330 likes | 525 Views
Inovativní koncepty a přístupy v socioekonomickém rozvoji územních jednotek Ostrava, 25. 5. 2005 Regionální inovační systémy a klastry. Doc. Ing. Karel Skokan, Ph.D. VŠB-Technická univerzita Ostrava Ekonomická fakulta. Teoretický přístup k systémům inovací.
E N D
Inovativní koncepty a přístupy v socioekonomickém rozvoji územních jednotekOstrava, 25. 5. 2005Regionální inovační systémy a klastry Doc. Ing. Karel Skokan, Ph.D. VŠB-Technická univerzita Ostrava Ekonomická fakulta
Teoretický přístup k systémům inovací Es ist nichts mehr praktischeres als eine Gute Theorie ! Není nic praktičtějšího než dobrá teorie !
Současné zaměření strategií rozvoje regionů Hlavní témata • Konkurenceschopnost území • Průmyslové / regionální klastry • Systémy inovací a regionální inovační strategie • Společnost založená na znalostech • Učící se regiony • Sociální kapitál a partnerství
Čtyři základní pilíře znalostní ekonomikyFour pillars of Knowledge based economy “Znalostní společnost využívá efektivně znalosti pro svůj ekonomický a sociální rozvoj“ Čtyři kritické předpoklady pro zapojení každé země do ekonomiky založené na znalostech (World bank) : • Vzdělávání & školení • Informační infrastruktura • Economický a institucionální rámec • Systémy inovací
Inovace v regionálním rozvoji • Inovace jako hlavní zdroj růstu produktivity a konkurenceschopnosti Definice • …..Umístění nových výrobků a služeb, případně prostředků, které je vytvářejí NA TRH • ….První zavedení nových produktů nebo procesů na trh, ale také proces od invence k jejímu komerčnímu zavedení.. • Kritérium inovací – podmínky poptávky
Systémy inovací – předpoklady • Východiska: interaktivní model inovací – inovace vznikají v interakci různých subjektů • Schopnost ekonomiky (národní, regionální) generovat inovace nezávisí v současné době na výkonnosti jednotlivých subjektů (firem, univerzit, výzkumných institucí, atd.), ale na tom, jak jsou schopny vzájemně reagovat a působit jako části systémů.
Systémy inovací • Systémy inovací představují soubor institucí a účastníků ovlivňujících inovační procesy ve státě. • Systém inovací zahrnuje, ekonomické, sociální, politické, organizační a institucionální prvky, které ovlivňují vývoj a difúzi inovací. Různé definice • Národní systém inovací (NIS) je „síť institucí ve veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a interakce iniciují, importují, modifikují a šíří nové technologie, • NIS je soubor institucí, jehož interakce determinují inovační výkonnost národních firem“.
Systémy inovací Firmy a výrobní systém Sítě s ostatními firmami a dalšími institucemi Systém politik pro zlepšení prostředí, ve kterém se provádějí vědecko-výzkumné a technické aktivity
Prvky systémů inovacíElements of innovation systems • Privátní firmy, zejména s vlastním V&V • Vědecký systém – infrastruktura V&V, veřejné i soukromé výzkumné instituce, agentury pro transfer technolgií • Státní programy podpory V&V • Sítě, které usnadňují transfer technologií a znalostí a zahrnují podnikatelský systém • Systém vzdělávání a školení včetně lokálních trhů práce a vzdělávacích institucí • Finanční systém – podpora financování technologií
Systémy inovacíInnovation systems Makroekonomický a regulační kontext Komunikace Vzdělávání a školení Globální inovační sítě Generace, difúze a užití znalostí Odvětvové klastry Schopnosti firem a sítí Regionální inovační systémy Ostatní instituce Vědecký systém Podporující instituce Národní inovační systém Výrobek a faktory tržních podmínek Správa společnosti a financování Národní inovační kapacita Výkonnost státu Růst, konkurenceschopnost, tvorba pracovních míst Wolfe 2001
Dynamika systémů inovacíDynamics of innovation systems • Inovační výkonnost spočívá v ochotě firem a institucí vzájemně reagovat, sdílet a vyměňovat si znalosti • Existuje interakce různých trhů (trh práce, trh kapitálu, trh produktů), které ovlivňují inovační procesy • Toky znalostí probíhají v interakci tržních a netržních mechanismů. Roste význam klastrů (tržní mechanismy) a partnerství v aktivitách V&V
Typy systémů inovací • Národní systémy inovací (NIS) – zaměřené na národní hranice a omezení a spíše nepodnikatelské organizace a instituce • Regionální systémy inovací (RIS) omezené na funkční region • Sektorové systémy inovací (SIS) tvořené znalostmi a technologiemi, subjekty a sítěmi a institucemi přináležejícími odpovídajícímu odvětví. • Paralelním modelem je model Triple Helix (trojitá šroubovice)
Triple Helix of Innovation Trojšroubovice inovací Stát Univerzity Průmysl
Národní systém inovací - NIS Z pohledu procesu učení do NIS patří: • síť institucí, které iniciují, dovážejí a šíří nové technologie, politika vlády, podnikový výzkum a vývoj, výchovný a vzdělávací systém a struktura průmyslu, • modely interakcí mezi firmami jako procesy kolektivního učení pro získávání a použití nových znalostí a s přihlédnutím k interní organizaci firem, sítím mezifiremních vztahů, k úloze veřejného sektoru, ke stupni intenzity vědy a výzkumu (V a V) a k vyspělosti výzkumných organizací.
Národní systém inovací - NISNational Innovation System Rámcové podmínky Politický systém Vláda Způsob vládnutí Politika V&V Politika podpory podnikání Všeobecná vzdělanost, důvěra Finanční prostředí Zdanění a pobídky Mobilita lidí a firem Sklon k inovacím a k podnikání Poptávka Zákazníci (finální poptávka) Výrobci (poptávka po meziproduktech) • Firemní systém • Velké firmy • Zralé MSP • Nové technologické firmy Systém vzdělání a výzkumu Profesní vzdělávání a školení Střední a vysoké školy Univerzitní a státní výzkum • Zprostředkovatelé • Konzultační firmy • Firemní výzkum Infrastruktura Banky, rizikový kapitál Informační systémy Průmyslové vlastnictví Podpora inovací a podnikání Standardy a normy
Regionální systémy inovací • Regionální systém inovací (regionální inovační systém – RIS) je souborem ekonomických, politických a institucionálních vztahů, které se vyskytují v dané geografické oblasti (regionu) a které generují kolektivní procesy učení vedoucí k rychlému šíření znalostí a nejlepších zkušeností z praxe“ • Kritickou položkou inovačního systému regionu je infrastruktura vědeckých a výzkumných institucí umístěných v regionu s vnitřními i vnějšími sítěmi vztahů mezi veřejnými institucemi a privátními partnery (Triple helix framework)
Průmyslové klastry • Klastry jsou tvořeny skupinou firem stejného nebo příbuzného odvětví, které jsou umístěny ve stejné lokalitě (regionu). • V každém klastru můžeme najít společný trh práce, společný trh pro stupy firem a také přenos informací a technologií mezi firmami • Klastry jsou základem regionálních systémů inovací, které tvoří • firmy regionálního klastru • Institucionální infrastruktura
Definice klastru podle M. Portera „ Klastry jsou geografická soustředění vzájemně provázaných odvětví, • specializovaných dodavatelů, • poskytovatelů služeb, • firem v příbuzných oborech a • přidružených institucí, například univerzit, agentur, obchodních asociací různých směrů apod. , které spolu soutěží, ale také spolupracují“.
Základní sdílené charakteristiky klastru Prostorová blízkost firem Pozitivní přelévání znalostí Sdílení zdrojů Blízkost Kritickámíra Klastr Společný cíl Sdílený účastníky a přinášející společný profit Dostatečný počet účastníků interakcí s významným dopadem na ostatní členy Interakce Obchodní a neobchodní vztahy mezi členy
Průniky klastrů Potravinářský klastr Vinařský klastr Turistický klastr
Klastry a RIS • Klastry – koncentrace provázaných firem ve stejném nebo v příbuzných odvětvích v relativně malé geografické oblasti • Regionální systém inovací zahrnují několik odvětví regionální ekonomiky, ve které spolupracují firmy a znalostní organizace. • Klastry a RIS ko-existují ve stejném území, RIS může zahrnovat několik různých klastrů • Klastr se stává podmnožinou RIS
Systém inovací Konvence Sociální kapitál Formální pravidla KLASTR Faclitátoři Specializace a koncentrace firem a kompetencí Podpůrné organizace Zákazníci Fyzická infrastruktura Veřejná finanční podpora Zdroje Technologická infrastruktura Rizikový kapitál Znalostní infrastruktura Errikson, 2000 Systémy inovací a klastrySystems of innovations and clusters Sítě
Typy RIS Institucionální RIS (IRIS – Institutional RIS) • Typické pro německé a severské regiony • Dynamika odvozená ze systémových vztahů mezi výrobními, znalostními a v regionu za podpory institucionálního rámce na národní úrovni vládními strukturami Podnikatelské RIS (ERIS-Entrepreneurial RIS) • Typické pro US, UK – anglo-americké ekonomiky • Dynamika odvozená od lokálního rizikového kapitálu, podnikatelů, vědců, tržní poptávky, inkubátorů.
