Evropská dimenze ruské energetické politiky

1. Evropská dimenze ruské energetické politiky Mgr. Petra Kuchyňková, Ph.D. Fakulta sociálních studií MU Energetická bezpečnost Ruska a Asie 5. 5. 2011

2. Ropa a plyn – evropská dimenze EU importuje cca 36% ropy a více než 40% plynu z RF, rozdílná závislost členských zemí Přelom 60. a 70.l. 20. stol., 80.l. – budování klíčové spojnice se západní Sibiří V 70. a 80. letech vybudován ropovod Družba, a následně v 70. a 80. letech v souvislosti s procesem détente také produktovody sloužící k dopravě plynu do západní Evropy, především do Německa Transkontinentální plynovody Polární záře, Bratrství, Progres a Sojuz „Ukrajinskou cestou“ (Bratrství, Sojuz, Polární záře + balkánská větev zásobící B a R) přichází do Evropy cca 78 % plynu Dodávky ruského plynu do západní Evropy dále posílilo zahájení stavby plynovodu Jamal-Evropa v roce 1995 přes území Běloruska a Polska – částečné snížení významu ukrajinské cesty

4. Ropa a plyn – evropská dimenze RF má zájem vystupovat vůči EU jako spolehlivý a „nepostradatelný“ dodavatel surovin Sporné body – diverzifikace, „krize“ dodávek, právní rámec a možnost investic Legislativní spory s EU a obava z konkurenčních projektů (v provozu ropovod Baku – Tbilisi – Ceyhan, plynovod NABUCCO – zatím nerealizován) X Nord Stream (započato budování), South Stream Rusko-ukrajinská dohoda o ropovodu Oděsa – Brody (Plock) či rusko-německá dohoda o vybudování severní větve plynovodu Nord Stream mimo území Polska, Ukrajiny i pobaltských států negativně interpretovány některými členskými státy – především v Polsku Problémy surovinových krizí se státy postsovětského prostoru Před vstupem Pobaltí do NATO a EU využíváno přerušování dodávek surovin ke snahám o zajištění ekonomické převahy ve strategickém palivovém a energetickém průmyslu těchto zemí X spory s Ukrajinou a Běloruskem motivovány především ekonomicky (spor o ceny i snaha předejít využívání výhodné pozice tranzitní země z jejich strany – zejména případ Ukrajiny)

5. Energetická bezpečnost Rusko-EU Je ruská hrozba skutečná, nebo iluzorní? Energetický dialog mezi EU a RF byl zahájen v říjnu 2000 na summitu RF-EU v Paříži – deklarace, že spolupráce v této oblasti má tvořit jednu z odnoží strategického partnerství Summit v Moskvě 2001 – podepsána vstupní úmluva o zvýšení exportu energetických surovin RF do zemí EU. 2002 Summit RF-EU v Bruselu v listopadu 2002 – deklarována podpora EU-15 konkrétním projektům v energetické sféře EU-Russia Energy Technology Centre

6. Energetický dialog Rusko-EU Energetický dialog EU-Rusko funguje na několika úrovních Stálá rada pro spolupráci Koordinátoři dialogu, kteří zajišťují kontakt mezi Evropskou komisí a ruskou vládou EU-Russia Idustrialists Round Table 2003 – styčná skupina zástupců obchodní sféry V roce 2007 ustaveny tři společné tematické skupiny pro energetický dialog: Skupina pro energetické strategie, prognózy a scénáře (podskupina zabývající se ekonomickými otázkami, problémy poptávky a dodávek surovin); skupina pro sledování vývoje energetických trhů (podsk.pro investice a pro infrastrukturu); skupina pro energetickou účinnost

7. Energetický dialog Rusko-EU Klíčová role Smlouvy o Energetické chartě Evropská energetická charta – politický dokument podepsaný a vyhlášený 17.12.1991 v Haagu na konferenci evropských zemí a nově samostatných států býv.SSSR: rámcová východiska pro evropskou spolupráci v oblasti energetiky (zaj.zásobování energií, vybudování celoevropského energetického trhu šetrného k ŽP) X Smlouva o Energetické chartě - podpis prosinec 1994 – právně závazný rámec pro mezinárodní spolupráci mezi evropskými zeměmi a dalšími industrializovanými zeměmi – otázky týkající se zabezpečení tranzitu a dodávek energetických surovin protokol o energetické účinnosti a souvisejících environmentálních aspektech 1998 – smlouva modifikována Obchodním dodatkem – její podmínky do souladu s požadavky WTO 2000 – zahájena jednání o Protokolu o tranzitu

8. RF a Smlouva o Energetické chartě RF prozatím nechce přistoupit na její ratifikaci (je signatářem) - dialog o vytvoření společného právního rámce v oblasti energetické politiky bylo tedy nutno vést na jiné platformě RF neratifikovala ani Obchodní dodatek X RF provizorně uplatňovala podmínky smlouvy i Protokolu o energetické účinnosti (nikoli Obchodního dodatku) do října 2009 – rozhodnutí jednostranně vypovědět tento provizorní stav, oficiální oznámení o odstoupení od někdejšího podpisu Smlouvy o Energetické chartě

9. Energetická bezpečnost EU-RF – případy přerušení dodávek - Pobaltí Ropné a plynové „krize“ – Litva, Bělorusko, Ukrajina, ropovod Družba – různé příčiny Už před rokem 2000 se vyskytlo několik desítek případů větších či menších problémů s výpadky ruských surovinových dodávek - především v incidentech, které se týkaly pobaltských států byl spatřován počátek ruského používání energetických dodávek coby „politické zbraně“ Mezi lety 1998 a 2000 devětkrát přerušení dodávek firmou Transněfť do Litvy, přestože producent, ruský Lukoil, byl smluvně zavázán k dodání příslušného objemu ropy; litevská strana reagovala prodejem 33 % podílu ropné rafinérie v Mažeikių americké energetické společnosti Williams (rafinérie se tak na čas dostala i do rukou Jukosu, kterému ji Američani prodali) 2008 – další spor o dodávky ropy do rafinérie v Mažeikių, oficiálním argumentem ruské strany špatný technický stav potrubí X větev ropovodu Družba, která zásobuje Litvu, byla přerušena právě v době, kdy litevská vláda rozhodla, že se polská společnost PKN Orlen stane novým vlastníkem rafinérie, přestože o rafinérii měly enormní zájem Lukoil a Rosněfť → Litva zablokovala přípravu jednání EU s Ruskem o nové podobě smlouvy o partnerství a spolupráci

10. Energetická bezpečnost EU-RF – případy přerušení dodávek - Pobaltí Estonsko – už v letech 1992-1994 několik krizových situací v dodávkách energetických surovin z Ruska 2007 - ruská státní železniční společnost zastavila transport ropy do estonských přístavů - incident byl spojován i s odstraněním památníku Rudé armádě v estonském hlavním městě Tallinu, což svědčí o vysoké politizaci tématu krizí v energetických dodávkách Lotyšsko - v roce 2003 ukončeny dodávky ruské ropy do lotyšského terminálu ve Ventspils a železniční transport ruské ropy byl z pobaltských přístavů, odkud mohla být dále exportována, přesměrován do nově vybudovaného ruského přístavu Primorsk v souvislosti s budováním projektu BPS (Baltic Pipeline System) společnosti Transněfť (zajišťuje dopravu ruské ropy do přístavu Primorsk ve Finském zálivu, úkolem přesměrovat většinu ropy z nalezišť v oblasti západní Sibiře do Ruskem kontrolovaných přístavů, odkud je transportována dále)

11. Energetická bezpečnost EU-RF – případy přerušení dodávek - Družba Zajímavým případem je přerušení dodávek ropy jižní větví ropovodu Družba, které se zejména v roce 2008 dotklo ČR - ČR na počátku července zaznamenala pokles dodávek ropy ropovodem Družba, ruská strana následně bez bližšího vysvětlení oznámila, že snížení dodávek touto cestou pro měsíc červenec bude ve větším rozsahu ČR reagovala prostřednictvím MPO zasláním diplomatické nóty ruské straně, objevily se i spekulace o souvislosti omezení ruských dodávek s podpisem smlouvy SOFA o pobytu amerických vojsk na plánované radarové základně Na rozdíl od pobaltských případů však odpovědní činitelé tuto interpretaci, která se objevila v médiích, spíše odmítali (např. Václav Bartuška) Ruská strana komentovala omezení dodávek jako důsledek nutné údržby a revize potrubního systému deklarovala tedy technické a více méně administrativní důvody a odmítala „politický“ výklad celé kauzy Další výpadek – podzim 2009

