Psychologie II Rozpoznání lži pomocí neverbálních projevů

1. Psychologie IIRozpoznání lži pomocí neverbálních projevů Přednáška 7

2. Obsah přednášky • 1. Tradiční představy o neverbálních projevech lži a neupřímnosti • 2. Rozlišení naivních a zkušených lhářů • 3. Experimenty P. Ekmana • 4. „Othelova chyba“ • 5. Přenos podezíravého chování na podezřelou osobu • 6. Vliv předsudků • 7. Závěr - Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže?

3. Je rozpoznání lži pomocí neverbálních projevů snadné nebo obtížné? • Tradiční představy o rozpoznání lži. • Špatní lháři x dobří lháři.

4. Co odrážejí neverbální projevy? • Lhaní většinou vyvolává vnitřní napětí. • Řeč těla do jisté míry toto napětí a jeho prožívání odráží. • Napětí se odráží v různých projevech neklidu nebo zaujetí bariéry. • Při lži se lidé přetvařují, lež se snaží maskovat nebo měnit přirozené projevy, zbytečné úpravy zevnějšku atp.

5. Lže nebo říká pravdu?

6. 1. Tradiční představy o neverbálních projevech lži a neupřímnosti • Podvědomé obavy z prozrazení při pohledu do očí se projevují: • odvracení pohledu i celého obličeje. • Nápadné je prudké uskočení zorniček do strany při střetnutí pohledů • Obavy z podřeknutí se projevují • pomalejší mluvou (slova je zapotřebí více zvažovat) • či naopak překotnou mluvou (snaha přehlušit případné pochybnosti). • Napětí se projevuje i staženějším hlasem, odkašláváním, častějšími přeřeknutími. • Nápadná jsou gesta směřující k zakrývání očí nebo úst.

7. 1.1 Skrývání projevů lhaní • Čím je lhář zkušenější, tím více se snaží tyto projevy skrývat: • hledá záminky k odvracení pohledu (kolik je hodin, zaujaté sledování něčeho jiného), • gesta maskuje – úprava účesu, mnutí očí, škrábání se pod nosem apod. • Snaha zakrýt projevy vnitřního napětí se může prozradit i nápadným omezením gestikulace, určitou strnulostí.

8. 1.2 Rozdíl v rychlosti projevení autentického a předstíraného výrazu • Předstírané pocity (např. překvapení, rozhořčení nebo dojetí) se projevují ve výrazu o poznání později než upřímné. • Často se objevují až po vyslovení myšlenky.

9. 1.3 Chyby při projevech „upřímnosti“ • Podvodník klade zvýšený důraz na demonstraci projevů upřímnosti, zejména sem patří “upřímný” pohled do očí a úsměv. • Prozradit jej mohou: • přehnaně rozevřené oči, • strnulost pohledu, • nehybné obočí (snaha o vědomou kontrolu narušuje přirozenou dynamiku), • při neupřímném úsměvu se vedle rozevřených očí odhalují více dolní než horní zuby(při upřímném úsměvu se oči naopak přimhuřují), • při neupřímném úsměvu je rovněž možné postřehnout i asymetričnost stahování obličejových svalů.

10. Zvýšený důraz na demonstraci projevů upřímnosti

11. 1.4. Koordinace projevů těla s obsahem řeči • Nejjednodušší je sledování koordinace všech projevů těla s obsahem řeči • zvýšení nebo naopak potlačení gestikulace, strnutí • nebo přehnaně rozmáchlé a křečovité pohyby, • zvýšená svalová tenze (je dobré všímat si i pohybů nohou, ty se nejhůře vědoměřídí) při změně probíraného tématu. • Na tyto změny můžeme pohlížet jako na projevy změny psychického napětí, které svědčí o lži, nebo naopak signalizuje uvolněním pocity jistoty a sebevědomí.

