Definice, vznik pojmu

1. VY_32_INOVACE_2B8 Psychická deprivace

2. Definice, vznik pojmu Termín deprivace pochází z latinyprivatio– zproštění, zbavení, nedostatek něčeho Význam a problém tohoto termínu podrobně zkoumal a popsal profesor Zdeněk Matějček (spolupracoval s J. Langmaierem) Deprivace = stav, který vzniká, nejsou-li po dlouhou dobu a v dostatečné míře saturovány důležité potřeby člověka

3. Druhy deprivace Deprivace základních biologických potřeb Deprivace psychická – dělíme dále: senzorická (smyslová) – vzniká bez příjmu senzorických podnětů nebo při jejich omezení (např. u osob se smyslovou vadou) kognitivní (poznávací) – vzniká nedostatečnou stimulací k učení ( výchovným zanedbáním)

4. Kognitivní deprivace může vést ve svých důsledcích k tzv. pseudooligofrenii Senzorická i kognitivní deprivace vyplývají z neuspokojené nebo nedostatečně saturované potřeby stimulace – nazýváme je též podnětová deprivace Sociální – vzniká z nedostatku přiměřených mezilidských vztahů, které poskytují určitý model sociálního chování ) např. izolací nebo separací od přirozeného společenského prostředí – problém seniorů, chronicky nemocných nebo u osob s řečovým handicapem

5. Citová – nedostatečná saturace citových potřeb, chyběním stabilního vztahu s matkou Specifický citový vztah, fixace na osobu, která o dítě pečuje se objevuje již kolem 7. měsíce života děti vrůstající v ústavní péči, ale i v dysfunkčních rodinách

6. Projevy nedostatečné saturace v emoční oblasti Silná citová vazba sourozenců z deprivačního prostředí – navzájem si saturují pocity jistoty a bezpečí Nadměrná až vtíravá fixace na vychovatelku (nebo na jinou osobu z personálu domova), pokud ovšem není v dosahu, rychlé odpoutání a fixování se na osobu další – tzv. fluktuace citů

7. Omezená schopnost navazovat a udržet hlubší a trvalejší vztah V důsledku rané deprivace bývá tendence náhradního uspokojení v jídle, (i když ho má dostatek) nebo hromadění různých i nepotřebných věcí ) nálepky, papírky, víčka atp.)

8. Deprivační činitelé Vnější – vlivy prostředí, jejich délka a intenzita IZOLACE – sociokulturní deprivace (dlouhodobé odloučení od sociokulturních vlivů dané společnosti) extrémní případy hovoří o tzv. vlčích dětech – opoždění neuropsychického vývoje SEPARACE – předčasné a náhlé odloučení dítěte od osoby, na kterou je emočně fixováno

9. POBYT V ÚSTAVNÍ PÉČI – separace od běžného prostředí rodiny, nedostatek citového modelu Problémy v pozdější adaptaci na toto prostředí Může mít podobu ústavní péče od narození nebo pozdější odebrání z nefunkční rodiny Nejzávažnější deprivační činitel – podrobně dlouhodobě sledoval Zd. Matějček

10. DEPRIVAČNÍ ČINITELÉ V RODINĚ – tímto problémem se zabývá tzv. subdeprivace, kterou definoval a popsali Dytrich- Matějček v roce 1975, Matějček subdeprivaci nazývá jakousi ztlumenou, latentní podobou depr. klasické

11. Deprivační činitelé Vnitřní – dosažená vývojová úroveň dítěte – čím dříve, tím je závažnější (do 3 let ) pohlaví – zranitelnější chlapci organismus – tělesné dispozice, psychický a zdravotní stav osobnostní předpoklady předcházející zkušenosti dítěte

12. Projevy a důsledky deprivace Jde-li o deprivaci v raných vývojových obdobích objevuje se celkové opoždění neuropsychického vývoje Opoždění v řeči – chudá slovní zásoba, přetrvává dyslálie, užití řeči v sociálním kontaktu je neadekvátní Opoždění v oblasti jemné motoriky, hrubá se rozvíjí přiměřeně

13. Percepce, hra a praktická inteligence se rozvíjí v pásmu normy Myšlení (i v pozdějším věku je centrované na přítomnost) Motivace k učení je nižší Citová labilita, výkyvy nálad, může chybět empatie, city bývají povrchní, infantilní, vyšší city se vyvíjejí nedokonale

14. Důsledky. Prognóza Náprava má největší naději na úspěch do předškolního věku Obecně platí, že doba nápravy je dvakrát delší než doba, po kterou deprivace vznikala Problémy v dospělosti ve vztazích – idealizace partnerství, nemají model rodiny Promítá se na dětech rodičů, kteří byli v dětství deprivováni Matějček a Langmeier moudře konstatovali: „Pomoc znamená prevenci obtíží v generaci příští“

15. Zdroje: ŠVINGALOVÁ, Dana. Základy psychologie. Technická univerzita Liberec, Vysokoškolský podnik s.r.o., 2000, 55-007-00 HARTL, Pavel. Psychologický slovník. Vydání první Praha: Jiří Budka, 1993 ISBN 80-90 1549-0-5 MATĚJČEK, Zdeněk. Rodiče a děti. Avicenum, Praha 1, 1986