Trh výrobních faktorů

1. Trh výrobních faktorů

2. Výrobní faktory • Výrobní faktory jsou: • Práce – představuje čas věnovaný produkci statků; množství práce dostupné společnosti závisí na počtu obyvatel (produktivních), kvalifikaci, délce pracovní doby, atd. • Půda (přírodní zdroje) – většina přírodních zdrojů je v omezeném množství a proměnlivé kvalitě • Kapitál – představuje sekundární VF, je produktem předchozí výroby a slouží k produkci dalších statků. Existuje ve hmotné (stroje) i nehmotné (peníze, know-how) podobě • Cena výrobního faktoru je cena spojená se službou tohoto faktoru (s jeho pronájmem). • Za práci se platí mzda (v případě soukromého sektoru) nebo plat (v případě státního sektoru) a cenou práce je mzdová sazba. • Za pronájem půdy se platí pachtovné a cenou půdy je sazba pozemkové renty. • Za kapitál se platí úrok a cenou kapitálu je úroková sazba. • V praxi stále méně dochází k použití jen jednoho výrobního faktoru, ale spíše se navzájem kombinují. Tím je možné omezit působení zákona klesajících výnosů (zákon klesajícího MP)

3. Nabídka VF • VF nabízejí domácnosti jakožto jediní vlastníci; snaží se o maximalizaci užitku • Výdělek výrobního faktoru se zpravidla skládá ze dvou částí: • Transferový výdělek – výše výdělku, kterou by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití. Je to tedy částka, kterou musí pronajímatel VF získávat, aby přemístil svou službu (VF) do daného způsobu použití. Např. u výrobního faktoru práce je to nejnižší možná částka, za kterou jsme ochotni poskytnout určité množství práce. (TV je nákladem ve smyslu obětované příležitosti) • Ekonomická renta – část výdělku daného vstupu, která převyšuje transferový výdělek. Tato část výdělku není nutná k udržení výrobního faktoru v daném použití. (ER je obdoba ekonomického zisku firmy) • Čistá ekonomická renta – je výdělek placený za službu výrobnímu faktoru s fixní nabídkou ( například výdělek lidí s výjimečnými schopnostmi jako jsou vědci, herci, vrcholoví sportovci…)

4. Výdělek z VF

5. Poptávka po VF • Je tzv. odvozenou poptávkou z poptávky po finálním produktu vyráběném daným(i) VF • Je poptávkou firem po VF snažících se maximalizovat zisk, neboli rozdíl mezi TR a TC • K maximalizaci zisku je možno dojít pomocí mezních veličin.

6. Mezní veličiny trhu VF • MRP = příjem z mezního produktu (v podstatě se jedná o mezní produkt vyjádřený v peněžních jednotkách). Představuje dodatečné množství peněz, které přinese firmě zapojení další jednotky vstupu (VF). • V DK: MRP = MP · P (P je nezávislá na Q) • V NK: MRP = MP · MR (P je závislá na Q) • MFC = mezní náklady na faktor - jedná se o změnu celkových nákladů při zapojení dodatečné jednotky vstupu do výroby • V DK: MFC jsou konstantní • V NK: MFC jsou rostoucí (firma ovlivňuje mzdu)

7. Optimální množství výrobního faktoru • Optimální množství výrobního faktoru je najímáno, pokud platí: MRP = MFC = PVF • Firma bude najímat dodatečné množství vstupu, dokud jí bude přinášet vyšší dodatečné příjmy než náklady, tedy příjem z mezního produktu bude převyšovat mezní náklady na faktor. • Ukažme si to na následujícím příkladu

8. MRP MFC 1 2 3 4 5 6 7 8 L(h) Optimální množství práce Při 7 hodinách najmuté práce budou celkové tržby 200+250+300+310+290+250+200 = 1 800,- a celkové náklady 200x7 = 1 400,- • Majitel stánku se zmrzlinou si najímá práci prodavače. Jeho schopnost prodávat se odráží následujícím způsobem v přírůstcích tržeb*. • Zároveň prodavač požaduje za každou další hodinu práce vyšší mzdu (ubírá mu jeho stále vzácnější volný čas). • Majitel bude najímat práci prodavače dokud dodatečné tržby (MRP) budou vyšší než mzda prodavače (MFC) 310 300 290 250 250 240 200 200 200 150 100 100 80 70 60 50

9. Trh práce

10. Trh práce • Rovnováha na trhu práce se dosahuje díky vzájemnému působení nabídky práce a poptávky po práci. • Nabídkou prácese rozumí počet hodin jež jsou pracovníci ochotni odpracovat v podnicích. • Poptávka po prácije určena množství práce, které je firma ochotna najmout při různých úrovních mzdové sazby.

11. Nabídka práce • Jde v podstatě o rozhodování člověka mezi prací a volným časem. Za každou hodinu práce je obětována hodina volného času (je chápán jako statek, který je s každou hodinou práce stále vzácnější). • Odměnou za práci je mzda, která je také cenou volného času. Podle její výše se rozhodujeme, kolik volného času obětujeme ve prospěch práce.

12. Nabídka práce • Růst mzdy obvykle vyvolá změnu nabízeného množství práce. Jak? Působí zde dva protichůdné efekty. • Substituční efekt – růst mzdy „zdražuje“ volný čas a jsme ochotni více pracovat (máme za to větší odměnu jako kompenzaci za obětovaný volný čas). • Důchodový efekt – růst mzdy umožňuje kupovat si více statků a mezi nimi i volný čas (nemusíme již tolik pracovat pro udržení stávající životní úrovně). • Nabídka práce poté závisí na tom, který z těchto efektů převáží (přitom je nutné si uvědomit, že oba efekty působí zároveň, ale při různých mzdových sazbách mají různou intenzitu).

13. Individuální nabídková křivka Do určité mzdové sazby (zde např. 200 Kč za hodinu) převažuje substituční efekt a křivka nabídky práce je tedy rostoucí… Výdělek 2100 Kč w (Kč/h) 300 sL …při mzdové sazbě vyšší než 200 Kč za hodinu převažuje důchodový efekt a křivka nabídky práce se stáčí doleva 200 Výdělek 1800 Kč 100 6 7 9 L (h) Výdělek 600 Kč

14. Poptávka po práci • Firma poptává takové množství práce při němž, se příjem z mezního produktu vyrovná mezním nákladům na práci, tedy mzdě. • Tedy když platí: MRPL = MFCL (= w) Na DK trhu práce předpokládáme, že je mzda stejně jako cena statku konstantní (nezávislá na množství firmou najímané práce) a křivka MFCL je tedy horizontální.

15. Připomeňme si, že MRP = MP * P Cena je v DK konstantní, takže tvar MRP vychází z tvaru MP Kč/L MP L MP VF Poptávka po práci (na DK trhu práce) MRPL E1 MFCL= w1 w1 E2 w2 MFCL= w2 L1 L2 DL Pokles mzdové sazby má za následek nárůst poptávky po práci.

16. Nedokonalosti trhu práce • Nestejnorodost pracovních pozic (míst) • Různá kvalita výrobních faktorů (např. různá kvalifikace či schopnosti pracovníků) • Nepružnost mezd směrem dolů • Přijímání a propouštění pracovníků vyžaduje čas a další zdroje (produktivita se během života pracovníka mění – může být nízká při zaškolování a před odchodem do důchodu)