Sociální politika III. Mezinárodní aspekty sociální politiky

1. Sociální politika III.Mezinárodní aspekty sociální politiky Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

2. Globální sociální situace: • Zlepšuje se? • Zhoršuje se? Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

3. 16.08.2012 - Tři roky před cílovým rokem 2015 můžeme tři z osmi tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) považovat za splněné: cíl na celkové snížení chudoby, na zlepšení situace ve slumech a dostupnosti pitné vody. Vyplývá to z letošní „Zprávy o Rozvojových cílech tisíciletí“, kterou na začátku července představil v New Yorku generální tajemník OSN Pan Ki-mun. • Zpráva OSN uvádí, že poprvé od doby, kdy začaly být sledovány trendy chudoby, se ve všech rozvojových oblastech snížila míra chudoby i počet lidí žijících v extrémní chudobě - platí to i o subsaharské Africe, kde je míra chudoby nejvyšší. Podle předběžných odhadů se v roce 2010 celkový počet lidí, žijících za méně než 1,25 dolaru na den, snížil oproti roku 1990 na méně než polovinu. V podstatě to tedy znamená, že první rozvojový cíl - snížení míry extrémní chudoby na polovinu oproti roku 1990 - byl splněn s předstihem před rokem 2015. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

4. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

5. Úspěšně byl splněn i cíl snížit do roku 2010 na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k bezpečnému zdroji pitné vody. Od roku 1990 se počet těchto lidí zvýšil ze 76 procent na 89 procent (2010). Znamená to, že k bezpečnějším zdrojům pitné vody – vodovody nebo chráněné studny – se v daném období dostaly více než dvě miliardy lidí. • Podíl obyvatel rozvojového světa žijících v příměstských slumech se z 39 procent (2000) snížil na 33 procent (2012). Přes 200 milionů lidí získalo přístup k lepším zdrojům vody, sanitačním zařízením i k lepším příbytkům. To dlouho před cílovým rokem 2020 výrazně převyšuje původní cíl zlepšit životní podmínky nejméně 100 milionů obyvatel slumů. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

6. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

7. Zpráva OSN upozorňuje i na další milník: dosažení vyrovnaného podílu dívek a chlapců v systému základního vzdělávání. Díky úsilí na národní i mezinárodní úrovni se celkově zvýšil počet dětí na prvním stupni základních škol, zejména po roce 2000. Dívkám tato změna prospěla nejvíc. V roce 2010 připadlo na každých 100 zapsaných chlapců 97 zapsaných dívek, roce 1999 byl tento poměr 91:100. Situace se výrazně zlepšila zejména v subsaharské Africe, kde v letech 1999 až 2010 došlo ke zvýšení školní docházky na prvním stupni základních škol z 58 procent na 76 procent dětí. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

8. Podle šéfa OSN Pan Ki-muna jsme svědky velkého zmírnění lidského utrpení a jasně se potvrzuje správnost přístupu, kterým je strategie Rozvojových cílů tisíciletí. „Není ale důvod polevit v úsilí. Podle prognóz bude v roce 2015 na světě přes 600 milionů lidí bez přístupu k pitné vodě, téměř miliarda bude žít za méně než 1,25 dolaru na den, matky budou zbytečně umírat při porodu a děti budou umírat na léčitelná onemocnění. Hlad je nadále celosvětovým problémem a zajištění toho, aby všechny děti mohly dokončit alespoň základní vzdělání, zůstává stěžejním a dosud nesplněným úkolem, který ovlivňuje všechny ostatní cíle. Nedostupnost kanalizace a základních hygienických zařízení je překážkou rozvoje v oblasti zdraví a výživy …. a skleníkové plyny nadále představují největší hrozbu pro lidstvo i ekosystémy,“ říká šéf OSN. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

9. 2. Globální sociální problémy a rozvojová pomoc Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

10. Globální ekonomická a sociální situace • Ekonomická produkce (a s ní související bohatství) je rozdělena velmi nerovnoměrně: převážně na severní polokouli v rámci tří hlavních center – evropského, amerického a východoasijského. • Nejchudšími oblastmi jsou subsaharská Afrika, jihovýchodní Asie, některé ostrovy Oceánie, Haiti (Karibik) a Afghánistán (střední Asie). • Části světa v různém stadiu ekonomického rozvoje: • Nejsilnější ekonomiky: severní Amerika, západní Evropa, východní Asie • Evropské a asijské postkomunistické země • Latinská Amerika • Severní Afrika (Maghríb) a Blízký východ • Jihovýchodní Asie a Oceánie, subsaharská Afrika Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