12. Budoucnost ropovodu Družba? 2010 – více než 40 % ropných dodávek do ČR skrze TAL + IKL Rusko se v poslední době více soustřeďuje na dopravu ropy tankery s využitím přístavu Novorossijsk Též postupné odstraňování dosavadních cenových zvýhodnění dodávek Družbou Otázky: jaké záměry ruská strana s pět desítek let starým ropovodem má? Spekulace o pozadí těchto přesměrování a obchodu s ropou v Rusku jako takovém (ekonomické důvody, různé postupy dodavatelských firem) Otázkami budoucnosti ropovodu Družba se v rámci energetické agendy zabývaly také země V-4 - v březnu 2010 vyzvaly Evropskou komisi, aby se při rozhodování o nových diverzifikačních infrastrukturních projektech zabývala i budoucností Družby a zvažovala alternativní scénáře (možné propojení regionu Visegrádských zemí se sítí a terminály v západní Evropě, propojení severní a jižní větve ropovodu Družba apod.).

13. Energetická bezpečnost EU-RF – případy přerušení dodávek – Bělorusko Již v r.2004 došlo bez předchozího varování k uzavření plynovodu Jamal-Evropa na 18 hodin bez předchozího varování jako důsledek roztržky mezi Ruskem a Běloruskem Oficiální příčinou rusko-běloruské energetické roztržky, k níž došlo v lednu 2007, byl spor nejprve o ceny plynu a následně ropy pro Bělorusko Běloruská strana odmítala přistoupit na ruské požadavky, především na podpis smlouvy přibližující platby za běloruský odběr ruského plynu evropským tržním cenám a umožňující Gazpromu převzít částečnou kontrolu nad společností Beltransgaz provozující běloruskou část plynovodu Jamal.

14. RF - Bělorusko Plynový spor byl nakonec řešen podpisem příslušné smlouvy týkající se postupného nárůstu cen plynu pro Bělorusko, nárůstu tranzitních poplatků za přepravu ruského plynu a relativně výhodné koupě 50% Beltransgaz Gazpromem Ropa zůstala problémem i nadále Pod vlivem rusko-běloruského sporu se zrodil projekt BPS-2 – s konstrukcí se začalo 2009: expanze stávajícího baltského ropovodního systému - může znamenat pro Bělorusko značné ekonomické ztráty, obejití jeho území Snaha Běloruska hledat nové možnosti: Družba, ropovod Oděsa-Brody, kaspická ropa, Venezuela jako dodavatel?

15. RF-Ukrajina „Plynové války“ 2006 a 2009 spor Naftohazu a Gazpromu o ceny snaha RF nejprve prostřednictvím firem RosUkrEnergo a UkrGazEnergo a následně kontraktu Naftohaz-Gazprom o monopol Gazpromu na dodávky plynu na Ukrajinu faktor ukrajinského dluhu role osobností ukrajinské politické scény (Tymošenková, Juščenko) Bezprecedentní přerušení ruských dodávek plynu dále do Evropy v lednu 2009 X využívání pozice Ukrajiny jako tranzitní země – promítlo se i v jednáních EU-Rusko-Ukrajina o urovnání sporu (RF – obvinění Ukrajiny z nelegálního odběru plynu určeného pro Evropu, obrácení toku západo-východním směrem pro zásobování průmyslových oblastí na V) ekonomická (obchodní) i politická dimenze sporu

16. Energetická bezpečnost EU-RF – možná řešení Různá reakce EU na „energetické krize“ – v případě Litvy, kde spor neohrozil dodávky do dalších zemí – vlažná reakce navzdory členství Litvy v EU X Bělorusko a Ukrajina – ohrožení dodávek plynu dále do Evropy Je možné institucionální řešení? (do jaké míry jde o otázku vnitřního trhu a do jaké míry o otázku SZBP) Je řešením Lisabonská smlouva? Zefektivnit fungování vnitřního trhu? X Diverzifikovat dodávky?

17. EU – legislativní možnosti 3. liberalizační balík Směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem/elektřinou Nařízení zřizující Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským/elektrárenským přepravním soustavám Problematické body: role ACER, unbundling, „klauzule Gazprom“ Povinné skladování ropy, zajištění bezpečnosti dodávek plynu Praktický příklad možného střetu s liberalizační legislativou EU: Nový plynový kontrakt Gazprom – polské PGNiG

18. EU – možnosti pro energetickou bezpečnost: budování nových tras a diverzifikace Snaha EU o diverzifikaci nástroj Trans-European Energy Networks – TEN-E 2007 - Komise formou sdělení zveřejnila tzv. Prioritní plán propojení (Priority Interconnection Plan; PIP) 2ndSER Nové prioritní oblasti energ.infrastrukturních projektů: Pobaltí, Středomořský energetický okruh, propojení plynárenských a elektrizačních soustav mezi severem, jihem, střední a jihovýchodní Evropou, rozvodná síť v Severním moři, jižní koridor pro přepravu plynu, zefektivnit dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) pro Evropu (terminály Świnoujście a Omišajl) X Nové ruské energetické projekty pro diverzifikaci tras ruských surovin do Evropy

19. EU – možnosti pro energetickou bezpečnost: budování nových tras a diverzifikace V návaznosti na summit v Moskvě v roce 2001, na němž byla v rámci energetického dialogu EU-Rusko podepsána vstupní úmluva o zvýšení exportu energetických surovin z RF do zemí EU, byla v Bruselu deklarována podpora tehdejší „patnáctky“ konkrétním projektům v energetické sféře X nešlo o přímou finanční podporu z rozpočtu EU Původně plánovaná druhá linie plynovodu Jamal-Evropa (Jamal II) Projekt druhého plynovodu majícího dopravovat ruský plyn do západní Evropy přes polské území a také přes území Lotyšska a Litvy (projekt Amber) Projekt podmořské větve severního plynovodu z RF přes Finskou zátoku a Baltské moře do Německa (Nord Stream) Výzkum ložisek plynu v oblasti Barentsova moře (naleziště Štokman) Propojení sítě ropovodů Adria a Družba

20. Diverzifikační projekty - ropa: Oděsa – Brody – (Plock) Původně diverzifikační projekt pro dodávky až do polského Gdaňsku Trasa ropovodu z Oděsy do města Brody na západní Ukrajině měla být původně prodloužena do polského Plocku - varianta, kterou podporovala i EU, a potenciálně dále do přístavu Gdaňsk a měla sloužit k přepravě kaspické ropy Do projektu přepravy kaspické ropy do střední Evropy novým ropovodem byla zapojena Chodorkovského skupina Jukos Po ovládnutí Jukosu státem ruská strana, která měla zájem o využití této cesty k dopravě ruské ropy dále na západ, navrhla Ukrajině, aby ropovod využívala opačným směrem, z ukrajinského města Brody do Oděsy Dohoda o transportu ruské ropy ve směru Brody-Oděsa byla podepsána ještě za úřadování ukrajinského prezidenta Kučmy (TNK-BP, Lukoil) 2010/11 – společnost Ukrtransnafta - obrácení toku, ázerbájdžánská ropa, dodávky ruské ropy do Družby touto cestou? Ukrajinsko-běloruský kontrakt

21. Nové ruské energetické projekty pro diverzifikaci tras ruských surovin do Evropy – Nord Stream V návaznosti na summit v Moskvě v roce 2001, na němž byla v rámci energetického dialogu EU-Rusko podepsána vstupní úmluva o zvýšení exportu energetických surovin z RF do zemí EU, byla deklarována podpora tehdejší „patnáctky“ konkrétním projektům v energetické sféře, včetně větve severního plynovodu z RF přes Finskou zátoku a Baltské moře do Německa (Nord Stream) Nord Stream Dohodu o jeho vybudování podepsaly v září 2005 společnosti Gazprom (podíl 51%), BASF a E.ON Ruhrgas Trasa podmořského plynovodu má vést z ruského Vyborgu do Greifswaldu na severovýchodním pobřeží Německa Původně měly být konečným cílem pro ruský plyn transportovaný skrze Nord Stream trhy v Nizozemí, Francii a Velké Británii prostřednictvím dalších produktovodných tras (Gazprom proto jednal o zaangažování dalších západoevropských společností – Finsko, Francie, Nizozemí) Výstavba měla začít v roce 2009, její započetí ale komplikovaly stížnosti motivované ekologickými i strategickými důvody X započetí na jaře 2010

