1 / 11

řečnický styl a jeho charakteristika

řečnický styl a jeho charakteristika. M gr. Kateřina Pelikánová. www.zlinskedumy.cz. Řečnický styl. je styl veřejných a oficiálních mluvených projevů; dříve byl součástí publicistického stylu. Funkce:

lise
Download Presentation

řečnický styl a jeho charakteristika

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. řečnický styl a jeho charakteristika Mgr. Kateřina Pelikánová www.zlinskedumy.cz

  2. Řečnický styl je styl veřejných a oficiálních mluvených projevů; dříve byl součástí publicistického stylu. Funkce: agitační, přesvědčovací (propagace názorů a postojů), výzvová (apelativní) a informační cíl = přimět k přemýšlení, následování, vliv na rozuma city příjemce Znaky: - texty určeny širokému okruhu posluchačů - mluvené, pečlivě připravené - přímý kontakt s posluchači = srozumitelnost - typické jsou neverbální prostředky - většinou usilují o emotivní působivost

  3. Historie rétoriky • rétorika = řečnické umění, pěstovalo se již v antice • za zakladatele se považuje Aristoteles (384 – 322 př. n. l.) (dílo Rétorika) • významným a snaživým řečníkem byl Démosthenés (384 – 322 př. n. l.) – údajně se sám učil lepší a hlasitější výslovnosti vkládáním oblázků do úst a překřikováním příboje; proslavil se svými útočnými řečmi tzv. filipikami • za vynikajícího politického řečníka je považován římský politik a spisovatel Marcus Tullius Cicero (103 – 43 př. n. l.), jeho projevy byly velmi působivé

  4. Dělení řečnických útvarů • politické řeči (v parlamentu, na manifestacích, sjezdech, agitace, obhajoba) • soudní řeči (obžaloba a obhajoba) • duchovní řeči (kázání, projevy k jubileu např. světců) • odborné řeči (viz útvary odborného stylu – referát, přednáška, polemika, diskuse) • příležitostné řeči (proslovy a projevy – jubilejní, přivítací, pozdravné, smuteční, při přípitku, blahopřání; hlášení)

  5. Jazykové a jiné prostředky • výhradně spisovná čeština • podle povahy projevu i citově zabarvená slova • prostředky citového zaujetí – řečnické otázky, zvolací věty, citace, ustálené výrazy (př. Kdo by si to byl pomyslel?; Kéž by to byl pravda!; Kostky jsou vrženy aj.) • názorové prostředky – pomáhají především u agitačních projevů, mohou být verbální (obrazná pojmenování - př.stojíme na prahu nového tisíciletí; přísloví – př. jak se říká: kdo chce kam, pomozme mu tam aj.), nebo neverbální (schémata, tabulky) • dramatické prostředky – zvyšují přitažlivost projevů, jsou to většinou zvukové prostředky (zvýšení hlasu, přízvuk, důrazná pauza) nebo gesta, mimika

  6. První otázka • Víte, co znamená slovo agitace? • Odpověď: • agitace = (zde) veřejné, individuální i hromadné (často násilné) přesvědčování lidí pro určitý program, cíl, konkrétní úkol • další významy: med. chorobný motorický neklid projevující se bezúčelným pobíháním ap., agitovnost; tech. promíchávání rmutu (rozemleté bobule vinné révy) k jeho rovnoměrnému složení a provzdušnění

  7. Další otázky • Znáte význam některých ustálených pojmenování? • Dopadli jako sedláci u Chlumce. • To jsou jen takové Potěmkinovy vesnice. • Odpovědi: • = dopadli špatně, u Chlume byli poraženi sedláci císařským vojskem r. 1775 při selských bouřích • = dělat jinak, než to ve skutečnosti je, falešně přikrášlit. Kníže Potěmkin nechal vystavět „vesnice“ – ve skutečnosti kulisy (vesničany „hráli“ jeho vojáci), aby carevna Kateřina II. (1787) viděla, jak země vzkvétá.

  8. Požadavky na správného řečníka • přiměřený vztah k adresátovi • nejen výstižné a jednoznačné, ale i působivé vystupování • dodržování společenských norem (vhodné oblečení, projev ve stoje, přirozený postoj – ne ruce v kapsách, nesmrkat a nekašlat nahlas) • jasná a zřetelná řeč • mluvit plynule, neodbíhat od tématu • text musí být osvojený (nemít „hlavu v listu“), oční kontakt • dodržovat zásady spisovné výslovnosti (tedy i vhodný přízvuk slovní i větný, členění textu – pauzy, správná intonace)

  9. Obvyklá kompozice řečnických útvarů Úvod - oslovení posluchačů - vytyčení tématu a cíle řeči, důvod projevu - rozvržení jednotlivých částí Stať • rozvedení myšlenek, odůvodňování, argumentace • námitky, jejich vyvracení, vysvětlení • hlavní myšlenky Závěr • stručné shrnutí, vyzdvižení podstatného, výzva k posluchačům • poděkování za pozornost, rozloučení se

  10. Zdroje • MUŽÍKOVÁ, Olga. MARKVARTOVÁ, Barbora. KLUSÁČKOVÁ, Lenka. JEŘÁBKOVÁ, Eleonora. ADÁMKOVÁ, Petra: Odmaturuj z českého jazyka, třetí, doplněné vydání, Didaktis, 2007. ISBN 80-7358-082-9. • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy, druhý dotisk 2. vydání, Fragment, 2011. ISBN 978-80-253-0950-6. • KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov, vydání 1. (dotisk), Academia nakladatelství AV ČR, 2000. ISBN 80-200-0982-5

More Related