Historická východiska psychologie

1. Historická východiska psychologie

2. Psychologie Předmět studia: ???

3. Předmět studia • Lidská mysl • Percepce, kognice, pozornost, emoce, motivace, potřeby, osobnost, interpersonální vztahy, podvědomí, …) • Chování???

4. Definice psychologie jako vědního oboru • Např. - věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí a snaží se jej popsat, vysvětlit a predikovat

5. Novověké filozofické předpoklady psychologie • Prvotně se začala odštěpovat z filozofie, resp. psychologické úvahy byly obsaženy v množství filozofických prací a úvah • „myslím, tedy jsem“ (Descartes) • etika a problém lidské volby (Spinoza) • představy prosté a fantazijní (Hobbes) • ideje (Locke) • atd….

6. Hlavní novodobé evropské filozofické směry • Racionalismus • Empirismus • Asocianismus • Osvícenství • Německá klasická filozofie

7. Racionalismus • Výrazné ovlivnění přírodními vědami (Galilei atp.) • Propojení filozofie a matematiky =) snaha vyrovnat se jí =) potřeba vybudovat dostatečný aparát • Hlavní poznávací schopností je ROZUM (nezávislost na smyslové zkušenosti)

8. René Descartes (1596 – 1650) • Kritika dosavadního způsobu vědění a myšlení =) Rozprava o metodě • filozofie má být založena na rozumových axiomech • smysly jsou nepřesné =) nutnost neustálých pochyb (metodická skepse) =) snaha najít axiom =) „Cogito, ergo sum.“ • Vrozené a odvozené ideje • odvozené: produkt smyslové zkušenosti (na základě vnějších podnětů) • vrozené: nezávislé na působení vnějších podnětů (já, Bůh, nekonečno atp.) Dualismus – duše (myšlení) + hmota (rozprostraněnost, mechanické principy)

9. Probém • Vztah duše a těla – jak může nehmotná duše působit na hmotné tělo?????

10. Baruch Spinoza (1632 – 1677) • Monismus – duch a hmota jsou dvě stránky téže podstaty (substance) - př. Bůh = příroda (ovlivnění se myšlení a fyzické entity) • př. psychický afekt ovlivní fyzický stav těla Problém lidské volby: člověk je schopen ovládat své vášně (afekty) = vnitřní svoboda (východisko některých současných směrů)

11. Gottfried Wilhelm Leibnitz 1646 – 1716) • Psychofyzický paralelismus = souběžnost psychických a fyzických procesů – východisko základů psychologie (Wundt)

12. Empirismus • Odmítnutí vrozených idejí • Základem jsou získané zkušenosti = empirie

13. Francis Bacon (1561 – 1626) • Předchůdce empirismu • Renesanční myšlení =) snaha postavit vědu na empirické základy =) přesah do všech vědních odvětví • Zdroj poznání je zkušenost (především smyslová) =) zkušenosti lze zobecňovat … až na úroveň axiomů = použití induktivní metody

14. Kritika dedukce • Idoly: • rodu: tendence dávat přednost údajům snadno zapamatovatelným či již uznaným za pravdivé (současná média???) • jeskyně (původ v individuálním založení, výchově, situaci atp.) • tržiště (pochází ze společenských kontaktů (přebírání názorů atp.)

15. Thomas Hobbes ( 1588 – 1679) • Důsledný materialista = neexistuje duchovno, Bůh atp. • Zabývá se teorií poznání – předměty mají primární a sekundární vlastnosti • primární = fyzické • sekundární = barvy, zvuky, vůně (existují pouze díky pohybům v našich smyslech) • Představa = ochabující vjem (po zavření očí stále vidím knihu, ale kalněji a matněji) • Slábnutí představ vlivem času a překrývání novými pojmy

16. John Locke (1632 – 1704) • Esej o lidském rozumu – nelze dokázat vrozené ideje (kritika Descarta) • Lidé získávají ideje na základě empirie a reflexe • Jednoduché (pasivní vnímaní) a složené ideje(abstrakce atp.)

