1 / 358

Psychologie tělesné výchovy a sportu

Psychologie tělesné výchovy a sportu. Vývojové základy psychologie sportu. psychologická zdatnost selekčním vývojovým impulsem manifestace zdatnosti, cesta ke zlepšení sociální pozice motorika sloužila podobně jako u zvířat k adaptačním procesům

flint
Download Presentation

Psychologie tělesné výchovy a sportu

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Psychologie tělesné výchovy a sportu

  2. Vývojové základy psychologie sportu • psychologická zdatnost selekčním vývojovým impulsem • manifestace zdatnosti, cesta ke zlepšení sociální pozice • motorika sloužila podobně jako u zvířat k adaptačním procesům • např. sebezachování, obživa, reprodukce, útěk, útok • př. kočka – žere myši, pokud má hlad, potom si s nimi hraje – pohyb osvobozený od sebezachování • fylogeneze člověka – nápodoba bojových situací

  3. Pohyb, adaptace a vývoj člověka • ve fylogenezi člověka vzniká zábavná a průpravná motorika – asi nápodoba bojových a loveckých situací • iniciační rituály, prvky konkurenčního prostředí – emoce, prestiž, psychohygienjcký účel • středověká aristokracie „ desport“ – bavit se • v posledních letech „studená válka“ – zneužívání sportu • význam pohybu a pohybové hry pro člověka zásadní, jejím prostřednictvím projevuje svou identitu

  4. Psychologické znaky hry • Svoboda, emancipace, spontanieta, nevážnost ( ve srovnání s prací) • Herní iluze, přistoupení na herní předstírání ( hra není život) • Vymezenost, uzavřenost v herním poli, jinak ale vnitřní nekonečnost • Herní paradoxy : přátelská agrese • Teorie her např. Spencerova teorie –uvolňování přebytku energie, Hallova atavistigká teorie – oživení prastarých zvyků, psychologická teorie her – ve hře přání vytěsněné ze života - paraolympismus

  5. Východní a západní přístupy k těl. cvičením Západní přístupy • soutěživost, měření a srovnání výkonů • kolektivní pojetí, vítězství nad soupeřem • výchova k výkonnostnímu pojetí Východní přístupy • introvertní cvičení • odpoutání od vnějšího světa • důraz na vnitřní prožitky, meditace • regulace fyziologických funkcí, výchova k seberegulaci

  6. Interdisciplinární přístupy v psychologii tělesné výchově a sportu • Multidisciplinární, crossdisciplinární a interdisciplinární přístup • Člověk a prostředí – rezignace na prostředí ( jóga, asketismus, hypertrofie potřeb - větší zranitelnost – stres) • Stresory tělesné a duševní – karteziánské představy o ditochomii člověka x člověk – integrovaná činnost, nedělitelný na somatickou a mentální část • Fyzický stresor ( nemoc) – psychické konsekvence psychický stresor ( zranění) – somatické důsledky

  7. Základní pojmy v psychologii tělesné výchovy a sportu – specifické znaky • psychologický činitel – význam pro pohybově talentované i pohybově zaostalé, hypoaktivní • tvořivý pohyb – antidepresivum, sebedůvěra etc. • význam intraindividuálních norem - pohyb. zaostalí • pohyb nelze chápat pouze fyzikálně • duchovní rozměr – kreativita, imaginace, ideomotorika • výchovná síla pohybu – překonávání strachu, bolesti, překážek, negativních nálad, neúspěchu, ambivalence 7. Tělovýchovný proces formuje životní styl - životospráva, denní režim etc.

  8. Předmět a rozdělení psychologie TEORETICKÉ OBORY APLIKOVANÉ OBORY Obecná psychologie Klinická psychologie Psychologie osobnosti Psychologie práce Srovnávací psychologie Psychologie soudní Psychopatologie Pedagogická psychologie Sociální psychologie Psychologie TV a sportu Vývojová psychologie Psychologie umění Normalita osobnosti – statistická, funkční, normativní ( Syřišťová, 1972 )

  9. Úkoly psychologie tělesné výchovy a sportu • výběr sportovních talentů z psychologického hlediska • diagnostika osobnosti sportovce a trenéra • psychologické ovlivňování podle sportovních odvětví • koordinace pohybových aktivit s ostatními činnostmi • psychologizace tréninku • zvládnutí závěru sportovní kariéry • psychologizace rekreačního sportu ( oblast psychická, fyzická, zdravotní a sociální ) • problematika motivace k činnosti • konstrukce výkonových testů v psychologii sportu

