MÁ SE PSYCHOLOGIE ZABÝVAT DUŠÍ, aneb co víme o duši?

1. MÁ SE PSYCHOLOGIE ZABÝVAT DUŠÍ, anebco víme o duši? Vladimír Smékal, Katedra psychologie, FSS MU Brno. Co víme o duši? (V. Smékal)

2. C. G. Jung: „O tom, co je duše, víme zrovna tak málo jako o tom, co je život. Dost velké tajemství na to, abychom postrádali jistotu, nakolik je Já svět a nakolik je svět Já. Nevědomí však je skutečné (wirklich) v každém případě, protože působí (wirkt).“ Co víme o duši? (V. Smékal)

3. T. G. Masaryk: Nedovedu si představit, že by taková krásná a jemná věc jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí, vnímání krásy, celá kultura, že by to mohlo být k ničemu. Fyzikové říkají - energie se nemůže ztratit - a což tato energie v nás? Duše hýbá hmotou. Což ta může trvat a duše ne? Co víme o duši? (V. Smékal)

4. Průzkum EVS z r. 1994(European Value System Study Group) nazvaný "Zbožnost Evropy " konstatuje, že existenci duše předpokládají následující procenta respondentů: • Maďarsko 13, • ČR 27, • Bulharsko 33, • SR 47, • Švédsko 51 • Německo 62, • Polsko 72, • Irsko 85. Co víme o duši? (V. Smékal)

5. Máme zkoumat duši? • Má se odborná psychologie zabývat duší, kterou opěvují básníci, o níž uvažují filosofové a ve vztahu k Bohu ji vymezují teologové – nebo patří taková badatelská aktivita pouze do filosofické psychologie? • Tvrdé vědy odmítají zabývat se duší; nanejvýš o ní prohlásí, že je to prchavá a neuchopitelná nadstavba, funkce či produkt fyziologických dějů v mozku. • Nebo v lepším případě – což je typické pro odbornou psychologii – je duše definována deskriptivně jako svazek funkcí vědomí, jejichž genezi a podmínky je třeba zkoumat a využívat k poznání a rozvoji osobnosti. Co víme o duši? (V. Smékal)

6. Nejméně 300 let je vytvářen kult vědy jako jedině legitimního způsobu vytváření obrazu světa. • Vědy, která duši považuje za fikci či metaforu. • Věda v posledních třech stoletích postupně zbavovala člověka výsadního postavení (1) v kosmu tím, že mu vzala Zemi jako střed vesmíru, (2) ve světě živého tím, že ztratil výsadní postavení mezi živými bytostmi a dostal se až na konec vývojové řady, a (3) ve vlastním domě své osobnosti tím, že ho prohlásila za otroka pudů a jiných sil nevědomí. Co víme o duši? (V. Smékal)

7. Vědecké objevy a jejich aplikace natolik zkomplikovaly a diversifikovaly obraz přirozeného světa každodenního života, že se v něm stále méně vyznáme a stále méně mu rozumíme v jeho celistvosti. • Kult vědy vytlačuje vesmír v nás na periferii zájmu a zobrazuje jej jako něco prchavého, subjektivního, nepodstatného. • Kult vědy i ve slovní zásobě jazyka vyjadřuje svou naturalistickou a technickou převahu tím, že slova týkající se vnitřního světa osobnosti představují jen asi 10 - 15% slovní zásoby jazyka. • V důsledku ideologie vědotechniky jsme zcela zapomněli na to, že věda je jen jeden ze způsobů našeho rozumění světu. Co víme o duši? (V. Smékal)

8. Jan Evangelista Purkyně Útržky ze zápisníku zemřelého přírodopisce (1850, č.př. 1987) "Jedním z nejtěžších úkolů přírodovědy je vysvětlit vznik psychických vzruchů a činností pomocí hmotných orgánů a procesů. Většina badatelů jde jen po jistou hranici, u které se zastaví, a na psychické jevy za ní se dívá jako přes propast bez mostu. Ve své bezradnosti pak tito badatelé zahrnují fyzické a psychické jevy pod symbol dále nevysvětlovaného paralelismu, kterým ovšem nic neobjasňují, nanejvýšproblémilustrují." Co víme o duši? (V. Smékal)

9. T. G. Masaryk („Základové konkrétné logiky“, 1894) podrobil kritice názor, že se psychologie nepotřebuje zabývat duší: "Nemyslíme, že psychologie se má vyhnouttomutoproblémuaodkazovattoho,kdosechceo tomto předmětu poučit, na nějakou pohádkovou ‘metafyziku‘. Je to dnes pohodlným počínáním mnohých ‘moderních‘ mužů vědy: Fyzik a chemik odkazují problém hmoty do této ‘metafyziky’. Biolog dává se od ní poučit o životním principu a psycholog doporučuje ‘metafyzice’ duši. Avšak, kdo nám má něco o hmotě říci, když ne fyzik a chemik? A kdo jiný je oprávněn rozhodovat v otázce o pravých příčinách života než biolog, a kdo konečně má o duši něco vědět, ne-li psycholog?" Co víme o duši? (V. Smékal)

10. Jak uvažovat o duši? • O duši víme z vlastní zkušenosti a ze svědectví důvěryhodných lidí jen to, že působí (často proti všem vědeckým předpokladům), a z toho je logické vyvozovat, že když působí, musí existovat. • Není tedy únikem přesun důrazu na výklad ve vztahovém rámci, který duši nahlíží jako souhrn funkcí, jimiž se člověk orientuje ve světě, vyrovnává se s úkoly života, sleduje své cíle a naplňuje své poslání,. • Jde o snahu zůstat na půdě faktů a uvádět jen ty hypotézy a teorie, které se ke světu faktů nějak vztahují. Teorie nemateriální duše tomuto předpokladu neprotiřečí. Co víme o duši? (V. Smékal)

11. Orientace výzkumů duše Výzkumy duše se dějí ve více rovinách: • psychologické, • neurofyziologické či obecně biologické, • sociálně a kulturně antropologické, • ale také v rovině náboženské a filosofické. Za redukcionistickou lze považovat úzce scientistickou orientaci, • která duši chápe jen jako interakci molekul v mozku, • nebo ji považuje jen za tzv. “vyšší nervovou činnost”. Co víme o duši? (V. Smékal)

12. Model osoby a tří světů Noosféra DUCH Psycho- DUŠE socio- sféra TĚLO Geo- bio- techno- sféra Co víme o duši? (V. Smékal)

13. Vztah vyššího a nižšího Každá duchovní cesta je zároveň psychologickou cestou, ale ne každá psychologická cesta je též cestou duchovní. Co víme o duši? (V. Smékal)

14. Franklova trojdimenzionální antropologie Co víme o duši? (V. Smékal)

15. Struktura osoby a překážky duchovního života DUCH Vztah k Bohu, k transcendenci DUŠE Vztah ke své mysli, ke své osobnosti, k svému já, k druhým, k rodině, k povolání TĚLO Vztah k svému tělu, k jeho zdraví a zdatnosti Co víme o duši? (V. Smékal)

16. Poznámky k tabulce • TĚLO: Starý Zákon, Jóga (asany, pranajama) a jiné systémy péče o rozvoj osobnosti kladou na zdraví těla a tělesnou kulturu jako na podmínky rozvoje ducha velký důraz „V zdravém těle zdravý duch“, „Jsme to, co jíme“. Hodně pozornosti se věnuje kultivaci sexuálních energií. Síla ducha však není na tělesné zdatnosti přímo závislá, ba naopak duchovními energiemi můžeme ovlivňovat stav svého těla. • DUŠE: Péče o psychickou a sociální kulturu osobnosti, důraz na etiketu a kulturu vztahů v józe (jama, nijama). Na této úrovni je láska rozvíjená jako erotický vztah. • DUCH: Duchovní kultura osobnosti – morálka, svědomí, moudrost. Láska zde má povahu agapé, projevuje se jako služba bližnímu. U věřících je přítomná úcta a láska k Bohu. • Ve všech vývojových ontologiích se předpokládá, že vyšší úroveň je vývojově mladší, ale že překračuje nižší úrovně a reguluje je. Proto kultivací duchovní úrovně osoby můžeme ovlivňovat i úroveň psychosociální a tělesnou. Co víme o duši? (V. Smékal)

17. Idea trialismu osoby u sv. Pavla Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. (1Te, 5, 23) Co víme o duši? (V. Smékal)

18. Spiritualita Termín ‚spiritualita‘ je odvozen z hebrejského Ruach, v řečtině ‚pneuma‘, v latině ‚spiritus‘, což je významově bohatý termín nejčastěji překládaný jako ‚duch‘, ale také ‚dech‘ a ‚vítr‘. Mluvit o duchu znamená mluvit o tom, co dává život a oživuje. Spiritualita je v tomto pohledu životem víry, tím, co ji motivuje a pohání, a tím, co lidé nacházejí jako užitečné, udržující a rozvíjející víru. Spiritualita je tím, co oživuje, oduševňuje život věřících a pobízí je k prohloubení a zdokonalení toho, co nám víra v dnešním světě nabízí. Co víme o duši? (V. Smékal)

19. Spiritualita jako vrstva bytí • Spiritualitou se nejčastěji míní osobní náboženská zkušenost a její uskutečňování v životě. • Slovní spojení ‚spirituální svět‘ se však také užívá také ve významu noosféra (vedle geo- a bio-sféry), nebe, Božské prostředí, Říše Boží, Duch svatý, Posvátno, Nadpřirozeno. • Různé náboženské tradice kladou důraz na pěstování dovednosti rozlišovat „duchy a dobré a zlé“ - míní tím rovněž to, co se nachází ve spirituální sféře bytí. Co víme o duši? (V. Smékal)

20. M. Herold, SJ(1) spiritualitou míní „žití určitým způsobem zahrnujícím všechny činnosti, které tvoří život. Křesťanská spiritualita, jak ji chápu já,“ píše Herold, „znamená v první řadě pokus dát orientaci celému dennímu žití pod vlivem Kristova Ducha a pod vlivem evangelia“. • Podle T. Špidlíka(2)„je cílem duchovního života dokonalé zduchovnění celého člověka. Jeho mysli, vůle, citů, těla.“ • Pro K. Rahnera je spiritualita „vědomým a metodickým rozvíjením víry, naděje a lásky.“ ------------------------ (1) Lonsdale, D.: Oči k vidění, uši k slyšení. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladat. 2003. (2) Špidlík, T.: Prameny světla. Velehrad-Roma, Refugium 1995. Co víme o duši? (V. Smékal)

21. Významný konvertita, pražský židovský spisovatel Franz Werfel(3), uvádí, že „spiritualita je nadšený úžas nad divy všedního života.“ • Jiný velký konvertita britský spisovatel G. K. Chesterton(4), zase konstatuje, že „skutečně spirituálně živý je člověk, který neztratil schopnost žasnout.“ --------------------- 3) Werfel, F.: Velká otázka, Akord, Olomouc 1936, s. 39. 4) Chesterton, G. K.: Ohromné maličkosti, Praha, Vyšehrad 1976. Co víme o duši? (V. Smékal)

22. Spirituální inteligence • Antropologové předpokládají, že mezi tzv. antropologickými univerzáliemi má významné místo náboženská potřeba, resp. náboženský smysl, spirituální inteligence. • Je pravděpodobné, že úzce souvisí s potřebou sebepřesahu, uchvácení, fascinace, uctívání; snad je v jejím základě ještě obecnější potřeba víry ve smysl a řád bytí. Co víme o duši? (V. Smékal)

23. Duše • Ve světle úvah o duchu by mělo být nepochopitelné, že člověk může mít od přírody „nesmrtelnou duši“ či nějaký nesmrtelný element v sobě. Pokusíme se teď objasnit nesrovnalosti, které obklopují slovo „duše“. Hebrejská i řecká slova („nefeš“, resp. „psyché“, lat. „anima“), která překládáme v Bibli jako „duše“, jsou také překládána takto: tělo – dech - bytost/tvor – srdce - mysl – osoba - on sám. • „Duše“ tak odkazuje k osobě, tělu či vlastnímu „já“. Známý signál „Zachraňte naše duše“ (SOS) znamená zjevně „Zachraňte nás před smrtí!“ • „Duše“ je proto „ty“, nebo souhrn všech věcí, které tvoří osobu. Je tedy pochopitelné, že mnohé moderní verze Bible (např. anglická New International Version) zřídka slovo „duše“ užívají a místo toho volí překlady „ty“ či „osoba“. • Bohem stvoření živočichové jsou nazýváni „živočišná havěť… hbití živočichové“ (Gn 1,20-21). A hebrejské slovo, překládané zde jako „živočichové“, je „nefeš“ – to je jinde překládané jako „duše“: např. v Gn 2,7 je „… i byl člověk duší živou“ (podle BK). Co víme o duši? (V. Smékal)

