Motivace

1. Motivace

2. Motivy • Duševní projevy, které: • aktivizují lidské chování • zaměřují je na určitý cíl • udržují je po určitou dobu Motivy určují: • směr, zaměření určité aktivity =) i její obsah (usměrňuje tedy chování) • Intenzitu aktivity • Délku aktivity

3. Motivy • = základní jednotka motivace • 2 základní varianty: • Aktualizovaný motiv (právě působící) • Potenciální motiv (aktuálně existující pouze jako dispozice, lze oživit a uplatnit) Motivy = osobní příčiny určitého chování (subjektivně mu vždy dává smysl) – mohou být vědomé i nevědomé

4. Vznik motivů • V důsledku interakce psychického a somatického stavu (i minulých zkušeností) • Zdroje motivu: • Z hlediska vnitřního stavu – potřeba • Z hlediska vnějšího prostředí – pobídka Objekty a situace mají + či – hodnotu (subjektivní)

5. Hodnoty Předměty (objekty, situace atp.), které mohou uspokojit subjektivně důležité potřeby člověka Tvoří hierarchii Mají normativní funkci a uplatňuje se i mravní hodnocení reality Hodnota je zároveň přijímána jako norma Hierarchie hodnot se neustále aktualizuje Subjektivní hodnoty se mění podle okolností I v případě motivace vnitřní potřebou je nutné se přizpůsobit (pro uspokojení) vnějším podmínkám

6. Způsoby vzniku motivu a jeho uspokojení (Madsen 1979) • Homeostatický model (motivace je stimulována narušením homeostázy • Model nedostatku • Model přebytku - Některé potřeby mohou být i neukojitelné (moc, peníze atp.) 2. Pobídkový model (význam vnějších činitelů) 3. Poznávací model (na základě rozumového zhodnocení situace (volba varianty chování)

7. Podpora motivace emočními prožitky • Související s neuspokojeností a nelibostí – vyplývá z aktuálně neuspokojené potřeby • Související s pocitem libosti – vyplývá z anticipovaného či reálně dosaženého cíle • Hédonická složka motivace • Prožitková součást = aktivizující a integrující složka motivace

8. Potřeby a jejich členění • Rozlišujeme z hlediska vzniku a zaměření • Základní biologické potřeby (vrozené) - pudy • Psychosociální potřeby (naučené, tvorba prostřednictvím socializace) Pudy • Zachování sebe sama • Zachování rodu • Jsou fylogeneticky nejstaršími a ontogeneticky nejranějšími motivačními funkcemi

9. S růstem strádání se zvyšuje potřeba a rozšiřuje se okruh potenciálně přijatelných způsobů a objektů Člověk má vyšší variabilitu uspokojování pudových potřeb než odpovídá vrozenému základu S potřebami lze manipulovat v čase (odkládat atp.) =) značnou roli má představa = symbolická úroveň předpokládaného uspokojení Ani pudové tendence nejsou u všech lidí stejné – mají různé místo v individuální hierarchii

10. Základní pudy a jejich význam 1) Pud výživy (uchování biologické existence jedince; někdy až alimentační libido = př. jídlo je kromě uspokojení potřeby také zdroj slasti) 2) Pud sebezáchovy (potřeba přežít, obrana organismu) – př. vyhýbání se bolesti, uměle vyvolaná bolest (pokání, iniciační obřady), atp. 3) Pud agresivity (hlavně jako prostředek k uspokojování subjektivně významných potřeb; agrese je zpravidla podřízena jiným potřebám;)

11. Základní pudy a jejich význam II. - Sklon jednat agresivně se zvyšuje s dlouhým strádáním až frustrací • Agrese může být stimulována i přesycením (= subjektivní zátěž) • Vrozené dispozice k agresivnímu jednání (rozdílné, ovlivněné i historií a sociokulturním kontextem či tradicí) • Agresivní tendence jsou i pozitivní (př. pozitivní, socializovaná varianta agresivity = součást asertivního chování • Agresivita se může učením zvyšovat (př. objektivní usměrňování, identifikace atp.), vliv má také kulturní klima

12. Základní pudy a jejich význam III. • Pohlavní pud - odvozen z rozmnožovacího pudu - cílem není vždy pouze plození - sex může být kromě zdroje uspokojení také prostředek pro saturaci jiných potřeb (hl. v euroatlantském kulturním kontextu) - slouží také k uvolnění napětí

