Sociologie náboženství

1. 1.Definice náboženství 2.K rozmanitým formám náboženství 3.Teorie náboženství 4. Typy náboženských organizací Sociologie náboženství

2. Posvátné texty různých kultur poskytují představu o tom, jakou významnou úlohu v lidském životě sehrává už po tisíciletí náboženská víra. Od vzniku lidstva přes celý vývoj patřilo náboženství k základním součástem lidského bytí a mělo ohromný vliv na to, jak lidé vnímali okolní svět a jak na to reagovali. Úvod

3. původu částečně překrývají a uznávají některé společné pravdy, přesto se vzájemně odmítají. Na příčině jsou historické neshody a nepřátelství ,které začalo v 11. století. Dvě z nejrozšířenějších náboženství křesťanství a islám se ve svém

4. Ve světě existuje tolik náboženství a jsou tak roz-manitá, že ani odborníci se nedokáží shodnout na společné definici. V západní společnosti si většina lidí představuje náboženství podle křesťanského modelu jako víru ve vyšší bytost, jež nám přikazuje, abychom na tomto světě dodržovali určitá mravní pravidla a slibuje nám posmrtný život. Definice náboženství

5. 1. nemůžeme ztotožňovat náboženství s vírou v jednoho Boha- monoteismem. Většina nábožens-kých společností uznává více božstev. Jiná náboženství např. buddhismus naopak žádná božst-va nemají. 2.nemůžeme klást rovnítko ani mezi náboženství a mravní přikázání typu Desatera. Představa, že bohy zajímá naše chování na tomto světě je mnoha náboženstvím zcela cizí. Znamená to, že některé vlastnosti křesťanského modelu nelze zobecnit

6. jak vznikl svět a člověk. Některá náboženství se tou-to otázkou vůbec nezabývají. 4. pojem náboženství není totožný ani s představou něčeho nadpřirozeného, co už ze své podstaty přesahuje rámec našeho smyslového poznání. Kon-fuciani kladou důraz na přirozenou harmonii světa, a ne na pravdy, jež se skrývají za zjevnou skuteč-ností. 3.neplatí ani rozšířená představa , že každé náboženství vysvětluje

7. soustavy symbolů, vyvolávají pocity úcty nebo bázně a jsou spojená s kolektivními rituály nebo ceremoniály. V každém náboženství se vyskytují bytosti nebo předměty, které jsou považovány za posvátné a stávají se předmětem úctívání. Všem náboženstvím je naopak společné, že používají

8. Za rituální činy považujeme modlitby, zpěvy, boho-služby, půsty a mnoho dalších projevů. Patří sem i přikázaná a zakázaná jídla. Kromě individuálních rituálů znají všechna náboženství kolektivní cere- moniály, k nimž obvykle dochází na zvláštních místech ve svatyních, nebo na posvátné půdě. Náboženské rituály jsou velice rozmanité.

9. jeden z hlavních faktorů, jimž se odlišuje nábožen-ství od magie. Podstatou magie je snaha zasáhnout do chodu událostí prostřednictvím kouzel. Týká se obvykle jedinců a ne celé komunity věřících. Existenci kolektivních ceremoniálů považuje sociologie za

10. V tradičních společnostech má náboženství v sociál-ním životě většinou ústřední postavení. Náboženské symboly a rituály jsou často spojeny s hmotnou kulturou a uměním dané společnosti. Malé kultury nemají kněze, ale jedince znalé náboženských (ale i kouzelnických praktik). Jedním typem takvého specialisty je šaman. Rozmanité formy náboženství

11. Dvě formy náboženství, s nimiž se často setkáváme v malých kulturách. Monoteistická náboženství- 3 největší – židovství, křesťanství a islám- vznikla v oblasti Středního východu a vzájemně se v průběhu staletí ovlivňova-la. Židovství nejstarší – asi do r.1000 před Kristem, veřili ve všemohoucího Boha vyžadujícího dodržování přísných mravních pravidel. Židovské komunity přetrvávaly rozptýlené. Nacisti mnoho milionů vyvraždili. Totemismus a animismus

12. Mnohé židovské názory byly převzaty křesťanstvím. Ježíšovi stoupenci se původně vyčlenili jako sekta a až následně vzniklo nové náboženství. Hlavním šiřitelem křesťanství byl Pavel, římský občan hovo-řící řecky. Ve světové populaci tvoří křesťané 33,5 % , katolíci 18,7 %, protestanti 6,9 %, ortodoxní 3,1 %. muslimové 18,2, bez vyznání 16,4 %, hinduisté 13,5 %, buddhisté 6 % Křesťanství