12. Reidova technika • Tuto techniku se od 1970 po celém světě učili tisíce vyšetřovatelů. • Na ohrožující situaci (např. výslech) reaguje jedinec jedním ze 3 způsobů: • Boj • Útěk • Ztuhnutí • První dva způsoby – tělo si ulevuje od napětí fyzickou aktivitou – lhavý profil „aktivní“ • Třetí způsob – deaktivace těla, aby se mysl mohla plně věnovat mentální aktivitě - lhavý profil „pasivní“

13. Reidova technika: Postoj • Pravdomluvní podezřelí mají tendenci ke vzpřímenému postavení čelem k osobě, která vede rozhovor. • Lháři – shrbený postoj s natočením stranou od osoby vedoucí hovor • bariérový postoj se zkříženýma rukama a nohama • přešlapování, změny postoje v souvislosti s otázkami na určitou oblast

14. Je nejistý nebo lže?

16. Reidova technika:Gesta • Pravdomluvní: pohyby rukou – převažují „ilustrátory“ – gesta, jimiž předvádějí, doplňují to, o čem hovoří. • Lháři – bariérový postoj • Pro pohyby paží typické „adaptéry“ – ruce jsou v kontaktu s tělem za účelem úpravy vzhledu, škrábání, zakrývání úst, očí, podpírání hlavy

17. Ilustrátory • Mirek Topolánek představuje rakouskému kancléřovi Werneru Faymannovi svou vizi ekonomického růstu. 2009

18. Reidova technika:Oči • Pravdomluvní – udržování normálního očního kontaktu – pohled z oči do očí v 30-60% času. • Lháři – vyhýbají se očnímu kontaktu, aby předešli nárůstu nervozity nebo zvolí přehnaně upřený pohled (=nadměrná kompenzace touhy dívat se jinam).

19. Reidova technika:Paralingvistické chování • Pravdomluvní: kratší odpověďové latence, rychlejší tempo řeči a vyšší tón řeči během emocionálních projevů. • Lháři: delší odpověďové latence, pomalejší tempo mluvy, kratší odpovědi kratší

20. Jak spolehlivá je Reidova technika? • Při řadě výzkumů se nepotvrdily předpoklady uvedené Reidovou technikou. • V postojích a ve vzorcích adaptérů nezjištěny rozdíly. • U lhářů pouze méně ilustrátorů. • Reidova technika je zjednodušující, v některých případech i zavádějící. • Ve výzkumech pomocí tréninku touto metodou dosaženo 46% úspěšnosti (Blair,Kooi,2004)

21. Kritérium základní linie • Existuje tzv. behaviorální norma dané osoby. • Dotázání se na sérii neohrožujících otázek na začátku rozhovoru. • Teprve pak se ptát na citlivé otázky.

22. Kognitivní přístup:Kognitivní komplexita • Předpoklad, že lhaní je kognitivně těžší, komplexnější úkol než sdělování pravdy. • Lhář musí vytvořit svůj vlastní příběh, konzistentní a věrohodný. Tento příběh musí být navíc konsistentní s jeho předchozími prohlášeními. • Nutné věnovat množství mentální námahy. To ubírá pozornost, která je věnována neverbální stránce. • Lháři proto budou používat méně ilustrátorů, dlouhá odpovědní latence, více váhání v řeči

23. Jak je tomu v praxi: • Lži nemusí být obtížnější vytvořit, jsou ale kratší a méně detailní. • Na druhé straně pravdu je někdy obtížné sdělit (obava z ranění druhé osoby). • Studie vytváření lži - lež je založená na vlastní zkušenosti, jsou pouze pozměněny kritické detaily. Díky této strategii lživé výpovědi mohou obsahovat velké množství detailů. • Důležitý znak: kontrola důvěryhodnosti. • Osoby, které říkají pravdu, nemusejí být tolik soustředěny na svou vlastní důvěryhodnost a tak se tolik nebrání přiznat nejistotu, vyjádřit pochybnosti o sobě, říci, že si něco nepamatují, či se spontánně opravit. • Lhář naproti tomu se bude důsledně vyhýbat přiznání nedokonalosti.

24. špatní lháři x dobří lháři

25. Tradiční přesvědčení, že lhář se vyzradí sám, pokud jej budeme bedlivě sledovat. • Klasická vyzrazení (zjevné vyzrazující pohyby) • Zakrytí úst • Třes rukou • Dnes málo pravděpodobné.

26. 2. Znaky naivního a zkušeného lhaní Znaky naivního neverbálního lhaní: • Natáčení k adresátovi sdělení bokem • Vyhýbání zrakovému kontaktu • Narušená (neobvyklá) koordinace rukou Znaky zkušeného a suverénního neverbálního krytí lži: • Postavení se k adresátovi čelem; • Vytrvalý pohled do očí (až 100 % času rozhovoru); • Souhra rukou koordinovaná, nenápadná.