  10. Metodologie v psychologii tělesné výchovy Základem zkoumání lidského mozku • Anatomie a histologie – stavba lidského mozku (mikrotraumata ve sportu) • Neurofyziologie – vedení vzruchů (rychlost přenosu z CNS ke svalům) • Neuroendokrinologie – ovlivňování hormony • Neurologie – léčení, choroby mozku a nervů • Psychiatrie – poruchy chování (vrcholový sport formuje a deformuje) • Psychologie – chování, vliv tělesných cvičení na osobnost

  11. Biologický a dynamický přístup • Biologické vědy – odpovídají dobře na otázku, jak se co v našem organismu děje, mají však potíže při výkladu, jaké jsou důvody tohoto dění Př. víme, které hormony působí v úzkosti ale nevíme proč je člověk úzkostný - přesná čísla ale velká vzdálenost k chování • Dynamické směry jsou na tom opačně, vysvětlují proč je člověk např. málo pozorný. Nezajímají se o to, které hormony a nervové okruhy jsou v akci Př. Bourdonův test pozornosti – nepřesná čísla ale blízko k chování • Psychoanalýza – není vědeckou teorií, není možné ji ověřit, antagonistický vztah k rodiči stejného pohlaví

  12. Obecné a specifické metody • Obecné Pozorování, náhodné pozorování, systematické pozorování Experiment(Millova pravidla), přirozený – vliv nikotinu na nenarozené dítě, v přirozených podmínkách – 1 podmínka změněna, laboratoř x reálný život • Specifické Subjektivní – sebepozorování (trénink), psych. rozhovor, dotazník x anketa Objektivní – výkonové testy, psychofyziologické metody, výsledky rozboru činnosti Projektivní – povídka, kresba

  13. Sportovní prožitek a temporalita lidské existence

  14. Základní modely pojetí času Časový charakter prožitku

  15. Tradiční model M«-------------I-----------«-- B teď(M)Pteď(B) - uplývání z budoucnosti přes bodovou přítomnost do minulosti • Vnitřní vědomí času podle E. Husserla M «-I-» B aktuální TEĎ retence protence (udržení/zachování v paměti) (předočekávání)

  16. Gradientní model - čas znázorněn jako tok mezi dvěma kužely, spojenými svými vrcholy

  17. Specifika sportovního prožitku(Jako sportovní prožitek je zde chápán unikátní a neopakovatelný pohybový prožitek vystupující z každodennosti) • Tělesně zakotvené prožívání • Ponoření se do výkonu – vysoká koncentrace (dostání se více k sobě) • Opakování minulého • Specifický typ kreativity • Vytváření sekundárních prožitků u diváků (podobně jako např. umění)

  18. Časový průběh u různých typů sportovního prožitku Vycházíme z gradientního modelu

  19. Každodennost(běžný trénink)

  20. Tělesně zakotvené prožívání – sportovní prožitek(několik úrovní prožívání) Úrovně prožívání: • Bezprostředně tělesná • Psychická(plně koncentrovaná na výkon) • Psychicko-mentální (k překonání bolesti či monotónnosti výkonu)

  21. Otevřenost a uzavřenost budoucnosti(cíle) • Prožitek silně zakotven v projektu výkonu(cíli/výsledku) • Silnější protence • např. atletika • Variantnost (nevypočitatelnost průběhu výkonu) • např. u hráče (důležité improvizační schopnosti)

  22. Různé vnímání minulosti a budoucnosti u vytrvalostních a rychlostních sportů • Vytrvalostní sporty(endorfinové) • Dlouhá retence – podržení přítomnosti startu (minulosti) • Dlouhá protence – zpřítomnění budoucího cíle závodu • Rychlostní sporty (adrenalinové) • Bez retence i protence • Minulost i budoucnost obsažena v 1 okamžiku

  23. Biologický a dynamický přístup • Biologické vědy – odpovídají dobře na otázku, jak se co v našem organismu děje, mají však potíže při výkladu, jaké jsou důvody tohoto dění Př. víme, které hormony působí v úzkosti ale nevíme proč je člověk úzkostný - přesná čísla ale velká vzdálenost k chování • Dynamické směry jsou na tom opačně, vysvětlují proč je člověk např. málo pozorný. Nezajímají se o to, které hormony a nervové okruhy jsou v akci Př. Bourdonův test pozornosti – nepřesná čísla ale blízko k chování • Psychoanalýza – není vědeckou teorií, není možné ji ověřit, antagonistický vztah k rodiči stejného pohlaví

  24. Obecné a specifické metody • Obecné Pozorování, náhodné pozorování, systematické pozorování Experiment(Millova pravidla), přirozený – vliv nikotinu na nenarozené dítě, v přirozených podmínkách – 1 podmínka změněna, laboratoř x reálný život • Specifické Subjektivní – sebepozorování (trénink), psych. rozhovor, dotazník x anketa Objektivní – výkonové testy, psychofyziologické metody, výsledky rozboru činnosti Projektivní – povídka, kresba

  25. Literatura : • Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus. • Syřišťová, E. (1972). Normalita osobnosti. Praha : Avicenum. • Hošek, V. (2001). Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum.

  26. Otázky : • Interdisciplinární přístupy v psychologii tělesné výchovy a sportu. • Základní pojmy v psychologii TV a sportu. • Teoretické a aplikované obory v psychologii. • Metodologie v psychologii tělesné výchovy. • Biologický a dynamický přístup v psychologii.

  27. Senzomotorické učení

  28. Obecná charakteristika učení • aktuální vysvětlení jiné než v minulosti • není omezeno jen na dobu mládí • provází člověka celý život, rozvoj schopností i vlastností osobnosti • velmi se blíží pojmu adaptace, funkce tvoří orgán x funkční dezadaptace, např. pohybový systém – ťloušťka kostí, chrupavky, svalová hypertrofie, svalová síla, zásoby E ( ATP, ADP,CP), srdce, minutový objem, cévy – kompenzační vazodilatace a vazokonstrikce (vyrovnávání TK) • zatěžování 2/3 maxima, hlavně intenzita ale i objem

  29. Linhart, M: Činnost a poznání Učení je aktivita, v níž subjekt v situaci mění pod vlivem vnějších podmínek a v závislosti na výsledcích vlastní činnosti své chování a své psychické procesy tak, aby snížil novými informacemi stav své nejistoty a našel správnou odpověď či adekvátní pravidlo jednání.

  30. ŘÍZENÍ POHYBU Řízení pohybu - modely a druhy řízení

  31. Řízení pohybu CH O V Á A Í CNS RECEPTOR SIGNÁL EFEKTOR REAKCE J E D N Á A Í AKCE motivační buzení

  32. Řízení pohybu Kruhové schéma řízení Podle BERNŠTEJN (1947)

  33. Řízení pohybu Model sociálního učení (stimul - chování neurčité bariera a motivace PLÁN + kontrola reakce a operace zpětné vazby - chování změněné) Podle LINHART (1967) Model černé schránky (CNS - senzorický a motorický analyzátor) Podle KASA (1987)

  34. Řízení pohybu SENZITIVNÍ A MOTORICKÝ ANALYZÁTOR Oblast kožního a slizničního čití Upraveno podle PENFIELD a BOLDREY (1937), DYLEVSKÝ a TROJAN (1982), JÁNSKÝ a NOVOTNÝ (1983)

  35. Řízení pohybu HIERARCHICKÝ MODEL ŘÍZENÍ Program jednání CNS Pod-programy 1., 2. - n. Kopie vzorců pohybu (z paměti) Receptory externí Zdvojení Nervové dráhy Příkazy Opravy Svaly + Receptory interní Zpětná„hlášení“ Provedený pohyb Zpětnévazby Upraveno dle Pickenhain In MEINEL und SCHNABEL (1987)

  36. Řízení pohybu DRUHY ŘÍZENÍ POHYBU „Cerebrální program“ úmyslný-řízený(>500 ms) získaný(vrozený)reflexní okruh mozková kůra =„mocenský orgán“ mozeček=centrum koordinace 3 „Limbická šablona“ bezděčná-„spouštěná“(<500 ms) získaná(podmíněný reflex) mozeček = start, limbický límec mozkového kmene = uložení, „emotivní“ start pohybu (0,8 s před) 2 „Spinální reflex“ bezděčný (obranný)„spouštěný“ vrozený(reflexní akt) 1 Upraveno podle VANĚK (1963, 1984) JÁNSKÝ a NOVOTNÝ (1981), VÉLE (1982) MĚKOTA (1983), JAVŮREK (1986), VINAŘICKÝ (1983), Human Body (1991)

