Basel III a jeho potenciální ekonomické dopady

1. Basel III a jeho potenciální ekonomické dopady

2. Struktura prezentace • Úvod - proč je hodnocení dopadů změn v regulaci složité, • Jak vypadá nový regulatorní rámec, • Jaké mohou být dopady nových regulací hospodářský růst, • Jaké mohou být dopady nových regulací na dostupnost úvěrů pro privátní sektor, • Proč mohou být změny v makroekonomickém prostředí podstatnější než posuny v regulaci.

3. I. Úvod

4. Hodnotit dopady nových regulací je obtížné • Mění se řada příliš mnoho věcí najednou – částečně se dají odhadnout izolované efekty jednotlivých změn, ale odhadnout kumulované účinky jejich interakce je těžké. • Dlouhodobě by měly být nové regulace prospěšné, ale tranzitorní náklady mohou být při nepříznivých výchozích podmínkách vysoké. • Výchozí situace v ekonomikách může zahrnovat zbytky řady nerovnováh (např. přeinvestování do nemovitostí a předluženost) – jejich odstranění může být vnímáno jako náklad nové regulace, i když půjde o přirozený a nezbytný proces.

5. Hodnotit dopady nových regulací je obtížné • V nejbližších letech budou působit tři faktory: • změny v regulaci, • řešení zadluženosti (či předluženosti) vlád (finanční represe), • změny v makroekonomickém prostředí • jeho výrazné změny mívají mnohem větší dopad než změny v regulacích, neboť těm prvním se nedá na rozdíl od regulací vyhnout! • Možné přístupy k hodnocení dopadu nových regulací: • „mikroekonomická“ analýza vlivu jednotlivých prvků nového regulatorního rámce (požadavky na kapitál a likviditu), • makroekonomická analýza dopadů Basel III v dlouhém období a v období tranzitorním, • hodnocení dopadu na náklady kapitálu v relaci s náklady na dluh.

6. II. Nový regulatorní rámec

7. Basel III (CRDIV/CRR) - mění se toho hodně • Vyšší kapitálová přiměřenost • k původním mikroobezřetnostním požadavkům jsou přidány makroobezřetnostní zaměřené na systémové riziko (proticyklické polštáře, přirážky pro SIFI). • Kvalitnější kapitál – většina by měla být použitelná k absorpci ztrát • Omezení aktiv v relaci s kapitálem (leverage ratio) • Vyšší hodnocení rizikovosti určitých tříd aktiv a operací (nemovitosti, sekuritizace, obchodní kniha, riziko protistrany …) • Nové požadavky na likviditu

8. Požadavky mohou vzrůst významně • Kapitálové požadavky budou větší než regulatorní minimum • základ: 4,5 % CET1 + 2,5 % konzervační polštář • proticyklický polštář až 2,5 % (někdy i více) • další CET1, T1 kapitál, T2 kapitál dle požadavků trhů a regulátorů • u některých bank SIFI „surcharge“ • v Evropě možná polštář oproti systémovému riziku • u řady bank tak bude požadovaná přiměřenost převyšovat 12 % • Likviditní požadavky výrazně změní strukturu pasiv i aktiv.

9. Dodatečné požadavky na SIFI nejen globální? • Začíná být implementován rámec pro globálně systémově významné instituce G-SIFI (zatím jen banky, G-SIB) • v listopadu 2011 byl zveřejněn počáteční seznam 29 G-SIB • naplňování vyšších kapitálových požadavků od roku 2016 (surcharge ve výši ve výši 1 až 2,5 %, případně až 3,5 %) • Švýcarsko, Nizozemí či Švédsko již oznámily záměr aplikovat rámec i na domácí instituce (CH – až 8,5 %, z toho minimálně 5,5 % ve CET1, SE 3 - 5 %) • Vedou se diskuse o obecné aplikaci SIFI rámce i na národních úrovních (viz článek v ZFS 2011/2012, 19.6.2012).

