LEGISLATIVA PRO VETERINÁRNÍ LÉČIVA (VČETNĚ VAZBY NA LEGISLATIVU EU)

1. LEGISLATIVA PRO VETERINÁRNÍ LÉČIVA(VČETNĚ VAZBY NA LEGISLATIVU EU) Zákony a vyhlášky MVDr. Věra BILLOVÁÚstav pro Státní Kontrolu Veterinárních Biopreparátů a Léčiv

2. LEGISLATIVA • Zákony • Vyhlášky • Registrace • ATB politika • Lékopis a názvy léčiv • Předepisování léčiv, receptura

3. VAZBA NA LEGISLATIVU EU (EU = politický proces; bylo zavedeno občanství EU, ale EU nemá právní subjektivitu) Právní název Evropské společenství (ES) dodržovat – jednotný evropský trh.

4. PRÁVO ES • Nařízení – Regulation – všeobecně závazné a přímo aplikovatelné v každém členském státě (stanoví práva a povinnosti členským státům, evropským institucím, jednotlivcům). Stejně jako národní legislativa dává práva a povinnosti občanům EU.Vstup v účinnost je buď stanoven nebo 20. den po publikaci v OJEC (Official Journal of the European Communities) nebo je datum stanoveno v textu nařízení. Právní aspekty jsou přijímány Radou a Evropským parlamentem (pokud mají příslušné kompetence).

5. Směrnice – Directive– závazná pro členský stát pokud jde o výsledný stav, nikoli pokud jde o formu a metodu dosažení tohoto stavu. Členské státy tak mohou přihlédnout k některým národním specifikům. Obzvláště vhodné k harmonizaci právního systému. Účinnost nabývají oznámením členským státům, i když jsou také publikovány v OJEC. • Rozhodnutí– Decisions– zavazují subjekty, kterým jsou adresovány, členské státy, osoby fyzické i právnické. Účinnost nabývají oznámením dotčeným subjektům.

6. Doporučení – Recommendations – navrhují určitý způsob jednání. • Stanoviska– Opinions – hodnocení situace nebo stavu. OJEC • Část communications • Část legislation

7. PŘÍSTUPOVÝ PROCESČESKÉ REPUBLIKY K EU ČR podepsala Evropskou dohodu o přidružení k EU v roce 1993 (vstup v účinnost 1995). Acquis Communautaire: Označuje zejména ve vztahu k uchazečům o členství v EU souhrn všech smluv tvořících primární právo ES a aktů přijatých za dobu dosavadní existence EU a ES institucemi EU, včetně rozhodnutí Evropského soudního dvora. Pro účely negociací je Acquis rozděleno do 31 kapitol. Zůstávají neuzavřené kapitoly Hospodářská soutěž, Zemědělství, Dopravní politika, Finanční a rozpočtová politika, Instituce, Ostatní. Všechny kapitoly by měly být uzavřeny do konce roku 2002.

9. LEGISLATIVA Základním legislativním podkladem k problematice léčiv (např. výzkum, výroba, distribuce, registrace, prodej apod.) je Zákon o léčivech Ministerstva zdravotnictví ČR.

10. LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY (LP) • Veterinární LP • Dezinfekční a dezinsekční přípravky • Diagnostické přípravky • Imunobiologické přípravky • Transfúzní přípravky a krevní deriváty • Radiofarmaka • Homeopatické přípravky • Léčivé čaje a léčivé čajové směsi • Léčebná dietetika (= léčivé látky + pomocné látky, jakož i rostliny)

11. DALŠÍ DŮLEŽITÉ POJMY • Hromadně vyráběné léčivé přípravky (HVLP) – LP vyráběné výrobcem v šaržích. • Šarže – množství výrobku vyrobené najednou v jednom výrobním cyklu; základní znak = stejnorodost • Souhrn údajů o přípravku (SPC) – písemné shrnutí všech informací o LP obsahující zejména léčebné indikace, kontraindikace, dávkování a podmínky skladování LP. • Exspirace– lhůta, za kterou musí být přípravek spotřebován; je uváděna u očkovacích látek, také u některých celkových anestetik nebo antibiotik.

12. Medikované krmivo - směs medikovaného premixu nebo směs veterinárního LP s krmivem nebo s krmivy určená k přímému zkrmování zvířetem bez dalších úprav. • Medikovaný premix - jakýkoliv hromadně vyráběný LP určený k přípravě medikovaného krmiva. • Ochranná lhůta(OL) - doba od skončení podávání veterinárního LP, po kterou může LP nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost živočišných produktů.

