11. Schopnosti, temperament charakter – integrativní pohled na psychické procesy

1. 11. Schopnosti, temperament charakter – integrativní pohled na psychické procesy Blatný, M., Plháková, A. (2003). Temperament, inteligence, sebepojetí: nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Brno: SCAN. Smékal, V. (2002): Pozvání do psychologie osobnosti, Brno: Barrister a Principal.

2. Horizontální a vertikální(úrovňový) pohled na psychické dění • horizontální pohled („vedle sebe“ – vzájemně se ovlivňují) – trojstránkovitost psychického dění - procesy • kognitivní emocionální motivační • vertikálně (k postupně složitějším, ale různé úrovně se ovlivňují) (hierarchicky ve smyslu integrace) • biologicky determinované funkce (např. reflexy, instinkty) • vigilita (úroveň vědomí) • nižší psychické funkce (motorické a senzorické procesy) • vyšší psychické funkce (např.komplexní učení, paměť,myšlení, řeč, emoční vztahy atd.) • akční tendence (postoje, motivační struktura, životní styl) • celková osobnostní integrace (psychosociální interakce, sebetranscendence)

3. Schopnosti, temperament, charakter • bývají chápány jako složky tradičně pojímané struktury osobnosti – v tomto smyslu jim bude věnována pozornost v psychologii osobnosti • mohou být také připomínkou nutnosti přemýšlet o psychických procesech v jejich celistvosti členění psychického dění na dílčí procesy (poznávací, emocionální a motivační) je jen abstrakcí, která má didaktickou povahu. Neustále si musíme uvědomovat provázanost dílčích psychických procesů.

4. Úrovňové pojetí Zawadského model stromu • v základech (osobnosti = integrace psychického dění) jsou schopnosti a temperament, ve vrcholu je dle Allporta „zhodnocená osobnost“, tedy charakter (vztah ke světu a k sobě samému)

5. Předpoklady úrovně činnosti úroveň a dokonalost činností člověka závisí na • předpokladech (dispozicích) pro činnost(vlohy, schopnosti, nadání, tvořivost, vlastnosti poznávacích procesů) • regulačních procesech(kognitivní a akční styly, emoční a motivační regulace) • vlohy = vrozené dispozice (schopnosti jsou rozvinuté vlohy) • schopnosti = vnitřní dispozice k výkonu • nadání = mimořádně vyvinuté vlohy • talent = naučené mimořádné dispozice • vědomosti = pamětní mentální předpoklady k výkonu • dovednosti = dispozice k vykonávání určité praktické činnosti

6. Schopnosti • Schopnosti můžeme dělit • na schopnosti psychické a fyzické, • na schopnosti obecnější (ke skupině činností) a specifické (k velmi speciálním činnostem). • Typičtější je dělení Vernonovo na schopnosti obecné (např. inteligence), skupinové (např. hudební schopnosti) a specifické. • Guilford provedl faktorovou studii schopností a získal tak tři dimenze: • percepční schopnosti • psychomotorické schopnosti • inteligence.

7. Inteligence • Inteligence: obecná schopnost • Inteligence: globální schopnost myslet racionálně, jednat účelně a efektivně reagovat v daném prostředí • Inteligence je a hypotetický, abstraktníkonstrukt.

8. Inteligence – základní funkční koncepce • Inteligence jako přizpůsobení (Stern, Wechsler) • Inteligence jako schopnost abstraktně myslet(Ellithorn) • Inteligence jako vhled a pochopení (Lindworski) • Inteligence jako schopnost učit se a tempo učení (Vygotskij, Feuerstein)

9. Inteligence – entita nebo přírůstek • Reveun Feuerstein – testování inteligence – zjistit ne do dítě dovede, ale co se dokáže s pomocí různě variovaných instrukcí naučit; metoda instrumentálního obohacování • překážky,které způsobují, že se lidé s mentální retardací chovají méně inteligentně • impulzivita • neschopnost rozeznat problém (vnímání rozporu) • útržkovité chápání skutečnosti (bez kontextu,souvislostí) • nedostatky při srovnávání (více hledisek,špatně u abstraktního porovnávání, lépe zvládají osobně důležitý materiál) • nepřiměřená prostorová orientace (špatně strukturují podle obvyklých způsobů – např vpravo, vlevo; problémy při vizualizaci) • pasivní přístup k prostředí (netroufají si odvozovat/vyvozovat) Společný je nedostatek zdůvodněných zkušeností (dostatek vysvětlujících informací) – bez nich se nelze ze zkušenosti poučit.

10. Inteligence – základní strukturní teorie • Spearmanova teorie 2 faktorů – obecný G-faktor a speciální faktor specifický pro danou činnost • teorie 7skupinových faktorů (Thurstone) (faktor verbální, početní, pamětní, prostorový, mechanický, mentální produktivity, induktivní) • teorie struktury intelektu (Guilford)– kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových činností a obsahů, ichž se intelektová činnost týká

11. Druhy inteligence • Thorndike – 3 druhy (abstraktní, praktická, sociální) • fluidní a krystalizované inteligence (Cattell) • 7 odlišných inteligencí (Gardner) (jazyková, hudební, logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová, intrapersonální, interpersonální) • triarchická teorie (Sternberg)(komponentová-analytická, zkušenostní-tvořivá, kontextová – praktická)

14. Měření inteligence • nejčastěji používané testy - Wechsler, Stanford – Binet, v současnosti řada dalších*. • inteligenční koeficient (IQ)porovnává výsledek testu dané osoby (skóre) s normami odpovídající populační skupiny. IQ = mentální věk/chronologický věk x 100 *např. Test struktury inteligence I-S-T 2000 R,Ravenovy matice, Test kognitivních schopností TKS, Terman-Merrill III.revize

15. Měření inteligence – normální rozložení skórů Gaussova křivka

16. Měření inteligence – příklady položek Wechslerova testu v Aj

17. Měření inteligence • 3 požadavky pro psychologické testy: • Standardizace—stanovení populačních norem a jednoznačného způsobu zadávání a vyhodnocování testu • Reliabilita—míra konzistence testových skórů (nemůže část testu měřit něco jiného než zbytek) a stability výsledků testu v čase • Validita—schopnost testu měřit to, k čemu byl sestaven (prediktivní, souběžná, přírůstková)

18. Přemýšlejte: • Proč je důležité si uvědomit, že inteligence je hypotetický, abstraktní pojem? • Stručně vysvětlete jak se reliabilitališí od validity.

