Interpunkční znaménka

1. Interpunkční znaménka

2. SKLADBA(SYNTAX) Interpunkční znaménka

3. Středník - stojí svou funkcí mezi čárkou a tečkou odděluje: a)relativně samostatné významové celky uvnitř vět a souvětí Koledy byly původně obřadní písně s magickou mocí; měly přivolat úspěch a štěstí v práci i v osobním životě. b) výčtové položky, uvnitř nichž je ještě třeba psát spojku, interpunkční čárku či jiná interpunkční znaménka Prověřování má funkci: diagnostickou(zjišťujeme stav znalostí); kontrolní (ověřujeme); klasifikační (prověřujeme) c) výčtové položky uvedené na samostatných řádcích Přídavná jména: 1. tvrdá (zakončená v 1. pádě j.č. na –ý, -á, -é); 2. měkká (zakončená na –í v 1. pádě j.č. všech tří rodů); 3. přivlastňovací (zakončená v 1. pádě j.č. m. rodu na –ův/-in)

4. Dvojtečka uvozuje: a) přímou řeč Pak jsem ukázal na židli: „Posaď se, naše jednání může začít.“ b) příklad, výčet či doložení (vysvětlení) předchozí části textu Některé zvukové shody mezi jazyky jsou zcela náhodné: například „bůh“ se řekne „theos“ řecky a „teotl“ v řeči Aztéků.

5. Uvozovky označují: a) přímou řeč „Pojedeme po dálnicích?“ chtěl vědět. „A kudy jinudy?“ podivil se, „co je to za blbej dotaz?“ b) citát Masarykovo heslo „Nebát se a nekrást“, tolik citované po tzv. sametové revoluci, si brzy někteří jedinci vyložili po svém: totiž jako „Nebát se a nakrást“. c) ironické vyjádření Někteří naši turisté, kteří přijedou do Mexika poprvé, neodolají a u pouličního stánku si koupí lákavě voňavý pokrm. Takové malé „občerstvení“ téměř vždy končí žaludečními potížemi.

6. Pomlčka - je v tištěném dokumentu o něco delší než spojovník a na rozdíl od něj se od svého okolí odděluje mezerami označuje: a)neukončenou výpověď „Už toho mám dost! Nech toho věčného komandování nebo – “ b) dramatickou pauzu, obsahové vyvrcholení, neočekávaný obrat Kopali, odhazovali zuřivě hlínu a pak – v jámě se cosi zatřpytilo. c) vysvětlení předchozího tvrzení Rozčílení zde nepomůže – v afektu se nejspíše dopustíte další nerozvážnosti.

7. d)heslo; dílčí vysvětlení či doplněníMůj dům – Můj hrad.Nedali chlapci nic – ani krajíček chleba nebo hrníček vody. e) přímou řeč (místo uvozovek)- Zaplatím vám dvě stě zlatých, řekl Valdštejn. – Jinak s vámi nemám co domlouvat. - Co zaplatíte, to určí soud, řekl velitel. – Legitimujte se.

8. Tři tečky - se obzvláště vyskytují v psaném textu uměleckého stylu označují: a) přerývanou, vzrušenou mluvu „Já nevím… opravdu nevím, co říct… bylo to tak nečekané…“ b) neukončenou výpověď, doznívání výpovědi, komentář k předchozímu tvrzení Bývá přece údělem géniů, že docházejí ocenění až po smrti … c) vynechání části citovaného textu Podle knihy Starověké Řecko „muži se … doporučovalo, aby se staral o svou tělesnou kondici“. d) neúplnost výčtu, výpovědí apod. Souřadnice jsou [1,1], [1,2] …

9. Závorky - v nematematickém textu se uplatňují kulaté závorky. Pokud je třeba do vyjádření, jež je jimi už opatřeno, vsunout poznámku vyžadující rovněž závorky, volí se buď lomené závorky, nebo hranaté závorky, popř. se zopakují kulaté. Tak postupujeme pouze v textech vysoce odborných, jinak text přeformulujeme. označují: a) vsuvky větné i nevětné Stalo se (nečekaně rychle). b) volně připojený, samostatný či dodatečně připojený větný člen (podobně jako čárka) Za těchto okolností musím návrh zamítnout (i když velmi nerad). c) doplnění slova potřebného pro pochopení citátu či parafráze Zanedbává-li (sportovec) trénink, pak nikdy nezvítězí. d) autorství výroku Kostky jsou vrženy. (G. J. Caesar)

10. Lomítko - prosazuje se v publicistickém a odborném stylu; označuje alternativu spojky nebo v jiném než vylučovacím významu Př. Řešení křížovky nám prosím zašlete poštou / mailem. Platbu proveďte převodem z účtu / složenkou.