11. G8 (anglicky GroupofEight, německy Gruppe der Acht) je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Německo, Spojené království; Kanada, USA; Japonsko) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

12. Nejrychleji rostoucí ekonomiky světa • Brazílie, Rusko, Indie, Čína(BRIC), od 18. 2. 2011 ještě Jihoafrická republika (BRICS). • Tyto ekonomiky se mají stát v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu dominantními ekonomikami světa. • Představitelé: • DilmaRousseffová • DmitrijMedveděv • ManmóhanSingh • ChuŤin-tchao • Jacob Zuma Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

13. BRICS Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

14. Státy světa podle HDP na obyvatele Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

15. Současný svět (2010) • Státy podle HDP (v miliardách dolarů): • (EU): 16 500 • USA: 14 300 • Čína: 5 300 • Japonsko: 5 100 • Německo: 3 400 • Francie: 2 700 • Spojené království: 2 200 • Itálie: 2 100 • Brazílie: 1 600 • Španělsko: 1 500 • Kanada: 1 400 • Státy podle počtu obyvatel (v milionech): • Čína: 1 400 • Indie: 1 200 • (EU): 500 • USA: 310 • Indonésie: 250 • Brazílie: 200 • Pákistán: 180 • Bangladéš: 160 • Nigérie: 150 • Rusko: 140 • Státy podle rozlohy (v km2): • Rusko 17 075 200 • Kanada 9 976 140 • USA: 9 629 091 • Čína 9 596 960 • Brazílie 8 511 965 • Austrálie 7 686 850 • (EU): 4 200 000 • Indie 3 287 590 • Argentina 2 766 890 • Kazachstán 2 717 300 Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

16. Významné státy světa Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

17. 10 nejchudších států světa v roce 2007(HDP v USD na 1 obyv. podle parity kupní síly)  • 1. DR Kongo                 300 • 2. Zimbabwe                500 • 3. Libérie                      500 • 4. Somálsko                 600 • 5. Guinea - Bissau       600 • 6. Komory                    600 • 7. Šalamounovy ostr.  600 • 8. Niger                        700 • 9. Etiopie                     700 • 10. Středoafrická rep.  700 • Svět (průměr):         9 900 Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

18. Mapa světa zobrazující očekávanou délku života při narození Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

19. Postamerický svět (FareedZakaria) • Nikoli úpadek USA, ale vzestup zbytku světa. • Tři strukturální přesuny v globálním rozložení moci: • 15. – 19. stol. – vzestup Západu (Evropy), ovládání zbytku světa skrze kolonie • Konec 19. – 20. stol. – vzestup USA, ovládání zbytku světa skrze ekonomiku, politiku, vědu • Začátek 21. stol. – vzestup zbytku světa: USA zůstávají jedinou supervelmocí pouze v oblasti politicko-vojenské, v ostatních oblastech (průmyslové, finanční, vzdělávací, sociální, kulturní) je svět multipolární – postamerický. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

20. Současný světFareedZakaria, Forum 2000, Praha 2010 • Tři dobré zprávy: • Absence politické konkurence sedmi nejbohatších zemí – mír mezi velmocemi, v dějinách výjimečné, naposledy snad za antického Říma. • Globální fungování tržní ekonomiky – zvyšování životní úrovně, posilování střední třídy (za posledních 25 let bylo vytaženo z bídy asi 340 milionů lidí, to je víc než za předchozích 150 let). • Informační revoluce dává přístup k informacím a tím i k moci všem lidem – doposud byla většina informace předávána jednosměrně. • Jedna špatná zpráva: • Vyprazdňování liberální demokracie – jejím jádrem byly vždy principy a hodnoty, dnes slouží individuálnímu zisku; důsledkem je mj. nárůst xenofobie… (Tony Judt: Zle se vede zemi) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

