Kohezní politika po r. 2013: několik klíčových dilemat

1. Doc. RNDr. Jiří Blažek, Ph.D Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecká fakulta UK v Praze Praha, listopad, 2010 Kohezní politika po r. 2013: několik klíčových dilemat

2. Rámcová posloupnost přípravy • 1. Vize EU (EU 2020, Common Strategic Frameworkadalší dokumenty) • + vize ČR (celková strategie socioekonomického rozvoje, včetně institucionální reformy, legislativních změn apod.). • 2. Průnik vlastní strategie pro využití prostředků politiky soudržnosti ( Development contract) • 3. Nastavení impl. systému (jaké OP a kdo je bude realizovat) (Development Contract) • 4. Design uživatelsky příjemnějšího rozhraní pro příjemce podpory • Strategická vize x stávající admin. procedury

3. Několik klíčových dilemat • Rámcová shoda na příštím zaměření podpory na úrovni EU • Zúžení podpory na jádrové priority • Hl. výhody: nutnost jasné strategie a lepší měřitelnost výsledků a dopadů • Tři hlavní problémy: • 1. jak jádrové priority vybrat? • 2. jak široce/úzce je vymezit? (socioekonomický rozvoj x podpora ekoenergie) • 3. jak zajistit, že jádrové priority (i když budou „dobře“ vybrané) povedenou k žádoucím výsledkům a dopadům, resp. k žádoucím změnám?

4. Ad 1) možná kritéria pro výběr priorit • Motto: V. Novák: „zprůhledňovat a ořezávat“ • 1. Efektivnost a účinnost: • tj. prověření efektivnosti, výsledků i dopadů u stávajících priorit a podporu směřovat tam, kde jsou dosažené výsledky nezpochybnitelné, resp. nejlepší. • Rizika: špatně nastavený současný systém podpory může odříznout prostředky pro velmi žádoucí sféru(y). • 2. Jednoduchost – alokovat prostředky tam, kde se nejsnadněji využije velký objem peněz (např. velká infra), tj. na sféry, kde se účastní relativně málo subjektů (tj. admin. zátěž by se týkala co nejmenšího počtu žadatelů) a ostatní sféry podporovat z národních zdrojů • Rizika: mj.nepodpoří sociální soudržnost • 3. Měřitelnost – alokovat prostředky tam, kde jsou efekty snadno měřitelné • Rizika: neměřitelné efekty mohou být i významnější než efekty měřitelné, různý časový horizont efektů (dálnice okamžitě po otevření vs. VTP).

5. Ad 2) šíře vymezení jádrových priorit • Řešení v interakci mezi evropskou a národní strategií

6. Ad 3) jak zajistit, že jádrové priority skutečně povedou k dosaženížádoucích změn? • 3 hlavní komponenty • 1. diskuze na národní úrovni - tři hl. cíle: • i) strategické směřování ČR • ii) porovnání, co je možno v jaké sféře dosáhnout za X mld. Kč, („burza nápadů a požadavků“) • iii) zajištění vzájemných synergií mezi jádrovými prioritami • 2. vnitroresortní / “vnitrokrajská“diskuze • 3. diskuze s klíčovými partnery (včetně příjemců!) • Proces: • V optimálním případě by se nemělo jednat o postup podle této posloupnosti, tj. ani „shora dolů“ ani „zdola nahoru“, • ale spíše o několikakolový cyklus, resp. hledání ve vzájemných iteracích. • Časový horizont?!

7. Ale jaká bude či by měla být role obcí, krajů, resp. regionů soudržnosti? • Kraje mají zpravidla jen malou část kompetencí v předpokládaných jádrových prioritách. • Kraje a alespoň někt.města jsou však víc než jen „jedním z příjemců“. • Na úrovni krajů existují pochopitelně rozdíly v potřebách či intenzitě problémů (např. rozdíly v míře nezam. či vybavenosti infra) • - tyto rozdíly lze řešit zakomponováním regionální dimenze v sektorových politikách.