22. Nové ruské energetické projekty pro diverzifikaci tras ruských surovin do Evropy – jižní směr dodávek plynu V roce 1997 začaly přípravy na projekt Blue Stream, podmořský plynovod pod Černým mořem dopravující plyn z Ruska do Turecka – hl.konstruktérem společný podnik Gazpromu a italské ENI Ruská strana původně v letech 2002-2005 nabídla Turecku druhou linii projektu Blue Stream 2 a prodloužení do jihovýchodní Evropy Projekt Blue Stream 2 byl ale vytlačen projektem South Stream - plynovod přivádějící zemní plyn z území Ruska (naleziště v Novorosijsku) do EU, konkrétně na bulharské pobřeží; odtud jednak do Itálie, jednak do Srbska a potenciálně až do Maďarska

23. Nové ruské energetické projekty pro diverzifikaci tras ruských surovin do Evropy – South Stream Memorandum o výstavbě podepsali zástupci Gazpromu ENI 2007 O South Stream se od té doby hovoří jako o největším „konkurentu“ plánů na využívání tzv. jižního koridoru pro dopravu kaspického plynu do EU, především prostřednictvím plynovodu Nabucco.

24. RF a Nabucco V červenci 2009 podepsána mezivládní dohoda mezi zástupci Rakouska, tří tranzitních zemí – členů EU (Maďarska, Bulharska a Rumunska) a Turecka Podpisu se zúčastnili zástupci tří zemí, z nichž mohou pocházet plynové zdroje pro Nabucco (Ázerbájdžán, Turkmenistán, Iráku), jako pozorovatel se zúčastnil gruzínský prezident Michail Saakašvili Ruská strana se pokouší zajistit své obchodní zájmy vůči Evropě i navzdory tomuto projektu Překvapil nečekaný obchodní kontrakt, na jehož základě se ruská společnost Surgutněftěgaz pokusila získat podíl v maďarském konsorciu MOL, které má participovat právě i na plánovaném projektu Nabucco; stalo se tak na základě odkupu více než 20 % podílu v ceně 1,4 mld. €, který v MOL vlastnila rakouská společnost ÖMV (ruská společnost zaplatila za akcie MOL dvojnásobek burzovní ceny) – snaha proniknout investičně do projektu? X Vedle jižního koridoru prosazována v EU i diverzifikační cesta skrze posílení obchodu s LNG (dodavatelé z Afriky a BV) či posílení dodávek od zemí typu Alžírska – také ruské společnosti sledují svými investicemi tuto cestu (spolupráce Gazpromu a alžírské společnosti Sonatrach, plány investic do LNG v Egyptě a Libyi) Snaha nepřijít o stále nejlukrativnější evropský trh? Budou všechny zahraniční projekty Gazpromu ekonomicky zvládnutelné?

25. Ukrajina – White Stream Ukrajina znepokojena projekty typu NS, SS, Nabucco – poškození pozice tranzitní země V roce 2005 též ukrajinská strana prezentovala projekt plynovodu White Stream - cílem měla být mimo jiné diverzifikace plynových dodávek pro Ukrajinu, kam měl být dodáván plyn z kaspické oblasti přes území Gruzie do černomořského přístavu Supsa. Diskutovány byly dvě možné trasy: ze Supsy do rumunské Constanty a odtud v další fázi vybudovat trasu vedoucí až na Krym, nebo varianta plynovodu vedoucího přes poloostrov Krym do Rumunska. Z Rumunska mohl být plyn dodáván pomocí dalších nových tras až do italského Terstu či dokonce do rakouského zásobníku v Baumgartenu. Ukrajinská premiérka Tymošenková žádala v roce 2008 Evropskou komisi o podporu tohoto projektu Gruzínská vláda v březnu 2009 podepsala memorandum o porozumění týkající se tohoto projektu. Za účelem jeho kostrukce vznikla společnosst GUEU - White Stream Pipeline Company (GUEU je zkratkou pro Gruzie-Ukrajina-EU) X Ochota Ázebrájdžánu zapojit naleziště Šah-Deniz Politický vývoj na Ukrajině

26. Vnější dimenze energetické politiky EU a její strategický rozměr Závislost EU na vnějších zdrojích surovin Došlo vlivem východního rozšíření k jejímu zvýšení? Diverzifikace externích dodávek velkých odběratelů v Z Evropě (Řecko, Rakousko X Francie, Německo X VB, Španělsko) Závislost menších spotřebitelů ve SVE (Lotyšsko, Slovensko, Estonsko, Bulharsko – 100%)

