etymologický původ pojmu obecná ideová tendence společnosti

1. Humanismus • etymologický původ pojmu • obecná ideová tendence společnosti • může být chápán jako etická kategorie, která se používá jako označení pro zdůrazňování pozitivních stránek člověka • důraz je kladen na rozvoj člověka, hloubku osobnosti • idea humanismu má v sobě obsažen princip vyjadřující úctu k člověku, lidským a občanským právům, svobodě, zdraví

2. Humanismus historická epocha Humanistickým ideálem starořecké kultury byl ideál tzv. kalokagathie: kalos kai agathos. Ideálem je podle něj člověk krásný a dobrý.

3. TOLERANCE „Tolerance znamená snášet mínění a chování toho druhého, i když jsou protikladné našemu mínění a chování.“ má smysl jen ve službě hodnotám, tedy dobru! jinak působí rozkladně, dochází k tzv. syndromu anarchie rozhodujícím kritériem pro toleranci či intoleranci jsou mravní hodnoty tolerance není totéž, co lhostejnost

4. Obrana dobra • postavení se zlu = obrana dobra • člověk by měl mít k dobru vytrvalou přízeň • norma • Měj odpor ke špatnosti, potlačuj špatnost, měj diferencovaný postoj k různým stránkám téže věci. • při potlačování špatnosti mít ohled na dobré stránky objektu • Potlačit zlo a přitom způsobit neúměrně velkou škodu dobru je prohra.

5. egoismus a altruismus • vědomý altruismus • mravní postoj, který upřednostňuje účely jiných, případně společné před vlastními, nebo je klade na stejnou rovinu důležitosti. • egoismus • individuální postoj, který dává přednost vlastním účelům před účely jiných lidí, resp. společnými účely.

6. egoismus a altruismus • problém motivů altruistického činu • důvody: osobní marnivost a pýcha, nebo „národní masochismus • ale naopak to může být odvaha, či šlechetnost • Vědomý altruismus může být chápán jako transcendetální kvalita, která odlišuje lidské bytosti od zvířat.

7. Evoluční etika výsledkem úsilí o zvědečtění etiky (vychází z Darwinovy evoluční teorie) snaží se formulovat morální přirozenost člověka morální chování je třeba zkoumat jako výsledek evoluce Spolu se sociobiologií se pokouší vysvětlit, jak došlo k tomu, že lidé vytvořili etické koncepty, pronášeli morální soudy o sobě samých i jiných a formulovali systémy etických principů

8. Sociobiologie sociobiologie: je příčnou disciplínou, spojuje výzkum chování, teorii her, ekologii, programově syntetizuje a využívá poznatky primátologie, genetiky, endokrinologie a dalších speciálních věd v biokulturní perspektivě. důležitý moment: spojení altruismu s egoismem: altruistické chování individua neodporuje průběžnému egoismu genů.

9. Sociobiologie (2) přírodní a kulturní vliv: morální chování je výsledkem evolučního procesu, přičemž genetický vývoj je zpětnovazebně spojen s vývojem kultury:kultura zvětšila genetickou způsobilost těch, kdo ji maximálně využívali Darwin: myšlenka skupinové selekce: altruismus jako součást evoluce: i když neprofituje jedinec, profituje celá skupina. Dnes odklon.

10. Sociobiologie (3) • moderní genetika se dívá na altruismus a socialitu jako na výsledek individuálních zájmů • dualismus egoismu a altruismu je relativizován • co slouží jiným, slouží i altruistovi • jsme altruisty do té míry, pokud to maximalizuje naše přežití • mimořádně vyvinutý soucit = pouze návod, jak investovat • sympatie znamená, že cítíme výhodnou příležitost

11. KRITIKA evoluční etika je kritizována ze strany mnoha společenských věd „subhumánní„ říše se nedá aplikovat na člověka kulturní evoluce proběhla příliš rychle na to, aby evoluce mohla sehrát nějakou významnou roli

12. Evoluční etika hledá konvenční biologické objasnění altruismu, je popisná snaží se pozorovat a akceptovat geny považuje však za nutné postavit proti genům jakousi protiváhu, která bude respektovat kulturu a životní podmínky dnešního člověka Jedna ze strategií přežití je egoistické jednání a chování. Aby však bylo dosaženo cíle, musí organismy kooperovat, jednat "altruisticky". Kooperace mnohdy přináší výhodu.

