Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání

1. Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy

2. Povaha pojmu ideologie Neutrální x normativní pojetí ideologie Věda x ideologie „pravda“ x „nepravda“ Karl Mannheim Ideologie a utopie (1929) Ideologie – myšlenkové systémy sloužící k obhajobě společenského uspořádání, odráží zkušenost a vyjadřujíc zájmy určité skupiny Utopie – idealizované obrazy budoucnosti, radikální proměna společnosti, „totální ideologie“ Karl Popper: Ideologie jako „uzavřené“ myšlenkové systémy nárokující si monopol na pravdu, „politická náboženství“ X liberalismu jako otevřeného myšlenkového systému

3. Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

4. Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

5. Politické ideologie

6. Politické ideologie

7. Politické ideologie

8. Systemizace politických ideologií levice x pravicehierarchie a reakce x rovnost a revolucepokrokáři x konzervativciliknavci x mravokárciextremisté x umírněníbudoucnost x minulostateismus x náboženská inspiraceinovace x tradicerovnost x hierarchie komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus

9. Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) -za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

10. Paroubkova rovnost Jdou Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had. Topolánek hned přiskočí a hada zabije. Paroubek na to : "Co jsi to udělal? Nemůžeš zničit každého, kdo se nám postaví do cesty. Je demokracie a každý má právo jít svojí vlastní cestou.„ Jdou dál a najednou začne před nimi poskakovat žába. Paroubek zrychlí a jediným šlápnutím ji rozmáčkne na kaši. Topolánek nechápavě kroutí hlavou: "Ale před chvílí jsi povídal, že každý může jít svou vlastní cestou, ne...?„ Paroubek: " To ano, ale mají se plazit a ne si vyskakovat!!!"

11. Dvourozměrné spektrumHans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964)

14. http://www.politicalcompass.org/ http://www.theadvocates.org/quiz.html http://liblog.alesuv.net/kompas.php www.volebnikalkulacka.cz

15. Systemizace politických ideologií Teorie konfliktních linií (cleavages) „rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) identifikuje 7 hlavních ideologických dimenzí - socioekonomická - náboženská - kulturně-etnická - urbánně-rurální - postmaterialismus (materiální a nebo nemateriální hodnoty) - podpora režimu (obhajoba nebo systémová reforma) - zahraniční politika (spor o prohlubování a charakter evropské integrace)

16. Systemizace politických ideologií Liberalismus Neoliberalismus Neokonzervatismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

17. Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

18. Příklady z naší realityk úvaze a debatě ODS – Neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí ČSSD – Socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, inspirace New Labour TOP 09 – Klasický liberalismus s konzervativními prvky, europeismus KDU-ČSL – Mix prvků moderního a klasického liberalismu, „křesťanská demokracie“ SZ – Moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu SSO – Libertarianismus SPOZ? Ano? Hlavu vzhůru? Úsvit?

20. Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

21. Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

22. POPPER, K. R.Otevřená společnost a její nepřátelé • Tíha modernity • Tíha svobody • Tíha odpovědnosti • Neodbytný sentiment po kmenové uzavřené společnosti, která skrývala individuum pod křídla kolektivismu • Odvěký útok na svobodu a rozum, vzpoura proti civilizaci

23. Konec dějin? (Fukuyama) Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu definitivní vítězství osvícensko-liberálního projektu společnosti založené na trhu, lidských právech a zastupitelské demokracii. „...jsme svědky konce historie jako takové: tj. konce ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako definitivní formy politického uspořádání“. „Konec historie pak neznamená konec světových událostí, ale konec vývoje lidského myšlení o těchto prvních principech“.

24. Liberalismus • John Gray, Liberalismus (1986) • Liberalismus je : • individualistický • egalitářský • univerzalistický • melioristický

25. Kořeny klasického liberalismu • John Locke (1632 – 1704) • ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu • moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní • Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) • Charles Montesquieu (1689 – 1755) • O duchu zákonů (1748) • Dělba moci: • zákonodárná (legislativa) • výkonná (exekutiva) • soudní (justice) • Realizováno v ústavě USA

26. Základní lidská práva John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

27. Klasický liberalismus • - individualismus • - svoboda • - rovnost

28. Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní – účinná V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

29. Kořeny moderního liberalismu Jeremy Bentham (1748 –1832) Přirozená práva – hloupost, kritérium štěstí – užitek John Stuart Mill (1806 – 1873) On Liberty (1859) Úvahy o vládě ústavní (1861) Ideál „liberální demokracie“, utilitarismus

30. Sociální práva • Jsou (oproti negativním právům) nároková, tedy že někdo jiný (stát, společnost, zaměstnavatel) musí obsah tohoto práva zajistit – práci, bydlení, bezplatnou zdravotní péči apod, • zakládají povinnost státu (nebo někoho) nějak konat v můj prospěch (oproti negativním právům) • Jde o práva, která vznikají přetlumočením ideálu

31. slabší individualismus • morálka není důležitá • pozitivní svoboda • rovnost příležitostí • odpovědnost státu • silný individualismus • důraz na morálku • negativní svoboda • formální rovnost • důraz na slabý stát

32. Moderní (sociální) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za přirozenou, žádoucí a morální, moderní liberalismus usiluje o vyrovnání sociálních nerovností, za tímto účelem začal usilovat o spojení se státní mocí - klasický liberalismus stavěl na individualismu a meritokracii, moderní liberalismus se vyznačuje příklonem ke kolektivismu, pragmatismu a socialismu.

33. Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML a socialismu rovná daň x progresivní daň (DPH, daň z převodu nemovitosti, daňové slevy) základní práva x sociální a emancipační práva (kouření v restauracích, registrované svazky, adopce homosexuály) Zastupitelská demokracie x přímá demokracie (otázka referend, přímá volba prezidenta, poměrný volební systém, „odvolatelnost politiků“)