8. Možná role krajů, resp. regionů soudržnosti • V každém státě však existují také výrazné regionální rozdíly v produktivitě, v tvorbě inovací i ve výsledcích vědeckého výzkumu. • K těmto rozdílům nedochází jen díky rozdílům v odlišné odvětvové struktuře jejich ekonomik, ale i díky řadě dalších významných faktorů. • Jedná se o celou řadu místně vázaných zdrojů konkurenceschopnosti (specifické know-how a tradice, povaha šíření znalostí, zejména nekodifikovaných (typické právě pro oblast vývoje a inovací), šíření toho typu znalostí je usnadněno vzájemnou prostorovou i kulturní blízkostí • o rozdílnou kvalitu institucí, rozdílný způsob výkonu svěřených kompetencí apod.

9. Proto také existují významné rozdíly v kvalitě, příp. ve vývojové fázi regionálních inovačních systémů, což je jeden z klíčových prvků současných „znalostních ekonomik“. • Rozdílná kvalita regionálních inovačních systémů tedy odráží význam jedinečné kombinace měkkých i tvrdých faktorů reg. rozvoje v daném regionu. • Jedná se např. o kvalitu institucí, lidských zdrojů, charakter vazeb mezi aktéry, místní leadership apod. • To se mj. projevuje i v přístupu k podpoře inovačního podnikání. • Např. nezpochybnitelných výsledků dosáhl v této sféře JMK a slibně se rozvíjí formování RISů i v někt. dalších krajích. • Na úrovnikrajů i někt. měst tedy existuje nemalý, avšak dosti rozdílný potenciál a je třeba promyslet, jak jej maximálně využít.

10. Ad 3) jak zajistit, že jádrové priority skutečně povedou k dosaženížádoucích změn? Problém je v detailu, u každé jádrové priority by proto měl být uveden nejen: • strategický cíl • a kvantifikace plánovaných výstupů, výsledků i dopadů v porovnánís dosud dosaženými výsledky, • ale i: • konkrétní vysvětlení, jak bude plánované změny dosaženo • a podrobné vysvětlení mechanizmu podpory (co přesně se bude podporovat, za jakých podmínek a jakou formou) (tj. „fiche za jádrovou prioritu“). Na druhou stranu, jádrových priorit by nemělo být mnoho (zřejmě na rezort či OP max. jedna) čili rel. omezená pracnost.

11. Některé otázky: • Předpokládaná dominantní role „jádrových priorit“ vede k několika otázkám: • Bude platit, že každý OP bude vystavěn kolem jedné jádrové priority? • Jinými slovy, bude přijatelný OP bez jádrové priority? (pro ČR, pro EK?) • Pokud ne, jak budou koncipovány např. ROPy?(řešení např. a lá Fr., tj. „plánovací kontrakty“)

12. Nebezpečí: jádrových priorit má být v zemích Cíle konvergence 5-6, • priority mohou být vymezeny dosti široce, • navíc na jádrové priority má jít většina, nikoli všechny prostředky, • čili hrozí, že se prostředky nijak výrazně koncentrovat nebudou • a zamýšlené efekty se nedostaví.

13. Některé závěry • 1) Shoda, že pokud se mají centrem pozornosti stát výsledky a dopady politiky soudržnosti, nikoli rychlost či chybovost čerpání, musí se politika zjednodušit. • Na evropské úrovni navržena řada dílčích změn, řadu zjednodušení je však možno udělat v rámci „domácích“ pravidel. • 2) Evidentní snaha o dosahování synergií politiky soudržnosti s dalšími politikami na evropské, národní i regionální úrovni – již teď uvažovat.

14. Některé závěry • 3) Nutnost strategie s vizí po skončení podpory ze SF, abychom si pak byli prostředky (mj. na infrastrukturu) sami schopni vydělat. • Klíčem je nepochybně podpora inovačního podnikání (nejen v high-tech oborech!) a rozvoj lidských zdrojů. • Např. v oblasti podpory podnikání by se mohl klíčovým slovem stát produktový, procesní, funkční i mezisektorový „upgrading“, tj. zlepšování pozice českých podniků v globálních výrobních sítích (šroubky x tachometry). • 4) Období 2014-2020 - poslední šance!!!..