13. Evoluční etika Přítomnost altruisticky zaměřeného jedince ve skupině zvyšuje její možnosti na další reprodukci a evoluční prosperitu. Sami altruisté mají sice zmenšenou šanci na vlastní reprodukci, avšak zvyšují pravděpodobnost reprodukce pro ostatní členy skupiny altruistické chování bylo favorizováno především v geneticky spřízněných malých skupinách => problém dneška

14. Evoluční etika ve velkých homogenních a nespřízněných společnostech dochází ke postupnému znevýhodňování altruistů lze očekávat, že altruisté vymizí altruistické chováníje však jeden ze základních požadavků etiky!!! „…přežití lidstva dnes a v blízkém příštím bude otázkou morálky, takže je o důvod víc ukotvit ji co možná nejblíže reálnému životu (Wuketits)

15. Evoluční etika • Wuketits: Jaký je člověk? • člověk v prvé řadě sleduje vlastní individuální chování, díky tomu se dostává do konfliktů • nebyl stvořen, aby podal pomocnou ruku všem • je uzpůsoben k životu malých přehledných skupinkách • vůči cizímu je skeptický => nenávist

16. Evoluční etika • v globální společnosti je nutné uchýlit se alespoň k morálce moudrosti • skutečným hybatelem: • zájmy lidí (v obecném smyslu), • chování nelze omezit morálkou, ale mocenským nátlakem

17. Zásady dobré praxe (CodeofPractice) pro sociální pracovníky 1) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na chránit práva a podporovat zájmy uživatelů služeb a pečovatelů: Jednat s každým člověkem jako s jedinečnou osobností Ctít a, kde je to vhodné, podporovat individuální názory a přání uživatelů a pečovatelů.

18. Zásady dobré praxe (CodeofPractice) pro sociální pracovníky 1) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na chránit práva a podporovat zájmy uživatelů služeb a pečovatelů: Ctít a zachovávat důstojnost a soukromí uživatelů služeb. Podporovat rovné příležitosti pro uživatele a pečovatele Ctít různorodost a odlišné kultury a hodnoty

19. Zásady dobré praxe 2) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na usilovat o získání a udržení důvěry uživatelů a pečovatelů. Být upřímný/á a důvěryhodný/á. Umět jednat přímo, přesně, přiměřeně a otevřeně. Ctít důvěrnost informací a jasně vysvětlit postup organizace při nakládání s nimi. Být spolehlivý/á a odpovědný/á.

20. Zásady dobré praxe 2) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na usilovat o získání a udržení důvěry uživatelů a pečovatelů. Dodržovat pracovní závazky, dohody a plány. Pokud to není možné, vysvětlit důvody. Pojmenovat oblasti, které mohou vyvolat střet zájmů, a ujistit se, že neovlivní váš úsudek či jednání. Dodržovat předpisy upravující přijímání hmotných či finančních darů od uživatelů a pečovatelů.

21. Zásady dobré praxe 3) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na rozvíjet nezávislost uživatelů a ochraňovat je před možnými riziky. Podporovat nezávislost uživatelů a pomáhat jim chápat a naplňovat jejich práva. Využívat zavedené postupy k zabránění a nahlášení nebezpečnému, hrubému nebo diskriminujícímu chování a jednání. Postupovat podle daných procedur chránících vás a ostatních na pracovišti před násilným a hrubým chováním.

