Veřejnost a veřejné mínění v politické filozofii

1. Veřejnost a veřejné mínění v politické filozofii Eliška Jungová, IKSŽ, FSV UK LS 2007/8

2. Filozofické koncepty o roli občana, veřejnosti a veřejného mínění ve společnosti – dva základní proudy, u jejichž zrodu stáli antičtí filozofové: Platon Aristoteles

3. Platónský pohled • Preferuje vládu elity a zdůrazňuje malou kompetenci běžných občanů • Politická moc v rukou filozofů • Lid (dav) je impulsivní, bez znalostí a zkušeností • Veřejné mínění je „velké a silné domácí zvíře“ • Rizika demokracie, snaha politiků získat podporu občanů

4. Aristotelský pohled • Účast na vládě a rovné postavení všech občanů - nezbytný předpoklad demokracie • Společný soud veřejnosti - větší zdroj moudrosti než pohledy jednotlivých občanů

5. John Locke (1632-1704) • Lidé jsou svobodní a rovní, díky rozumu jsou schopni racionálně myslet a sledovat přirozené zákony • Na stát se přenáší moc zákonodárná a výkonná, ale jen za předpokladu, že stát chrání práva a svobody jednotlivců • Jednotlivci jsou těmi nejlepšími posuzovateli svých vlastních zájmů a konečnými soudci vlády

6. J. Locke - morální zákony • Božský zákon - jako míra hříchu a povinnosti (the divine law) • Občanský zákon - jako míra pro zločiny a nevinnost (the civil law) • Zákon veřejného mínění či veřejné pověsti – jako míra ctnosti a neřesti (law of opinion or reputation) – lidé mají moc stanovovat morální normy a hodnotit chování ostatních

7. J. J. Rousseau (1712-1778) • Role občana je to nejvyšší, o co může jednotlivec usilovat • Svrchovaná moc je lid tvořící zákony, podle nichž žije (legislativní moc) • Ovládáni mají být vladaři, lid jim propůjčil výkonnou moc • Aktivní angažované občanství – občané mají na společných shromážděních rozhodnout, co je pro obec dobré a schválit odpovídající zákon

8. Dvě formy společenské vůle • Rozlišuje mezi obecnou vůlí a vůlí všech: • Obecná vůle – veřejně vytvořené koncepce obecného blaha. Přihlíží jen k zájmu společnému. Uskutečňuje se ve svrchované moci lidu • Vůle všech přihlíží k zájmu soukromému, je jen souhrnem jednotlivých vůlí

9. Rousseau - zákony • Zákony státní – upravují vztah mezi institucemi • Zákony občanské – upravují vztah mezi lidmi • Zákony trestní – stanovují sankce a tresty • Zákony založené na mravech, zvycích a zvláště veřejném mínění – nejdůležitější ze všech, nepsané, dlící v srdcích občanů. Tvoří opravdovou ústavu státu, nahrazují a znovuoživují ostatní zákony, když stárnou a uhasínají.

10. John Stuart Mill (1806-1873) Liberální demokratické smýšlení Upozorňoval na rizika: • Rostoucí moci vlády v různých společenských oblastech • Rostoucí závislosti občanů na vládě (jako zaměstnanců, příjemců služeb) • Tyranie většiny ve veřejném mínění

11. Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Rozšíření volebního práva ohrožuje možnost politické svobody a osobní nezávislost • Silný sociální stát – udržuje občany v permanentním dětství • Konzumní společnost – lidé jsou spotřebiteli, nikoliv občany, nepřemýšlejí o věcech veřejných • Subtilní despotismus - maskovaný suverenitou lidu

12. G. F. Hegel (1770-1831) • VM je vyjádření empirické všeobecnosti a myšlenek mnohých • Jeho funkcí je racionální utváření panství • Je nahodilé, věda do oblasti VM nepatří

13. „Veřejné mínění si zaslouží stejně úctu jako opovržení“ • Konflikt zájmů ve společnosti – soukromí vlastníci reprezentují pouze partikulární zájmy • VM ztrácí základnu jednoty a stává se souhrnem subjektivních mínění mnohých • VM je formou zdravého lidského rozumu, je předsudečné, ale přesto vyjadřuje opravdové lidské potřeby a správné tendence

14. Veřejné mínění - vzdělávací prostředek • Vladař nevykonává práva veřejnosti, základem jeho moci jsou mravní zákony, světový rozum • VM je formou občanské integrace shora – vede k pochopení státu a jeho záležitostí, činnosti institucí, lékem proti domýšlivosti úředníků

15. Karl Marx (1818-1883) • Zrušení feudálního panství neznamená zrušen panství vůbec • Politicky činná veřejnost soukromých vlastníků reprezentuje pouze třídní zájem buržoazie • Třídní podstatu „veřejnosti“ zakrývá

16. Veřejné mínění - falešné vědomí • Řešením je odstranění třídních rozdílů zespolečenštěním výrobních prostředků • Zmizí politická moc jako organizované násilí jedné třídy vůči druhé • Demokratická veřejnost bude schopna řídit a kontrolovat chod společnosti

17. James Bryce (1838-1922) Čtyři typy demokracie: • Přímá demokracie – možné jen v malých komunitách • Dominance reprezentativních shromáždění – parlament jedná v zájmu země, je schopen ho rozpoznat lépe než veřejnost

18. 3. Americký model – volení zástupci jsou reprezentanty skupin, volby v rychlém sledu, podléhání tlaku veřejného mínění (faktická vláda VM) 4. Budoucnost: vláda veřejného mínění – zjišťování VM bez mašinérie voleb – teoreticky možné, technicky nereálné

19. Gabriel Tarde (1834-1904) Rozvoj veřejného mínění je podmíněn: • Vznikem veřejností (literárních, filozofických apod.) • Přeměnou soukromých rozmluv v rozmluvy veřejné • Rozvojem komunikačních prostředků, zejména tisku

20. Jürgen Habermas (nar.1929) • Občanská veřejnost se vyvinula z reprezentativní (typické pro středověk) • Veřejná sféra – prostor pro „rozvažující“ publikum • Vznik spojen s rozšířením tisku – čtenářská, literární veřejnost • Byla nositelkou občanských emancipačních ideálů • Základem občanské veřejnosti je soukromá osoba - svobodný vlastník, tudíž politicky nezávislý

21. Občanská společnost předpokládá oddělení veřejné oblasti (stát) od soukromé (trh, rodina) • Cíl veřejnosti – prostřednictvím veřejného mínění kontrolovat a legitimovat panství • Refeudalizace veřejnosti - úpadek v důsledku přechodu od liberalismu ke kapitalismu státního intervencionismu • Princip veřejné diskuse je nahrazován manipulací ze strany médií a public relations • Publicita je používána pro dosažení souhlasu a prestiže