klíč, správné odpovědi v závěru celého studijního textu). Lze využít elektronický test, který je hned po napsání a odeslání vyhodnocen – zpětná vazba - studující přímo vidí, kde byl úspěšný a kde se mýlil. Lucie Paulovčáková, 2012

28. Varianty kontrolních otázek (ZLÁMALOVÁ, H.) • výběr z několika možností – studující vybírá z několika tvrzení pouze správné; • doplňování chybějících údajů – v textu jsou chybějící údaje, které je nutno doplnit; • přiřazování – studující vyhledává a spojuje informace, které k sobě patří; • kompletace – sestavení celku z částí; • hledání chyb – studující se snaží vyhledat a opravit chybné údaje; • otázky s otevřeným koncem – např. doplnění věty, definice; • otázky ano/ne – studující rozhodne, zda je tvrzení správné; • sekvence – správné seřazení jednotlivých kroků postupu. • Kontrolní otázky mají význam, pokud studující získá okamžitou zpětnou vazbu. Lucie Paulovčáková, 2012

29. 3) Myšlenkové mapy k rozvoji kompetencí (BUZAN, T.; BUZAN, B.) • Myšlenková mapa vyjadřuje prostřednictvím obrazů paprskovité myšlení. • Odráží proces, jakým lidský mozek přemýšlí a tvoří nápady. Myšlenková mapa pak vzniká jejich zachycením a znázorněním. • Myšlenková mapa je vizuálním nástrojem pro celistvé myšlení, podporovány jsou funkce mozku jako zejména paměť, kreativita, učení, veškerá přemýšlení. Lucie Paulovčáková, 2012

30. V čem MM pomáhají? • dávají celistvý pohled na řešený problém; • umožňují rozvíjet myšlenky, objevovat nové tvůrčí cesty - podporují tvořivost; • podporují týmovou práci; • umožňují efektivní plánování; • zlepšují organizační schopnosti; • umožňují vytvářet souvislosti; • rozvíjejí schopnost komunikace; • umožňují zviditelnění myšlenek a jejich lepší zapamatování; • a další. Lucie Paulovčáková, 2012

31. Kde využít myšlenkové mapy ve výuce • při strukturování studijního oboru na začátku studia (např. v úvodu do studia, rozdělení na ročníky, moduly, provázanost, výstupy z jednotlivých oblastí – dosažené kompetence); • při strukturování obsahu předmětu v úvodní hodině; • při zpracování problémů v rámci učební látky; • při shrnutí učební látky na závěr přednášky, při souhrnném opakování • při zpracování bakalářské/diplomové práce, apod. Lucie Paulovčáková, 2012

32. Kroky k vytvoření mentální mapy • začínáme uprostřed papíru/plochy, abychom měli prostor pro rozvoj MM; • zaznamenáme problém, na kterém chceme pracovat – nejlépe jako obrázek, může být i text nebo kombinace, obrázky podporují představivost; • používáme barvy, jsou pro mozek podnětné stejně jako obrázky, mapa je živější a tvůrčí myšlení získává další energii navíc; • k centru připojujeme hlavní větve – hlavní myšlenky, které dále rozvětvujeme , začínáme vpravo nahoře (v 1:00) a postupujeme ve směru hodinových ručiček; • větve znázorňujeme jako křivky, jsou zajímavější; • k větvím přiřazujeme klíčová slova nebo obrázky, podporují tvorbu asociací. Lucie Paulovčáková, 2012

33. Ukázky myšlenkových map Program Freemind Doporučená literatura a další zdroje • BYDŽOVSKÁ, J.; MARINKOVÁ, H.; MULAČOVÁ, V.; SLÁMOVÁ, H. K evropským modulárním strukturám. Praha: SŠVS, 2001. ISBN 80-211-0374-4. • PAULOVČÁKOVÁ, L. Modularizace, její principy a aplikace ve vysokoškolském prostředí. Praha: UJAK, 2012. • SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika.Praha: Grada Publishing,2007.ISBN 978-80-247-1821-7. • ŠŤASTNÁ, V.; ROSKOVEC, V.; SKUHRAVÁ, Š. Národní soustava kvalifikací pro terciární vzdělávání - Úvod do diskuse. Praha: MŠMT a NAEP, 2008. • ZLÁMALOVÁ, H. Příručka pro autory distančních vzdělávacích opor: jak tvořit distanční studijní text . Praha : Centrum pro studium vysokého školství, 2006. ISBN 80-86302-39-3. • Bloomova taxonomie (internetový zdroj) Lucie Paulovčáková, 2012