1 / 18

Ekologie - slovo mnoha významů

Ekologie - slovo mnoha významů. Vědní obor zabývající se vztahy mezi organismy (navzájem) a vztahy mezi organismy a jejich minulým, současným a budoucím prostředím

nalani
Download Presentation

Ekologie - slovo mnoha významů

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Ekologie - slovo mnoha významů • Vědní obor zabývající se vztahy mezi organismy (navzájem) a vztahy mezi organismy a jejich minulým, současným a budoucím prostředím (fyziologické reakce jedinců, strukturu a dynamiku populací, interakce mezi druhy, uspořádání biologických společenstev, zpracování a využití energie a látek v ekosystémech, ovlivnění organismů prostředím a prostředí organismy) • Politické i nepolitické aktivity spojené s ochranou životního prostředí (význam, ve kterém slovo ekologie - Ecology - užívají novináři nejčastěji - i v angličtině)

  2. Ekologismus jako náboženství mediálního věku • parareligiózní novopohanské rysy • mediální asymetrie • holywoodizace klimatologie • nepřátelství k člověku a k civilizaci

  3. Diferenciace problémů Objektivní znečištění (olovo, rtuť, dioxiny, freony, DDT apod.) Likvidace ekosystémů (pralesy, desertizace, voda, některé druhy) X Globální oteplování, vyčerpání zdrojů, jaderná energie, antihumanismus

  4. Problémy environmentalismu • Romantické pojetí přírody a představa, že řešení je v návratu k životnímu stylu minulosti • Nedocenění významu dosažených výsledků rozvoje (výživa, zdraví, dlouhověkost, efektivita výroby a zemědělství, Kuznetsova křivka) • Malthusiánské představy, nepochopení charakteru ekonomiky (nenulový součet), podcenění revitalizačních schopností přírody, přecenění antropogenního faktoru změn v přírodě • Antihumanismus (opatření proti člověku, redukce populací, neselektivní biocentrismus, parareligiózní motivy)

  5. Ekologismus • Ekokonzervatismus - konzervace a uchování přírodního dědictví jakožto tradiční hodnoty • Ekosocialismus - hlavní příčinu environmentální krize považuje kapitalismus s jeho dravostí, egoismem a vykořisťováním přírody • Ekoanarchismus - idea ekonomicky soběstačných komun založených na vzájemné kooperaci, tradičním zemědělství, skromnosti spotřeby • Ekofeminismus - kapitalismus a ekologická devastace mají kořeny v mužské kořistnické mentalitě západní civilizace. Sexuální dělba práce vedla totiž muže k tomu, aby si podmaňovali ženy, chápe svět přírody jako ženský, svět kultury a techniky jako mužský.

  6. Antihumanismus Hnutí pro dobrovolné vyhynutí lidstva (chce limitovat světovou populaci na počet 100 milionů) www.vhemt.org Číslo pochází od Arne Naesse, zakladatele hlubinné ekologie… Church of Euthanasia (možná vtip, ale příznačné) SAVE THE PLANETKILL YOURSELF http://www.churchofeuthanasia.org/ The One Commandment:"Thou shall not procreate" The Four Pillars:suicide · abortion·cannibalism · sodomy Earth First! • Depopulace Země • Ponechat přírodní katastrofy volnému průběhu (hladomory, epidemie) • Blahodárné efekty válek a terorismu

  7. Silně kritické pohledy Julien Simon The Ultimate Resource (1981, česky2006) X environmentalismu a neomalthusianismu, polemizuje s představou o vyčerpání přírodních zdrojů a z ní vyplývající potřebou regulovat a omezovat ekonomický růst. I když lidská intuice vyvolává zdání, že ekonomický růst je limitován zejména z důvodu možného vyčerpání fyzických zdrojů, podle Simona je největším ekonomickým zdrojem lidská mysl, její poznání a tvořivost, které jsou zdrojem nevyčerpatelným, neomezeným - invence je základním obnovitelným zdrojem. Bjørn Lomborg Skeptický ekolog. Jaký je skutečný stav světa ? (2001, česky 2006) V knize se autor na základě rozsáhlého souboru statistických dat snaží prokázat, že životní prostředí ve světě se nezhoršuje, jak jsou přesvědčeni ekologičtí aktivisté, ale právě naopak. Podle Lomborga bylo mnoho ekologických pozorování dosud interpretováno nesprávně a stav Země není tak špatný, jak tvrdí většina ekologů.

  8. Kuznetsova enviromentální křivka „enviromental transition“ někde mezi 6700-8400 USD HDP na hlavu

  9. Lomborg • neupírá ekologickým hnutím jejich zásluhy o životní prostředí • nepopírá ani, že jsou zapotřebí přísná zákonná pravidla ohledně znečištění vzduchu a vody jedovatými zplodinami • Zásadní bod problému ekologických hnutí však spatřuje v jednostrannosti ekologické diskuse a v ekologickém panikaření, které ovládá média, čehož účelem je divácká sledovanost a ohromení veřejnosti, diskuse pak není věcná a koncentruje se na témata mediálně atraktivní. X Kjótský protokol (náklady vyčíslené na 150 až 350 miliard dolarů ročně, do roku 2100 podle něj zpomalí postup oteplování jen o šest let – neefektivní investice)

  10. Globální oteplování Globální oteplování jako přirozený jev? (střídání dob ledových a meziledových v důsledku 1500-letého „solárního cyklu“) • středověké oteplování – klimatické optimum 800 – 1350 (pěstování vinné révy v Británii a v Praze ve středověku, Grónsko • malá doba ledová 1350-1850 (nástup moru, útěk z Grónska) • moderní oteplování po roce 1850

  11. „Ekolog“ Václav Klaus Mezi nejvýznamnější a nejhlasitější kritiky ekologismu (Simonovské a Lomborgovské inspirace) patří sám náš prezident Václav Klaus. Ve své knize staví do protikladu ekologismus a lidskou svobodu. Má zato, že ideologií environmentalismu je ohrožena svobodná společnost a ekonomický rozvoj. KLAUS, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? Praha: Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-152-9.

  12. Globalizace a MV Globalizace je rychle rostoucí „časoprostorová komprese“ (time-space compression) • „borderless world“ • „světověk“ • „exploze vzájemné celoplanetární závislosti“ • „runaway world“ • „permanentní výjimečný stav“

  13. Vlny globalizace G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace. První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory. Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami. Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných kontinentech v prostoru koloniálních teritorií. Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou. Pátá vlna začala druhou světovou válkou, byla začátkem globalizace, kdy zejména v důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů. Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a Východu. V šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života – ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru. (Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects, Normative Governance, International Sociology)

  14. Charakter globalizace MMF: Globalizace je rostoucí ekonomická vzájemná závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. Zrychlený transport: • Lidí (cestování, migrace) • Zboží , služeb, kapitálu • Informací, technologií Pronikání a střetávání: - Životních stylů, kultur, náboženství

  15. Aktéři globalizace • Nadnárodní společnosti NNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní, internacionalizace vlastnictví. NNS jsou stále nezávislejší na zemích svého původu, působí globálně, v globálním měřítku koncentrují ekonomickou moc v rukou malého počtu ekonomických subjektů. Kupř. HDP ČR je třetinou obratu General Motors či polovinou obratu Wall-Mart Stores. • Nejvyspělejší státy a jejich uskupení „Triadizace vlivu“ tří uskupení USA, EU, Japonsko, ze kterých pochází nejvíce největších a nejvlivnějších NNS, které jsou ekonomickými centry majícími své periferie. Nové centrum – země BRICS. • G7+1je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky. • Mezinárodní organizace Nejmocnější mezinárodní organizace spojené s nejmocnějšími státy a NNS – Mezinárodní měnový fond (IMF – ukládá státům podmínky v rámci Struktural Adjustment Programmes), Světová banka (WB – půjčuje peníze jednotlivým zemím) a Světová obchodní organizace (WTO – stanovuje pravidla mezinárodního obchodu).

  16. „Noví aktéři globalizace“ Země „BRICS“ • Brazílie • Rusko • Indie • Čína • Jižní Afrika Tyto ekonomiky se v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu mají stát dominantními ekonomikami světa

  17. Politické důsledky globalizace - Dochází k výraznému oslabování tradičních aktérů MV (států) - I když státy stále hrají svou významnou roli ve světovém dění, globalizace postupně rozdíl mezi vnitřním a zahraničním děním stírá, hranice států se stávají průchodnými, přičemž vzrůstá vliv nadnárodních útvarů, mezinárodních uskupení a organizací. Zatímco ve 20. století moc státu enormně vzrostla, nyní hrozí až jeho vymizení. Hovoří se o „postsuverénních státech“ – moc se „vsakuje dolů i vzlíná vzhůru“. (loajality spjaté s regionem, náboženskou nebo etnickou identitou, regionalizace, náboženský fundamentalismus). Na druhé straně růst významu mezinárodních organizací (OSN, NATO, EU, WB, IMF, WTO).

More Related