Autoagresivita Suicidální chování a jednání Sebepoškozování Poruchy příjmu potravy

1. AutoagresivitaSuicidální chování a jednáníSebepoškozováníPoruchy příjmu potravy Suicidalita, Sebepoškozování, Anorexie, Mentální anorexie, Mentální bulimie, záchvatovité přejídání

2. Suicidální chování – Suicidální jednání Suicidální chování zahrnuje nápady, fantazie, myšlenky,výroky, proklamace, pokusy, aniž by muselo dojít k vlastnímu suicidiu (z lat. suicidium – sebevražda). Suicidální jednání (behaviorální projevy směřující k vykonání suicidia) a sebepoškozování jsou nejzávažnější projevy autoagrese. Přání zemřít může být nejednoznačné, spojeno s různými fantaziemi depresivního i agresivního charakteru. Měkčí a tvrdší způsoby suicidálního jednání. Suicidium komplexní lidské chování biické nebo patické povahy.

3. Biologická, sociologická, psychologická, podstata sebevraždy Biická sebevražda: motiv vychází z reality, například bilanční sebevražda. Patická sebevražda: spojení s depresí(pocity beznaděje, autoakuzace, negace budoucnosti…), se schizofrenií (úleva od halucinací), závislosti na alkoholu a návykových látkách obecně (úleva od těžkého odvykacího syndromu, akutní halucinózy), s poruchou osobnosti (emoční nestabilita), s posttraumatickou stresovou poruchou apod. Únik ze zátěžové situace, autoagrese, snaha upozornit na sebe …

4. Faktografie sebevražednosti Osmá nejčastější příčina smrti u dospělých, druhá ve věku 15-24 let. Sezónní výskyt –pozdní jaro, podzim. Dokonaná sebevražda v 90 % iniciována duševní nemocí, v 50 % deprese, 30-40% iniciace alkoholismem, schizofrenií a poruchami osobnosti. Pouze 5% souvisí s závažnou tělesnou nemocí. Výskyt roste s věkem, hodně 15-24, nejvíce po 75 let věku. Poměr pokusů a dokonaných sebevražd 10:1. Ženy 3x častěji než muži, muži 4x častěji dokonají. V historii v absolutních číslech ČR 1300-4000 ročně.

5. Motivace suicidálního jednání - spouštěč Fáze symbolické úrovně suicidálních tendencí, člověkem čelící mnoha zátěžím, přičemž se sebevražda zdá být jediným možným řešením. Fáze plánování, kdy probíhá akceptace sebevraždy jako nejvhodnější způsob řešení problémů, hledá se způsob vykonání podmínky realizace, čas. Fáze realizace. Uskutečnění. Náhlá jednání bývají ojedinělá, suicidální jednání mívá různě dlouhou latenci (bilanční a impulzivní, rituální sebevraždy - seppuku).

6. Způsoby provedení suicidia Úmyslné sebepoškození dle MKN – 10 kód X60-X84 – 25 způsobů provedení sebevraždy. Kriteriem závažnosti je přítomnost nebo nepřítomnost suicidálního plánu. Pokud plán má, o jeho závažnosti rozhoduje: letalita metody, dostupnost prostředků, promyšlenost detailů, příprava na smrt. Příčiny suicidálního jednání medicínské (onemocnění), sociální a psychické Sociální faktory: neuspokojivé sociální vztahy, dysfunkční rodina, ztráta sociálních vazeb, ekonomické faktory.

7. Příčiny psychologické • Zúžení subjektivního prostoru –omezené prožívání a vnímání, jednostranné vnímání reality, cítí se v pasti, dominuje úzkost, strach a bezmoc, není schopen regulovat emoce, vlastní existenci prožívá jako bezcennou… • Zablokovaná agresivita nebo její obrácení proti sobě – nemá schopnosti, kvality, je vinen situací, není východiska, k sobě cítí nenávist a hněv… • Naléhavé suicidální fantazie - přání být mrtev Ringelůvpresuicidální syndrom – triáda symptomů suicidálního vývoje

8. Prevence suicidality – krizová intervence Primární prevence eliminace rizikových faktorů, podpora duševního zdraví, posílení protektivních faktorů. Sekundární prevence – včasné zachycení a zahájení léčby klinických projevů, cílena na rizikové skupiny. Terciární prevence – mírní následky klinické poruchy, ochrana před opakováním.

9. Hlavní zásady krizové intervence Navázat kontakt a rozvíjet vztah. Udržet komunikaci. Poskytnout sociální podporu. Dát najevo svoji empatii nikoliv souhlas s jeho jednáním. Rozumět suicidiu jako volání o pomoc. Hledat alternativní způsob řešení problémů, alternativy i pro budoucí řešení krizí. V případě duševní poruchy zajistit následnou péči. Minimalizovat dostupnost prostředků použitelnost k suicidiu.

10. Sebepoškozování - automutilace Je aktem autoagrese bez záměru zemřít, pouze poškodit tělesnou integritu, častěji dívky, často má sociální souvislosti. Rizikové skupiny: osoby pohlavně zneužité, sexuálně nebo tělesně týrané, problematický vztah k vlastnímu tělu; ženy se sklonem k sebeobviňování; neschopnost vytvořit strategie řešení problémů a překonávání překážek; osoby s duševními poruchami. Individuální a skupinová psychoterapie.