13. Základní pudy a jejich význam IV. • Pud péče o potomky • Kromě pudového základu je péče o potomky spojena s mnoha dalšími potřebami, které jsou někdy důležitější než samotný pud • Potřeba citové vazby • Potřeba seberealizace (role rodiče, potvrzení osobní hodnoty) • Potřeba otevřené budoucnosti (přesah vlastní biologické existence)

14. Základní psychické potřeby Sekundární motivy psychosociálního charakteru nejsou vrozené – vrozený základ, ale vývoj je stimulován a modifikován vnějším prostředím

15. Základní psychické potřeby podle Cattella (1957) • Potřeba sebeprosazení • Potřeba bezpečí • Potřeba společnosti • Agresivita • Potřeba péče o druhé (varianta altruismu – stimulována bezmocí a závislostí ostatních)

16. Psychické potřeby podle Madsena(1971) • Primární potřeby • Vrozené emocionální potřeby • Potřeba bezpečí a jistoty • Potřeba agrese • Sekundární psychologické a emocionální potřeby • Potřeba sociálního kontaktu • Potřeba výkonu • Potřeba sociální prestiže • Potřeba vlastnictví

17. Psychické potřeby podle Maslowa (1970) 1) Primární fyziologické potřeby 2) Potřeba bezpečí a jistoty (tendence vyhýbat se neznámému, orientačně pátrací reflex atp.) - Psychologické potřeby 3) Vztahové potřeby • Potřeba lásky a sounáležitosti • Potřeba uznání, úcty a z toho vyplývající sebeúcty 4) Potřeba sebeaktualizace • Potřeba poznávat a rozumět • Potřeba estetických prožitků

18. Základní psychické potřeby – Matějček (1974) Potřeba stimulace Potřeba orientace a smysluplného učení Potřeba citové jistoty a bezpečí Potřeba seberealizace Potřeba otevřené budoucnosti

19. Altruismus Vztah altruismus X sobectví Pro aktivizaci potřeby altruistického chování je významná empatie Podmínkou je také stav subjektivní pohody a uspokojení Schopnost soucitu bývá výběrová (především sociokulturně, na základě společných znaků atp.)

20. Aspirace • Představa o budoucím výkonu • Vyplývá z: • Představy o dosažitelnosti výkonu či cíle • Úrovně sebehodnocení • Vlivu situačních faktorů a intenzity potřeby dosáhnout určitého výkonu • Touha po úspěchu X touha vyhnout se neúspěchu

21. Shrnutí • Motivy vytvářejí určité komplexy, které člověka stimulují jednat za určitých okolností určitým způsobem – děje se tak pod vlivem učení • na základě získávání osobních zkušeností • Přejímáním hotových motivačních vzorců (např. postojů) – souvisí s normami a hodnotami skupiny

22. Postoje • Postoje = pohotovost reagovat určitým způsobem na určitý, motivačně významný podnět • Regulují lidské chování z hlediska jeho obecného zaměření • Složky postojů: • Kognitivní složka (rozumové zhodnocení) • Citová složka (emocionální zhodnocení) • Konativní složka (tendence reagovat určitým způsobem)

23. Postoje II. Slouží ke snadnější orientaci ve světě Slouží k uspořádání prožívaného světa do přehledné struktury Zjednodušují orientaci ve složité realitě =) dodávají jistotu v řešení různých problémů Trvalejší, obecnější postoje stimulují v určitých situacích obdobné vzorce chování =) činí lidské chování srozumitelnějším a předvídatelnějším Systém postojů se vytváří s věkem a je individuální

24. Postoje III. Systém postojů slouží také k udržování psychické rovnováhy Individuálně typické postoje ovlivňují hodnocení skutečnosti Působí i na rozumové zpracování a interpretaci Zájmy = specifická skupina postojů

25. Variabilita působení potřeb na člověka Vysoká variabilita Málokdy jednoznačné uvědomění si potřeby Někdy i konflikt potřeb Preference potřeb vyplývá ze žebříčku hodnot Pyramida potřeb Socializace =) odkládání potřeb (protože je nelze uspokojit najednou nebo je to společensky nepřijatelné =) je nutno s potřebami manipulovat) V případě nemožnosti saturovat potřebu =) přesun do nevědomí, nevymizí a ovlivňuje dále (většinou nežádoucím způsobem) Autoregulace

26. Děkuji za pozornost!