21. Faktory ovlivňující globální nerovnost Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

22. Politická situace: Sporné oblasti • Dělá si na ně nárok více než jeden stát – to je důvodem politického napětí i ozbrojených konfliktů • Palestina (západní břeh Jordánu + pásmo Gazy, formálně součást Izraele, bojuje za nezávislost), • Západní Sahara (okupována Marokem, usiluje o nezávislost), • severní Kypr (okupován Tureckem, formálně součást státu Kyperská republika), • Kosovo (vyhlásilo jednostranně samostatnost 2008, dělá si na něj nárok Srbsko), • Náhorní Karabach (součást Ázerbajdžánu, usiluje o samostatnost) • Abcházie a Jižní Osetie(součást Gruzie, okupovány Ruskem) • Tchaj-wan (formálně součást Číny, fakticky nezávislé) • Tibet (od 1950 okupován Čínou) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

23. Politická situace: zhroucené státy • Za zhroucený stát označujeme takovou zemi, která neplní své základní funkce. Jde tedy o případy, kdy vláda nemá kontrolu nad územím státu, nedokáže zajistit základní potřeby svých občanů nebo o případ, kdy v zemi vůbec žádná centrální moc neexistuje. • Somálsko, Súdán, Irák, Kongo, Afghánistán, Bangladéš, Myanmar, Haiti Kritéria pro určení zhrouceného státu • Společenské faktory • Demografický tlak • Masový přesun uprchlíků nebo vnitřně vysídlených osob způsobující komplexní humanitární krizi • Nenávist mezi skupinami obyvatel (Častý výskyt skupiny rozhořčených lidí hledajících mstu nebo paranoidní nálady ve společnosti) • Lidé, kteří jsou trvale na útěku • Ekonomické faktory • Nerovnoměrný ekonomický vývoj různých skupin • Ostrý a tvrdý ekonomický propad • Politické faktory • Kriminalizace a/nebo delegitimizace státu • Postupující úpadek veřejných služeb • Potlačení principů právního státu a široké porušování lidských práv • Bezpečnostní složky operující jako "stát ve státě" • Nástup elitních frakcí • Intervence jiných států nebo externích politických činitelů Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

24. Příklad: Somálsko • Na prvním místě v hodnocení FailedStates Index OSN. Situace se navíc podle nezlepšuje. • Zásadním problémem Somálska je válka mezi jednotlivými klany a náboženská rozdílnost vedoucí k nesnášenlivosti. Tyto konflikty se sekundárně projevují dalšími problémy: • přelidněním, • nedostatkem potravin a pitné vody, • zvýšením počtu uprchlíků, • odchodem intelektuálních elit, • hospodářstvím závislým jen na několika málo odvětvích, • absencí centrální státní moci, • pirátstvím, • partyzánskými boji • nedodržováním lidských práv. • Historie: • 1960 nezávislost - spojení Britského a Italského Somálska. • 1970 levicová despotická vláda (generál SiadBarre) občanské války, místní konflikty. • 1978 válka s Etiopií, prosazování opozičních skupin • 1991 svržení dosavadní vlády - anarchie a ekonomický chaos. • 24. 4. 1992 RB OSN zahájila nejprve humanitární akci a později vojenskou operaci • 9. 12. 1992 mezinárodní operace Obnovená naděje • 1995 i přes nedořešení situace vojáci OSN ze země odešli • od té doby permanentní občanská válka, země rozdělena na tři celky ovládané jinými skupinami. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

25. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

26. Politická situace: Islámské státy • Státy, • v nichž převažuje obyvatelstvo s muslimskou vírou, • v nichž je islám státním náboženstvím • v nichž má islám hlavní vliv v politické rovině. • Islámské státy • Afghánistán • Bahrain • Írán • Mauritánie • Somálsko • Omán • Pákistán • Jemen • Saúdská Arábie • Státy, v nichž je islám státním náboženstvím • Alžírsko • Bangladéš • Egypt • Irák • Kuvajt • Libye • Malajsie • Maledivy • Maroko • Katar • Tunisko • Spojené arabské emiráty Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

27. Příklad: Írán • Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem (v současnosti je jím Mahmúd Ahmadínedžád). • Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv. Rada expertů na doživotí (od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí). • Duchovní vůdce • má právo jmenovat nejvyšší soudce, • je vrchním velitelem ozbrojených sil • jmenuje Radu dohlížitelů (ústavní soud s rozšířenými pravomocemi) • má právo jej z úřadu odvolat • Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v čele vlády. • Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění, jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem. • Volební právo mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

