Aplikace práva

1. Aplikace práva

2. Aplikace práva - definice • Aplikace práva je specifickou formou realizace právních norem spočívající v pravomoci státních orgánů vydávat individuální právní akty (rozhodnutí) • musí mít vždy zákonný charakter • je zásadně proces (řízení)

3. Aplikace práva se podle pravomoci státních orgánů dělí • soudní řízení • civilní řízení – rozhodování sporů (sporná řízení) a jiných právních věcí (tzv. nesporná řízení, pro něž je typické, že jejich účastníci nestojí vůči sobě v pozici odpůrců jako v řízení sporném) • trestní řízení – posouzení viny a uložení trestu či ochranného opatření • správní řízení – cílem je vydání správního rozhodnutí v příslušné oblasti veřejné správy (např. stavební řízení, přestupkové řízení)

4. Rozhodčí řízení • Rozhodčí řízení (arbitráž) je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislými a nestrannými rozhodci, který bývá využíván jako náhrada civilního procesu při řešení majetkových sporů. • Rozhodčí řízení je neveřejné, rychlejší, má nižší náklady • Rozhodcem se může stát kterýkoliv občan nebo i cizinec, který je zletilý a má plnou způsobilost k právním úkonům • Smluvní strany se mohou již při uzavírání smlouvy dohodnout, že případné spory budou řešeny buď rozhodčím řízením u stálého rozhodčího soudu nebo rozhodčím řízením ad hoc – rozhodčí doložka • Rozhodčí řízení se často používá i při řešení sporů v mezinárodním právu soukromém – mezinárodní arbitráž

5. Klasifikace aktů aplikace práva • Dle účinků třídíme na: • Konstitutivní akt aplikace práva - takový právní akt, který jednostranně nezávisle na vůli adresátů zakládá, mění či ruší právní vztah • Deklaratorní akty aplikace práva -autoritativně zjišťují, konstatují, tedy deklarují existenci či neexistenci právního vztahu a působí ex tunc

6. Klasifikace aktů aplikace práva II. • Meritorní rozhodnutí – státní orgán rozhoduje o věci samé – tj. o uplatněném hmotněprávním nároku. Meritorním rozhodnutím se rozhoduje o právech a povinnostech vyplývajících z hmotněprávních vztahů • Procesní rozhodnutí – jiné než meritorní rozhodnutí, rozhodnutí o procesních otázkách (např. zastavení řízení, uložení pořádkové pokuty apod.)

7. Klasifikace aktů aplikace práva III. Dle vyčerpání předmětu řízení dělíme rozhodnutí na : • Konečné – vyčerpán celý předmět řízení • Částečné – rozhodují pouze o části předmětu řízení • Mezitímní – rozhodují pouze o základu nároku

8. Proces aplikace práva • Posouzení skutkových otázek – shromáždění právně významných informací o skutkové podstatě daného případu – dokazování • Posouzení právních otázek – výběr příslušné právní normy, její interpretace, tj. její formální a obsahová analýza, • Vydání rozhodnutí – rozsudek, usnesení, nález, příkaz, rozkaz, povolení

9. Vlastnosti rozhodnutí • Právní mocí se rozumí jednak nenapadnutelnost rozhodnutí (řádnými) opravnými prostředky a jednak závaznost rozhodnutí jak pro účastníky, tak pro soud. Právní moc tak zjednává právní jistotu o tom, jak bylo rozhodnuto. • Vykonatelností se rozumí to, že povinnost uloženou takovým rozhodnutím lze vynutit i proti vůli účastníka, kterému byla uložena. Je-li touto povinností něco plnit (zaplatit peníze, vyklidit byt), ale tato povinnost nebyla splněna dobrovolně, může být vynucena soudním výkonem rozhodnutí (exekucí).

10. Uvážení při aplikaci práva • Uvážení (diskreční pravomoc) představuje situaci, kdy s určitým skutkovým stavem nespojuje právní norma nutnost nastoupení jediného možného právního následku – naopak ponechává aplikačnímu orgánu určitý prostor pro volbu určitého řešení či rozhodnutí • Z nejobecnějšího hlediska bychom mohli rozlišit soudní uvážení a správní uvážení • Obsahově blízkým institutem jsou pak tzv. neurčité pojmy

11. Mezery v právu a analogie • Mezerami v právu se nazývají případy, ve kterých určitá konkrétní právní otázka právním řádem není upravena, ač by podle názoru toho, kdo o mezeře mluví, upravena být měla • Analogie je myšlenkový proces, při kterém se vyplňují mezery v právu • analogie zákona – je použita právní norma, která sice nedopadá na onen případ, který je třeba řešit, ale která upravuje vztahy obdobné • analogie práva – rozhoduje se podle obecných principů, které jsou v určitém právním systému vyjádřeny či na kterých tento systém spočívá

12. Obecné soudnictví • Okresní soudy (v Praze obvodní soudy, v Brně městský soud) • Krajské soudy (v Praze městský soud) • Vrchní soudy - v Praze a Olomouci • Nejvyšší soud - v Brně

