Mikroekonomická politika státu

1. Mikroekonomie II Mikroekonomická politika státu Ing. Vojtěch Jindra Katedra ekonomie (KE)

2. Mikroekonomická politika státu • Státní aktivity, jimiž se mikroekonomie zabývá, jsou součástí hospodářské politiky státu. • Hospodářská politika státu je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech hospodářské reality. V obecném povědomí je spojena s makroekonomickou činností státu.

3. Institucionální rámec ekonomiky • Význam vymezení vlastnických práv • Pro představu jsou dvě situace (na příkladu lobu ryb v moři, kdy moře je volně dostupné nebo soukromé) • Statky jsou zcela volné a všem dostupné: AC = MC = 0, proto bude přibývat dalších rybářů, dokud se AR nevyrovná 0 • statky jsou v soukromém vlastnictví, a za jejich použití je nutno platit: AR = MC za předpokladu konstantních výnosů z rozsahu, kdy je to rovnoběžka s osou x, a budou přibývat lodě dokud se nevyrovnají s AR – každá loď která přibývá snižuje úlovek předcházejících, proto klesající AR

4. Institucionální rámec ekonomiky • Vláda má tedy usilovat o co nejzřejmější (nejjasnější) rozdělení vzácných výrobních faktorů jednotlivým vlastníkům, neboť se tak zabrání plýtvání vzácnými zdroji. • Existují i tak volné výrobní zdroje, protože náklady spojené s vybíráním příjmů z jejich vlastnictví mohou být vyšší než takto získaný příjem (např. výběr mýta z ulic ve městě, neboť mýtnice by musela stát na každé křižovatce). • Navíc také nemusí existovat vlastník výrobního faktoru (rybolov na volných mořích). • Vlastník také nemusí být zainteresován na vybírání příjmu z výrobního faktoru (např. může být rozhodnuto, že jízda na dálnicích bude zdarma).

5. Coaseova věta • Chicagský ekonom R.H.Coase prokázal, že ekonomika dospěje k efektivní alokaci zdrojů, pokud jsou vlastnická práva dobře definována a účinně vymahatelná, tj. pokud vlastníci mohou řešit sporné případy mezi sebou s velmi nízkými náklady na vyjednávání. • Coaseova věta říká, že bez ohledu na počáteční rozdělení vlastnických práv bude výsledek v tržní rovnováze efektivní – za podmínek, že počáteční zákonné rozdělení vlastnictví je dobře definováno, a že transakce týkající se obchodu vlastnickými právy mají nulové náklady.

6. Mikroekonomická politika zaměřená na překonávání tržních selhání • Efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, pokud existuje nedokonalá konkurence, vyskytují se externality, může selhávat v alokaci veřejných statků, nerovném přístupu tržních subjektů k informacím. • Hospodářská politika tak může napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce.

7. Nedokonalá konkurence • Monopolní postavení se může projevovat v podobě např. • speciální slevy pro vybrané • nízké ceny ve snaze eliminovat konkurenci • slevy za nákupy ve větším rozsahu, které redukují konkurenci nebo podporují vznik monopolů • ve fúzích firem se stejným výrobním programem • Antimonopolní politika – k ochraně konkurentů proti nežádoucím praktikám monopolů a ke kontrole růstu monopolů • Stát může působit prostřednictvím státní regulace – státy regulují určité trhy zboží ( v řadě zemí zemědělství a energetika). Státní instituce, které to dělají, např. ČNB, MF, MPO, CzechInvest, min. životního prostředí, úřad pro ochranu hospod. soutěže, ministerstvo dopravy a spojů…

8. Externality • Základní příčinou vzniku externalit jsou nepřesně vymezená vlastnická práva, na jejich existenci tak lze reagovat přesnějším vymezením a snadnější vymahatelností vlastnických práv. • Externality se nemohou projevit, pokud jsou vlastnická práva zformulována tak, aby odpovídala podmínkám Coaseovy věty. • Způsoby eliminace či snížení: • jednou z možností je internalizace externalit – externalita zanikne, pokud dojde ke spojení dvou původně samostatných tržních subjektů. (podpora fúze státem). Původně externí náklady se stávají součástí soukromých nákladů nově vytvořené firmy. • uplatnění sankcí vůči subjektům, které jsou zdrojem externalit • uplatnění limitů (limitem je jako všude efektivní byrokracie) – např. kolik a čeho se smí vypouštět do ovzduší • ekologická daň – ideální výše daně by měla odpovídat výši externích mezních nákladů • v případě kladných externalit – subvence – by měla odpovídat externímu meznímu užitku • Pokud by tyto daně byly stanoveny ideálně – tzv. Pigouova daň

9. Externality • Jestliže firma např. platí poplatky za znečištění životního prostředí, zvyšují se její náklady. Vzrostou náklady firmy a křivka nabídky se posune vlevo vzhůru z S na S´. Omezí se objem externalit, ale vzrostou ceny a sníží se objem nabízené produkce. • Pokud vláda subvencuje část náklady, posune se křivka nabídky vpravo dolů z S na S´´. Výsledkem je růst produkce a snížení ceny daného statku.

10. Veřejné statky • Stát může překonat problém černých pasažérů zdaněním všech potenciálních spotřebitelů veřejných statků, aby vybral potřebnou peněžní částku. • Výsledkem rozhodování státu a neznalosti přesných informací (jako jsou např. preference) se může stát, že ani stát nerozhodne o veřejných statcích efektivně.

11. Tržní selhání na trhu s informacemi • Trh s informacemi není dokonale konkurenčním trhem. • Příčinou neefektivní alokace informací prostřednictvím tržního mechanismu může být i to, že informace odpovídají svými rysy veřejným statkům. Získat informaci je nákladné, ale jakmile jsou k dispozici tak mezní náklady k jejich poskytnutí dalším jsou nulové. • Další problém je asymetrie informací. • Stát může nutit vyrábět podle norem, vynutit poskytování informací prodejci apod. případně může zajišťovat veřejnou dostupnost informací.

12. Konflikt mezi efektivní alokací zdrojů a hodnotovým systémem společnosti • Efektivní alokace zdrojů nemusí být vždy cílem, který společnost sleduje, trh může např. nabízet zboží, které jsou pro spotřebitele škodlivé. • Stát se snaží posílit postavení spotřebitelů na trhu např. omezováním určitých druhů reklamy. Jiným důvodem mohou být preference některých spotřebitelů , které společnost považuje za chybné (drogy). • Zdůvodnění pro tato státní opatření jsou většinou etická nebo morální, ne ekonomická. • Efektivní alokace zdrojů se tedy může dostat do konfliktu s ostatními cíly společnosti (např. klasickým příkladem je prohibice, která vede k redukci vysoce efektivní výroby alkoholických nápojů).

13. Přerozdělování příjmů • Společnost (reprezentovaná státem) nepovažuje rozdělení příjmů tak , jak se vytvořilo na trzích, za sociálně přijatelné. • Stát tedy provádí přerozdělovací procesy • přerozdělení majetku – může dojít např. k přerozdělení vlastnictví statku X ve prospěch spotřebitele A nebo statku Y ve prospěch potřebitele A, pak dochází k vzájemné směně a nastává rovnováha. • přerozdělení příjmů – státní orgány nemění struktur vlastnictví výrobních faktorů, ale odčerpávají část příjmů od jednoho spotřebitele a ten poskytují jiným spotřebitelům (posun linie rozpočtu ), rovnováha tedy nastane ve stejném bodě (H) • Přerozdělením se mění pevnostní rozdělení v rozdělení konečné.

14. Selhávání státu • Má příčiny ve dvou oblastech (výsledek je vždy stejný – snížení ekonomické efektivnosti, negativní ovlivnění rozdělení důchodů apod. ). • Nedokonalé rozhodování státních orgánů (rozhodnutí státních úředníků může být chybné). • Informační zpoždění – je rozdíl mezi okamžikem, kdy vznikla potřeba státního zásahu a okamžikem ,kdy si to stát uvědomí a zasáhne. Je to dáno jak dobou, po kterou je problém zpracováván státním aparátem, tak dobou rozhodovacího procesu (tzv. politického časového zpoždění). Určitou dobu pak trvá, než se efekty projeví od okamžiku, kdy je určité opatření přijato – implementační zpoždění.

15. Selhávání státu • Stát může navíc podléhat lobbyistickým skupinám: lobbyistický nátlak může vyústit do jevu označovaného tzv. „vyhledávání renty“ – neproduktivní vynaložení zdrojů tržním subjektem, jež mu přináší ekonomický zisk vyšší, než by byl zisk v podmínkách dokonalé konkurence (snaha přivlastnit si prostřednictvím státních orgánů monopolní zisk) – administrativní rozhodnutí, díky kterému se stane např. jediným dodavatelem ve veřejném sektoru, uvalení kvót na dovoz, vysoké clo • O monopolní zisk usilují všechny firmy • Celkové sociální náklady monopolu jsou vyšší než náklady mrtvé váhy, převyšují je o náklady spojené s vyhledáváním renty. • Působení státních orgánů z hlediska tržní ekonomiky tak může být negativní.