190 likes | 281 Views
VY_32_INOVACE_04_PVP_228_Sed. Výukový materiál zpracován v rámci oblasti podpory 1.5 „EU peníze středním školám“. Lineární NEROVNICE s absolutní hodnotou. Charakteristika – postup. neznámá x se vyskytuje v absolutní hodnotě např. postup je obdobný jako při řešení rovnic
E N D
VY_32_INOVACE_04_PVP_228_Sed Výukový materiál zpracován v rámci oblasti podpory 1.5„EU peníze středním školám“
Charakteristika – postup • neznámá x se vyskytuje v absolutní hodnotě • např. • postup je obdobný jako při řešení rovnic • vychází se z definice absolutní hodnoty • k určení kořenů se nejčastěji užívá metoda intervalů • intervaly vyplývají z nulových(kritických) bodů • nerovnice se řeší pro každý interval zvlášť • v každém intervalu se určí průnik řešení a dané části definičního oboru • celkové řešení je sjednocením všech dílčích intervalů
Metoda intervalů (nulových bodů) • Nulové body (kritické hodnoty) jsou čísla, pro která výrazy v absolutních hodnotách nabývají hodnoty nula. • Je-li v nerovnici n absolutních hodnot s proměnnou x, pak je celkem (n+1) dílčích intervalů a n nulových bodů. • Nulové body rozdělí reálnou osu na intervaly. • Odstraněním absolutních hodnot na základě definice absolutní hodnoty se řeší daná nerovnice v každém intervalu zvlášť. • V každém intervalu se určí dílčí obor kořenů ( ) jako průnik řešení nerovnice a dané části definičního oboru. • Celkový obor pravdivosti P(obor kořenů K ) dané nerovnice se získá sjednocením všech dílčích kořenů. • Pro přehlednost se často intervaly, výrazy a jejich znaménka v daných intervalech zapisují do tabulek nebo pod číselnou osu.
Příklad č. 1: II. I. - 0 3
Příklad č. 1 - pokračování: II. I. - 0 3
Příklad č. 1– závěr: II. I. - 0 3 Celkové řešení:
Příklad č. 2: II. I. - 0 3
Příklad č. 2 - závěr: II. I. - 0 3
Příklad č. 3: III. II. I. - 0,5 -4 0 ○ ○ • •
Příklad č. 3 – závěr: Řešení:
Příklad č. 4: I. 2 II. - ○ •
LITERATURA: • POLÁK, Josef. Přehled středoškolské matematiky. 8. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 608 s. ISBN 80-719-6267-8. • HRUŠKA, Miroslav. Státní maturita z matematiky v testových úlohách včetně řešení. 1. vyd. Olomouc: Agentura Rubico, s.r.o., 2012. ISBN 80-7346-149-2. • VOŠICKÝ, Zdeněk. Matematika v kostce. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997, 124 s. ISBN 80-720-0012-8. • VOŠICKÝ, Zdeněk. Cvičení k matematice v kostce: [pro střední školy]. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, c1999, 208 s. ISBN 80-720-0251-1
LITERATURA: • KUBEŠOVÁ, Naděžda a Eva CIBULKOVÁ. Matematika: přehled středoškolského učiva. 2. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 239 s. Maturita (Petra Velanová). ISBN 978-808-6873-053. • SÝKORA, Václav. Matematika: sbírka úloh pro společnou část maturitní zkoušky : základní obtížnost. 1. vyd. Praha: Tauris, 2001, 96 s. Sbírky úloh pro společnou část maturitní zkoušky. ISBN 80-211-0400-7. • ČERMÁK, Pavel. Odmaturuj! z matematiky. Vyd. 2.(opr.). Brno: Didaktis, 2003, 208 s. ISBN 80-862-8597-9.
LITERATURA: • KLODNER, Jaroslav. Sbírka úloh z matematiky pro obchodní akademie. 5. upr. vyd. Svitavy: SOFICO-CZ, 2005, 168 s. • PETÁKOVÁ, Jindra. Matematika: příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy. 1. vyd. Praha: Prometheus, 1998, 303 s. Učebnice pro střední školy (Prometheus). ISBN 80-719-6099-3. • Materiály jsou určeny pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu.