Kvalitativní výzkum – designy/strategie výzkumu- 2. část

1. Kvalitativní výzkum – designy/strategie výzkumu- 2. část terénní výzkum (etnografie), biografický design, analýza dokumentů, akční výzkum

2. Terénní výzkum/etnografie • cílem je zkoumat problém/jev v co nejpřirozenějším prostředí a podmínkách, popsat způsob života určité skupiny lidí, včetně jejich přesvědčení, postojů, hodnot, názorů a dynamiky vzájemných interakcí • úroveň strukturovanosti a tedy i obecné výzkumné otázky je nutně nižší • rovnoprávná nedirektivní komunikace

3. Terénní výzkum/etnografie důležité je • vidět a formulovat problém • vstoupit do terénu a projít ho (doporučovaný postup odspodu nahoru; gatekeepers) • zaznamenávat co se děje a být se vědom toho, jak moje aktivita ovlivňuje to, co probíhá • (lidé ve zkoumaném prostředí výzkumníka obvykle registrují, nesnadno ho berou za svého, mnohdy registrují co a jak zaznamenává s snaží se porozumět proč to dělá, a co to pro ně může znamenat) • sepsat výzkumnou zprávu – přepisování, upřesňování

4. Terénní výzkum/etnografie Pražská skupina školní etnografie

5. Biografický design • zachytit složitý děj v jeho vývoji – lze přes životní příběh jedince, který se děje´účastní • nejde o rozhovor k jednotlivým tématům, jakoby na sebe navrstveným (horizontálně), ale v průřezu životního času (vertikálně) vývoj oblastí, které by se našeho tématu mohly týkat • (např. nevedeme rozhovor o šikaně a sociálních vztazích ve skupině, ale o vývoji v oblasti sociálních vazeb daného účastníka výzkumu (anamnesticky), o vývoji jeho morálního hodnocení, o vývoji školní „kariéry“ atd.)

6. Biografický design kumulativní rozhovory – každé další vyprávění účastníka přidává do skládačky tvořící popis vývoje další kousek cílem je rekonstrukce minulého i plánů na budoucí život očima účastníka, tak jak obojí aktuálně vidí

7. Biografický design dvě hlavní varianty: realistická biografie (kódování podobné zakotvené teorii, předpokládá se, že pomocí pohledu účastníka se vynoří - život jedince odráží pohled společnosti; někdy může předcházet koncept (např. jak Romové zvládají adaptaci na školu) a pak se na příkladu účastníka hledají data, která by ho potvrdila nebo vyvrátila narativistická – konstrukce pohledu na životní příběh, která vzniká ve společné činnosti vypravěče/účastníka a výzkumníka – pohled účastníka je dočasný, daný společně s výzkumníkem vytvořeným náhledem na život

8. Biografický design životní příběh – badatel je pouze průvodcem, vypravěč/účastník výzkumu popisuje to nejdůležitější, co se mu přihodilo – děje, pocity, zkušenosti – způsobem, který si přeje zveřejnit životní historie – badatel se pokouší popsat více i kontext a nahodilé faktory v životě účastníka výzkumu autobiografická životní historie – předmětem bádání je osobní historie badatele

9. Biografický design sběr dat • zachycení narativní struktury příběhu jedince • přemýšlejte o svém životě jako knize,rozdělte jej do kapitol - kolik kapitol chcete (aspoň 2-3 a nejvíce tak 7-8) , každé dejte ji název a nějak souhrnně ji popište • návodné otázky

10. Biografický design sběr dat • identifikace a doplnění bílých míst • kritické fáze – postupné proměny v myšlení nebo jednání, mohou vyvrcholit nějakou epizodou (kritická událost), či jí být nastartovány • emočně nabité • analýza příběhu • abstrakt (krátké shrnutí) • směr příběhu (zasazení do míst, času; kdo jsou aktéři) • časová a kauzální posloupnost událostí • hodnocení událostí vypravěčem • vyvrcholení příběhu • ukončení vyprávění

11. Analýza dokumentů • analýza již existujícího materiálu (např. ŠVP) • písemné dokumenty, výtvory • Fáze: • formulace problému, cílů, výzkumných otázek • jaké dokumenty; jak je získat • shromáždění a revize dokumentů (není třeba ještě něco dalšího?) • kritika dokumentů – posouzení, co mohou dokumenty vypovídat a zda nám to pomůže zodpovědět výzk. otázky • analýza a interpretace dokumentů • reflexe výsledků a kontrola (pravdivost, platnost, konzistence) • závěrečná zpráva

12. Akční výzkum systematická reflexe profesních situací, kterou praktikové provádějí s cílem tyto situace zlepšit (inovovat) Whithead (1993) akční výzkum jako cyklus zahrnující pět kroků: • problém, který se objevil v praxi; • představa o řešení problému; • aktivita k zvolenému řešení; • vyhodnocení výsledků aktivit, vedoucích k řešení problému; • modifikace problému.

13. Akční výzkum Podstatou akčního výzkumu není metoda, ale aktivita, činnost. Cyklus akčního výzkumu je doprovázen sérií otázek v jeho průběhu: Co dělám? Co to znamená? Jak to dělám? Jak to mohu dělat jinak? Co žáci skutečně dělají? Co se učí? Jak je to důležité? Co se učím? Co teď zamýšlím dělat? • Cílem akčního výzkumu je aktuální změna důsledkem je rozvoj učitelského sboru, zlepšování profesionality učitelů a zkvalitnění praxe. Přispívá také k rozvoji pedagogické teorie. Akční výzkum je orientován na studenty se zaměřením na jejich učení a vzdělávání.

14. Akční výzkum Druhy akčního výzkumu: • pro-aktivní - akce předchází sběru a analýze dat. Učitelé nejprve vyvíjejí aktivity a posléze studují efekty, které jsou výsledky těchto aktivit. • reaktivní (diagnostický) - akčním výzkumu učitelé sbírají data předtím, než se pokouší inovovat praxi • kooperativní – ve spolupráci více zainteresovaných (vedení školy či samospráva, učitelé, žáci, rodiče)