11. Doplňte interpunkční znaménka: 1. Přeneseně se říká Kain bratrovrahovi nebo i vrahovi a používá se výrazu mít na čele Kainovo znamení a to ve smyslu nést kletbu být poznamenán jako špatný člověk. 1. Přeneseně se říká Kain bratrovrahovi nebo i vrahovi a používá se výrazu „mít na čele Kainovo znamení“, a to ve smyslu „nést kletbu“, „ být poznamenán jako špatný člověk“.

12. Doplňte interpunkční znaménka: 2. Nejmladší a nejslavnější z Krokových dcer byla Libuše v Kosmově originále Lubossa: Ta vystavěla též hrad tehdy nejmocnější u lesa jenž se táhne ke vsi Ztibečné a podle svého jména jej nazvala Libušín. Odtud tedy mělo zaznít proroctví o městě velikém… Povídkář Hájek si k jejímu sídlu jako k tolika jiným místům vymyslil historický příběh k němuž dokonce jako obvykle znal i přesné datum rok 712 služebnice kněžny Libuše prý tenkrát lovily lesích a náhodou na jeden vysoký a příkrý vrch vešly kterýž se jim zalíbil i žádaly jsou kněžny Libuše aby dala na něm hrad pevný postaviti. Kněžna tak vskutku učinila.

13. Doplňte interpunkční znaménka: 2. Nejmladší a nejslavnější z Krokových dcer byla Libuše (v Kosmově originále Lubossa): „Ta vystavěla též hrad tehdy nejmocnější u lesa, jenž se táhne ke vsi Ztibečné, a podle svého jména jej nazvala Libušín.“ Odtud tedy mělo zaznít proroctví o „městě velikém…“ Povídkář Hájek si k jejímu sídlu (jako k tolika jiným místům) vymyslil historický příběh, k němuž dokonce jako obvykle znal i přesné datum - rok 712: služebnice kněžny Libuše prý tenkrát lovily lesích a „náhodou na jeden vysoký a příkrý vrch vešly, kterýž se jim zalíbil, i žádaly jsou kněžny Libuše, aby dala na něm hrad pevný postaviti“. Kněžna tak vskutku učinila.

14. Doplňte interpunkční znaménka: 3. Tyto složky věty větné členy jejichž přítomnost ve větě je predikátem vyžadována tj vyplývá z jeho valence jakožto jevu formálně gramatického vytvářejí spolu s predikátem základovou větnou strukturu ZVS proto je nazýváme členy základové… Čárky mají vlastně dvojí funkci rozdělovací kdy od sebe oddělují části textu a vydělovací jestliže vyznačují začátek a konec vložené části textu proto jako prostředek vydělovací jsou vždy ve dvojici nebo dvojici tvoří s jiným grafickým signálem začátku nebo konce větného celku.

15. Doplňte interpunkční znaménka: 3. Tyto složky věty (větné členy), jejichž přítomnost ve větě je predikátem (tj.vyžadována tj vyplývá z jeho valence jakožto jevu formálně gramatického), vytvářejí - spolu s predikátem - základovou větnou strukturu ZVS); proto je nazýváme členy základové… Čárky mají vlastně dvojí funkci: rozdělovací, kdy od sebe oddělují části textu, a vydělovací, jestliže vyznačují začátek a konec vložené části textu; proto jako prostředek vydělovací jsou vždy ve dvojici, nebo dvojici tvoří s jiným grafickým signálem začátku nebo konce větného celku.

16. Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 3. ročník gymnázií. Praha, SPN 2002 Mgr. Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč, Vyuka.cz 2010 Mgr. Mužíková, Olga; PhDr. Markvartová, Barbora; Mgr. Klusáčková, Lenka; PhDr. Jeřábková, Eleonora: Odmaturuj z českého jazyka. Brno, Didaktis 2010 Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois: Česká mluvnice. Praha, SPN 2008