KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI

1. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI Michal Lehnert

2. Osnova přednášky • Charakteristika KS. • Význam KS pro tréninkovou činnost a sportovní výkony. • Členění KS. • Metodické aspekty rozvoje KS. • Diagnostika KS.

3. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI Komplex schopností lehce a účelně koordinovat pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby. • KS jsou úzce spjaty s řízením pohybu, resp. s dovednostmi a mohou působit pouze v jednotě s kondičními schopnostmi (projevují se v komplexu)! • KS jsou tréninkem značně ovlivnitelné.

4. ČLENĚNÍ KS Diferenciační Orientační Rovnováhová Reakční Rytmická Spojování pohybu Přestavby pohybu

5. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • Koordinace– součinnost CNS a kosterního svalstva při cílené pohybové činnosti • Obratnost– popisuje dobře koordinovaný průběh pohybu (vnější projev) • Pohybová koordinace – vyjadřuje aspekt silového, časového a prostorového řízení pohybové činnosti (regulace pohybu). • Především dílčí pohyby či pohybové fáze jsou uváděny do souladu tak, aby vytvořily harmonický celek pohybového aktu.

6. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • UplatněníKS především při pohybové činnosti • s vysokými nároky na řídící činnost nervové • soustavy (složitější pohyby, změna pohybů…). • Odlišné nárokysportů na koordinační • schopnosti (jednoduchá lokomoce x • lokomoce spojená s různou manipulací - tenis, • moderní, gymnastika)… • Rozvoj KS a svalový aparát:rozvoj činnosti • agonistů a antagonistů, svalového napětí, • ekonomizace svalové činnosti.

7. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • KS a Technická příprava: • -KS ovlivňují její efektivitu (kvalitu motorických dovedností a jejich využití) a naopak. • -KSumožňují učení se pohybovým dovednostem a ovlivňují jejich projev – dominuje přesnost, rychlost, složitost…

8. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • Interindividuální rozdíly v KS se projevují ve: • Výběruefektivníchpohybových programů. • Koordinaci dílčích pohybů a jejich spojování do • celků. • Správné reakcina podněty k zahájení nebo • změně pohybu. • Kontrole pohybů a přizpůsobenípohybů • měnícím se podmínkám…

9. VÝZNAM KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ • Optimálně rozvinuté koordinační schopnosti: • Urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností. • Příznivě ovlivňují dříve osvojené dovednosti(přispívají k jejich stabilizování, zjemňování a hlavně k jejich adekvátnímu využívání v konkrétních situacích…).

10. VÝZNAM KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ • Optimálně rozvinuté koordinační schopnosti: • Spoluurčují stupeň využití kondičních schopností(např.rytmická souhra pohybu paží a nohou při plavání kraulem apod.). • Ovlivňují estetické pocity, radost a uspokojení z pohybu (koordinované pohyby jsou plynulé, mají náležitý rozsah, dynamiku a rytmus – působí harmonicky.

11. KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • Obecné KS - vztahují se k provádění řady • motorických dovedností, nevztahují se přímo k • požadavkům sportovních výkonů. Jsou základem • efektivního rozvoje speciálních KS. • Speciální KS - dány požadavky sportovních • výkonů (omezené na jeden sport či sportovní • disciplínu, vázané na charakteristickou • motorickou dovednost).

12. ČLENĚNÍ KS Diferenciační Orientační Rovnováhová Reakční Rytmická Spojování pohybu Přestavby pohybu

13. Diferenciační Schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu (projevuje se např. pocitem vody, míče apod.) Základem je činnost svalových receptorů. Např. při běhu na lyžích musí být při odrazu odrazová noha v přesně nastavené poloze, odraz proveden přesně v určitém okamžiku a síla vynaložená při odrazu přiměřená (pokud bude např. odraz opožděný či příliš razantní, dojde k proklouznutí).

14. Orientační Schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, a to vzhledem k definovanému akčnímu poli (hřišti, ringu, tanečnímu parketu…) nebo pohybujícímu se objektu (spoluhráč, míč). Základem této schopnosti je příjem a zpracování informací z analyzátorů (zrakový, sluchový, kinestetický, vestibulární).

15. Rovnováhová Schopnost udržovat celé tělo (event. i vnějšíobjekt) ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a proměnlivých podmínkách prostředí. Rozlišuje se rovnováhová schopnoststatická, dynamická a balancování předmětů. Analyzátory, ze kterých se získávají informace: vestibulární, kinestetický (zdůrazňován je význam receptorů krčních svalů), taktilní (četné receptory jsou na plosce nohy) a zrakový.

16. Reakční Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný podnět v co nejkratším čase (indikátorem je reakční doba). Timing – schopnost včasného zahájení pohybu jako předpoklad úspěšného řešení úkolu). Často spojena s přizpůsobením a přestavbou pohybu. Délka reakční doby závisí na druhu podnětu, nejdelší je u podnětů optických, nejkratší u taktilních. Rozdíly však jsou malé, řádově desítky milisekund.

17. Rytmická Schopnost vystihnout a pohybově vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený (časové a dynamické parametry pohybu). Rovněž vnímat změny rytmu (i ostatních sportovců), optimálně sladit pořadí činností (např. nahrávač ve volejbale: běh – nahrávka – vykrytí)…

18. Rytmická • Dva aspekty: • vnímání akustických (často hudebních), také vizuálních z vnějšku přijímaných rytmů a jejich přetransformování, přenesení do pohybové činnosti (tanec, krasobruslení, aerobic). • vystižení rytmu pohybového aktu (např. vzepření vzklopmo),„přeložení“ tohoto ve vlastní představě existujícího rytmu a uplatněnípři vlastní pohybové činnosti. • Každý pohyb má svůj rytmus – jeho nalezení ulehčí provedení pohybu!