13. stalo křesťanství oficiálním náboženstvím. Dnes je rozšířeno do všech koutů světa. Hlásí se k němu témeř 2 miliardy lidí. Islám- založil v 7. století po Kristu prorok Muha-mad. Vladne jediný Bůh Allah , jemuž podléhá veškerý lidský život i příroda. Muslim má 5 základních pilířů: První z nich je islámské vyznání víry. Není boha kromě Allaha a Muhammad je jeho prorok. Druhou je modlit se 5xdenně vždy po očistě směrem k Mekce Zpočátku byli křesťané krutě pronásledováni, ale později se

14. měsíc půstu, v jehož průběhu smí jíst a pít až po setmění. Za čtvrté mu islamský zákon ukládá, aby díval almužnu chudým. Za páte se od věřícího očekává, že se alespoň jednou za život pokusí vykonat pouť do Mekky. Vůle Muhammadova je vtělena do koránu. Za třetí má muslim povinnost dodržovat ramadán

15. Náboženské systémy vzniklé v Indii se výrazně liší od největších náboženství. Toto polyteistické náboženství má mnoho různých forem.Mnozí autoři se proto domnívají, že by bylo vhodnější považovat hinduismus spíše za soustavu příbuzných nábožen-ství , místních kultů a náboženských praktik volně spojených několika společnými myšlenkami. Většina hinduistů věří v reinkarnaci. Hinduismus

16. bývají někdy označovány za etická náboženství Dál-ného východu.Namísto úctívaní bohů kladou důraz na etické ideály, jež umožňují člověku vnímat přirozenou harmonii a jednotu vesmíru. Konfucianismus byl základem kultury vládnou-cích vrstev ve staré Číně. Taoismus klade důraz na meditaci a nenásilí jako „cestu“ k ušlechtilejšímu životu. Buddhismus, konfucianismus, taoismus

17. Názory sociologů náboženství jsou doposud ovlivněny představami 3 „klasiků“ sociologické teorie Marxe, Durkheima a Webera. Ani jeden z nich nebyl věřící.Všichni tři se domnívali, ýe význam náboženství bude v moderní době upadat a považovali je v zásadě za iluzi. Teorie náboženství

18. některých filosofů a teologů začátkem 19. století.Rozhodujícím vlivem na něj zapůsobil filosof L. Feuerbach . Podle Feuerbacha sestává náboženství z idejí a hodnot, které si lidé v průběhu svého kulturního vývoje sami vytvořili, ale mylně se somnívají, že jejich zdrojem jsou vyšší síly. Vytváření bohů či nadpřirozených sil je podle něj projevem odcizení. Mrax sám tuto oblast nikdy nestudoval a vycházel z díla

19. své intelektuální dráhy studiem náboženství. Od křesťanství se obrátil k malým mimoevropským kulturám. Jeho dílo Elementarní formy náboženské-ho života (1912) zůstává dodnes základním kame-nem sociologie náboženství. Durkheim vnesl do definice náboženství rozdělení na posvátné a pro-fanní. Ke každému náboženství patří pravidelná ceremoniální a rituální aktivita. Tyto ceremoniály upevňují pocit vzájemné solidarity. Durkheim strávil významnou část

20. Max Weber se pustil do systematického studia náboženství • v celosvětovém měřítku. Soustředil svou pozornost především na ta náboženství, která označil za světová.Získala obrovský počet stoupenců a zásadním způsobem ovlivnila historii lidstva. • Podrobně se zabýval hinduismem , buddhismem, taoismem a starověkým judaismem ve své slavné práci Protestantská etika a duch kapitalismu 1904-1905.

21. Soustředil se na souvislost mezi náboženstvím a sociálními změnami. • Ukázal, že náboženství může být hnací silou dramatických sociálních transformací.V protes-tantismu, zvláště pak v jeho puritánské variantě spatřuje zdroj kapitalistických názorů, typických pro moderní západní společnost.Křesťanství považoval za nauku o spáse, která hlásá spasení , pokud se lidé budou řídit jeho morálním poučením.

22. Rozlišuje se mezi církvemi a sektami. Církev je definována\ jako velká a zavedená náboženská organizace a sekta menší, obvykle méně organizovaní skupina zapálených věřících, která vzniká obvykle na prostest proti vládnoucím církvím. Typy náboženských organizací