17. Asocianismus • Základem je hledání asociačních principů = umožnění organizaci a třídění psychické zkušenosti (např. vliv na pozdější introspekční školu)

18. David Hume (1711 – 1776) • Termín percepce – psychický obsah (dnes vnímání) = návaznost na Lockea • 2 druhy percepcí: • imprese – živé, aktuálně prožívané (vidíme, slyšíme, cítíme, volíme atd.) • ideje – slabší, kopie impresí Všechny ideje jsou tvořeny z původních impresí • 3 druhy spojení idejí: - podobnost (geometrická, situační – dejavuatp.) - „dotyk“ v čase a místě = sousednost (př. vůně z dětství) - kauzální vztah (přímé působení na nervovou soustavu)

19. Výrazný skepticismus – „mysl je pouze seskupení různých percepcí“

20. David Hartley (1705 – 1757) • Asociace = základní princip umožňující objasnit strukturu lidské mysli a procesů v ní probíhajících • Psychofyzický paralelismus – mentální a tělesné děje probíhají odděleně, propojuje je asociace • hl. je tedy „dotyk“ • Síla asociace závisí na opakování (I.P.Pavlov aj.)

21. Osvícenství • hl. ve Francii v 18. století • „Světlo rozumu X náboženské pověry“ • Rovnost lidí, rozvoj lidských práv (svobodný život, vyznání, myšlení, bádání atp.) • vliv na technický rozvoj a další oblasti vědy i běžného života

22. Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) • Propojení s pedagogikou • Kritika společnosti • „Emil čili o výchově“ (vize výchovy od narození až do smrti) – člověk se rodí dobrý, za zbytek může okolní svět (předchůdce beahviorismu i evoluční psychologie) - zdravá (přirozený soucit) a nezdravá sebeláska (srovnání s ostatními – stavím se vždy nad ostatní) • Výklad ontogeneze na příkladu výchovy chlapce (dle aspektů věku) • výchova a charakteristika dívek – blíže k přírodě, hůže ovládají přirozené touhy =) mají být pokorné, skromné a poslušné =) nerovnost postavení a ovlivnění Freuda a Junga

23. Německá klasická filozofie - 18. a 19. století • Immanuel Kant • Johan Friedrich Herbart • Arthur Shoppenhauer • Friedrich Nietzsche

24. Immanuel Kant (1724 – 1804) • Přednášel mnoho vědních disciplín (matematika, logika, filozofie, fyzika, estetika, etika) • Kritika čistého rozumu – hlavní dílo (následovaly Kritika praktického rozumu a Kritika soudnosti) • Rozlišuje 2 druhy poznání: • a priori (nezávislé na zkušenosti) • a posteriori (zdrojem je zkušenost) • „má- li smyslový dojem vést k poznání, musí k němu člověk přistoupit z hlediska apriorních forem nazírání (čas, prostor, schopnost analýzy, syntézy atp.)

25. Kant rozlišuje 2 světy: • fenomenální (svět jevů) • noumenální (svět věcí) • Lze poznat pouze svět fenoménů =) realita zůstává skryta – ovlivnil tak např. transcendentální filozofii (Huserl atp.)

26. Kantova etika • Vidí podstatný rozdíl mezi čistým a praktickým rozumem • Čistý rozum = nástroj teoretických spekulací i skepse • Praktický rozum = jsme nuceni se v praktických situacích rozhodovat a respektovat etická pravidla • Morálka není člověku přirozeně dána do vínku = vliv výchovy • Opravdová mravnost plyne z vědomí obecné lidské povinnosti =) dosažení osobního štěstí • KATEGORICKÝ IMPERATIV – „Jednej podle té maximy jednání, u níž můžeš zároveň chtít, aby platila jako obecný zákon“ (jasný původ v křesťanské morálce)