19. Spojování pohybu Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání. Dominuje při řešení koordinačně náročných úloh, které se ve zvýšené míře vyskytují např. v gymnastice, ve všech sportovních hrách, ale i v plavání.

20. Přestavby pohybu Schopnost situačně přizpůsobit pohybovou činnost (původní pohybový program) vnějším i vnitřním podmínkám, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Změnu přináší měnící se terén (při jízdě na lyžích), činnost soupeře (při zápasení), vyvíjející se herní situace (basketbal), měnící se povětrnostní situace ale i podmínky vnitřní, např. pod vlivem únavy. Na základě vnímání nebo anticipace sportovec pokračuje v pohybu jiným způsobem. Úzce propojena se schopností orientační a reakční.

21. METODIKA TRÉNINKU KS • RozvojKSse uskutečňujesamostatněnebo v rámci technické přípravy. • PodstatoutréninkuKS je: • 1. Rozšiřování pohybové zkušenosti vykonáváním nových, stále obtížnějších koordinačně náročných pohybů. • 2. Zvládnutí širokého spektra dovedností v mnoha obměnách a v měnících se podmínkách (vyžadujících i nové, tvořivé řešení úkolu), přičemž nejde o jejich maximální dokonalost.

22. METODIKA TRÉNINKU KS • Jak měnit podmínky? • Spojovatosvojené dovednosti. • Provádět více činností současně (dribling s dvěma míči, odbíjení obouruč vrchem a současné vedení míče nohama). • Zvyšovat náročnost a požadavky na přesnost. • Měnitnáčiní, nářadí, vnější podmínky …

23. METODIKA TRÉNINKU KS • Jak měnit podmínky? • Cvičit pod tlakem (soupeř, vysoká rychlost, psychický tlak- požadavek na úspěšnost, omezení výběru variant řešení, prostoru). • Reagovat na dodatečné informace (směr smeče až podle postavení bloků, způsob přeskoku nářadí až podle pokynu před doskokem na můstek). • Cvičit v únavě po předchozím zatížení, při rušících vlivech z okolí. • Omezovatzrakovou kontrolu…

24. METODIKA TRÉNINKU KS • Další důležité požadavky: • Pro rozvoj obecných KS využívatcvičení přiměřeně náročná (která nejsou plně zvládnuta), nová, neobvyklá, malých her, základůřady sportů…, což vede u dětí a mládeže k rozvoji všestrannosti. • Předpoklad efektivního rozvoje obecných KS je využívání cvičení, která umožňujítransfer do dalších činností.

25. METODIKA TRÉNINKU KS • Další důležité požadavky: • Citlivé obdobírozvoje KS: cca 6 –13 let (před pubertou). • 6-9 let: zvládají jednodušší dovednosti, je třeba vícekrát opakovat. • 10-12 let: zvládají složité pohyby, je možné jejich dostatečné zpevnění. • Do puberty: předpoklady pro provádění pohybů s vysokou přesností. S nárůstem silových požadavků na provedení kvalita rozvoje KS klesá.

26. METODIKA TRÉNINKU KS • Další důležité požadavky: • V tréninkové jednotce zařazovat rozvoj KS po rozcvičení. • Dávkování zatížení: menší počet opakování, více sérií, pravidelně, častěji, dbát na kvalitu, trvání cca do 30 min - udržet koncentraci. • Učení se novým pohybům zařazovat i u vyspělých sportovců.

27. METODIKA TRÉNINKU KS • Základní metody: • Metoda obměňování - změny podmínek cvičení (postavení a směry pohybu, odstupňování síly, apod.). • Metoda opakování - plný interval zotavení, uplatňovat opakované řešení situací, ve kterých se sportovec vypořádává s koordinačně náročnou pohybovou činností. • Metoda kontrastní -získávání • protikladných pohybových zkušeností • prováděním pohybů s velmi rozdílnými • charakteristikami.

28. METODIKA TRÉNINKU KS • Tréninkem KS dochází k rozšiřování pohybové zkušenosti, počtu a kvality dovedností - to ovlivňuje mj. rozvoj učenlivosti. • Proces zdokonalování KS: příjem, zpracování, uložení informace (a výběr programu), výdej informace (a inervace svalů)→zlepšení činnosti antagonistů, svalového napětí …

29. DIAGNOSTIKA KS • Většinou problematická. • Laboratorní a terénní testování. • Testy zaměřené na přesnost, složitost, rychlost přizpůsobivost, učenlivost... • Testy speciálních KS (především u vyspělých sportovců).

30. PŘÍKLAD DIAGNOSTIKY KS Diagnostikadiferenciační schopnosti: Reprodukování: -zadané polohy -vynaložené síly (např. při stisku dynamometru nebo výšky výskoku) -stanoveného tempa (např. při skákání přes švihadlo).

31. Kontrolní otázky • Charakterizujte KS • Jak KS ovlivňují tréninkovou činnost a sportovní výkony. • Uveďte a charakterizujte jednotlivé druhy KS. • Jak lze KS efektivně rozvíjet? • Uveďte základní aspekty diagnostiky KS.