Atmosféra v pohybu

1. Atmosféra v pohybu

2. Atmosféra v pohybu atmosféra = hmota působí na povrch určitým tlakem - rozložení vysokého a nízkého tlaku – přemisťování objemů vzduchu = proudění = vítr studený vzduch – klesá dolů - je těžší = vyšší tlak na povrch teplý vzduch – stoupá nahoru - je lehčí = nižší tlak na povrch

3. http://www.juicygeography.co.uk/animations.htm#downloads/flash/lowpressure.swfhttp://www.juicygeography.co.uk/animations.htm#downloads/flash/lowpressure.swf

4. Atmosféra v pohybu • základní příčinou proudění vzduchu na Zemi jsou velké teplotní rozdíly mezi polárními a rovníkovými oblastmi • všeobecná cirkulace atmosféry = přemisťování vzduchu na Zemi PŮSOBÍ: • působení Coriolisovy síly – stáčení vzduchu na SP vpravo od směru pohybu, na JP vlevo od směru pohybu nerovnoměrné rozložení pevnin a oceánů otáčení Země

5. Atmosféra v pohybu VZDUCHOVÉ HMOTY SE POHYBUJÍ VŽDY Z OBLASTI VYŠŠÍHO TLAKU DO OBLASTI NIŽŠÍHO TLAKU TEDY Z MÍST CHLADNĚJŠÍCH DO MÍST TEPLEJŠÍCH

8. Atmosféra v pohybu • na stejném principu se vyvíjí i proudění v menším (místním) měřítku = MÍSTNÍ CIRKULACE a MÍSTNÍ VĚTRY – např.mistrál (Francie – údolí řeky Rhony), jugo (V pobřeží Jadranu), buran (Sibiř)

9. Atmosféra v pohybu • vítr = činitel krajinné sféry ovlivňuje tok oceánských proudů pohyb ledových ker po oceánu vlnění vodní hladiny pohyb ropných skvrn při ekol. katastrofách urychluje erozi půdy pomáhá modelovat georeliéf

10. Atmosféra v pohybu Druhy vzduchových hmot: • ARKTICKÁ (ANTARKTICKÁ) • POLÁRNÍ (MÍRNÝCH ŠÍŘEK) • TROPICKÁ • ROVNÍKOVÁ • liší se teplotou, tlakem a vlhkostí • jednotlivé vzduchové hmoty jsou od sebe odděleny hranicí = atmosférickou frontou artická fronta polární fronta tropická fronta

11. Atmosféra v pohybu Druhy vzduchových hmot: • TEPLÉ • STUDENÉ • NEUTRÁLNÍ - liší se teplotou

12. Atmosféra v pohybu Druhy vzduchových hmot: • OCEÁNSKÉ • PEVNINSKÉ - liší se místem vzniku

13. Atmosféra v pohybu • na rozhraní teplých a studených vzduchových hmot vznikají cyklóny a anticyklóny výrazná oblast nízkého tlaku výrazná oblast vysokého tlaku

14. cyklóna = tlaková níže anticyklóna = tlaková výše

15. tropická cyklóna

18. Oblačnost • Veškerou oblačnost rozdělujeme podle Mezinárodního atlasu oblaků na základních 10 druhů • Nejdůležitějším kritériem je rozdělení oblaků podle nadmořské výšky, ve které se nacházejí, a složení

19. Tyto výšky jsou však jen přibližné, protože tyto vrstvy atmosféry mají rozdílné umístění v tropech nebo v polárních šířkách Všeobecně platí, že troposféra v tropech dosahuje největších výšek (do 18 km), ale na polárních kruzích pouze výšky do 8 km.

20. Oblačnost

21. Oblačnost • Podle složení dělíme dále oblaky na vodní, smíšené a ledové • ve vodním oblaku se vyskytuje pouze tekuté skupenství vody • ve smíšeném voda i s tuhými částicemi ledu, jehliček, krup atd. • v ledovém oblaku jsou pouze částky pevného skupenství

22. Cirrus (Ci, česky řasa) Tento oblak dosahuje nejvyšších výšek, zpravidla v létě nad 10 km. Je tvořen vzájemně oddělenými oblaky v podobě bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhů. Někdy má také vzhled peříček nebo háčků. Má vláknitý vzhled a často hedvábný lesk. Celý oblak je tvořen pouze ledovými částicemi.

23. Cirrocumulus(Cc, česky řasová kupa, lidově malé beránky) Tenké nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrn nebo vlnek apod. Většinou jsou jednotlivé části oblaků od sebe odděleny. z tohoto oblaku většinou nevypadávají srážky skládá jen z ledových krystalků (ojediněle může ale také obsahovat přechlazené vodní kapičky)

24. Cirrostratus (Cs, česky řasová sloha) • Je charakterizován jako průsvitný bělavý oblačný závoj vláknitého nebo hladkého vzhledu tvořící vrstvu, která zakrývá často celou oblohu (ale nemusí) • Z tohoto oblaku srážky nevypadávají, je oblakem ledovým • Jeho charakteristickou vlastností je, že jím prosvítá Slunce nebo Měsíc a v případě svitu Slunce pak předměty na zemi vrhají stíny • Výskyt tohoto oblaku věstí na nebi většinou brzké zhoršení počasí (přibližování teplé fronty)

25. Altocumulus (Ac, česky vysoká kupa, lidově velké beránky) • Na obloze je můžeme pozorovat jako jednotlivé skupiny nebo celé vrstvy oblačných chomáčů nebo valounů s vlastními stíny, uspořádaných do řad v jednom či dvou směrech. • Barva těchto chomáčů a valounů může být oslnivě bílá, ale také tmavošedá, zčásti stínovaná • Altokumuly jsou složeny převážně z vodních kapiček, méně často je ale i smíšeným oblakem (vodní kapičky a ledové krystalky), a to nejen v zimní polovině roku • Mohou z nich vypadávat srážky, které se však většinou stačí vypařit v podoblačném vzduchu

26. Altostratus (As, česky vysoká sloha) • Šedavá nebo modravá oblačná plocha nebo vrstva s vláknitou či žebrovitou strukturou, popř. i bez patrné struktury • Často pokrývá úplně nebo částečně oblohu. Oblak bývá místy tak tenký, že jím prosvítá Slunce nebo Měsíc, ale předměty na zemi již nevrhají stíny • Altostratus je smíšeným oblakem, méně často vodním oblakem, zasahuje do středního patra, někdy však zasahuje i do vysokého patra • Mohou z něj vypadávat srážky, které se však v letním období většinou vypaří předtím než dosáhnou povrchu • Pokud tyto srážky ale dosáhnou zemského povrchu, jde pak většinou o déšť, sníh nebo padání krupek trvalejšího charakteru

27. Stratus (St, česky sloha) • Obvykle šedá oblačná jednotvárná vrstva oblačnosti s dosti nízkou základnou ve výšce do 1 km nad zemským povrchem, takže často zakrývá vrcholy kopců nebo vyšších staveb. Příliš se neliší od mlhy. • Stratus je v létě vodním oblakem, v zimě pak smíšeným nebo dokonce ledovým. Mohou z něho vypadávat slabé srážky dosahující zemského povrchu v podobě mrholení, ledových jehliček nebo sněhových zrn Stratus na horách – inverze v údolí

28. Stratocumulus (Sc, česky slohová kupa) • Šedé nebo bělavé, menší či větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa • Stratokumuly jsou vodní nebo smíšené oblaky zasahující do výšek maximálně 2 km, obvykle však o dost níže • Mohou z nich vypadávat srážky (déšť, sníh, mrholení, sněhové krupky) slabé intenzity

29. Nimbostratus (Ns, česky dešťová sloha) • Dešťový oblak tvořící tmavou šedou až černou jednotvárnou vrstvu nebo plochu zahalující celou oblohu, který má vlivem vypadávání více či méně trvalých, stejnoměrných a někdy i poměrně intenzivních srážek matný rozplývavý vzhled • Oblačnost je tak hustá, že poloha Slunce je nepatrná

30. Cumulus (Cu, česky kupa, lidově hrady či báby) Osamocený kyprý a hustý oblak s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjecí se směrem vzhůru v podobě kup, kopolí a věží Je-li ozářen Sluncem, je až zářivě bílý, základna oblaku však může být i velmi tmavá, obvykle však šedá a téměř vždy vodorovná Kumulus je oblakem vodním, v případě velkého vertikálního rozsahu ale často smíšeným. Je to nesrážkový oblak, i když z mohutných Cu můžou vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk

31. Cumulonimbus (Cu, česky bouřkový oblak, dešťová kupa, lidově bába) • Jistě nejzajímavějším oblakem je bouřkový oblak typu Cumulonimbus • Je to vertikálně velice rozvinutý oblak (v zimě není tak mohutný) s velmi tmavou základnou a v podobě hor nebo obrovských věží • vrchní část se rozšiřuje do podoby vějíře, kovadliny nebo širokého chocholu