28. Právo šaría • Šaría je systém islámského náboženského práva. Znamená „cestu“ nebo „stezku ke zdroji vody“. Je to právní rámec, který reguluje některé veřejné i soukromé aspekty života lidí žijících v právním systému založeném na muslimských principech. • Šaría se zabývá běžnými záležitostmi života včetně politiky, ekonomie, bankovnictví, obchodu, smluv, rodiny, sexuality, hygieny a sociálních věcí. • Šaría není jasně kodifikovaný zákoník, ale spíše typ právního systému založeného na islámských náboženských textech. Vyskytuje se ve více pojetích, které se od sebe někdy i podstatně odlišují. • Saudská Arábie a Írán udržují Šariu jako jediný zdroj práva, včetně náboženské policie, kontrolující dodržování zásad daných tímto systémem. • ShirinEbadi – nositelka Nobelovy ceny za mír Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

29. Politická situace: komunistické státy • Kuba: jediný komunistický stát v americké oblasti, vedoucí úlohu má Komunistická strana Kuby (PCC), která je jedinou povolenou politickou stranou • Severní Korea • Čína: nejlidnatější stát světa, v posledních 20 letech zavedl ekonomickou liberalizaci, velmi rychle se rozvíjí, přestože si zachovává politickou diktaturu; nedodržuje lidská práva. • Čínský obránce lidských práv LiouSiao-po se stal laureátem Nobelovy ceny míru 2010. Získal ji za dlouhý a nenásilný boj za lidská práva v Číně. • LiouSiao-po byl jedním z iniciátorů a autorů Charty 08 uveřejněné 10. prosince roku 2008 v den 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Obsahovala výzvy k likvidaci systému jedné strany, k politickým reformám a demokratizaci ČLR. • Vietnam Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

30. Ropa • Ropa (též surová nafta, zemní olej, černé zlato) je hnědá až nazelenalá hořlavá kapalina tvořená směsí uhlovodíků, především alkanů. Pravděpodobně vznikla rozkladem zbytků pravěkých rostlin a živočichů. Nachází se ve svrchních vrstvách zemské kůry – nejčastěji v oblasti kontinentálních šelfů. Je základní surovinou petrochemického průmyslu. Naleziště ropy jsou pod nepropustnými vrstvami, v hloubkách až 8 km pod zemským povrchem. Ropa při těžbě buď vyvěrá pod tlakem, nebo je čerpána. Vyskytuje se společně se zemním plynem. • Název ropa pochází z polštiny, v překladu znamená „hnis“, jde o původní staré označení tamních solných pramenů. Angl. petroleum, něm. Erdöl, franc.pétrole. • 1 litr ropy = 730 – 1000 gramů; 1 barel = 159 litrů; 1 tuna = 7,33 barelů • Využití: pohonné hmoty (nafta, benzín,) výroba umělých hnojiv, plastů, některých léků. • 95 procent veškerých potravin je pěstováno za přispění ropy • 95 procent dopravy zprostředkovávají ropné deriváty • 95 procent veškerého vyráběného zboží potřebuje pro svou výrobu ropu Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

31. Strategický význam ropy • Naše civilizace je zcela závislá na ropě. • Rozmístění zásob ropy na Zemi je nerovnoměrné. Těžba a prodej ropy jsou zdrojem obrovských finančních zisků. Státy, na jejichž území (včetně moří) se nacházejí ropná naleziště, toho využívají jak k vlastnímu ekonomickému rozvoji, tak k politickým a ekonomickým tlakům na další státy. • Zásoby ropy jsou však vyčerpatelné (neobnovitelné). Od roku 1980 spotřebovává lidstvo každý rok více ropy, než činí nové objevy; náklady na těžbu ropy se stále zvyšují, jelikož ropa je těžitelná už pouze na stále méně dostupných místech. • Hubbertovateorie ropného vrcholu, tzv. peakoil, tvrdí, že jelikož zdroje ropy jsou neobnovitelné, musí úroveň těžby ropy nevyhnutelně dosáhnout svého vrcholu a poté začít klesat. Podle některých odhadů se na tento vrchol dostáváme v současných letech. • Od počátku dějin lidstva do dneška bylo vytěženo přibližně 900 miliard barelů ropy. Za předpokladu současného objemu těžby vystačí známé zásoby ropy na dalších 43 let. Problém je právě v předpokladu stálé úrovně těžby. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

32. Prokázané světové zásoby ropy podle zprávy BritishPetrol r.2005 (v mld. barelů) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

33. Cena a spotřeba ropy • Cena ropy dosáhla svého historického maxima v roce 1980, během druhého ropného šoku, kdy byla v dnešních cenách (tj. očištěna od inflace) až na úrovni 90 dolarů za barel. Poté dlouhodobě klesla v důsledku otevření nových ropných polí mimo Blízký východ, jako např. v Severním moři. Nedávné minimum bylo v lednu 1999 (12 dolarů za barel), kdy asijská ekonomická krize snížila poptávku. Pak cena ropy začala stoupat až na poslední maximum 70,85 dolarů za barel 29. srpna 2005 v důsledku hurikánu Katrina. • 11. 10. 2010: 83 USD; 3. 4. 2012: 125 USD • V roce 2007 tvořila celková těžba 3 906 mil. tun, z toho ropné země ve sdružení OPEC vyprodukovaly 43 %. • Největší spotřebitelé ropy byli v roce 2007 USA (943,1 mil. t), Evropská Unie (703,9 mil. t), Čínská lidová republika (368,0 mil. t), Japonsko (228,9 mil. t), Indie (128,5 mil. t), Rusko (125,9 mil. t), Německo (112,5 mil. t), Jižní Korea (107,6 mil. t) a Kanada (102,3 mil. t).Poptávka po ropě stoupá v současnosti asi o 2 % ročně. • Česká republika v roce 2007 dovezla 7 187 tisíc tun ropy. Z toho 65 % pocházelo z Ruské federace, 27 % z Ázerbájdžánu, 4 % z Kazachstánu, 3 % z Alžírska a 1 % z Libye. Výroba benzínu v českých rafinériích činila 1 555 tisíc tun a výroba motorové nafty 2 830 tisíc tun. Čistý dovoz benzínu činil 494 tisíc tun a motorové nafty 1 236 tisíc tun (hlavně ze Slovenska). Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

34. OPEC • Organizace zemí vyvážejících ropu (zkráceně OPEC z angl. OrganizationofthePetroleumExportingCountries) • Mezivládní organizace sdružující 12 zemí exportujících ropu. OPEC koordinuje ekonomickou politiku členských zemí, a to zejména v oblasti vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu produkce a cen ropy. • OPEC založilo na konferenci v Bagdádu dne 14. září 1960 pět zemí, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu. V lednu 1961 byly v Caracasu přijaty stanovy OPEC. Zakládající země vytvořily kartel určující objem a cenu exportované ropy, zejména pomocí zavedení těžebních kvót. • Kartel organizace byl během své historie úspěšný - dokázal členským zemím zajistit ohromné zisky ze vzrůstajících cen ropy (ty se od založení organizace několikanásobně zvýšily). Na podzim roku 1973 OPEC záměrně snížila těžbu ropy (o asi 5%), aby mohla její cenu ovlivňovat ve svůj prospěch, a zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hlavně USA a Nizozemí) a odstartovala tak první a prozatím největší ropný šok. Ceny ropy se tehdy zvýšily na čtyřnásobek. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

35. Členské země OPEC • Alžírsko (od 1969) • Angola (od 2007) • Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu se připojil 2007) • Irák (zakládající člen) • Írán (zakládající člen) • Katar (od 1961) • Kuvajt (zakládající člen) • Libye (od 1962) • Nigérie (od 1971) • Saúdská Arábie (zakládající člen) • Spojené arabské emiráty (od 1967) • Venezuela (zakládající člen) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

36. Důsledky těžby a obchodu s ropou • Vyvážející chudé státy bohatnou, což může vést k • neúměrnému obohacování místní politické reprezentace a dalšímu chudnutí obyvatel (Kongo) • vytváření vlastního bohatství bez důrazu na ekonomický rozvoj a politickou stabilitu (Dubaj) • socialistickému rovnostářství: základní služby a energie zdarma (Venezuela) • Dovážející bohaté státy se snaží získat kontrolu nad těžbou ve zdrojových státech (USA a válka v Iráku) • Největší zásoby ropy mají muslimské státy, což podporuje teorii „střetu civilizací“ • Těžba může vést k ekologickým katastrofám (Mexický záliv, duben 2010) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