27. Závislost ČS EU (včetně Bulharska a Rumunska) na dovozu plynu z RF (rok 2006)

28. Snahy rozšiřovat energ.legislativu EU za její hranice Iniciativa z Baku (strategie TRACECA) Smlouva o Energetickém společenství – podpis 2005 Cílem je vytvoření vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem mezi ES a smluvními stranami, k nimž v současnosti náleží 7 členů z oblasti západního Balkánu včetně Kosova. Ukrajina, Moldávie Turecko, Gruzie a Norsko mají pozorovatelský status S Ukrajinou a Ázerbájdžánem EU podepsala v roce 2005, respektive 2006, memorandum o porozumění týkající se spolupráce v energetické oblasti.

29. Energetická dimenze Evropské politiky sousedství Černomořská synergie (2007) - snaha postavit otázku harmonizace právního rámce v oblasti energetiky na již existujících iniciativách (Iniciativa z Baku), rusko-evropském energetickém dialogu či do té doby uzavřených memorandech o porozumění v energetické oblasti Jedním z hlavních efektů spolupráce v energetické oblasti mělo být vylepšení stávající infrastruktury, včetně budování nových propojovacích tras produktovodů (Constanza-Omišalj-Terst; Burgas-Vlore; Burgas-Alexandropolis - projekt transportu ruské a kaspické ropy z bulharského přístavu Burgas do řecké Alexandropolis mimo úžiny za účasti firem Rosněfť, Transněfť, Gazpromněfť, menší účast řeckých firem a něm.investora), které by zajistily energetickou bezpečnost jižní Evropy s pomocí existujících programů technické asistence Důležitost zapojení Ruska i Turecka do Černomořské synergie INOGATE - investiční nástroj pro oblast sousedství (Neighbourhood Investment Facility)

30. Energetika a Východní partnerství Sdělení Komise ze dne 3. prosince 2008 – energetická dimenze definována poměrně obsáhle, řada konkrétních cílů 7. května 2009 – summit v Praze Energetická bezpečnost má být jednou z oblastí, v níž Východní partnerství počítá s prohloubením bilaterální i multilaterální spolupráce Členská základna Černomořské synergie a Východního partnerství se nepřekrývá (ve VP není Rusko ani Turecko) Východní partnerství a rozšiřování Energetického společenství (Moldávie, Ukrajina)

31. Rusko a Evropa: energetika jako zdroj konfliktů i spolupráce Arktická oblast – potenciální možnosti střetů (Barentsovo moře, Špicberky) X možnosti spolupráce ruských a norských společností i jiných investorů z evropských zemí „gas-OPEC“ – nebezpečí pro Evropu v podobě regulace cen plynu? Role energetiky v jednáních o nové dohodě Rusko-EU – RF představila 2009 návrh systému globální energetické bezpečnosti, který by zahrnoval nejen EU a Rusko, ale i další světové mocnosti včetně USA, Číny či Indie a týkal by se obchodování i s dalšími energetickými surovinami (uhlím, jaderným palivem, elektřinou) X EU – chladné přijetí (absence jasných pravidel, příliš široký záběr)

32. Rusko a Evropa: energetika jako zdroj konfliktů i spolupráce Vytvoření mechanismu včasného varování (Early Warning Mechanism) mezi EU a RF Jednání probíhala pomalu,první diskuse v pol.r. 2007, Barroso a Medvěděv se na posílení dosavadního energetického dialogu dohodli na summitu v Chabarovsku v květnu 2009, Memorandum o mechanismu včasného varování v energetickém sektoru podepsáno v listopadu 2009 v Moskvě Memorandum definuje především tzv. významné narušení dodávek, ať již z důvodů komerčních sporů, nehod či technických problémů transportní infrastruktury

33. Ruská energetická strategie do r.2030 Zveřejněna 2009 Plánuje dlouhodobě snížení ruské závislosti na odbytu na evropských trzích Plány na rozvoj asijsko-pacifické dimenze vnější energetické politiky Posílení asijské cesty (především export ropy do Číny by měl narůst – až třetina ruského exportu ropy) Plány globálního rozsahu na intenzivnější zapojení do světového trhu s LNG Zdůraznění oblastí klíčových zájmů ruské energetické politiky (kaspická oblast, ale také arktická oblast, kde Rusko v posledních letech zintenzivňuje průzkum nových potenciálních nalezišť - též strategicky důležité oblasti dle nové ruské Strategie nár.bezpečnosti do r.2020 z r.2009) Hledání nových zdrojů pro uspokojení všech plánovaných projektů Důraz ale i na energetickou efektivitu – listopad 2009 - nový zákon o úspoře energií a energetické efektivnosti Evropská dimenze ruské energetické politiky však v praxi stále prioritní a Rusko se i nadále snaží zůstat hlavním hráčem na evropském trhu s energetickými surovinami

34. Arktická oblast – nová dimenze ruského angažmá? První průzkum kontinentálního šelfu v Barentsově moři proveden v 60.l.20.stol. Systematické práce v 80. letech v oblasti Pečorského moře Nalezena naleziště v Pečorském moři (plynný kondenzát a ropa – např. ropné naleziště Prirazlomnoje) Barentsově moři (především plyn – např. naleziště Štokmanovskoje) Karské moře (opět především plyn) Dveře k mezinárodní spolupráci ve využívání nerostných surovin pootevřel Gorbačov (Murmansk, 1987) Výrazná aktivita v posledních letech vyjadřovaná nejen v koncepčních dokumentech zahraniční, bezpečnostní a energetické politiky Expedice 2007 – Lomonosovův hřbet (možný spor s Dánskem a Kanadou), umístění vlajky, strategické lety, vojenská přítomnost k zajištění severní hranice Vykládáno jako ruská snaha podpořit požadavek vznesený k OSN stran rozšíření výlučné ekonomické zóny geologickým výzkumem

36. Arktická oblast – spory Rusko-norské spory Září 2010 - smlouva o demarkaci společné hranice – otázka těžby surovin má být založena na principu „společného nakládání“, spolupráce v Barentsově moři a Severním ledovém oceánu Do jaké míry smlouva motivována snahou ukončit moratorium na těžbu? Spor o pobřežní vody souostroví Svalbardy (Špicberky) – naleziště ropy, plynu; sporný výklad smlouvy z r.1920

37. Arktická oblast v ruské energetické strategii Ruská strategie 2030 Hovoří především o významu nalezišť na kontinentálním šelfu Hovoří se o zajištění efektivní mezinárodní spolupráce, počítá se se zahraničními investicemi Jak arktický kontinentální šelf, tak severní oblasti Ruska mají stabilizovat situaci při poklesu těžby na západní Sibiři Vytvoření průmyslových center zaměřených na těžbu zemního plynu v Barentsově, Pečorském a Karském moři Jako speciální dokument Základy státní politiky Ruské federace v Arktidě pro období do roku 2020 a ve vzdálenějším výhledu (přijato prez.dekretem 2008)

38. Arktická oblast – významné projekty RF plánuje další státní program pro průzkum a těžbu nerostných zdrojů na arktickém šelfu Nejvýznamnější projekty Barentsovo moře – Štokman – objev poč.80.let, první průzkumné vrty – konec 80.l plánováno zkapalňování a vývoz na americký kontinent, ale i jako plyn pro Nord Stream Gazprom, Rosněfť, později jen Gazprom – jednání se zahr.partnery (ChevronTexaco, ConocoPhilips, ExxonMobil, Statoil, Norsk Hydro) – měli mít podíl 49 % X 2006 – prohlášení šéfa Gazpromu, že bude firma zajišťovat těžbu sama 2007 - založení společnosti Shtokman Development AG:Gazprom (51 % akcií), Total (25 %) a Statoil (24 %) X Finanční krize - odklady projektů Štokman i Prirazlomnoje

39. Arktická oblast – významné projekty Ropa – Pečorské moře – Prirazlomnoje První průzkumný vrt 1989 Licence k průzkumu a těžbě – Gazpromněfť Dolginskoje – jedno z největších, licence - Gazprom Karské moře – V od Jamalu, vývoj v počátcích, plánováno až okolo 2025, prioritou prozatím těžba na samotném Jamalu Aktivity Gazpromu a Rosněfti – pole Vostočno – Prinovozemelskije (plyn): licence Rosněfti 2010 – dohoda s British Petrol o join-venture Transportní trasa pro ropu a LNG – Severní mořská cesta (Northern Sea Route) – sporná otázka právního režimu

40. Děkuji za pozornost!