27. Johann Friedrich Herbart (1776 – 1841) • Propojení s pedagogikou a etikou • Kantův nástupce – nahradil kategorický imperativ 5 praktickými idejemi (svobody, dokonalosti, blahovůle, práva a odplaty) • Psychologický přínos – pojetí dynamických sil (představy mohou splývat či se rušit, pokud jsou v rozporu, méně významné klesají pod práh vědomí, ale nemizí úplně (význam pro Freuda a Junga) • Vnímání nových podnětů je ovlivněno starší zkušeností – apercepce (podobné představy splývají) - škatulkování

28. Arthur Shoppenhauer (1788 – 1860) • Následník Kanta • Příroda = subjektivní představa, ale je především jevovou (fenomenální) stránkou věci o sobě, jíž je nevědomá vůle (temné, bezdůvodné, hlubinné puzení) • Slepá vůle k životu – pud (důkazy: např. instinktivní chování živočichů) • Nejsilnější projev nevědomé vůle = pohlavní pud (návaznost – Freud, Jung) • Pocit svobodné vůle je iluze – člověk je ovládán silami vymykajícími se vědomé kontrole (nevědomí – pozn. Freud) • Návaznost na Darwinovu evoluci

29. Friedrich Nietzsche (1844 – 1900) • Nepřátelské postoje vůči ženám • Podstatou života je vůle k moci (jako podvědomá tendence) • Rozbor lidského vědomí (opět návaznost psychoanalytiků) • Vědomí se rozvinulo pod tlakem potřeby dorozumívání lidí jako nejohroženějšího druhu = je spojovací sítí mezi lidmi (kolektivní vědomí a spojení vědomí s jazykem - sémantici)

30. Psychologie jako samostatná věda • 2. polovina 19. století • Zpočátku hlavně empirický a experimentální charakter • Návaznost na rozvoj fyziologie a neurologie • Tvorba předpokladů - Comte,Spencer, Darwin, Müller, Helmholtz, Purkyně, Broca, Weber, Fechner atd.

31. August Comte (1798 – 1857) • Zakladatel sociologie • Prosazuje pozitivismus (vychází pouze z ověřitelných faktů, vyhýbá se spekulacím – paradigma západní vědy) • Zákon tří stadií vývoje: • teologické (božské vysvětlení světa – uvažovali jako malé děti) • metafyzické (tvorba abstraktních systémů – antičtí filozofové) – principy a síly jsou sice neviditelné, ale ne nadpřirozené (př. Aristoteles – formy) • pozitivní (pouze pozorovatelné jevy a nezpochybnitelná fakta – zobecnění – predikce)

32. Comte a psychologie • Kritika introspekce – upírá psychologii právo být vědou (není v jeho klasifikaci vědních oborů) = nezáměrné obohacení a nový impuls 

33. Herbert Spencer (1820 – 1903) • Zavedl termín evoluce – tehdy ještě naprosto neutrální! • Ve vývoji se zákonitě střídají 2 základní procesy - diferenciace a integrace (homogenní celky se nejprve rozčleňují na části a ty se pak spojují ve vyšší a složitější útvary – vznik nové kvality) – přesah do sociologie, etologie, politiky atp. =) pokrok není nahodilý, ale nutný Termín adaptace – život (a tedy vědomí) je ustavičné přizpůsobování se vnějším okolnostem Rozlišení společnosti na vojenskou (právo silnějšího) a průmyslovou (dělba práce a individuální schopnosti = sociální darwinismus a bezmezná víra ve volnou ekonomickou soutěž)

34. Charles Darwin (1809 – 1882) • Vychází z Malthuse (Esej o principech populace – organismy zvyšují svůj počet rychleji, než rostou zdroje potravy) = myšlenka přírodního výběru • Přežívají variace lépe přizpůsobené podmínkám • Altruismus je výsledkem přirozeného výběru (příklad 2 skupin pravěkých lidí) • Přínos pro psychologii – výrazové chování (zvyšuje šanci na přežití, protože usnadňuje dorozumívání s ostatními členy druhu) – např. vzorce neverbální komunikace

35. Johannes Müller (1801 – 1858) • Fyziolog • Teorie specifických nervových energií – stimulace senzorických nervů vede ke vzniku charakteristických počitků (základ pro experimentální psychologii) – tj. zrakové nervy přenášejí pouze světelné a barevné počitky, sluchové pak počitky zvukové atd.) =) určitá senzorická kvalita vzniká v konkrétních částech mozku

36. Hermann von Helmholtz (1821 – 1894) • Fyziolog • Zákon o zachování energie (všechny druhy energie v živých i neživých systémech mění formu bez změny kvantity) • Experimenty na hranici fyziologie a psychologie (jednoduchý reakční čas mezi podnětem a reakcí, nevědomé usuzování (odhad vzdálenosti, směru a pozice atp.) • Kritika Kanta – vnímání prostoru není apriorní – podléhá zkušenosti (nácvik odhadu pozice předmětu s brýlemi, jež mírně přesouvaly pozici předmětu)

37. Johann ChristophSpurtzheim (ˇ1776 – 1832) • Frenologie – zkoumá souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy (později zavržen) • Zmapování oblastí mozku a přiřazení duševních vlastností (na psychiatrických pacientech)

38. Další fyziologové Paul Broca (1824 – 1880) • lokalizace řečových center – Brocovo centrum Ernst Heinrich Weber (1795 – 1878) • citlivost kůže a nejmenší rozlišitelný rozdíl (rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti standardního podnětu)

39. Psychologie jako samostatný vědní obor • Wilhelm Maximilian Wundt (1832 – 1920) • Francis Galton (1822 – 1911) • Hermann Ebbinghaus (1850 – 1909) • William James (1842 – 1910)

40. Wilhelm Maximilian Wundt (1832 – 1920) • 1879 – založení Psychologického institutu v Lipsku • Hlavní výzkumná metoda – introspekce = vnitřní vnímání (prováděná školenými pracovníky za jasně vymezených podmínek) -snaha postihnout konkrétní zkušenost • Výzkumy diskriminačního reakčního času (reakce pouze na určitý podnět)

41. Počitky • Vznikají na základě stimulace smyslových orgánů • 7 základních kvalit počitků – zraková, sluchová, čichová, kožní, chuťová, kinestetická a kožního smyslu • 3 dimenze citového prožívání (libost-nelibost, napětí-uvolnění, vzrušení-uklidnění)

42. Francis Galton (1822 – 1911) • Studium individuálních rozdílů – do té doby nové téma, ostatní se spíše snažili sjednotit a zobecnit poznatky • Zkoumal problematiku dědičnosti vloh • Snaha měřit inteligenci jednoduchými senzorickými zkouškami– ošidné, nekorelovalo (= inteligence je komplexní jev =) zavedení statistických metod do psychologie (využití v psychometrii atp.)

43. Hermann Ebbinghaus (1850 – 1909) • Výzkumy paměti • Definuje krátkodobou a dlouhodoboupaměť • zapomínání je rychlé, ale postupně se zpomaluje • učil se 2 roky řadu bezesmyslných slabik, aby dokázal minimalizaci vlivu předchozího učení a působení kvality obsahu na zapamatování

44. William James (1842 – 1910) • Vydal Principy psychologie • Definice psychologie – věda o mentálním životě, a to jak o jeho fenoménech tak i o jeho podmínkách • Vědomí se ustavičně mění a žádný psychický stav nelze zažít vícekrát • Pozornost – je výběrové zaměření a soustředění vědomí • Rozlišuje mezi návyky (mimovolní a nevědomé) a rozhodnutími (volní a vědomé) • různé návyky se učí v různém věku • návyky přispívají k udržení daného společenského uspořádání • autor teorie emocí – „citové zážitky jsou odezvou na tělesné změny vyvolané emocionálně významnými podněty“ (prvotní je tedy fyziologická emoční reakce)

45. Děkuji za pozornost Co je to vlastně pozornost ?