1 / 14

Logická organizace paměti

Logická organizace paměti. Logická organizace paměti. Logická organizace paměti – jsou pravidla , kterými se řídí přidělování paměti Paměť využívají : uživatelské aplikace operační systém BIOS HW zařízení I/O zařízení (adresy). Logická organizace paměti.

flann
Download Presentation

Logická organizace paměti

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Logická organizace paměti

  2. Logická organizace paměti Logická organizace paměti – jsou pravidla, kterými se řídí přidělování paměti Paměť využívají : • uživatelské aplikace • operační systém • BIOS HW zařízení • I/O zařízení (adresy)

  3. Logická organizace paměti Paměť je rozdělena na tři základní části, definované IBM při konstrukci PC-XT. Dnes je struktura pozměněna, ale základní definované oblasti paměti mají stále stejný význam : • Konvenční paměť (ConventionalMemory) 0 – 640 KB. • Rezervovanou paměť (ReservedMemory) 640 – 1MB. • Paměť nad 1 MB

  4. Konvenční paměť 0 – 640 KB Paměť je rozdělena na dvě části: • oblast vstupně/výstupních adres. • oblast určenou pro práci programů.

  5. Konvenční paměť 0 – 640 KB • Paměť I/O adres (0 – 1 KB) – jedná se o prostor určený pro vstupně/výstupní adresy pomocí kterých komunikuje mikroprocesor s okolím. • Každá část PC má přidělenu I/O adresu, přes níž posílá svá data mikroprocesoru • Přidělování adres I/O se řídí přesnými pravidly: • adresy od 000000 do 0FF – pro díly základní desky • adresy od 100 do 3FF jsou určeny pro rozšiřující desky • Dvě zařízení nemohou využívat stejné adresy, mikroprocesor by nevěděl s kterou periferií komunikuje • Při rozšíření počítače o novou desku nutno zadat originální DMA, IRQ a adresu I/O

  6. Konvenční paměť 0 – 640 KB Programová část konvenční paměti (1 KB - 640 kB): • Sloužila pro MS DOS a 16 bitové programy, pro 32bitové OS nemá tato paměť význam • Do paměti se načítaly také rezidentní programy a ovladače zařízení. • Rezidentní programy – jsou v paměti trvale a nahrával je tam sám uživatel • Ovladače zařízení – ovladače určené pro hardwarová zařízení – např. CD, myš…, spouštěly se pomocí příkazů v config.sys Ve Windows se načítají pomocí registrů

  7. Rezervovaná paměť od 640 KB - 1 MB • Adresy této logické části paměti (od 640 KB - 1 MB) jsou rezervovány pro technické prostředky počítače. V rezervované paměti neumějí pracovat žádné programy (nepoužívají její adresy). Je rozdělena do tří částí: • Na začátku paměti je vymezený prostor pro grafický adaptér, adresy A0000 – C7FFF. • Poté je prostor určený pro BIOS jiných komponent (jsou umístěny na rozšiřujících kartách) • Na konci paměti je prostor pro systémový BIOS, adresy F0000 - FFFFF

  8. HMA HighMemory Area • HMA je prvních 64 KB paměti nad jedním MB. • Tuto paměť dokážou používat některé programy běžící pod MSDOS a také sám operační systém DOS, čímž se opět ušetří nějaká ta desítka KB v konvenční paměti.

  9. Paměť nad 1 MB • Programy OS DOS mohly používat paměť nad 1024 kB prostřednictvím speciálních programů – paměťové manažery. • Byli definovány dva principy: • stránkové manažery EMS(Expanded MemorySpecifikation) nebo EMM (Expanded Memory Manager). Např. EMM386.EXE • nestránkové manažery XMM (eXtendedMemoryManager). V DOSuse jmenoval HIMEM.SYS

  10. Stránková paměť (EXPANDED – rozšířená) • Byla zavedena jako první a dnes se příliš nepoužívá. • Paměť nad 1 MB se rozdělila na stránky a do rezervované paměti se umístil přepínač (pageframes), který požadavek "přeposílal výš". • Přepínání adres zajišťoval program - stránkový manažer, označovaný EMS (ExpandedMemorySpecifikation) nebo EMM (ExpandedMemoryManager). Např. EMM386.EXE

  11. Nestránková paměť (EXTENDED – prodloužená) • Její použití bylo umožněno rozšířením adresové sběrnice u PC-AT. • Bylo možno generovat více adres, a proto není třeba používat stránky a přepínače pro přístup do paměti nad 1 MB. • Přímé adresování zajišťuje XMS (eXtendedMemorySpecification) někdyoznačovaný XMM (eXtended Memory Manager)

  12. Práce s pamětíve Windows • OS Linux i Windows podporují multitasking = zpracování více programů současně • Jde o jednu z technologií pro práci s operační pamětí. • v praxi se multitasking realizuje velmi rychlým přepínáním mezi běžícími programy • každý z programů dostává část mikroprocesorového času • Existují dva základní způsoby: • Kooperativní multitasking • Preemptivní multitasking

  13. Kooperativní multitasking • Čas procesoru je operačním systémem přidělen jednomu programu v držení tak dlouho, dokud jej sám nevrátí zpět operačnímu systému, ten jej pak přiděli jinému programu • program však nemusí procesorový čas vrátit v dostatečně krátkém časovém úseku, což působí dojmem, jako by ostatní programy nepracovaly. • horší případ nastane ve chvíli, kdy program vůbec nevrátí řízení času procesoru (např. zhavaruje) => tato situace vede k havárii celého systému, tímto způsobem pracují 16bitové programy napsané pro Windows 3.x

  14. Preemptivní multitasking • Jedná se o spolehlivější multitasking • čas procesoru je přidělen programu pouze na určitou dobu, po jejím uplynutí jej sám operační systém programu odebere a přidělí jinému programu => nemohou tak nastat stavy kooperativního multitaskingu • tímto systémem pracují 32bitové OS Windows 98 až XP, W7

More Related