37. Kultura: Střet civilizací (Samuel Huntington) • Podle Huntingtona se svět po skončení studené války ještě výrazněji rozštěpil na jednotlivé civilizační okruhy. Národy těchto okruhů vyznávají podobné společenské, morální, náboženské a jiné hodnoty, které jsou obvykle trvanlivější než aktuální politická situace. • Každý z těchto celků je veden ústředním státem, který nad ní do jisté míry může držet „ochrannou ruku“ - západní civilizace například USA, pravoslavná Ruskem, například v islámské o vůdčí pozici soupeří více států (Írán, Egypt...). • Různé civilizace mají různý sklon k vzájemnému souboji - velký například západní a islámská, malý například západní a subsaharská (africká). Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

38. Rozdělení světa na civilizační celky podle Huntingtona - červená je západní civilizace (tedy i Česká republika), hnědá pravoslavná civilizace, zelená latinskoamerická civilizace, žlutá islámská civilizace, modrá subsaharská Afrika, fialová buddhistická civilizace, růžová čínská civilizace, světle zelená hinduistická civilizace, béžové Japonsko a tmavě šedé takzvaně „osamělé státy“ (lonestates) - Turecko, Izrael a Etiopie. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

39. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

40. Rozvojová pomoc • Rozvojová pomoc: aktivity států, organizací i jednotlivců směřující k řešení problémů rozvojových zemí • Rozvojová spolupráce: dnes preferovaný termín (místo rozvojové pomoci) – zdůrazňuje partnerství mezi zemí poskytovatele a příjemce při plánování i realizaci projektů. Zahrnuje • podporu finanční a materiální (např. stavba škol, nemocnic), • předávání know-how (např. vzdělávání učitelů, školení porodních asistentek i státní správy) • Rozvojová politika: strategie (státu, organizace) vůči rozvojovým zemím. • Podlezávazku přijatého všemi státy OSN by měly vyspělé země na rozvojovou spolupráci vyčlenit 0,7 procenta svého HDP. To se však dosud nepovedlo naplnit (ČR poskytla v roce 2010 0,13 %). • Humanitární pomoc: krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů, typicky jako důsledek humanitárních krizí. Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik. Základními cíli humanitární pomoci je: • zachránit lidské životy • zajištění základních lidských potřeb (voda, jídlo, přístřeší) • poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

41. Officialdevelopmentassistance • Oficiální rozvojová pomoc (OfficialDevelopmentAssistance, ODA) je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro předcházení světové nestabilitě, konfliktům a extrémní chudobě. Její objem činí ročně kolem 60 miliard USD. • Jakýkoliv tok kapitálu či veřejných financí ve formě půjček nebo grantů do jiných zemí, který splňuje dvě kritéria: • 1. Tento kapitál nemá, z pohledu dárce, komerční určení. • 2. V případě půjček jde o kapitál, poskytovaný za zvýhodněných (koncesionálních) podmínek; úroková míra a doba splatnosti pro zapůjčený kapitál by měly být výhodnější než za běžných podmínek. • Nejobecněji přijímaná definice byla formulována Výborem pro rozvojovou pomoc při OECD, jehož členové poskytují devět desetin rozvojové pomoci. Zatímco nevládní pomoc se spoléhá na soukromé dárce, nadace či charitativní organizace, vládní, tedy oficiální rozvojová pomoc, (OfficialDevelopmentAssistance, ODA) je financována ze státního rozpočtu. • Bilaterální (dvoustranná) pomoc je ta, kterou dárcovská země poskytuje přímo druhé zemi. Multilaterální (mnohostranná) pomoc je zprostředkovávána mezinárodními organizacemi. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

42. Koncepce rozvojové politiky • Teorie mnohem většího koláče = teorie globálního ekonomického růstu: makroekonomická teorie, která zdůrazňuje, že celkový ekonomický růst a liberální tržní mechanismy způsobí zbohatnutí nejen bohatých, ale i chudých, a že globální ekonomický růst je jediným možným způsobem pro snížení chudoby. (Stoupající příliv zvedne všechny lodě.) Hlásí se k ní především konzervativní liberálně zaměření ekonomové. • Teorie přerozdělení koláče je protikladnou teorií: zdrojů je dostatek a extenzivní rozvoj (mnohonásobné zvýšení průmyslové výroby) není únosný a udržitelný. Příčinou chudoby jsou ekonomické mechanismy, které způsobují i přes ekonomický růst prohlubování rozdílu mezi bohatými a chudými. Vyvlastňování a koncentrace půdy v rukou několika tisíc boháčů mají za následek migraci obyvatel do měst, kde však často žijí pod hranicí bídy, protože zde není dostatek práce. Hlavní příčina ekologických problémů a bídy je v nadměrném konzumu vyspělých států na úkor rozvojových zemí. Řešení: dobrovolná skromnost vyspělých zemí, politicko-ekonomické změny mající za následek podporu místního podnikání v zemích třetího světa. Bližší levicovému a ekologickému myšlení. • Trvale udržitelný rozvoj je teorie integrující oba principy. Je třeba hledat rovnováhu mezi oběma koncepcemi, jejich zastánci se však liší v tom, jak je vyvážit. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