19. Hodnoty IQ

20. Vysvětlování rozdílů v inteligenci • mozková záležitost? veškerá mentální aktivita je závislá na neurální aktivitě mozku • genetické vlivy nebo role prostředí (výchovy)? dědičné vlivy y vlivy prostředí jsou vzájemně pŕovázané, obojí hraje významnou roli.

21. Genetické vlivy versus vlivy prostředí – korelační studie zhruba 70-75% variance v inteligenci je připisováno dědičným vlivům, 25-30% vlivům prostředí

22. Inteligence – kulturní vlivy • některé etnické skupiny mohou v testech vytvořených v jiných kulturách selhávat – například: projevy praktické inteligence v Čechách a v prostředí aboriginců v Austrálii • selhávání může vytvořit hrozbu stereotypizace – např. zařazování romských dětí do zvláštních škol (dnes základní školy praktické)

23. Temperament • jedna z dimenzí (konstitutivních složek) osobnosti, souvisí s emocemi, případně s emoční a snahovou (motivačně podmíněnou) vzrušivostí – charakterizuje dynamiku psychické činnosti („temperamentum“ správný poměr mísení tělesných šťáv, mnemotechnicky i „ tempo“, „tempera“ – zabarvení) • vrozené obecné vlastnosti duševní dynamiky – projevují se s impulsivitě, síle a rychlosti duševních procesů • relativně formální charakteristika – není vázána na zážitkový obsah

24. Temperament • Allport: temperament zahrnuje vnímavost k emocionální situaci, obvyklou sílu a rychlost odpovědi, kvalitu převládající nálady a všechny zvláštnosti fluktuace a intenzity nálady • Eysenck: více či méně stabilní a setrvávající systém afektivního chování

25. Čtyřkomponentová teorie temperamentu Hippokrates –humorální teorie, systematické zpracování Galén charakteristiky komponent dle Rempleina popis komponent podle Eysencka

26. Morfologické teorie temperamentu • Ernst Kretschmer (1888 – 1964) předpoklad souvislosti tělesné stavby a disponovanosti k určitému prožívání a chování a predisponovanosti k určitému typu duševní choroby: Temperametovým (a tělesným) typům odpovídají při nadměrné zátěži vyšší pravděpodobnosti rozvoje určité duševní poruchy : • pyknik - cyklotýmní temperament - maniodepresivní porucha • astenik/leptosom - schizotýmní temperament - schizofrenní psychózy • atletik - viskózní resp. epitýmní temperament - epilepsie • William H. Sheldon Typy nazývá • viscerotonní • somatotonní • cerebrotonní. (Tyto tři typy odpovídají Kretschmerově cyklotýmii, epitýmii a shizotýmii.) spíše historické přístupy, přesto dobře strukturují každodenní zkušenosti

27. Některé současné teorie temperamentu • A.H.Buss, R.Plomin – vývojově interakční teorie temperamentu • utváření temperamentových dispozic závisí na interakci s okolím a příležitostech ke vzniku určitého chování • 4 základní složky • aktivita • emocionalita • sociabilita • impulsivita např. introverze=nízká sociabilita, nízká impulsivita; agresivita = vysoká aktivita, emocionalita a impulzivita

28. Některé současné teorie temperamentu • C. R. Cloninger – neurobiologicky založená teorie (3 složky temperamentu – odpovídají určité neuromodulaci, každá několik dimenzí) • vyhledávání nového (behaviorální aktivace; dopamin) • explorační vzrušivost – stoická rigidita • impulzivita – reflexe • extravagance – rezervovanost chaotičnost – systematičnost • vyhýbání se poškození (behaviorální inhibice, serotonin) • anticipační pesimismus – uvolněný optimismus • hodně – málo obav z neurčitého • smělost – plachost před neznámými lidmi • unavitelnost, astenie - odolnost • závislost na odměně (behaviorální podpora, noradrenalin) • senzitivita • perzistence • citová vázanost

29. Charakter a postoje • propojení poznávacích, emočních a motivačních procesů při strukturování zkušenosti a vytváření souboru postojů a morální struktury osobnosti • stabilizovaný soubor postojů tvoří jeden z výchozích stupňů rozvoje charakteru • postoj = získaná a relativně ustálená komplexní tendence k myšlenkové, citové a akční odezvě na určité objekty, osoby, sociální skupiny, problémy, situace či hodnoty • systém postojů jedince = osobní pojetí světa • předsudky = převzaté, tradicí udržované iracionální postoje

30. Charakter • charakter • v čistě psychologickém smyslu = individuální zvláštnost člověka • „morální charakter“ = pohotovost jednat dle určitých etických principů • řada současných psychologů charakter považuje za etickou kategorii (osobnost z pohledu morálních kritérií) • Allport: CH = zhodnocená osobnost • Krueger: CH = zdroj odpovědného jednání a hodnocení; širší a podrobnější pohled na člověka než obsahuje jeho pouhé „jáství“ • charakter jako • soustava vztahů k sobě a ke světu • soustava dominujících vlastností • soustava zásad a způsobů jejich naplňování