Hospodářská politika téma č. 5: ČS.HOPO, ekonomická transformace

1. Hospodářská politikatéma č. 5: ČS.HOPO, ekonomická transformace

2. Struktura: • hospodářský vývoj a vývoj HOPO v ČSR a ČSSR • výchozí stav české ekonomiky • transformační scénáře • hlavní transformační kroky • hospodářské výsledky • hodnocení transformačního procesu

3. Hopo a hospodářský vývoj čsr • 1918 – ČSR středně vyspělá, agrárně-průmyslová země – převaha průmyslu nad zemědělstvím • čs. obyvatelstvo asi 25% obyvatelstva R-Uh. monarchie, ale 60% průmyslové a 27% zemědělské produkce • důsledky války: hlad, bída, stávky, šířící se nemoci, pokles produkce o 30%, pětinásobné zvýšení cen apod.

4. Hopo a hospodářský vývoj čsr Hlavní rysy prvorepublikové HOPO: • měnová reforma – odpoutání od rakouské koruny a vytvoření stabilní měny • Rašínova deflační měnová politika – výsledky smíšené • pozemková reforma – vyvlastnění pozemků církve a šlechty za náhradu (ceny z let 1913-1915) • nostrifikace – povinnost firem, podnikajících na území ČSR přenést sídlo do ČSR • zahr.obchodní politika: nejprve protekcionismus, postupně uvolňován

5. Hopo a hospodářský vývoj čsr • fiskální politika – většinou deficitní rozpočty – vesměs nutnost hradit „následky války“ • měnová politika – do r. 1926 MF vykonávalo funkci CB, 1926 vznik NBČS • 1929 – koruna ukotvena ke zlatu – standard zlatého slitku a standard zlaté devizy • během Velké krize devalvace koruny o 30%, růst státních zásahů

6. hospodářský vývoj do krize • předválečná úroveň dosažena již v r. 1923 • v r. 1925 průmyslová produkce o třetinu vyšší než před WWI • průměrný roční růst průmyslové produkce v l. 1919 – 1929 činil 9,7% (!) • příliv zahraničního kapitálu – jeho podíl v čs. ekonomice dosahoval 20-25% (nejčastěji PZI) • ČSR jednou z nejvyspělejších zemí světa

7. dopad krize na čsr • ČSR jednou z krizí nejvíce postižených zemí světa • pokles průmyslové produkce: do r. 1933 o 40% pod úroveň roku 1914 • export/HDP v r. 1929 30%, zatímco v r. 1933 jen 11% • v r. 1929: 42 tisíc nezaměstnaných, v l. 1933-1936: 640-740 tisíc (dle jiných odhadů až 1 milion) • předkrizové úrovně nedosaženo ani v roce 1937

8. průmyslová produkce během krize Zdroj: Tomeš et al. (2008)

9. Vývoj 1945-1948 • průmyslová produkce na 50% oproti předválečnému stavu, zemědělská produkce na 62% • ČSR příjemcem pomoci v rámci programu UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration) ve výši 273 mil. USD • konfiskace majetku kolaborantů a zrádců + znárodňování na základě Benešových dekretů • znárodněn zejména klíčový velký průmysl, potravinářský průmysl, akciové banky a spořitelny, filmový průmysl (vše za náhradu) • měnová a pozemková reforma

10. Vývoj v 50. letech • přechod k centrálně plánované ekonomice • stanovování pětiletých plánů, první pro roky 1949 – 1953 – plány zejména pro stavební výrobu a těžký průmysl • další znárodňování během roku 1948 – do konce roku 70% HDP vznikalo ve státním sektoru • do r. 1951 praktická likvidace soukromého sektoru (s výjimkou zemědělství) • do r. 1953 kolektivizace zemědělství – vytváření zemědělských družstev • důraz na rozvoj těžkého průmyslu • monopolizace ekonomiky

11. Vývoj v 50. letech • reorientace zahraničního obchodu na ostatní socialistické země • 1949 vznik RVHP – ČSR nucena hrát roli strojírenské velmoci – výroba široké škály výrobků, poskytování patentů zdarma, bezúročné úvěrování ostatních „spřátelených“ zemí • 1950 – komerční banky začleněny do SBČS – emise peněz určena centrálním plánem • regulace cen – občas „cenové úpravy“ • 1953 – měnová reforma – cílem eliminovat nadbytečnou poptávku: stanovené směnné poměry 5:1 (500,- v hotovosti a do 5000,- na účtech), zbytek 50:1

12. Rozsypalova reforma • proběhla na konci 50. let • cíl: zefektivnit systém, uvolnit centrální řízení, zvýšit iniciativu podniků i zaměstnanců • pozastavena z ideologických důvodů, navíc nepříliš úspěšná – iniciativa sice vzrostla, ale výrazné zvýšení efektivity nepřinesla

13. vývoj v 60. letech • 3. pětiletka přinesla hospodářskou stagnaci • nové úsilí o reformu – symbióza plánu a trhu • Šikova reforma: snaha o zvýšení iniciativy podniků, změnit tvorbu cen, eliminovat neefektivní systémy řízení, připuštění trhu do hospodářského mechanismu • 1967 – reforma velkoobchodních cen – důsledek: nadbytek peněz v podnicích, překročení plánovaného růstu mezd – odčerpání zisků pomocí administrativního zásahu • 1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy

14. 70. a 80. léta • 70. léta považována za nejúspěšnější období – solidní hospodářský růst za relativní makro rovnováhy • ropné šoky vůbec nedolehly – vzhledem k orientaci na východní trhy (závislost na ropě ze SSSR) • stále pětileté plány • postupné vyčerpávání růstu – ten výrazně extenzivní • 80. léta – ekonomická stagnace • 1986 – 1987 – další reformní program, tzv. „přestavba“ • nakonec stejně ekonomické vyčerpání a pád totalitního režimu

15. hospodářský vývoj čsr a čssr Národní a osobní důchod v l. 1949 – 1960 (index meziročního tempa růstu, reálně) Reálné mzdy ve vztahu k Rakousku v l. 1965 – 1982 (Rak.=100) Zdroj: Tomeš et al. (2008)

16. hospodářský vývoj čsr a čssr Index změny HDP za období Zdroj: Tomeš et al. (2008)

17. výchozí stav čs. ekonomiky na počátku 90. let Pozitiva: • výhodná geografická poloha (hranice se SRN a Rakouskem) • relativně dobrá úroveň vzdělání (ve srovnání s ostatními soc.zeměmi) • relativní makroekonomická stabilita (stav veřejných financí, inflace apod.)

18. výchozí stav čs. ekonomiky Negativa: • centrální řízení ekonomiky – věcné plány, omezení vlastní iniciativy podniků apod. • koncentrace ekonomiky – často monopolní struktury • společné vlastnictví • demotivace – proč překračovat plán? • mzdová nivelizace – na základě ideologie • cenová regulace, dotace • (ne)otevřenost ekonomiky – zahr. obchod orientován především na RVHP • struktura ekonomiky – důraz na průmysl • energetická a materiálová náročnost (2-3krát vyšší než průměr vyspělých zemí)

19. výchozí stav čs. ekonomiky • charakter ekonomického růstu – stále slabší a výrazně extenzivní • bankovní systém – jednostupňový – SBČS podléhala vládě, plnila i fiskální roli • právní systém – právo podřízeno cílům KSČ • politický systém – volby jen „na oko“, Národní fronta • morální stav společnosti – destrukce neformálních institucí, viz např.: „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ apod.

20. spor o cílové formy transformace • Třetí cesta – zlepšit stávající systém, posílit roli trhu v rámci plánované ekonomiky, vytvořit konkurenci, potlačit monopolizaci apod. • Sociálně-tržní hospodářství – navázání na keynesiánství, smíšená ekonomika se silným státem, prioritou zaměstnanost (např. Zeman, Komárek) • Liberální hospodářství – minimalizace role státu, prioritou stabilizace inflace (Klaus, Dyba, Zielenec, Ježek, Dlouhý atd.)