43. Rozvojové cíle tisíciletí • Celosvětová snaha bojovat s extrémní chudobou ve světovém měřítku není nová a na půdě OSN se diskutuje od počátku padesátých let. Nejčastěji se projevovala ve snaze zvýšit financování tzv. rozvojové pomoci, což se ovšem nedařilo a nedaří. Již v padesátých letech vedla tato snaha k tomu, že bylo navrženo, aby bohaté země přispívaly jedním procentem svého HDP na rozvoj chudých zemí, což bylo nakonec schváleno na Konferenci OSN pro obchod a rozvoj v roce 1964. Toto číslo bylo ovšem stále častěji napadáno a tak v r. 1969 navrhla Světová banka 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc. K tomu se také zavázalo valné shromáždění OSN v roce 1970. Jakkoli je tento závazek neustále opakován na konferencích a valných shromážděních OSN, je dnes většina bohatých zemí daleko za těmito závazky. • Až v září roku 2000 na Summitu tisíciletí všech 189 členských států OSN spolu s Vatikánem a Švýcarskem ztvrdilo své odhodlání odstranit extrémní chudobu na naší planetě, její příčiny a následky do roku 2015. • Základní osnovou se stalo 8 rozvojových cílů rozpracovaných do osmnácti úkolů. Ačkoliv jsou Rozvojové cíle tisíciletí z různých stran kritizovány pro opomenutí určitých témat, úspěch představuje už jen ten holý fakt, že se na nich 191 států světa shodlo a k jejich plnění se zavázalo. • Vynaložíme maximální úsilí na to, abychom osvobodili všechny muže, ženy i děti z drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí. Jsme odhodláni každému poskytnout právo na rozvoj a osvobodit celý lidský rod od nedostatku. • Deklarace tisíciletí Září 2000 Přijato 189 členskými státy OSN Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

44. Rozvojové cíle tisíciletí • 1. cíl:  Odstranit extrémní chudobu a hlad • Úkol 1: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USD na den. • Úkol 2: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem. • 2. cíl:  Dosáhnout základního vzdělání pro všechny • Úkol 3: Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. • 3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti • Úkol 4: Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. • 4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost • Úkol 5: Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let. • 5. cíl: Zlepšit zdraví matek • Úkol 6: Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. • 6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi • Úkol 7: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. • Úkol 8: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných onemocnění. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

45. Rozvojové cíle tisíciletí • 7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí • Úkol 9: Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. • Úkol 10: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. • Úkol 11: Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů). Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

46. Rozvojové cíle tisíciletí • 8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj • Úkol 12: Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni). • Úkol 13: Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.). • Úkol 14: Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států. • Úkol 15: Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadlužených zemí. • Úkol 16: Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi. • Úkol 17: Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích. • Úkol 18: Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

47. Rozvojová spolupráce České republiky • Československo se před rokem 1989 výrazně angažovalo v rozvojovém světě. Tehdy se zaměřovalo zejména na země socialistické nebo uplatňující určité prvky plánovaného hospodářství. Jednalo se zejména o hmotnou (léky, potraviny), technickou pomoc (vysílání odborníků) a stipendia zahraničním studentům. • Česká republika projevuje solidaritu s lidmi v málo rozvinutých zemích a cítí svůj díl zodpovědnosti na řešení globálních problémů, které do značné míry souvisejí s chudobou. Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) je plnohodnotnou součástí zahraniční politiky ČR a přispívá k naplňování jejích cílů. • Strategickým cílem české rozvojové politiky je odstraňování chudoby a podpora bezpečnosti a prosperity prostřednictvím efektivního partnerství, které umožní chudým a málo rozvinutým zemím realizovat jejich rozvojové cíle. Výchozí bod představují Rozvojové cíle tisíciletí (MillenniumDevelopmentGoals – MDGs). Klíčový stimul pro rozvoj představují demokratické formy vládnutí, udržitelný ekonomický růst, zapojování rozvojových zemí do mezinárodního obchodu, sociální rozvoj a péče o životní prostředí. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

