170 likes | 410 Views
PSYCHOLOGIE Nemoci. Při ošetřování je třeba nemocného chápat HOLISTICKY (bio-psycho-sociální model člověka) Důležité – zdravotník musí umět naslouchat a komunikovat + odborné znalosti Rozvoj techniky ve zdravotnictví = DEHUMANIZACE.
E N D
Při ošetřování je třeba nemocného chápat HOLISTICKY (bio-psycho-sociální model člověka) Důležité – zdravotník musí umět naslouchat a komunikovat + odborné znalosti Rozvoj techniky ve zdravotnictví = DEHUMANIZACE
Zdraví je perfektní tělesný, duševní i sociální stav bez nemocí a obtíží (dle WHO) Málokdy je tento stav naplněn, většina lidí má drobné zdravotní potíže a přesto se cítí zdrávi Zdraví lidé často podceňují nutnost o své zdraví pečovat („Zdraví lidé mají spoustu přání, nemocní jen jedno“) Nemoc je porucha zdraví Zdraví a nemoc
Nemoc mění obvyklý způsob života a individuálně dochází k adaptaci na nemoc Nemoc - akutní, chronická, cyklická, nevyléčitelná, chirurgické výkony ,zdravotní postižení a omezení hybnosti, postižení či ztráta smyslu Nemoc je považována za náročnou životní situaci
Rozdíl mezi akutní a chronickou nemocí Prognóza nemoci Nepříznivě působí bolest, strach, úzkost a bezmocnost Někdy se nemocný dostává do nadlimitní zátěže a nastává DISTRES Boj s distresem se nazývá COPING (umět si poradit, vypořádat se) Prožívání nemoci a chování v nemoci
Někteří nemocní zvládají onemocnění, hledají řešení… Zvládání emocí v situacích neovlivnitelných (př. amputace DK): A) pozitivní zvládání – RHB, relaxace… B) nevhodné strategie – alkohol, drogy, suicidum…
Nemocnice přináší jiné, neznámé prostředí Pacient přichází s obavami, úzkostný Pacient se setkává s novými lidmi, je mu udíleno mnoho příkazů a zákazů, musí sepřizpůsobit chodu oddělení Mnohdy se neorientuje, nerozumí příkazům, sdílí pokoj s cizími lidmi, oddělen od rodiny, chybí mu zájmy, nemůže situaci ovlivnit Nemocnice
Negativní stránky pacientova života v nemocnici • Depersonalizace • Neosobní jednání • Rozhovory (není mu nasloucháno, ale neustále je dotazován) • Potřeby • Aktivita (dobrý pacient je „pasivní“) • Bolest • Informovanost • Sebekontrola (pokud člověk nemá možnost řídit běh dění, je to pro něho velice těžká situace – distres) • Sociální izolace • Zúžen okruh zájmů
1. Umění naslouchat nemocnému = aktivní naslouchání + umožnit vyjádřit potíže + empatie 2. Umění navazovat kontakt a komunikace 3. Odborné znalosti Psychologická péče o hospitalizované pacienty
A) adaptace bez větších problémů – omezení bere pacient jako přechodné a dočasné B) zdánlivé přizpůsobení se – narušuje pravidla C) otevřené protesty – kritizuje, stěžuje si, „obtížný pacient“ D) rezignace – pacient v roli nemocného, regrese, závislost Přizpůsobení se životu v nemocnici
1. PATERNALISTICKÝ = tradiční, orientovaný na nemoc a lékaře, pacient „dítě“ X lékař „otec“ 2. PARTNERSKÝ - důraz na osobní kontakt, nemocný je partnerem lékaře, průběžné a adekvátní informování P, holistický přístup, zájem o prožívání nemoci Model péče o pacienta
= soubor změn chování, ke kterým dochází v důsledku špatného přizpůsobení se delší hospitalizaci (ústavy, léčebny) Nejčastěji se vyskytuje u dětí, u kterých je pak poškozen vývoj, někdy nenapravitelně Příčina hospitalismu a poškození vývoje u dětí = deprivace v oblasti emoční, senzorické, intelektové Hospitalismus
Hospitalismus se vyskytuje i u starších lidí – LDN, domovy důchodců Není-li nemocný stimulován, aktivizován stává se závislým, pasivním a pohodlným Hospitalismus
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002, ISBN 80-247-0179-0. zdroje