Příklady RIS ve světě • Silicon Valley (US) – koncentrace malých firem v oblasti ICT • Emillia Romagna (I) – podpora malých firem v oblasti řemesel s historií (keramika, kůže, nýbytek, obuv, oděvy) • Baden-Würtenberg (D) – globálně konkurující velké firmy (Daimler Benz, Bosch,.. a úzké zaměření SMEs – interakce s univerzitami a výzkumem
Regionální inovační paradox • Primární není nedostatek fondů pro podporu inovací, ale fragmentace RIS • Firmy v zaostávajících regionech vykazujímalou poptávku po R&D a dalších inovačních vstupech, chybí jim tradice ve spolupráci a vzájemná důvěra mezi sebou i ve vztahu k univerzitám. Firmy nepožadují inovační vstupy a služby. • Současně regionální výzkum a technologická infrastruktura není zasazena do regionální ekonomiky, dodavatelé inovačních služeb (technologie, vzdělávání, rizikový kapitál) nejsou schopni identifikovat inovační potřeby firem v regionální ekonomice • Je nedostatečná rovnováha mezi regionální nabídkou (inovačních služeb) a poptávkou po nich
Společné klíčové faktory rozvoje RIS • Hlavním faktorem úspěšnosti RIS při prosazování inovačního prostředí a podnikání je úloha vedení (leadership) a vize, které jsou klíčem k úspěchu. • Navazujícím faktorem je vysoká míra občanského uvědomění, druh občanské kultury pro vytváření společné vize a cílů v regionu a podpora spolupráce, která vede k vytváření „neobchodních vztahů a vzájemných provázaností“. • Tato kultura přispívá k růstu tzv. sociálního kapitálu, který tvoří základ, na kterém se uskutečňuje spolupráce a interakce firem ve jménu budoucích inovací.
Společné klíčové faktory rozvoje RIS • Kritickou roli sehrává v regionu vědecká a technická infrastruktura (instituce vzdělání, výzkumu, atd.). Nejde jen o její přítomnost, ale i o schopnost vytvářet vztahy s průmyslem v regionu a podporovat kulturu inovací a podnikání, např. mezi absolventy škol. • Neméně významným faktorem je dostupnost lokálních finančních zdrojů pro podporu lokálních nebo regionálních inovačních firem. Jedná se nejen o bankovní systém, ale i jiné formy, jako je např. rizikový kapitál apod. • Posledním faktorem je úloha vlády a veřejného sektoru. Myslí se tím nejen centrální vláda, ale i vlády nebo výkonné orgány na regionální úrovni, které mohou mít rozhodující úlohu při vytvoření a realizaci nového rozvojového modelu regionální ekonomiky.
Zaměřeníregionální inovační politiky pro podporu regionálních systémů inovací • Rozvoj regionálních institucí poskytujících znalosti • Přitažlivost regionů pro kvalifikovanou pracovní sílu a její vzdělávání • Rozvoj institucí pro průzkum trhu a technologií pro regionálně významné klastry • Podpora interakce a spolupráce mezi firmami, znalostními institucemi a správou (Triple helix) • Zajištění nabídky rizikového kapitíálu pro financování inovací.
Klastry a regionální systémy inovací • Inovace jako zdroj konkurenceschopnosti a růstu se stále více stávají společenským procesem, který zahrnuje interakce mezi firmami a dalšími institucemi. • Prostorová blízkost usnadňuje šíření znalostí a zvyšuje kapacitu pro lokalizované učení firem, které vedou k inovacím. • Firmy soustředěné v regionu sdílejí společnou regionální kulturu a institucionální rámec, které usnadňují toto učení a podporují inovace Podpora klastrů a RIS je předpokladem růstu konkurenceschopnosti regionů a měla by být formalizována v regionálních inovačních strategiích.
Determinanty regionální konkurenceschopnosti ve vyspělých ekonomikách • Základem regionální prosperity je zdravé obecné podnikatelské prostředí a dostatečná inovační kapacita. • Konkurenceschopnost a inovační kapacita v regionech se specializují kolem klastrů resp. v rámci RIS. • Růst regionální ekonomiky závisí na schopnosti vytvářet a rozvíjet klastry a podporovat inovace. Je paradoxní, že nejtrvalejší konkurenční výhodav globální ekonomice bývá často lokální.