13. ZA LÉČIVA SE NEPOVAŽUJÍ • Potraviny a krmiva • Kosmetické přípravky • Přípravky na ochranu rostlin • Laboratorní diagnostika • Dezinfekční a desinsekční přípravky (mimo výše uvedené) • Tkáně a štěpy určené pro transplantaci

14. KONTROLA KVALITY LÉČIV Přísluší v ČR státním ústavům pro kontrolu léčiv. Je to SÚKL v Praze (humánní léčiva) jako zařízení Ministerstva zdravotnictví a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL) v Brně (veterinární léčiva) jako zařízení Státní veterinární správy Ministerstva zemědělství. Náplň činnosti obou ústavů je v podstatě stejná, ústavy také v odborných otázkách včetně legislativních úzce spolupracují.

15. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKYA ZÁVADY LÉČIV • Nežádoucí účinek - nepříznivá a nezamýšlená odezva na podání LP dostavující se po běžné dávce. • Závažný nežádoucí účinek - úmrtí léčené osoby nebo zvířete, účinek ohrožující život, vážně poškozující zdraví apod. • Neočekávaný nežádoucí účinek - účinek neuvedený v souhrnu údajů o přípravku.

16. Lékař je povinen neprodleně oznámit ÚSKVBL podezření ze závažného či neočekávaného nežádoucího účinku použitého LP a jiné skutečnosti závažné pro zdraví léčených zvířat související s použitím LP, a to i jestliže přípravek nebyl použit v souladu se souhrnem údajů o přípravku nebo byl zneužit.

17. HLADINY KOMPETENCÍ

18. STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA • Povoluje používat neregistrované veterinární LP. • Rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL).

19. ÚSKVBL (na základě §12) • Vydává: • rozhodnutí o registraci LP, • povolení k činnosti, • certifikáty na jakost léčiv, • certifikáty provozovatelům a kontrolním laboratořím apod. • Povoluje klinické hodnocení léčiv. • Nařizuje v případě zjištění nežádoucího účinku LP aj.: • pozastavení používání léčiva, • stažení léčiva z oběhu, • zneškodnění léčiva.

20. ÚSKVBL (na základě §12) • Provádí namátkovou laboratorní kontrolu léčiv. • Kontroluje u veterinárních lékařů dodržování podmínek. • Ukládá pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem. dále pak např.: • Provádí monitorování nežádoucích účinků LP. • Naplňuje a vede fond odborných informací o léčivech. • Prověřuje ochranné lhůty LP. • Zveřejňuje ve Věstníku ÚSKVBL seznam přípravků, které je možno vydávat i bez lékařského předpisu.

21. REGISTRACE Uvedení HVLP do oběhu (na trh) podléhá povolení vydaném na základě registračního, event. u některých druhů přípravků (veterinární kosmetika), schvalovacího řízení SÚKL, resp. ÚSKVBL. Požadavky na dokumentaci žádostí pro registraci humánních či veterinárních HVLP jsou v podstatě stejně přísné. Na základě provedených zkoušek a studií a po jejich posouzení odbornými experty zpracuje žadatel o registraci tzv. SPC, tj. přehledný souhrn údajů o přípravku a český text příbalové informace, která se stává pro uživatele závazným návodem pro používání registrovaného léčivého přípravku.

22. PODROBNOSTI O REGISTRACI Žádosti a další dokumentace se předkládají Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. K žádostem se přikládá potvrzení o zaplacení správního poplatku.

23. REGISTRAČNÍ ŘÍZENÍ Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv zamítne žádost v případě, že se v průběhu registračního řízení prokáže, že: • veterinární LP určený pro aplikaci zvířatům, jejichž maso nebo produkty jsou určeny pro lidskou spotřebu, obsahuje léčivou látku nebo látky schopné farmakologického působení, které nejsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu a nemají stanoven maximální limit reziduí v souladu s tímto zvláštním právním předpisem, • u veterinárního LP určeného pro aplikaci zvířatům, jejichž maso nebo produkty jsou určeny pro lidskou spotřebu, nebyla stanovena přiměřená ochranná lhůta.

24. VETERINÁRNÍ LÉČIVÉ PŘÍPR. Žadatel o registraci veterinárního léčiva určeného pro potravinová zvířata předkládá: • návrh ochranné lhůty, tedy doby nezbytné mezi posledním podáním veterinárního přípravku zvířatům za normálních podmínek jeho používání a získáváním potravin z takovýchto zvířat tak, aby bylo zaručeno, že tyto potraviny neobsahují rezidua v množstvích přesahujících stanovené maximální limity reziduí (a to včetně rutinních analytických metod); • v případě přípravků, které obsahují nové léčivé látky, které nejsou uvedeny ve vyhlášce č. 106/2002 Sb., se předkládají kopie dokumentů předkládané příslušným orgánům Evropského společenství.

25. REGISTRAČNÍ DOKUMENTACE • Díl I: • IA: Administrativní údaje • IB: Souhrn údajů o přípravku, obaly a příbalové informace • IC: Expertní zprávy • Díl II: Analytické zkoušení veterinárních přípravků • IIA: Údaje o složení přípravku • IIB: Popis způsobu výroby • IIC: Kontrola výchozích surovin • IID: Kontrolní zkoušky prováděné na meziproduktech • IIE: Kontrolní zkoušky finálního přípravku • IIF: Stabilitní studie

26. Díl III: Zkoušení bezpečnosti a reziduí • IIIA: Zkoušení bezpečnosti • IIIB: Zkoušení reziduí • Díl IV: Předklinické a klinické hodnocení • Kapitola I – Požadavky na předklinické hodnocení • Kapitola II – Požadavky na klinické hodnocení • Kapitola III – Údaje a dokumenty

27. IIIA: Zkoušení bezpečnosti Prokazuje se možná toxicita a nežádoucí účinky přípravku. Dále se hodnotí zejména možné škodlivé účinky reziduí veterinárního přípravku v potravinách získaných od léčených zvířat vzhledem k průmyslovému zpracování potravin (studie bezpečnosti reziduí), rizika vznikající z vystavení osob přípravku a rizika pro životní prostředí. Kritéria (např.): NOEL u zvířat, volba bezpečnostního faktoru a přijatelné denní dávky (ADI)

28. III.B: Zkoušení reziduí Rezidua = veškeré látky obsažené v přípravku nebo jejich metabolity, které zůstávají v mase nebo dalších potravinách pocházejících ze zvířat po podání příslušného přípravku. Účel studia reziduí – zda rezidua v potravinách přetrvávají, popř. za jakých podmínek a v jakém rozsahu; dále pak zajištění údajů pro stanovení přiměřených ochranných lhůt tak, aby nevzniklo žádné riziko pro zdraví lidí a potíže při průmyslovém zpracování potravin.

29. Studie se předkládají ve formě souhrnných zpráv, které mimo jiné obsahují: diskusi o získaných výsledcích a návrhy na maximální limity reziduí pro jednotlivé farmakologicky aktivní látky obsažené v přípravku, s uvedením indikátorového rezidua a příslušných cílových tkání a návrhy ochranných lhůt, jež zajistí, že v potravinách získaných od zvířat, kterým byl přípravek podán, nejsou rezidua představující možné riziko pro spotřebitele těchto potravin, závěrečnou expertní zprávu včetně podrobného shrnutí výsledků zkoušení reziduí a přesných odkazů na odbornou literaturu. EXPERT REPORT

30. DALŠÍ LEGISLATIVNÍ NORMY

32. Zahájením provádění klinického hodnocení veterinárního léčiva se rozumí okamžik, kdy bylo klinické hodnocení povoleno Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

35. Podnikatel, který uvádí potraviny do oběhu, je povinen při zjištění závad (blíže specifikováno v zákoně) vyřadit potraviny z dalšího oběhu. Dále je povinen uvádět do oběhu potraviny obsahující (mimo jiné) rezidua pesticidů a zbytků veterinárních léčiv dosud neuvedené ve vyhlášce pouze se souhlasem a za podmínek Ministerstva zdravotnictví.

36. Maximální limit reziduí se vyjadřuje v mg/kg suroviny. S ohledem na charakter stanoveného MLR se veterinární léčiva zařazují do skupiny I, II, III nebo IV.

38. Veterinární přípravky hromadně vyráběné diagnostické, dezinfekční, deratizační, dezinfekční, dietetické, vitamínové, minerální a kosmetické – nemají charakter léčivých přípravků a nepodléhají registraci podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 79/1997 Sb.)

39. Zvířata jimž byly podány doplňkové látky a léčiva zanechávají nežádoucí rezidua v živočišných produktech, mohou být využívána k získání a výrobě produktů určených k výživě lidí až po uplynutí ochranné lhůty. Nebyla-li tato lhůta výrobcem stanovena, mohou být zvířata takto využívána až po uplynutí nejméně 60 dnů od skončení podávání doplňkových látek nebo léčiv,jde-li o maso, vnitřnosti a tuky, a nejméně 21 dnů, jde-li o mléko a vejce.