10. III. Basel III a CRD IV/CRR – jak změní strukturu aktiv u bank?

11. Kapitálové požadavky • Basel III - vyšší kapitálová přiměřenost založená na kvalitnějším kapitálu: • budou snižovat rizikově vážená aktiva tím, že např. úvěry do realit nahradí nákupem kvalitních vládních dluhopisů? • nebo se implikovaný pokles RoE budou snažit kompenzovat podstupováním vyššího rizika tím, že na místo do vládních dluhopisů budou financovat např. výnosnější realitní projekty?

12. Požadavky na likviditu • Liquidity Coverage Ratio (LCR) • poměr zásoby kvalitních likvidních aktiv k potenciálnímu čistému odlivu zdrojů po dobu 30 dní, • smyslem LCR je zajistit, že banka má dostatek vysoce likvidních aktiv, díky kterým přežije akutní krizovou situaci alespoň po jeden měsíc. • Net Stable Funding Ratio (NSFR) • poměr dostupných zdrojů stabilního financování k požadovaným zdrojům stabilního financování, • má zajistit, aby se banky financovaly svá aktiva dostatečným množstvím stabilních zdrojů. • Mohou mít podobné efekty jako požadavky na kapitál.

13. Požadavky na likviditu • LCR – dvě třídy likvidních aktiv: • 1. třída počítaná v plné hodnotě - vysoce likvidní aktiva: hotovost, rezervy u centrální banky a blízké substituty hotovosti jako vládní dluhopisy se špičkovým ratingem. • 2. třída počítaná ve snížené hodnotě minimálně o 15 % - vládní dluhopisy s horším ratingem, HZL nebo podnikové dluhopisy s vysokým ratingem, celkově mohou tvořit maximálně 40 % celého polštáře. • NSFR: • dostupné stabilní financování zahrnuje kapitál a pasiva se splatností nad 1 rok, plus část depozit a emitovaných dluhopisů se splatností menší než 1 rok, u kterých se ale dá předpokládat, že zůstanou v bilanci i v krizi. • požadované financování je pak funkcí struktury aktiv v bilanci i mimobilanci - čím je aktivum likvidnější, tím menší rozsah stabilnějšího financování vyžaduje.

14. Požadavky na likviditu • Potenciální efekt LCR a NFSR (Gomes a Khan, 2011): • banky na ně mohou reagovat způsobem, který výrazně změní způsob, jakým je vytvářen úvěr a likvidita ve finančním systému. • LCR - autority musí určit, za jakých podmínek a do jaké míry mohou banky existující polštář použít, tedy čerpat. • bude dostupná likvidita skutečně také použitelnou likviditou? • pokud budou podmínky omezující, může regulace během krize vyvolat negativní spirálu se systémovými důsledky, • nebo může vyvolat nadměrnou závislost na likviditě od centrální banky. • Nakonec se může ukázat, že vysoce likvidní aktiva nejsou až tak likvidní, neboť každá banka chce držet svou regulatorní výši, ale nechce s nimi aktivně obchodovat.

15. Požadavky na likviditu • První riziko zavedení LCR a NFSR: • LCR: „ideálním“ aktivem bude vládní dluh 1. třídy, který nebude vyžadovat haircuty a nebude podléhat limitům koncentrace, • NSFR: držba vládních dluhopisů nebude vyžadovat velké množství stabilního financování, • to vše požene banky do držby vládního dluhu namísto jiných aktiv, i když tím vznikne riziko koncentrace na straně aktiv do aktiva, které je možná jen zdánlivě kvalitní a bezrizikové, • tento efekt oslabí fiskální disciplínu a sníží podnět pro vlády zrychlovat fiskální konsolidaci + může snížit dostupnost úvěru pro privátní sektor. • Závěr – typický případ finanční represe ve formě regulatorně vynucených dotací pro vládu ze strany držitelů jejího dluhu.

16. Požadavky na likviditu • Druhé riziko zavedení LCR - nastavení čerpání příslibů a kontokorentů ze strany podniků: • návrh, že při výpočtu požadavků v krizi by musely být tyto facility zahrnuty ze 100 %. • to by vytvořilo silný podnět pro banky takové facility neposkytovat se všemi potenciálními důsledky, • pro podniky jsou takové facility jedním z klíčových prvků řízení likvidity – pokud by je neměly k dispozici, musely by se samofinancovat a držet velkou zásobu vysoce likvidních aktiv. • Důsledek: za určitých okolností by podniky nevystupovaly do smysluplných projektů, pokud by neměly dostatek likvidních zdrojů...

17. Solvency II • Solvency II – nová pravidla pro pojišťovny • povedou pravděpodobně ke posunu k bezpečnějším, likvidnějším a méně výnosným aktivům, • málo likvidní aktiva budou penalizována, • výpočet solventnostního poměru bude odrážet požadavek, aby pojišťovny byly schopny ustát silný šok a vyplatit nároky během roku, ne během delšího období. • bankovní dluh se stane pro pojišťovny méně atraktivní stejně jako dluh dlouhodobých infrastrukturních projektů, • dopady na zdroje bank?

18. IV. Jak moc Basel III zdraží úvěry a oslabí hospodářský růst?

19. BCBS – LEI (dlouhodobý dopad) • Basilejský výbor (BCBS) komunikuje reformy kapitálu a likvidity bank prostřednictvím analýzy dlouhodobých dopadů (analysis of the long-term economic impact, LEI) • LEI se soustředí spíše na přínosy než na náklady • Hlavním přínosem je nižší pravděpodobnost krizí a s nimi spojených ztrát výstupu • Významným přínosem je i snížení fluktuací ekonomické aktivity během nekrizových období • Náklady se mohou odvíjet od vyšších úrokových sazeb z úvěrů, které mohou snížit úroveň výstupu • Analýza je založena na předpokladu proběhlé implementace Basel III (dále B3), tranzitorní náklady nejsou uvažovány • Celková bilance je nepřekvapivě pozitivní

20. BCBS – LEI (čistý přínos) • Červené a zelené čáry ukazují čisté přínosy, pokud jsou náklady krizí považovány za permanentní (červená) nebo dočasné (zelená). • Až do 15% CAR jsou čisté přínosy pozitivní v obou případech

21. BCBS – LEI (čistý přínos) • Předpokládané přínosy snížení pravděpodobností krizí jsou vnímány jako vysoké

22. BCBS – MAG (tranzitorní efekty) • Makroekonomické náklady implementace posuzovala skupina MAG (Macroeconomic Assessment Group), která na rozdíl od LEI nezvažovala přínosy • MAG vycházela z toho, že tranzitorní náklady jsou do značné míry funkcí rychlosti implementace – pokud by doba zavádění byla krátká, banky by mohly reagovat omezováním nabídky úvěrů • Alternativní scénáře rychlosti sloužily jako vstupy do široké škály modelů centrálních bank a nadnárodních institucí (semi-structural large-scale models, reduced-form VAR-type models, DSGE models)

23. BCBS – MAG - předpoklady • Základní předpoklad – pro banky je nákladnější financovat aktiva prostřednictvím kapitálu než depozity nebo dlouhodobým dluhem • I když i v krátkém období budou reagovat na nové regulace řadou způsobů, část reakce bude spočívat ve zvýšení úvěrových sazeb a snížení nabídky úvěrů • V delším období se stanou banky méně rizikovými, úrokové sazby klesnou a nabídka úvěrů se obnoví v plném rozsahu • I v tranzitorním období však budou náklady vyšších kapitálových požadavků (dále KP) velmi malé a malé budou pravděpodobně i náklady zpřísněných požadavků na likviditu

24. BCBS – MAG - výsledky • Medián všech odhadů – zvýšení CAR (poměr tangible common equity, TCE, k RWA) o 1 p.b.povede k poklesu úrovně HDP o maximálně 0.16 % po 4 letech (prům. roční pokles růstu HPD o pouhých 0.04 %!) • V dalších letech pozitivní dopady výše uvedený pokles HDP ještě dále sníží

25. BCBS – MAG - výsledky • Dopady přísnějších požadavků na likviditu jsou méně jisté: • zvýšení držby likvidních aktiv o 25% a zvýšení délky splatnosti pasiv mají mediánový dopad na růst úvěrové marže ve výši 14 b.b. a pokles objemu úvěrů o 3,2 % při implementační době 4,5 let • Výsledný mediánový pokles HDP činí za celé období 0,08 %. • Souhrnný dopad B3 na úroveň výstupu za dobu implementace je tak zhruba 2 x 0,16 % (růst CAR o 2 p.b.) + 0,08 %, tj. 0,4 % za celé období • K podobným, i když mírně vyšším odhadům, došla studie Angelini a kol. (2011) aplikující shodné přístupy

26. BCBS – MAG - výsledky

27. Reakce industrie - IIF – přístup • Industrie zastoupená Institute for International Finance (IIF, 2010) posuzovala tranzitorní náklady na vzorku bank Evropy, USA a Japonska • Přínosy přísnější regulace byly zvažovány minimálně, odhad nákladů vycházel z logiky „čím více úvěru, tím vyšší HDP“ • Předpoklady: • Vyšší KP přinutí banky získat velké množství kapitálu, který se stane dražším • Náklady na úvěr privátnímu sektoru se zvýší – klesne HDP a zvýší se nezaměstnanost • Přísnější požadavky na likviditu sníží ziskové marže bank – to vyvolá sekundární potřebu získat dodatečný kapitál a zvýší dále náklady kapitálu

28. IIF – výsledky • Pro skupinu “G3” povede zavedení B3 v průměru k poklesu ročního HDP o 0.6 p.b. během 2011-15 a o 3 p.b. během 2011-2020 • Nejvíce je zasažena eurozóna, nejméně Japonsko • Rozdíly jsou dány relativním významem bankovního sektoru pro ekonomiku a rozsahem potřebného přizpůsobení bilancí bank

29. IIF – výsledky

30. IIF – výsledky

31. IIF vs. MAG • Celkový dopad do úrovně HDP za období implementace je u IIF zhruba 8krát vyšší: MAG má roční pokles o 0,08 %, zatímco IIF o 0,6 % • Příklady rozdílů a „opomenutí“ v předpokladech a metodice: • IIF počítal s poměrně vysokými RoE po implementaci kvůli potřebě přilákat dodatečný kapitál • MAG nepočítal s efekty redefinice kapitálu • Liší se způsob výpočtu cílových úrovní kapitálové přiměřenosti a zahrnutí současných diskrečních polštářů • …

32. OECD – cíl a přístup • Cílem studie (Slovik – Cournède, 2011) je odhadnout makroekonomický dopad zvýšení minimálních kapitálových požadavků pro USA, Eurozónu a Japonsko • Sledovaným obdobím je pět let po implementaci B3, a to buď v požadavcích k roku 2015 nebo 2019 • Metodický přístup: • dopad zvýšení KP na úvěrové úrokové sazby (resp. úvěrové marže) a následně na úroveň a růst HDP • je zohledněn dosavadní nárůst kapitálového vybavení bank v letech 2006-2009 • předpokládá se zachování stávajících dobrovolných diskrečních polštářů, nepředpokládá se kompenzující reakce měnové politiky

33. OECD – potřebné navýšení kapitálových poměrů

34. OECD - metodika • Nejprve je odhadnuta sensitivita úrokových měr na zvýšení KP o 1 p.b a následně je pomocí vypočtené sensitivity úrokových měr na zvýšení KP o 1 p.b. a nutného nárůstu kapitálu k RWA vypočten celkový dopad na úrokové sazby • Ve druhém kroku je určena sensitivita úrovně HDP na změnu úrokových sazeb o 1 p.b. a vypočten celkový dopad zvýšení KP na úroveň HDP a jeho roční růst

35. OECD - dopady • Úrokové sazby vzrostou o 15 b.b. v případě KP B3 platných k 2015 (4,5 % CE, 6,5 % Tier 1) a o 50 b.b. v případě KP k 2019 (7 % CE, 8,5 % Tier 1) • Výsledný průměrný roční pokles růstu HDP odhadován mezi -0.05 až -0.15 p.b. v následujících 5 letech po splnění KP B3 podle toho, zda banky přistoupí k navýšení kapitálu podle B3 k 2015 či se v předstihu přizpůsobí KP B3 k 2019 • Zásah monetární politiky v podobě poklesu měnověpolitických sazeb o 30 až 80 b.b. by měl snížit pokles růstu HDP o -0.05 až -0.15 p.b. • Pokles růstu HDP může být též do určité míry vykoupen kontrakcí diskrečního polštáře

36. OECD – dopady

37. OECD – dopady

38. OECD - srovnání • MAG došla k podobným hodnotám odhadnutých sensitivit, avšak při určení celkového dopadu neuvažovala zachování diskrečních polštářů držených bankami - výsledný dopad na ekonomický růst dle MAG je tudíž nižší a pohybuje se mezi -0.03 p.b. a -0.05 p.b.