27. naivní lhaní zkušené lhaní O. Nový - Kristián

28. 2.1 Tvář – zrcadlo emocí • Tvář u řady lidí zrcadlí jejich vnitřní emočních stavy: • smutek, štěstí, zklamání, rozčarování, strach, znechucení, vztek, překvapení, zájem, zvědavosti, stud, hanbu, nesmělost, nejistotu, lásku či chuť se pomstít. • Lhaní lze z mimiky odpozorovat proto, že výrazy - zvláště některých emocí - bývají automatické a bezděčné.

29. 2.2 Mimika zkušených lhářů • Zkušený lhář dovede vytvářet mimické výrazy tak, aby byly podobné těm, jež jsou za normálních okolností mimovědomé a jež se vymykají našemu ovládání. • Věrohodné lhaní je právě proto věrohodné, že se při něm lhář dokáže velmi přesvědčivě tvářit. • Totéž platí o dobrých hercích. • dokonce i o některých politicích nebo televizních moderátorech,kteří mají k hercům blízko.

30. Mimika zkušených lhářů • Rozpoznání lži: Experiment Ekmana a Franka(1997): • Trénovaným pozorovatelům a posluchačům pomohlo všímat si, zda osoby, které na ně mluvily, měly nebo neměly strach. • Také se orientovali podle toho, zda z obličeje těchto osob (tónu hlasu apod.) byly rozpoznatelné drobné signály znechucení (vyskytuje se u lhářů). • I nejzkušenější znalci lidského chování se v 15-30 % případů zmýlí. Zkušení a naprosto otrlí lháři je obelžou.

31. 3. Experimenty P. Ekmana Ekman P. a O’ Sullivan, M. (1991). Who can catch a liar? American Psychologist, 46, 9, 913-920. • Studentkám zdravotní školy byl promítnut film: • První skupině film, který navozoval pohodu a byl celkově uklidňující. • Druhé skupiněhrůzný film - plný krve, scény amputací končetin a záběry uhořelých obětí. • Všechny studentky však poté měly přesvědčovat další osoby, že viděli velmi hezký film. • Bylo jimřečeno, že úspěšné přesvědčení druhé osoby o tom, že právě viděly velmi hezký film, souvisí s jejich předpokladem a talentem vykonávat povolání zdravotní sestry. • V tomto případě na úspěchu lhaní závisí kariéra - lež s vysokou motivací.

32. Přesvědčované osoby • Vystoupení dívek bylo natáčeny navideozáznam. • Pokusné osoby měly rozhodnout, která z dívek lže. • Vzorek 509 osob. Šlo o jedince, kteří přicházejí s detekováním lží do kontaktu v rámci svého povolání: • tajní agenti zpravodajských služeb USA profesionálové používající k výslechům detektory lži • soudci • policejní vyšetřovatelé • psychiatři • univerzitní studentizajímající se o tuto problematiku

33. Výsledky • Nejúspěšnější skupina byli agenti tajných služeb. • Druzípsychiatři – avšak podstatně nižší úspěšnost. Ostatní skupiny neúspěšné. • Proč se tajní agenti tolik odlišili od všech ostatních? • Tajní agenti (příslušníci zpravodajských služeb) mají zkušenost s ochranou politiků. Výrazněse spoléhají na neverbální signály osob, které pozorují. Aktivně vyhledávají podezřelé neverbální signály u osob v davu. • Mladší agenti úspěšnější než starší – mají více aktuálních zkušeností než starší.

34. Výsledky - pokračování • Neúspěch soudců – • při výslechu si dělají poznámky a nesledují osobu, ale spíše poslouchají to, co říká. • Neúspěch vyšetřovatelů z kriminální policie • jsou více zaměřeni nato, aby získali důkaz, než aby rozlišovali, kdo lže a kdo ne. • Na rozdíl od tajných agentů se zabývají mnohem vyšším počtem těch, kdo skutečně lžou, což je vede k vyšší podezíravosti - a ve svém důsledku k neúspěšnému odhalování. • Psychiatři • uváděli, že pravda či lhaní samy vyplynou a že se právě na tyto aspekty lidského chování nezaměřují.

35. Detektor lži • Polygraf – přístroj umožňující měřit kožní vodivost, tep, krevní tlak, rychlost dechu a případně ještě další fyziologické proměnné. • Přístroj zaregistruje objevení úzkosti nebo poplachovou reakci.

36. Detektor lži • Většina lidí pociťuje při říkání nepravdy úzkost. Avšak za určitých okolností mohou být i pravdivé odpovědi stresující a mluvčí tak při nich pociťuje úzkost. • Na druhé straně ten, který při lhaní zůstává klidný, není detektorem lži nikdy odhalen.

