Nervová tkáň histologie a embryologie

Nervová tkáňhistologie a embryologie http://www.lf3.cuni.cz/histologie

Vývoj • původ: ektoderm • indukce notochordem • neurální ploténka • neurální brázdička • neurální valy, splynutí  • neurální trubice • neurální lišta (crista neuralis) • bb. na okraji trubice, které se oddělí při při jejím uzavírání • periferní NS a další struktury ganglia autonomního NS ganglia spinální a část hlavových Schwannovy bb. odontoblasty chromafinní bb. dřeně nadledvin melanocyty bb. arachnoidální a piální ektomezenchym

Neurony • podle délky axonu: • projekční (Golgi typ I.) • dlouhý axon • lokální (Golgi typ II.) • kontakty s blízkými neurony • jejich podíl fylogeneticky stoupá • perikaryon (buněčné tělo) • 4-150 um • dendrity • axon (neurit) • terminální arborizace • synapse podle počtu výběžků: multipolární (nejčastější) bipolární pseudounipolární podle funkce: motorické (eferentní) senzorické (aferentní) interneurony (nejpočetnější)

velké, kulovité euchromatické denzní nukleolus  transkripční aktivita lipofuscin melanin bohatě vyvinuté Nisslova substance (tigroidní) výhradně v perikaryu transportní a sekreční vezikuly  v blízkosti zakončení axonů Mikrotubuly • axoplazmatický přenos (rychlý a pomalý) • regulace tvaru Neurofilamenta (typ intermediárních filament v neuronech) • odolnost buněk vůči deformacím • regulační procesy Mikrofilamenta (aktinová filamenta) • regulace pohybu molekul vpovrchové membráně • zakotvení membránových struktur • omezení a regulace pohybu organel Perikaryon (soma) jádro drsné ER Golgiho komplex mitochondrie cytoskelet inkluze

Dendrity • vedou vzruch k perikaryu • 1 neuron má až sta tisíce kontaktů • složení cytoplazmy jako v perikaryu kromě GA

Axony • vedou vzruch od perikarya • 1 neuron – 1 axon (zpravidla) • délka až 1 m • axonální kónus • iniciální segment • rozhodnutí o vzniku vzruchu • metabolicky závislé na perikaryu – axonální transport

Přenos signálu mezi neurony • chemické synapse • sekrece molekul difundujících k cílové buňce • elektrické synapse • přímý přenos molekul přes kanálky („gap junction“) • přímý kontakt povrchu bb.

Synapse (chemické) axodendritické (nejčastější) axosomatické axoaxonální(presynaptická inhibice, vyskytují se řídce) dendrodendritické synapse v průběhu(„en passant“)

Synapse (chemické) • presynaptická membrána • synaptická štěrbina • mezibuněčný prostor (20-30 nm) • větší než mezi neurony a gliemy • postsynaptická membrána • dle zesílení membrán proteinovou vrstvou I. či II. typ (Gray) • synaptické váčky • v cytoplazmě axon. zakončení • 20-65 nm • morfologie se liší dle obsahu neuromediátoru • uvolňování přenašečů exocytózou v aktivní zóně • někt. obsahují synapsiny vážící se k cytoskeletu v aktivní zóně

Neuroglie 10-50 x více než neuronů tvoří více než ½ objemu CNS vytvářejí myelin funkce nutritivní a fagocytární barvení: impregnace Ag, Au morfologicky 4 typy nejsou elektricky excitovatelné, avšak mohou se účastnit přenosu signálu Např. astrocyty mají receptory pro některé neuromediátory a po jejich aktivaci dochází ke změnám koncentrace Ca2+ v cytosolu, které se mohou přenášet na další astrocyty i na okolní neurony.

I. astrocyty • největší • vaskulární pedikly – membrana limitans gliae perivascularis et spf. • mechanická opora neuronů • vytvářejí gliovou jizvu • A. protoplazmatické • granulární cytoplazma • obalují neurony, cévy • B. fibrilární • delší výběžky • zejména bílá hmota • gliální fibrilární kys. protein

II. oligodendrocyty menší, vláken, tmavší jádra vytvářejí obaly nervových vláken – myelinovou pochvu šedá i bílá hmota odpovídají Schwannovým b. počet fylogeneticky stoupá

III. mikroglie • pohyblivé, fagocytují • nejmenší glie • tmavá protáhlá jádra • ostatní glie mají kulatá jádra • pokryté ostnitými výrůstky – trnitý vzhled

IV. ependym • epitelové uspořádání • pozůstatek neuroepitelu neurální trubice • vystýlá dutiny CNS • pohyblivé řasinky (cilie) • nexy a zonulae adhaerentes • tanycyty

Nervová vlákna • axony opatřené speciálními obaly ektodermového původu • jejich svazky vytvářejí: • v CNS dráhy (oligodendrocyty) • v periferním NS nervy (Schwannovy bb.) • vlákna: • nemyelinizovaná • myelinizovaná (axony silnějšího kalibru)

Nervová vlákna nemyelinizovaná CNS – leží volně mezi výběžky neuronů a glií periferie – leží v jednoduchých štěrbinách Schwannových bb. nemají Ranvierovy zářezy

Nervová vlákna myelinizovaná • myelinizace: • zanoření axonu do žlábku obalové buňky • mezaxon – nabaluje se na osové vlákno (10-150x) • myelin je tvořen vrstvami modifikovaných cytopl. mem. • Ranvierovy zářezy • internodia (1-2 mm) • Schmidt-Lantermanovy náručky

Nervy • nervová vlákna spojená ve svazky • vazivové obaly: • epineurium • perineurium • endoneurium

klidový membránový potenciál - 70 mV (Goldmanova rovnice) udržován iontovými pumpami Na+/K+ ATPáza (Na+ ven) iont konc. uvnitř konc. vně K+ 120 2 Na+ 10 122 Ca2+ 10-7 3 Cl- 4 120 A- 126 10 • Neuropeptidy (syntetizovány v zakončení neuronu) substance P neurokinin A neurokinin B neuropeptid Y (NY) neurotensin polypeptid uvolňující gastrin (bombesin) neuromedin B cholecystokinin (CCK) galanin enkefaliny (met-, leu-) dynorfiny VIP hypofyzární peptid aktivující adenylátcyklázu (PACAP) Mediátory: acetylcholin GABA asparagová kys. glutamová kys. glycin homocystein dopamin noradrenalin adrenalin tryptamin serotonin histamin taurin adenosin ADP AMP ATP Histofyziologie • synaptický přenos = transdukce el. signálu na chemický • AP otevře napěťově řízené Ca2+-kanály v presynaptickém zakončení a dochází ke vstupu kalcia do buňky • koncentrace Ca2+ katalyzuje reakce vedoucí k exocytóze synaptických váčků • rychlá inaktivace Ca2+ • difúze mediátorů přes štěrbinu a reakce s receptory na postsynaptické membráně • změna propustnosti postsynaptické membrány pro ionty Na+ a K+ • synaptické zdržení (0.3-0.5 ms) akční potenciál napěťově ovládané kanály spouštěcí úroveň (depolarizace o 10-20 mV) depolarizace na +30 až +50 mV (0.5 s – hrotový potenciál, Na+ k.) následná depolarizace (Na+ kanály, 4 ms) následná hyperpolarizace (K+ kanály, 40 ms) • akční potenciál • refrakterní fáze • absolutní • relativní • šíření AP (antidromní, ortodromní) • saltatorní vedení vzruchu • frekvenční kódování rozlišujeme 3 kategorie vláken dle rychlost vedení vzruchu: A – myelinizovaná, velký průměr, dlouhá internodia (15-100 m/s) B – myelinizovaná (3-14 m/s) C – nemyelinizovaná (0.5-2 m/s)

Degenerace a regenerace nervové tkáně • transneuronální degenerace • Wallerova retrográdní degenerace • defekt nervové tkáně se hojí gliovou jizvou • poranění axonu: • chromatolýza (tigrolýza) • zvětšení objemu perikarya • posun jádra • regenerace proximálního pahýlu (0.5-3 mm/den)

Meningy dura mater zevní tvrdá plena husté vazivo v lebce splývá s periostem v páteři epidurální prostor subdurální prostor • arachnoidea • pavučnice • bezcévné vazivo • vrstva přilehlá k dura mater • trámce spojené s pia mater • subarachnoidální prostor • mozkomíšní mok • villi arachnoidales pia mater vnitřní měkká plena řídké vazivo s cévami perivaskulární prostory

A to je toužebně očekávaný… KONEC Příště: vazivo a cévní zásobení Použitá literatura: Fišar, Jirák, Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie Jelínek et al., Skripta histologie Junqueira et al., Základy histologie Konrádová et al., Poznámky k přednáškám z histologie

Nervová tkáň histologie a embryologie