40. Stanoví podmínky pro výrobu, používání, balení, označování, dopravu a uvádění do oběhu krmiv, doplňkových látek a premixů a působnost orgánů odborného dozoru včetně oprávnění ukládat sankce.

43. LÉKOPIS (Vyhl. č. 1/1998 Sb.) Kvalita trvale do praxe zavedených léčiv je zabezpečována předpisy lékopisu, který má normativní charakter. (V ČR je vydáván jako ministerská Vyhláška ve Sbírce zákonů). V jeho obecné části jsou definovány základní pojmy, je uvedena řada metod zkoušení kvality léčiv s obecnějším uplatněním a různé tabulky, např. seznamy látek různých skupin (jedy aj.), včetně tabulky dávek léčiv pro člověka a přehledu dávek některých léčiv pro zvířata.

44. Podstatnou část obsahu lékopisu pak tvoří tzv. články, což jsou podle latinského názvu léčiva abecedně seřazené kapitolky o jednotlivých léčivech (léčiva oficinální jsou léčiva uvedená v lékopisu). Vedle latinského a českého názvu léčiva jsou uvedeny jeho charakteristiky a požadavky na jeho kvalitu s příslušnými metodami zkoušek. Ne každý stát má svůj národní lékopis. V Československu se národní lékopis začal vydávat až po druhé světové válce. Československý lékopis se dočkal 4 vydání (Pharmacopoea bohemoslovaca, editio quarta – PhBs IV).

45. V současnosti platí Český lékopis 1997 Pharmacopoea bohemica MCMXCVII (má s vydanými Doplňky přes 7000 stran) a je připraveno vydání 2002. Toto vydání je svým obsahem úplným překladem lékopisu Evropského (vydávaného Evropskou lékopisnou komisí, na jejíž práci se ČR v rámci úmluvy o EL podílí) a navíc bude mít samostatnou část národních (specifických) statí a článků. Lékopis je využíván jako základní norma pro (oficinální) léčiva jak výrobci hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP), tak samozřejmě i při přípravě léků v lékárnách. Z hlediska kvality léčiv nečiní lékopis zásadní rozdíly mezi léčivy používanými u lidí a u zvířat.

46. Většina léčiv nachází uplatnění v obou těchto oblastech. V poslední době zařazované články léčiv i lékových forem, které mají výhradní použití u zvířat však jsou v lékopisu označovány v názvu dodatkem „ad usum veterinarium“. V současné době je snaha dosáhnout celosvětového sblížení lékopisných předpisů včetně názvosloví. Jde o harmonizaci předpisů Evropského lékopisu, lékopisu Spojených států a Japonského lékopisu.

47. DISTRIBUCE Léčiva a léčivé přípravky včetně veterinárních jsou vydávána veterinárními lékaři a v lékárnách, z nichž některé mají úplný, většina však jen omezený sortiment veterinárních léčiv. Je také za určitých podmínek možný i přímý odběr přípravku u výrobce, resp. u oprávněných distributorů.

48. NÁZVY LÉČIV Oficinální léčiva mají svůj lékopisný název (u nás latinský a český). Všechna léčiva mají samozřejmě i svůj název chemický a také zkrácený chemický. Vzhledem ke značné nepřehlednosti názvů chemických i lékopisných, je prakticky jediným obecně srozumitelným názvem léčiva tzv. název mezinárodní nechráněný(INN – International Nonproprietary Name) neboli generický, což je zpravidla podstatně zkrácená odvozenina chemického názvu v národním jazyce (v odborné literatuře převládá znění anglické) nebo v latinské verzi, která až na několik výjimek je shodná s latinskými názvy lékopisnými.

49. Ve snaze zabránit libovůli v tvorbě generických názvů (např. u nových léčiv) doporučila SZO zachovávat při tom určitá pravidla. Hromadně vyráběné léčivé přípravky (HVLP) dostávají názvy v podstatě volně vymyšlené. Pod těmi jsou přípravky registrovány, některé názvy jsou patentované; u těch je možné, že mj. pro finanční nákladnost mezinárodní ochrany se název dále již nevyráběného přípravku použije k označení přípravku jiného, nového.

50. Pokud výrobce nepoužije pro přípravek zvláštní název, nýbrž jen generický, musí k němu připojit označení výrobce. Veterinární HVLP mají většinou svoje názvy, mohou však mít i název obsahově totožného přípravku pro humánní medicínu, ovšem s dodatkem „ad usum veterinarium“ – např. Narkamon 5 % inj. a Narkamon 5 % inj. ad us.vet.