22. Zásady dobré praxe 3) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na rozvíjet nezávislost uživatelů a ochraňovat je před možnými riziky. Upozorňovat zaměstnavatele nebo jiné příslušné autority na potíže (se zdroji či provozem), které mohou zabraňovat v poskytování pomoci. Informovat zaměstnavatele nebo jiné příslušné autority tam, kde může být kolegovo jednání nebezpečné nebo v rozporu se standardy pomoci.

23. Zásady dobré praxe 3) … Dodržovat zaměstnavatelovy bezpečnostní a zdravotní předpisy, včetně těch týkajících se zneužívání návykových látek. Pomáhat uživatelům a pečovatelům s předkládáním stížností, vážně se jimi zabývat a odpovědět na ně nebo je postoupit příslušné osobě. Rozpoznávat a odpovědně užívat moc, jež plyne z vaší práce s uživateli a pečovateli.

24. Zásady dobré praxe 4) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na respektovat práva uživatelů a zároveň se ujišťovat, zda jejich chování není nebezpečné jim či jiným lidem. Uznávat, že uživatelé mají právo podstoupit riziko a pomáhat jim rozeznat a zvládnout možná nebo aktuální nebezpečí pro ně nebo ostatní. Postupovat podle stanovených postupů při posuzování, zda uživatelovo chování neškodí jemu či druhým.

25. Zásady dobré praxe 4) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na respektovat práva uživatelů a zároveň se ujišťovat, zda jejich chování není nebezpečné jim či jiným lidem. Učinit nezbytná opatření k minimalizaci rizika, že uživatelé ohrozí sebe nebo jiné. Ujistit se, že jsou příslušní kolegové a instituce informování o výsledcích a dopadech hodnocení rizik.

26. Zásady dobré praxe 5) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na rozvíjet důvěru veřejnosti v sociální služby. Jako sociální pracovník/ce zejména nesmíte: Zanedbávat či poškozovat uživatele, pečovatel nebo své kolegy. Jakkoliv vykořisťovat uživatele, pečovatele nebo své kolegy. Zneužívat důvěru uživatelů a pečovatelů, nebo přístup k jejich osobním informacím, majetku, domovu či pracovišti.

27. Zásady dobré praxe Vytvářet nepatřičné osobní vztahy s uživateli. Nezákonně či nespravedlivě diskriminovat uživatele, pečovatele nebo své kolegy. Přehlížet jakoukoliv nezákonnou či nespravedlivou diskriminaci ze strany uživatelů, pečovatelů nebo svých kolegů. Vystavovat sebe nebo druhé zbytečnému riziku. Chovat se – v práci i mimo ni - způsobem zpochybňujícím vaši způsobilost pracovat v sociálních službách.

28. Zásady dobré praxe 6) Jako sociální pracovník/ce jste povinnen/na zodpovídat za kvalitu své práce a zasazovat se o udržování a zvyšování svých znalostí a dovedností. Naplňovat pracovní standardy a pracovat bezpečně, výkonně a v souladu se zákony. Vést jasné a přesné záznamy, jak vyžadují předpisy.

29. Zásady dobré praxe Informovat svého zaměstnavatele nebo jiné příslušné autority o jakýchkoliv osobních problémech, jež by mohly ovlivnit vaši schopnost pracovat odpovědně (kompetentně) a bezpečně. Vyhledat pomoc u svého zaměstnavatele nebo jiné příslušné autority, pokud se necítíte schopen/a nebo připraven/a naplnit jakoukoliv oblast své práce, nebo pokud si nejste jist/a jak postupovat v pracovních záležitostech.

30. Zásady dobré praxe Otevřeně spolupracovat se svými kolegy a respektovat je. Uvědomit si, že zůstáváte odpovědný/a i za práci, kterou jste postoupil/a jiným pracovníkům. Uvědomit si a ctít role a dovednosti pracovníků z jiných zařízení a spolupracovat s nimi. Dále se vzdělávat, abyste zvyšoval/a své vědomosti a dovednosti a přispíval/a tak ke vzdělávání a rozvoji druhých.