13. 1. a 2. stupeň soudů • Soudy 1. stupně: • Okresní soudy - ve většině případů • Krajské soudy - v některých případech (ochrana osobnosti; závažné obchodní spory; trestní řízení, je-li dolní hranice trestu nejméně 5 let) • Soudy II. stupně: • Krajské soudy - rozhodují o odvolání proti rozsudku okresních soudů • Vrchní soud - rozhoduje o odvoláních proti rozsudku krajských soudů • Nejvyšší soud - řeší např. stížnosti ministra spravedlnosti proti porušení zákona při soudním řízení, rozhoduje o obnově soudního řízení po pravomocném rozsudku soudu, jestliže vyšly najevo nějaké nové skutečnosti (přihlásili se noví svědci)

14. Soudci • Jmenuje je prezident republiky z řad bezúhonných občanů s magisterským právním vzděláním, starších 30 let. • Podmínka je předchozí tříletá právní praxe a to buď jako asistent soudce, justiční čekatel, státní zástupce, advokát, soudní exekutor, notář. Zákon navíc předepisuje justiční zkoušku. • Funkce soudce zaniká koncem roku, v němž soudce dovrší 70 let. • Soudce nelze odvolat a případné stížnosti nebo provinění projednává kárný senát. • Zákon také stanoví, kdy soudce rozhoduje jako samosoudce a kdy v senátu, případně kdy se na rozhodování podílejí i laičtí přísedící.

15. Přísedící • Přísedící zasedají v některých senátech, které se skládají ze soudce a dvou přísedících. Nefungují u soudů 2. stupně. • V civilním procesu rozhoduje senát s účastí přísedících jen pří řízení před okresním soudem ve věcech pracovních. V trestním řízení pak při řízení před okresním soudem a krajským soudem, jestliže rozhoduje jako soud prvního stupně a rozhoduje o trestném činu, na který horní hranice je minimálně 5 let. • Přísedícím může být ustanoven občan, který je bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat a v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let. • Přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu. Přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů.

16. Správní soudnictví • vykonávají krajské soudy a Nejvyšší správní soud v Brně • rozhoduje se • o žalobách proti rozhodnutím vydaným správními orgány • o ochraně proti nečinnosti správního orgánu • ve volebních věcech (např. neplatnost voleb) • věcech politických stran (např. zrušení strany)

17. Ústavní soudnictví • Ústavní soud je specializovaný orgán, který není součástí soustavy obecných soudů. • Skládá se z 15 soudců (věk nad 40 let, 10 let praxe), kteří jsou jmenováni prezidentem (souhlas Senátu) na dobu deseti let. • Ústavní soud rozhoduje • o zrušení zákonů nebo jejich částí • o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich částí • o ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánů veřejné moci, které zasahují do základních práv a svobod • o souladu mezinárodních smluv s ústavními zákony • o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky

18. Státní zastupitelství • Státní zastupitelství je soustava úřadů státu, které jsou určeny k zastupování státu. • Těžiště působnosti spočívá v plnění role orgánu veřejné žaloby v trestním řízení. • Státní zástupce jmenuje ministrspravedlnosti a může se jím stát občan ČR, který je bezúhonný, dosáhl věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání v oblasti práva, úspěšně složil závěrečnou zkoušku. • Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů.

19. Advokacie • Advokát je právnicky vzdělaná osoba, která se zabývá poskytováním právních služeb jiným osobám, a to zpravidla za úplatu. • Poskytováním právních služeb se rozumí zejména zastupování v řízení před soudy a správními úřady, obhajoba v trestních věcech, poskytování právních rad, sepisování listin. • Advokátem může být pouze osoba zapsaná v seznamu advokátů České advokátní komory (vzdělání v oblasti práva, tři roky praxe jako advokátní koncipient, advokátní zkouška).

20. Notářství • Notář je osoba pověřená státem k sepisování veřejných listin, přijímání úschov a některým dalším činnostem (např. činnost notáře jako soudního komisaře v dědickém řízení). • Notáře jmenuje ministr spravedlnosti do notářského úřadu (jejich počet v obvodu každého okresního soudu je omezen). • Notářem může být jmenována pouze osoba, která má vzdělání v oblasti práva, tři roky praxe jako notářský koncipient, notářskou zkoušku.

21. Soudní exekutor • Soukromé exekuce jsou alternativou k soudnímu výkonu rozhodnutí. • Oprávněný (věřitel) má tedy možnost volby, zda vést exekuci prostřednictvím soudu či prostřednictvím soukromého soudního exekutora. • Soud vydává usnesení o nařízení exekuce a pověřuje soukromého exekutora jejím provedením. Pro vydání tohoto usnesení má soud zákonnou 15 denní lhůtu. • Exekutora jmenuje ministr spravedlnosti do exekutorského úřadu (jejich počet v obvodu každého okresního soudu je omezen).