39. McKinsey - metodika • McKinsey (Härle a kol., 2010) se na náklady zavedení B3 dívají odlišnou optikou – stavová analýza „současný stav vs. cílový stav“ • Odhady dopadů jsou založeny na 4,5 % CET1 a 6 % T1 plus 2,5 % konzervačního polštáře plus diskrečního polštáře zaručujícího 9 % CET1 a 11 % T1 (historicky drží banky v průměru 4 p.b. kapitálu nad regulatorním minimem) • Dvě verze odhadů – statická založena na bilancích z roku 2010 a dynamická předpokládající růst bilanční sumy • Hlavní závěr – za stávajících podmínek bude navýšení a zkvalitnění kapitálu a zlepšení likviditní situace pro banky velkou výzvou a bude mít značné dopady na jejich činnost

40. McKinsey – statický pohled • Ve srovnání s bilancemi z roku 2010 budou evropské banky potřebovat 1100 mld. eur dodatečného Tier 1 kapitálu, 1300 mld. eur krátkodobé likvidity a 2300 mld. eur dlouhodobých zdrojů

41. McKinsey – dynamický pohled • Pokud každoročně bilance porostou o 3 % a banky budou zadržovat 50 % zisků, KP v roce 2019 vzrostou o 1150 mld. eur Tier 1 kapitálu, o 1700 mld. eur krátkodobá likvidita a o 3400 mld. eur dlouhodobé zdroje

42. McKinsey - dopad do RoE • Získání potřebného kapitálu a likvidity bude mít silný vliv na rentabilitu bank – v průměru by klesl RoE pro evropské banky o cca 4 p.b. • Kvalita kapitálu by se na tom podílela 0,8 p.b., růst RWA o 1,3 p.b., růst KP o 1,3 p.b. • Požadavky na likviditu:, 0.2 p.b. držba více likvidních aktiv a 0.6 p.b. dlouhodobé zdroje • Dopad leverage ratio by měl být naopak téměř zanedbatelný

43. McKinsey – mitigace dopadu • Banky uplatní ke snížení dopadu B3 na RoE řadu opatření, která mohou snížit negativní dopad až o 40 %

44. Basel III monitoring exercise (duben 2012) • BSCS zveřejnil v dubnu 2012 odhad deficitů kapitálu a likvidity při hypotetické plné implementaci (včetně SIFI) na datech k 30.6.2011 • Participovalo celkem 212 bank s aktivy 59.000 mld. EUR • Při 7% CET1 by celkový deficit kapitálu dosáhl 520 mld. EUR • zisky po zdanění za období II/2010-II/2011 odhadovány na 410 mld. EUR • U likviditních požadavků byly potvrzeny velké deficity • pro LCR 1.750 mld. EUR • pro NSFR 2.800 mld. EUR

45. V. Basel III a náklady na kapitál

46. Kashyap-Stein-Hanson • Kashyap a kol. (2010) • Zvýšené požadavky na kapitál nemusí banky v krátkém a středním období akomodovat upsáním nového kapitálu, ale snížením aktiv - je proto vhodné zvedat požadavky na kapitál postupně, aby ho banky mohly postupně akumulovat ze zadržených zisků, což zamezí dopadu do úvěrování • Dlouhodobě má zvýšení podílu vlastního kapitálu na pasivech bank jen omezený vliv na úvěrové sazby – zvýšení kapitálového požadavku o 10 p.b. znamená zvýšení klientských sazeb jen o 25-45 b.b. • Tento malý rozdíl však může být na konkurenčním trhu podstatný, a proto lze očekávat, že důsledkem zvýšení kapitálových požadavků může být odliv části aktivit z bankovního sektoru do sektoru „shadow banking“ • Proto je vhodné současně zavést minimální regulatorní požadavek na aktiva typu ABS bez ohledu na to, kdo je drží