48. Základní principy • Základní principy české rozvojové spolupráce vycházejí z Evropského konsensu o rozvoji (2005), Pařížské deklarace o efektivnosti pomoci (2005) a Akční agendy z Akkry (2008). • Česká ZRS je založena na partnerství s přijímajícími zeměmi, je vedena poptávkou ze strany partnerských zemí a jejich potřebami. • ČR podporuje posilování systémů a kapacit partnerských zemí (cílem je jejich aktivnější role při formulování a realizaci vlastních rozvojových politik) • S principem partnerství souvisí rovněž vzájemná odpovědnost  (ČR jako dárce i partnerské země mají odpovědnost za výsledky a dopady rozvojových programů vůči svým občanům a vůči sobě navzájem). • ČR se zapojila do úsilí dárcovské komunity koordinovat svoji rozvojovou politiku (harmonizovat rozvojové aktivity teritoriálně i sektorově). • Česká rozvojová politika je transparentní, je otevřena veřejné diskusi, která zahrnuje nestátní neziskové organizace, podnikatelskou sféru, akademickou obec a další složky občanské společnosti. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

49. Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010-2017 • Dokument, schválený vládou usnesením č. 366 ze dne 24. května 2010, určuje směřování české rozvojové spolupráce ve střednědobém horizontu. Koncepce nahradila předcházející dokument z roku 2002 a bere v úvahu změny zahraničněpolitického a ekonomického kontextu, nové závazky ČR v rámci EU a na dalších multilaterálních fórech i obecné trendy v oblasti rozvojové politiky. Aktualizuje základní cíle české rozvojové spolupráce i principy jejího poskytování a stanovuje nové teritoriální a sektorové priority. • Nové teritoriální priority: • Programové země (nejvyšší kategorie partnerských zemí - prioritní země s programem spolupráce): Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko • Projektové země (země, ve kterých jsou ve střednědobém horizontu potřebné a žádoucí rozsáhlejší rozvojové aktivity ČR): Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území, Srbsko • Dosavadní prioritní země (spolupráce bude pokračovat v jiném rozsahu a zaměření než v předchozím programovém období): Angola, Jemen, Vietnam, Zambie • Nové sektorové priority: životní prostředí, zemědělství, sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), ekonomický rozvoj (včetně energetiky), podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace • Vedle sektorových priorit se ČR snaží přispět k pozitivnímu vývoji v partnerských zemích prostřednictvím tzv. průřezových principů, které jsou zohledňovány v jednotlivých rozvojových projektech: řádná (demokratická) správa věcí veřejných, šetrnost k životnímu prostředí a klimatu, dodržování základních lidských, ekonomických, sociálních a pracovních práv příjemců projektů, včetně rovnosti mužů a žen (gender). Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

50. Zákon č. 151/2010 Sb. ze dne 21. dubna 2010, o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí • Hlavní legislativní rámec pro danou oblast, v platnosti od 1. července 2010. Schválení zákona je jasným signálem, že ČR má v úmyslu věnovat se rozvojové spolupráci a humanitární pomoci dlouhodobě a předvídatelně. • Dle zákona je zahraniční rozvojová spolupráce definována jako „souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích“. • Humanitární pomoc poskytovaná do zahraničí je „souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je zamezit ztrátám na životech a újmě na zdraví, zmírnit utrpení a obnovit základní životní podmínky lidí po vzniku mimořádných událostí, jakož i zmírňovat dlouhodobě trvající následky mimořádných událostí a předcházet jejich vzniku a negativním následkům“. • Zákon: • jasně odlišuje a definuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc; • v oblasti humanitární pomoci rozděluje kompetence mezi Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem vnitra, slaďuje ji s integrovaným záchranným systémem;   • stanovuje pravomoci a působnosti všech subjektů; • právně zakotvuje Českou rozvojovou agenturu (ČRA) jako implementační organizaci české ZRS.     Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek