Napoleon Bonaparte

1. Napoleon Bonaparte

2. *15.8.1796 Ajaccio,Korsika. • Úmrtí: 5.1.1821 Longwood House,ostrov Svatá Helena. • Napoleon byl francouzský generál a později i císař,jeden z největších vojevůdců lidstva.

3. Svatá Helena

4. Portréty

5. Napoleonova první manželka byla Marie-Joseph-Rose de Tascher(císařovna Josefína).

6. Druhá jeho manželka byla Marie Louisa Habsburskolotrinsá Která mu porodila syna Františka.

7. Syn Napoleon II.(Napoleon František Josef Karel Bonaparte) • Zemřel ve Vídni na tuberkolozu hrtanu.

8. Napoleon se stal dělostřeleckým důstojníkem revoluční armády • Na přelomu září a října vypuklo v Paříži roajalistické povstání, které Napoleon potlačil na žádost vlády • Protože i po neúspěchu tohoto povstání měla Británie a Rakousko zájem pokračovat ve válce, došlo k tažení do Itálie jehož velení bylo svěřeno Napoleonovi.

9. Napoleon se zúčastnil povstání proti direktoriu (podle francouzského republikánského kalendáře 18. primér) 9. listopadu 1799, poté se jako velitel pařížské posádky stal jedním ze 3 konzulů. Od února 1800 vykonával funkci prvního konzula (právo jmenovat členy státní rady, soudce, atd.). Napoleon tohoto práva využil k prosazení reforem, což vedlo k posílení jeho pozic.

10. 2. prosince 1804 se Napoleon Bonaparte, doživotní konzul republiky, stal francouzským císařem Napoleonem I. Obřadu se účastnil i papež Pius VII. , kterého Napoleon pozval (nebo mu to spíše přikázal), aby přicestoval do Francie. Korunu si však císař vložil na hlavu sám. Pius VII.

11. Napoleonské války • Italské tažení (1796-1797) • O Itálii tvrdě soupeřila Francie s Rakouskem • Vyhrané bitvy:Montenotte, Piemont u Mondovy, porazil Rakušany u Lodi,Castiglione,Rivola,obsazení Mantovy • V dubnu vyjednán mír,konec tažení

12. Invaze do Británie • Napoleon (jako ostatně většina Francouzů) považoval za svého úhlavního nepřítele Velkou Británii tak se rozhodl že ji porazí. Británie se však o plánované invazi dozvěděla a financovala vytvoření nové protifrancouzské koalice v čele s Rakouskem. To zaútočilo na Napoleona z východu a on musel odjet do války s Rakušany. Dříve než stačil dorazit k rakouským jednotkám, dostal zprávu, že spojené francouzsko-španělské loďstvo bylo rozdrceno v námořní bitvě u Trafalgaru admirálem Nelsonem.

13. Tažení proti Rakousku • Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu 90 000 vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ 75 000 mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky.

14. Tato bitva bývá nazývána Bitva tří císařů, neboť je to jediná bitva v historii, které byli přítomni tři císaři: • ruský car Alexandr I. Romanov • rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský • císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte • Dodnes se koná rekonstrukce této bitvy.

15. Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Napoleon neomezený vliv v severní Itálii a v Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské velkovévodství. Změnil také mapu Německa: 1806 zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek. • Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I.

16. Bitva u Slavkova

17. Kontinentální blokáda • Byla vyhlášena 1806 v Berlíně. Byl to zákaz obchodovat s výrobky z Anglie nebo jejích kolonií. Platil pro všechny jím podrobené země (Německo, Rakousko, Rusko, Itálie, Prusko) a chtěl jí dosáhnout hospodářského kolapsu Británie. To se mu však nepodařilo, mimo jiné i proto, že Anglie v odvetu zakázala dovoz francouzského zboží. Kontinentální blokáda byla ale často porušována, oficiálně se k ní nepřipojilo Portugalsko - což dalo Napoleonovi roku 1808 důvod k invazi.

18. Španělská válka • Napoleon zde zaznamenal velký neúspěch. Zemi sice dobyl, ale za cenu obrovských ztrát vojáků i peněz, neboť se zapletl do místní občanské války. Tohoto neúspěchu chtělo využít Rakousko, ale bylo poraženo a muselo podstoupit Francii další území. František I. musel dát Napoleonovi za ženu svou dceru Marii-Louisu Habsbursko-Lotrinskou

19. Ruské tažení • Zhoršení vztahů mezi oběma státy a místy již nepřátelské depeše mezi vládami a panovníky obou zemí způsobily, že pro carovy rádce nebylo těžké přesvědčit panovníka, že Napoleon chystá invazi do Ruska. Proto začal mobilizovat armádu a soustřeďovat jednotky u hranic. Za těchto okolností ovšem Napoleon zcela logicky dospěl k názoru, že se jej Rusko chystá napadnout a válečné tažení, které před ním zřejmě nezamýšlel, začal skutečně připravovat, čímž potvrdil veškerá carova podezření.

20. Napoleonova invaze do Ruska je dodnes uváděna jako jeden z nejkatastrofálnějších vojenských podniků v historii. V regulérních bitvách Napoleon zpravidla dosahoval vítězství, ale to nemohlo nic měnit na faktu, že se jeho logistický systém zhroutil a hlad, zima a nemoci kosily jeho vojáky po tisících. Napoleon sice dosáhl Moskvy, ale ta byla z větší části spálena a zbavena zásob a přezimovat se v ní nedalo. Napoleon se tak se musel začít urychleně vracet, ale nešlo to dost rychle a výsledek byl strašlivý. Do Ruska vtáhl Napoleon v roce 1812 s armádou, která i se spojenci (ovšem často víceméně nedobrovolnými) čítala 500 000 mužů. Když Rusko v prosinci téhož roku opouštěla, zbývalo z nich jen něco přes 50 000 mužů

21. Většina násilím sjednocené Evropy povstala a kontinentální systém se zhroutil. K již s ní válčícím státům, v jejichž čele stály Velká Británie a Rusko, se připojili dosavadní spojenci, zejména Rakousko a Prusko

22. Zhroucení impéria • Napoleon postavil nové vojsko(hlavně od spojenců) a pokračoval v obraně. Nakonec se jeho vojska střetla s nepřátelskou koalicí v tzv. Bitvě národů u Lipska 1813.S armádou početně výrazně slabší, trpící vyčerpáním a nedostatkem výcviku podstatné části vojáků už neměl moc šancí, nemluvě o tom, že i kdyby vyhrál, nejspíše by dosáhl pouze odkladu konce.

23. Bitva u Lipska Národů

24. Napoleonova vojska byla rozdrcena a zatlačena na ústup. Ani teď se nechtěl vzdát, na jaře 1814 svedl na francouzském území řadu menších mistrovsky vedených bitev, ale vojska jeho nepřátel táhnoucí na Paříž neměl šanci zastavit. Okupována byla 31. března 1814. Napoleon nejprve abdikoval ve prospěch svého nezletilého syna ,ale takový postup byl odmítnut, musel tedy abdikovat znovu, zcela bez podmínek a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba.

25. V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Na francouzský trůn byl dosazen mladší bratr Ludvíka XVI. - Ludvík XVIII. Nebyl však oblíben, čehož Napoleon využil. Roku 1815 se tajně vylodil v zálivu Golfe Juan, jednotky vyslané k jeho zadržení se k němu spontánně přidávaly, takže se zcela bez boje opět trůnu zmocnil. Na trůnu však pobyl pouze 100 dní, než byl donucen po prohrané bitvě u Waterloo 22. června 1815 abdikovat.

26. Návrat Napoleona z Elby Elba dnes

27. Bitva u Waterloo

28. Napoleon Bonaparte se vzdal Velké Británii v naději na politický exil, ale britská vláda rozhodla o jeho deportaci na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.

29. To je vše.Omluva za hodně textu. • Vyrobil Kusbi. • www.prezentacedownload.wgz.cz