37. 4. „Othelova chyba“ • Nevinná osoba, kterézáleží na tom, aby nedůvěřivé okolí přesvědčila o tom, že se ničeho nedopustila, může působit nevěrohodně a podivně. • Bojí se, aby jí okolí uvěřilo - sama se ocitá vestresu, v úzkosti, může se jí třást hlas.

38. Othelova chyba • Pod vlivem hrozící sankce je nejenom obtížné věrohodně lhát, ale je obtížné i přesvědčit o pravdě. • SoučástíOthellovy chyby je dále předsudek (tzv. filtr vnímání) v mysli nedůvěřivého, který je již předem přesvědčen o tom, že mu druhý lže.

39. 5. Přenos podezíravého chování na podezřelou osobu • Experiment Akehursts a Vrije (1999): Pokus dokázal, že podezřelé chování můžeme "vytvořit", i resp. přenést na druhého. • Při policejním interview může podezřelé, divné chování přenést vyšetřovatel na vyšetřovanou osobu. • Osoby vyšetřované klidnými vyšetřovateli byly ve větším pohybovém klidu. • Naopak vyšetřovatel, který velmi živě produkoval řadu pohybů při vyšetřování, "rozpohyboval" i vyšetřovanou osobu - posuzovatelé pak označovali její "divné" pohyby jako podezřelé. • Jedná se o známý efekt zrcadlení v neverbálním chování, resp. "infikování" jedné osoby neverbálními projevy druhé osoby.

40. Zrcadlení v neverbálním chování

41. 6. Vliv předsudků • Úspěšnost rozpoznávání lhaní a pravdomluvnosti snižují rovněž naše předsudky. • Řada předsudků je spojena s vyhodnocováním neverbálních atributů, např. oblečení nebo zdobných doplňků druhých lidí. • Vrij (1997) zkoumal, zda má nějaký vliv barva oblečení u osoby, která je z něčeho podezírána. • Podezřelí, kteří byli oblečeni v oděvu černé barvy, vzbuzovali v mysli pozorovatelů více představo zlu, špatnosti a agresi, než podezřelí, jejichž oděv byl laděn do světlých barev.

42. 7. ZávěrLže se dnes více než dřív?Společenský kontext lži: • V malém společenství může mít odhalení lži závažné dopady pro jednotlivce – vyhoštění, neschopnost se uživit sám. • Západní velká společenství – relativně snadno se člověk zbaví své minulosti, není tolik závislý na konkrétním společenství. • Menší přehlednost, větší volnost a menší hrozba izolace poskytují možnost lhát aniž by se na to přišlo. • Některé lži a podvody vedoucí k významnému obohacení jsou obecně tolerovány.

43. 7. Závěr Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže? Podle Ekmana (1996) : • Evolucí jsme na to nebyli připraveni. • Lidé dříve žili více "na očích" druhým lidem, podvádění nešlo mnohdy dost dobře skrýt a zamaskovat, důkazy bylo těžké skrýt či popřít. • Z odhaleného lhaní plynuly v primitivních společenstvích fatální sankce. • I když se podmínky života radikálně změnily, člověk má dnes rozsáhlé možnosti, jak a kdy lhát, a také společnost někdy povzbuzuje své členy spíše k tomu, aby lhali, než aby nelhali.

44. Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže? • Rodiče neučí děti rozpoznávat, kdo jim lže. • Naopak: ochrana intimního soukromí je vede k tomu, že dětem neříkají pravdu, řadu pravd před nimi skrývají. • Jsme "nastaveni" spíš na důvěřování než na podezírání. • Důvěřovat druhým činí život snazším. I kdyby se nám ve svých důsledcích vyplatilo být spíš obezřetní a podezírat, jednodušší pro nás je důvěřovat. • Pro srovnání: zneužívané děti, odebrané svým rodičům, byly schopny z chování druhých osob snadněji poznat, kdy je chce někdo oklamat. Nevyrostly totiž v atmosféře důvěry, ale v podmínkách, které je naučily mít se na pozoru před různými přísliby a návnadami.

45. Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže? • Jsme neúspěšní v rozpoznávání lhaní proto, že často chceme být obelháni. Chceme se přidržet nepravdy, nechceme slyšet pravdu. • Příkladem je partnerské soužití. Někdy partner nechce vědět nic o tom, že je mu druhý nevěrný - když to neví, žije se mu lépe.