  37. Řízení pohybu SVALOVÁ REAKCE NA IMPULS Vznika přenos vzruchu (CNS a odstředivá dráha) Převod vzruchu do svalu (nervosvalová ploténka) Kontrakce svalu (sarkomera)

  38. Řízení pohybu DVA TYPY POHYBŮ 0,00 0,48 0,76 0,92 [s] „spouštěné“ 0,76 „řízené“ Kinematický záznam přemetu vpřed KRIŠTOFIČ (1995) Viz limbické šablony a cerebrální programy „Pohyb, který má být proveden přesně a koordinovaně za kontroly zpětnou vazbou z periferie vyžaduje asi 760 milisekund k provedení.“MÁČEK (1987) „Také při úderu … pěstí jde o rychlý asi 1 sekundu trvající pohyb, který je cíleně programovaný, neboť během pohybu se obtížně kontroluje smysly.“JAVŮREK (1986)

  39. SM učení –didaktická doporučení zkušených trenérů a učitelů • Průběh učení, jeho dobu i kvalitu ovlivňuje přesnost informace učitele ( trenéra) o zahájení pohybové činnosti,nedostatky se kumulují do dalšího průběhu pohybu – př. hod diskem • Korekci pohybu je žádoucí provést v pohybové struktuře před chybným provedením –př. základní údery v tenise

  40. Nové psychologické výzkumy determinant školního výkonu • ne absolutizace pohybových a intelektových schopností • 50 % podstatná motivace pro danou činnost • 25 % motivace pro příbuzné činnosti • důležitost výkonového motivu pro oblast pedagogické praxe • teorie řízení výkonové motivace spočívá v tendenci vyhýbat se neúspěchu • obtížnost definice úspěchu, rozhodující aspirační úroveň • v TV vytvářet situační prostředí, které eliminuje rozdíly v pohyb. schopnostech. • Ryba, Fišerová : Využití netradičních vícebojů ke zvýšení pocitu úspěšnosti u školní mládeže. Těl. Vých. Sport. Mlád. 1997, č. 7 – seminář 24.10.2006

  41. Učení s chybami nebo bez chyb – problém • Chybný výkon – nositel informace pro subjekt • Včas odhalená a korigovaná chyba výsledek učení usměrňuje – podmínky • Detekce – odkrytí chyby • Identifikace – určení místa • Interpretace – udělení smyslu rozporu mezi tím co je a co má být ( romantismus ?) • Korekce – oprava Střídání úspěchu a neúspěchu je pro naše podmínky života plně přiměřené ( výkonová a riziková společnost) Optimální funkce duševního života záleží právě na boji s chybami

  42. Senzomotorické učení jako dlouhodobý aktivní proces • učení - změny ve struktuře osobnosti – dovednosti, schopnosti, vědomosti, osobní vlastnosti • při osvojování dovedností rozhodující změna v činnosti v porovnání s předcházejícím stavem • další změny nastávají procesem dospívání, zráním osobnosti – vnitřní činitel vývoje geneticky determinován • zrání je nutné oddělit od učení • podobně i přechodné stavy organismu ( vliv psychotropních látek, léčiv etc.)

  43. Teoretické koncepce učení Biologické (adaptace) a sociální (psychologické) koncepce Psychologické teorie Asocianistická teorie – 19. stol., záměrné vytváření asociací vlivem asociačních zákonů (dotyk, kontrast etc), Nerespektovala motivaci žáků, vztah učení a myšlení Konekcionalistické teorie – klasické (podmíněné reflexy), instrumentální(páčka – instrument, odměna a trest), Operantní podmiňování (subjekt „operuje“, hledá), Skinner Kognitivní teorie – důraz na pochopení, vhled (aha efekt), Málo doceňuje význam minulé zkušenosti