47. Kashyap-Stein-Hanson • Kashyap a kol. (2010) - vysvětlení • Vlastní kapitál je na jedné straně je sice dražší než cizí zdroje, růst KP zvyšuje WACC (vážený průměr nákladů na vlastní kapitál a cizí zdroje), tj. diskontní míru, se kterou banky pracují … • … ale druhé straně zvyšování podílu vlastního kapitálu snižuje rizikovost banky, což znamená tlak na pokles WACC (podle Modiglianiho-Millerova teorému v "dokonalém světě" jsou náklady na vlastní kapitál lineární rostoucí funkcí zadluženosti) • Klientské sazby se do značné míry odvíjejí od WACC a banky mohou přenést změnu WACC do sazeb… • …protože je zde ale malá změna WACC, tak bude malá i změna klientských sazeb • Celkový vliv na WACC a tedy i na klientské sazby vyššího KP bude proto malý

48. Bank of England – náklady • Miles, Yang a Marcheggiano (2011) - náklady a přínosy vyšší úrovně bankovního kapitálu v dlouhém období • vyšší náklady financování vs. snížená pravděpodobnost finančních krizí a s nimi spojených nákladů • Změny v nákladech financování ovlivňují rovnovážnou úroveň kapitálu podniků a následně jejich produkci • při poklesu leverage (celková aktiva/vlastní kapitál) z 50 na 25 by za konzervativních předpokladů došlo k nárůstu nákladů financování o 18 b.b. a poklesu současné hodnoty výstupu o 6 % • následné testy citlivosti (rozsah bankovního financování v ekonomice, odlišná diskontní míra, vyšší tržní prémie za riziko) nacházejí růst nákladů financování mezi cca 10 – 40 b.b.

49. Bank of England – přínosy • Přínosy nižší leverage jsou modelovány prostřednictvím změny v pravděpodobnosti výskytu krize • předpokládaný pokles hodnoty bankovních aktiv v důsledku krize je roven poklesu HDP krát riziková váha jednotlivých aktiv (konzervativní předpoklad) • při diskontní míře 2,5 % odpovídá trvalý pokles pravděpodobnosti krize o jeden procentní bod úsporám cca 55 % současného ročního HDP (náklady krize jsou uvažovány ve výši 10 % HDP). • Porovnání nákladů a přínosů jako funkce CET1 vede pro rozličné scénáře k optimální úrovni CET1 mezi 16 % - 20 % a přínosu 4,5 % - 5,5 % očekávané současné hodnoty HDP. • Studie tak doporučuje výrazné navýšení kapitálových požadavků, a to nejméně na dvojnásobnou úroveň stanovenou Basel III

50. Stanford University • Admati a kol. (2011) odmítají tvrzení, že kapitál je dražší než dluhové financování a tudíž že navýšení kapitálu bankami bude nákladné pro ekonomiku • Nesnaží o kvantifikaci optimální úrovně kapitálu, spíše se zaměřují na několik obvyklých tvrzení proti navýšení KP, která následně zpochybňují: • Tvrzení 1: Navýšení kapitálu by nutilo banky držet ladem zdroje, které by mohly být využity k poskytování úvěrů. • Reakce: Jedná se o záměnu kapitálových požadavků s rezervami, případně likviditními požadavky. Kapitálové požadavky referují ke struktuře pasiv, tvorba rezerv a likviditní požadavky se zaměřují na strukturu aktiv držených bankami. • Tvrzení 2: Požadovaný výnos z vlastního kapitálu je vyšší než dluhový výnos. Navýšení kapitálu tudíž zvýší náklady financování. • Reakce: Požadovaný výnos z kapitálu obsahuje rizikovou prémii, která klesá s růstem podílu kapitálu. Předpoklad fixního výnosu z kapitálu při poměřování nákladů financování je tudíž chybný.