21. transformační strategie • Návrh strategie přechodu k tržní ekonomice – pomalejší tempo transformace, standardní metody privatizace, aktivní strukturální politika, pomalejší liberalizace zahraničního obchodu apod. - tvůrce: Hospodářská rada ČR pod vedením Františka Vlasáka - zastánci: Valter Komárek, Lubomír Mlčoch, Zdislav Šulc (reformní ekonomové ze 60. let)

22. transformační strategie • Strategie ekonomické reformy – důraz na rychlost reforem, cenovou liberalizaci, liberalizaci zahr. obchodu, vnitřní směnitelnost koruny, hromadná „denacionalizace“, devalvace koruny - tvůrce: federální ministerstvo financí pod vedením Václava Klause - zastánci: Vladimír Dlouhý, Tomáš Ježek, Ivan Kočárník, Dušan Tříska, Jozef Zielenec, Jan Stráský atd.

23. základní transformační kroky • 1990 – přípravné období – přijetí základní strategie (Klausův šokový scénář) a příprava reformních kroků • 1991 – liberalizace cen – rozsáhlá deregulace cen, ale některé ceny zůstaly regulovány nebo byly deregulovány postupně (nájemné, pohonné hmoty apod.) • 1991 – liberalizace zahraničního obchodu (ne zcela, zachována určitá cla, ale postupně odbourávána) + zavedení vnitřní směnitelnosti koruny • deregulace trhů – umožnění vzniku soukromých firem

24. základní transformační kroky • 1990 – několikerá devalvace koruny a nastavení kurzového režimu – fixní směnný kurz s fluktuačním pásmem • 1991 – 1995 – mzdová regulace – stanovování maximálního růstu mezd dle regulačního vzorce – nadměrný růst mezd byl podroben sankční dani • 1991 – 1994 – privatizace • konec 1989 – dvoustupňový bankovní systém – od 1991 z SBČS vyčleněny obchodní banky (tzv. Velká čtyřka)

25. privatizace • malá vs. velká • malá privatizace – formou veřejných aukcí – žádný oficiální limit majetku pro zařazení do této formy privatizace, vesměs malé provozovny služeb, obchodu a stravování • velká privatizace – spor o metodu: kuponová privatizace vs. přímý prodej po restrukturalizaci – zvolena kuponová privatizace pro většinu majetku • kuponová privatizace – 2 vlny, 1. vlna 1991-93, 2. vlna 1993 - 1994

26. problém bankovního sektoru • pozdržení privatizace bankovního sektoru • důvod: obava z „credit crunch“ (viz např. Živnostenská banka) • problém: banky ve státních rukách „zprivatizovaly“ značnou část nabízeného majetku v kuponové privatizaci • banky prakticky dotovaly neefektivní podniky, tedy pozdržení restrukturalizace • nárůst objemu tzv. klasifikovaných úvěrů • řešení: převod rizikových úvěrů do Konsolidační banky (agentury), čili na stát, poté privatizace (ČS-Erste, ČSOB-KBC, IPB-Nomura, KB-Societé Genérale)

27. problém institucí • spor o vytváření právního řádu • Klaus: důraz na spontánně vytvořený řád a neformální instituce • Klausovi odpůrci: nutné implementovat právní řád ze Západu • Klaus: nic by to nevyřešilo, český národ je vynalézavý, cestičky, jak obejít, by se našly

28. Hospodářský vývoj Zdroj: Žídek (2006)

29. hodnocení transformace • věc názoru • šlo to udělat lépe vs. bylo to nejlepší možné řešení • důležitý faktor při hodnocení: posuzovat jednotlivé kroky „optikou té doby“ aneb „po bitvě je každý generál“ • těžko nalézt objektivní kritéria pro hodnocení • jistě existují vítězové ale i poražení • kdo je vítěz a kdo poražený? otázka subjektivního pocitu