  44. Obecné zákonitosti učení Fyziologické (PR), biochemické (DNA fylogeneze RNA ontogenetické změny), psychologické – pro didaktické a pedagogické účely nejvýstižnější • Učení probíhá jako postupné přibližování k cíli – pokus a omyl, postupné pochopení, metodický postup 2. Učení využívá regulační mechanismy s využitím zpětných informací – vnějších, vnitřních, průběžných, výsledkových, pozitivních, nejvýznamnější autokontrola 3. Efektivita učení závisí na interakci vnějších a vnitřních podmínek – motivace, předchozí dovednosti, metoda učení x rodinné, školní, skupinové vlivy

  45. Druhy učení s ohledem na didaktiku školní TV ve vazbě na výsledky učení • Učení poznatkům – tradiční verbální učení, dominantní výsledky vědomosti a dovednosti • Učení senzomotorickým činnostem – i termín motorické učení, výsledky dovednosti, činnosti, návyky • Učení intelektuálním činnostem – interiorizace do vnitřní řeči, výsledky algoritmizace myšlení, rozumové operace • Učení sociálnímu chování – výsledkem interiorizované motivy, postoje, soc. interakce, sociální normy a role Druhy učení ne izolovaně, podstatné u. senzomotorické

  46. Senzomotorické – motorické učení Klasifikace pohybů z hlediska učení, přeučování BEZDĚČNÉ ( neúmyslné, nejsou plně uvědomovány) • Nepodmíněné reflexy, podkorové řízení, ovládání po dlouhém nácviku a s úsilím – meditace, jóga • Získané v ontogenezi, původně úmyslné, učením se zautomatizovaly, mozeček – denní úkony, dovednosti ÚMYSLNÉ • Získané v ontogenezi, cílevědomé jednání, kůra mozková – taktické a problémové činnosti • Původně vrozené, postupně mozková kůra – rovnováha, orientace, složité pohybové činnosti

  47. Pohybové dovednosti – výsledek senzomotorického učení Znaky nacvičené dovednosti • Kvalita výsledků senzomotorické činnosti (absence chyb, správnost provedení pohybů) • Rychlost jejího provedení (včasnost, hbitost) • Ekonomičnost provedení (nízký energetický výdej, nízké volní úsilí) • Způsob provedení (sportovní styl, osobní styl) Pohybová činnost – dovednost až po ukončení diferenciační fáze učení Pohybový návyk – druhotně bezděčný zautomatizovaný pohybový projev

  48. Klasifikace pohybových dovedností Kritérium účast smyslů, CNS – percepční a motorické Kritérium dominance vstupu a výstupu – výstup význam tělesná aktivita, úsilí – atletika,vstup motorika jednoduchá, čekání na signály v hrách, úpolech Kritérium časový vztah k podnětu a reakci – diskretní – odlišný začátek a konec, krátké trvání, nelze korigovat – smeč, seriové – komplexnější, jednoduché akty(skok o tyči), kontinuální – opakují se (běh) Kritérium časový vztah k podnětu a prostředí – uzavřené – vnější prostředí stabilní, stereotyp (střelba ze 6), otevřené – vnější podmínky proměnlivé – SH, úpoly Hrubé a jemné,nové a známé pohybové dovednosti

  49. Druhy senzomotorického učení • Imitační učení (uč se podle mě !) – zrak, správná demonstrace • Instrukční učení (cvič podle slovního návodu) – slovo, ovládat nezbytné poznatky, názvosloví • Zpětnovazební učení (uč se ze svých chyb !) – vhled do nacvičované dovednosti, pokus x omyl, nositelem zpětné informace učitel nebo výkon (pád, shozená laťka) • Problémové učení (hledej sám řešení úkolu !) – samostatnost, tvořivost, ve vyšších fázích MU • Ideomotorické učení (uč se pohybu i ve svých představách !) – kinestetické buňky mohou být drážděny i představou, zraněný, omluvený žák

  50. Činitelé motorického učení • Motivace – potřeby (biologický a sociogenní základ), vnější prostředí (incentivy – popudy a pobídky) • Schopnosti – obecný předpoklad efektivity učební činnosti, pohybové, intelektové, sociální • Cíl učení – ztotožnění s cílem a jeho pochopení • Stimulace – emoce, vůle, aspirace, aktivace, zájem,Yerkes – Dodsonův zákon • Zpevňování – udržení pravděpodobnosti žádoucího chování, motivační, expoziční, fixační metody • Retence – proaktivní, asociativní, afektivní útlum • Integrace a transfer –více učiva horší transformace, kladný a záporný transfer ( dvojtakt x trojtakt)

More Related