24. Křesťanské hledisko • A tak je člověk „duší“ zrovna tak, jako jsou „dušemi“ i živočichové. Jediným rozdílem mezi lidstvem a živočišstvem je mentální převaha těch prvých; člověk je stvořen k obrazu Božímu (Gn 1,26; viz oddíl 1.2). Někteří lidé jsou povoláni znát evangelium, čímž se pro ně otvírá naděje na nesmrtelnost (2 Tm 1,10). • Pokud jde o naši základní přirozenost a charakter naší smrti, neexistuje žádný rozdíl mezi člověkem a zvířaty. (Podle Watchman Nee: Trilogie ducha, duše a těla) Co víme o duši? (V. Smékal)

25. Filosofická formulace předpokladu o způsobu existence duše: • Existuje-li duše, pak jako jsoucno o jeden ontologický řád či stupeň vyšší než je řád biologický. • Duše o nás ví vše, ale my o ní přímo nemůžeme vědět nic. • Vyšší zahrnuje nižší, ale ne obráceně. • Tuto myšlenku vývojové ontologie formuloval N. Hartmann v díle Nové cesty ontologie (1942). • Podle Zd. Neubauera (1991) v důsledku substancialistického způsobu uvažování, jemuž jsme uvykli, si duši představujeme jako malého človíčka v nás, který sedí v nějaké ústředně a řídí všechny funkce. Co víme o duši? (V. Smékal)

26. Metafory duše • Mozek jako orgán duše, duše jako funkce mozku a produkt mozkové činnosti. • Mozek je nástrojem duše, jehož prostřednictvím se duše projevuje ve vnitřním životě vědomí i ve vnějším životě sociálního jednání a předmětných činností. • Tělo (mozek) je žalářem duše. Duše je uvězněná v těle, a zanedbávaná pro zájmy těla. Je to však opravdu tak, že tělo je vězením duše? Není tělo spíše nástrojem, funkcí duše, a možností, rámcem, v němž se duše sama uvědomí a dospěje ke svobodnému rozhodnutí přijmout či odmítnout vertikální rozměr života - život ve službě duchovním hodnotám, transcendujícímu smyslu, LOGOSU či ve službách požitku, fikcím, "mámení světa", které svět nabízí? Co víme o duši? (V. Smékal)

27. Text J. A. Komenského O duši z ORBIS SENSUALIUM PICTUS Co víme o duši? (V. Smékal)

28. Co víme o duši? (V. Smékal)

29. Zkušenost duše Za nepřímý důkaz duše je možno považovat • - vědomí smyslu života, • - svědomí • - předvídání, intuice • - vůle (zejména vůle ke smyslu!) • - sebereflexe • - NDE Co víme o duši? (V. Smékal)

30. Funkce duše • - oživuje tělo • - iniciuje jednání, • - reflektuje zkušenost, • - umožňuje intenci, záměry Co víme o duši? (V. Smékal)

31. Podle H. Driesche (1928) duše je oživujícím činitelem těla, je to entelechie(zde si Driesch vypůjčuje termín od Aristotela a více méně shodně s Aristotelem ji definuje), tj. „činitel nehmotný a nerozprostraněný, neprostorový a nemnohotvárný, nedělitelný, neenergetický. Chybí mu vůbec všechny znaky kvantitativní. Vyčerpává se tím, že dělá pořádek. ...Obrátí-li se tyto negace, vyplyne z toho, že entelechie je esencí organismu. Chová v sobě všechno, čím se organismus vyznačuje nebo v příštích pokoleních může vyznačovat. Hmotný organismus je její dílo jako je malba výtvor umělcův (viz Bergson), s tím rozdílem, že pokud je hmota v živém těle, je jí neustále a bezprostředně ovládána. Je tedy entelechie ohromně složitá, intensitně rozmanitá, substanciální soustava schopností pro tvorbu tvarovou, pro růst, pro tvorbu příštích pokolení". (Základní problémy psychologie, č. překl. 1933) Co víme o duši? (V. Smékal)

32. V. Úlehla (Zamyšlení nad životem II. díl, 1947) uvádí některé - moderní přírodovědou inspirované - teorie o způsobu existence duše jakožto základu života; v následujících tezích je stručně shrneme. Co víme o duši? (V. Smékal)

33. Duše jako stavba bílkovinných makromolekul, • které jsou "v živém organizovány do zvláštní účinné, jakoby třaskavé formy, takže neobyčejně rychle reagují. Při smrti se tyto labilní obrovité makromolekuly výbušně rozpadají". Co víme o duši? (V. Smékal)

34. Duše jako souhra neznámých energií. • Tuto teorii formuloval biolog W. Ostwald ad. Úlehla konstatuje, že by mohla být dobrou pracovní hypotézou, jejímž základem je názor, že "v živém těle se mění energie ve formy jinak naprosto neznámé, ba i ve třetí možnost jsoucna - v duševno". Co víme o duši? (V. Smékal)

35. Duše jako "zahuštění" jsoucna v živém. • Zde si V. Úlehla vypomáhá analogií s elektřinou, která se v přírodě tak málo projevuje, "že nebýt blesku a praskotu potřené srsti, nedala by se skoro existence její za normálních okolností poznat. Teprve lidské stroje dovedly volnou energii zahustit, aby se dala měřit, využívat a aby projevila své vlastnosti". Co víme o duši? (V. Smékal)

36. Komentář • Úlehla zde vyjadřuje svůj názor, že "podobně, ale ještě mnohem nepravděpodobněji, jako hmota v energii, mění se energie v duševno". • Pozoruhodné je, že Úlehla již ve čtyřicátých letech připouštěl, že "duševno jako volný stav je ve vesmíru možné i mimo život, a že by tedy mohl ve vesmíru vznikat místně stav, v němž bez života by převládalo duševno nad hmotou a energií natolik, že by je pomyslný pozorovatel mohl prokázat přírodovědecky". Co víme o duši? (V. Smékal)

37. ‚ANTROPICKÝ PRINCIP‘ • tvrdí téměř totéž ve vztahu k duchovnímu principu existence vesmíru a v něm inteligentního života. Co víme o duši? (V. Smékal)

38. Duše jako host z jiného prostoru. • Přesněji zde V. Úlehla odkazuje na hypotézu vytýčenou ve třicátých letech brněnským biologem F. Herčíkem a matematikem O. Borůvkou. Autoři předpokládají, že život sám je "těkavým průnikem řádu platícího ve čtyřrozměrném prostoru do našeho prostoru trojrozměrného". Co víme o duši? (V. Smékal)

39. Duše jako zvláštní stav veškeré hmoty. • Je to domněnka navržená W. Mathewsem (1925), podle něhož jsou v živé bytosti všechny atomy, a tím i molekuly, ve stavu povzbuzeném, tj. anakinetometrickém, proti stavu neživého světa, kde jsou ve stavu katakinetometrickém. Co víme o duši? (V. Smékal)

40. Duše jako nehmotné předivo z elektronů a positronů. • Podle Gaskellové (1928), která tuto hypotézu formulovala, je nositelem života intraatomární soustava nebo předivo (tzv. ‚Z‘), které jsouc elektricky vyrovnané, nemůže vstupovat do biochemických reakcí, ale může na ně působit. Ve smrti se soustava ‚Z‘ oddělí od hmoty těla, jež propadá autokatalýze. Co víme o duši? (V. Smékal)

41. Kvantová teorie duše • byla předložena Deepakem Choprou (1989), ale inspirovaná názory W. Pauliho na základě jeho spolupráce s C. G. Jungem. • Její základní ideou je hypotéza, že mezi mentálním obrazem iniciujícím jednání a realizovaným úkonem je mezera, v níž musel nastat ohyb procesu - kvantový skok, kvantová událost, pro kterou nemá fyziologie žádné vysvětlení. Co víme o duši? (V. Smékal)

42. Podobně uvažuje E. Schrödinger: „Fyzik je sžit se skutečností, ze kvantová teorie klasické fyzikální zákony modifikuje, zejména jde-li o procesy za běžných teplot. Je na to mnoho příkladů. Život je patrně jedním z nich - příkladem mimořádně pozoruhodným. Život je pravděpodobně uspořádané, zákonité chování hmoty, nespočívající výlučně na její tendenci k přechodu od uspořádanosti k neuspořádanosti, ale spočívající částečně v existující uspořádanosti, které se zachovává. Zkušenost nám dobře známa si neomylně vynucuje přesvědčení, že nelze přežít destrukci těla, se kterým je život, jak jej známe, neoddělitelně spojen. Není tedy po tomto životě už nic? Co víme o duši? (V. Smékal)

43. Není. Není, pokud jde o naši zkušenost, jak ji známe nutně vázanou na prostor a čas. Ale v druhu [bytí], kde čas nehraje roli, ztrácí pojem 'po' význam. Pouhé myšleni nám ovšem nemůže dát záruku, že takový druh [bytí existuje]. Pomůže však odstranit [zjevné] překážky pochopit, že možné to je. Právě to vytvořil Kant svou analýzou a v tom je podle mého mínění jeho filosofický význam.“ Co víme o duši? (V. Smékal)

44. CESTA DUŠE DO JINÉHO SVĚTA Výzkumy u osob, které se ocitly ve stavu klinické smrti, ukazují, že 60-75% z nich mělo jisté zážitky, které mít neměly. Ve stavu téměř odpovídajícím smrti měli intenzivní zážitky, které na ně silně zapůsobily. Průběh zážitků je velmi podobný - probíhá to zhruba takto: • jakési zabzučení (svištění) • pocit klidu a míru, bolesti zmizí • člověk (duše) pozoruje seshora své nehybné tělo, lékaře a sestry při operaci • cesta tunelem (černý nebo rudý), na konci je jasné bílé světlo • setkání se "světelnou bytostí", telepatický rozhovor s ním; lidem se rychle promítne jejich pozemský život, klíčové situace světelná bytost kriticky zhodnotí (prý hodnotí velkoryse a s humorem - neodpouští prý jen vraždu a sebevraždu) • zde lidé potkávají své zemřelé příbuzné • lidé vidí "RÁJ" za plotem nebo řekou - krásné louky aj.příroda, město v dálce • lidé - duše, kteří přežili klinickou smrt, se vrací do těla - dobrovolně nebo jsou přemluveni světelnou bytostí (příbuznými). Podmínkou je životaschopnost těla a též úsilí lékařů v "hmotném světě„- • návrat do těla Co víme o duši? (V. Smékal)

45. Argumenty proti popírání spirituality ve výzkumech R. Moodyho Co víme o duši? (V. Smékal)

46. Nové cesty zkoumání duše • W. Penfield – otec neurochirurgie – na základě svých bohatých zkušeností a výzkumů mozku – odmítá ztotožnit mysl s aktivitou mozku a nevylučuje přežití mysli po smrti mozku. • Ch. Tarte a J. C. Eccles docházejí na základě různých východisek ke shodnému konstatování, že vědomí může existovat nezávisle na těle. • J. Eccles hovoří o mozkových modulech, které přijímají informace z duchovní vrstvy bytí, což rozvíjejí např. R. Sheldrake a F. Capra, na jejichž názory ovšem nahlíží akademická věda kriticky. Co víme o duši? (V. Smékal)

47. J. Eccles tvrdí, • že interakce mezi duší a mozkem člověka je analogická pravděpodobnostnímu poli kvantové mechaniky. • Mentální "energie" vyvolává neurální účinky analogickým procesem jako probabilistické pole spouští činnost. • Mentální jednotku, která převádí mentální intence do neurálních jednotek nazývá termínem „psychon“. Co víme o duši? (V. Smékal)

48. Závěr • O duši toho víme v perspektivě úzce vědeckého myšlení málo. • Více podnětných tvrzení přináší filosofie a theologie. Tato tvrzení je třeba brát jako seriózní hypotézy a psychologie musí hledat metody jejich empirického ověřování. • Je důvod předpokládat, že duše je principem vědomí (mysli) a podstatným činitelem integrace biologických, sociálních a spirituálních funkcí člověka. Co víme o duši? (V. Smékal)

49. Naše znalost duše je stejná jako byla znalost elektřiny ve starověku. Víme, že se projevuje, a víme dost o tom, jak se projevuje, ale nic víc o ní nevíme. Eliášův oheň je takovou dětskou hrou. Blesky a poltergeist. • Tak jako už starověcí kejklíři dovedli využívat některých efektů elektřiny, i soudobá psychologie umí vyvolat mnoho pozoruhodných projevů duše např. pomocí hypnózy nebo technik tzv. neurolingvistického programování. Některé fenomény popisované parapsychologií nejsou podle všeho ani podvodem, ani náhodnou koincidencí dvou řad událostí, ale neumíme je kontrolovat. Co víme o duši? (V. Smékal)

50. Připustíme-li námitku, že vědecké studium mimořádných psychických jevů nepatří do rámce vědeckého zkoumání, protože jsou neopakovatelné a experimentálně nevyvolatelné, museli bychom odmítnout i vědecké zkoumání uměleckých výkonů, které také přicházejí, kdy samy chtějí, ne tehdy, kdy si je přeje umělec nebo psycholog tvořivosti, který tvůrčí výkony zkoumá. Co víme o duši? (V. Smékal)