Vývoj sociální politiky

1. Vývoj sociální politiky SPOL

2. Obecné tendence vývoje • Od nahodilého a nesystematického řešení k vytváření cílevědomých a plánovitých koncepcí, • Institucionalizace od individuálních a lokálních aktivit (rodina, obec, církev) k aktivitám, které organizuje a garantuje stát • Slaďování sociální politiky na úrovni mezinárodní spolupráce, • Přechod od řešení problému jako následku spíše k akcentaci na systémové a preventivní opatření

3. Vývojové etapy soc. pol. • Schematicky lze rozdělit vývoj SPOL na dvě etapy: • Od rodící se dělby práce až do konce cca 18.stol • Od 18.stol – k dnešku • Souvislost se změnou chápání bezpečí – chudoba není považována za přirozený jev, ale za výsledek působení hospodářských vlivů • Změna postavení člověka – poddaný s minimem práv vs. občan/zaměstnanec • Novodobě snaha prostřednictvím systémových opatření zajistit jedinci i životní standard(doposud jen životní minimum) • Růst moci státu – oslabení role církve • Vznik nové spol.třídy – měšťanstvo = zájem o pozemky církve

4. 1. První vývojová etapa • Na počátku lidské společnosti základní životní potřeby uspokojovány v rámci rodové solidarity • Sociální paternalismus – první model SPOL, kmenová společnost, prostředky o role rozděluje nejvýše postavený jedinec v hierarchii (náčelník, feudál atd.) Např. Starověký Řím – podpory přidělovány, ale není na ně nárok: Systém patronů a klientů – patroni poskytovali klientům ochranu a materiální zajištění, klienti doprovázeli patrony a jejich počet určoval klientovu prestiž Alimentační fond – půjčky drobným rolníkům 5%. Z výnosů placena výživa nezaopatřeným dětetem (hlavně chlapci) Collegia – spolky nižších vrstev (řemeslníků), podpora v případě nemoci či smrti, členem se mohl stát i otrok, objevuje se tu nová solidarita na principu „sami sobě navzájem“ či „dnes já tobě, zítra ty mně“

5. 1. První vývojová etapa • Křesťanská filantropie – pomoc bližnímu chápána jako ctnost • Nové prvky v SPOL: • Náhodná činnost – oproti paternalistickému systému • Nejde o „otcovskou pomoc“, ale o „sousedskou pomoc“ – pomoc jedněch druhým • Neinstitucionalizovaná a individualizovaná pomoc • Dobrovolná pomoc • Křesťanská filantropie jako odpověď potřebám doby – feudálové se nestarali o poddané, kteří „vypadli“ ze systému lenních statků = problém nedostatku obživy lidi „bez pána“ • Katolická církev budovala útulky, špitály, vznikali první řády pečující o chudé (Anežka Přemyslovna), charitativní činnost i kláštery • Růst chudoby ve 13. a 14. stol. Vedl k tomu, že církevní instituce se mohli postarat jen o ty nejpotřebnější (ve FR se systém farní péče o chudé zhroutil již v 11.stol)

6. 1. První vývojová etapa • Anglie (Alžběta I.) – r. 1597 Kodex chudých – organizace chudinské péče, aby se vyhnula sociálnímu napětí. K financování slouží přímé všeobecné daně (od roku 1601) – první historicky uznaný případ zavedení urč.formy daně sloužící péči o chudé • Reformní směry v křesťanství: • Některé proudy překročili filantropii k egalitářské společnosti (husitství u nás) • Utopičtí myslitelé T.More (Utopie – zrušení soukr. vlastnictví, rozvoj rovnosti atd.), T. Campanella (Sluneční stát) snaha doplnit křesťanská východiska i formulacemi spravedlivější občanské společnosti

7. 2. Druhá vývojová etapa • Cca od poč. 19 stol • Přímým zdrojem proměny tzv. generalizace trhu – většina produkovaných materiálních statků přímo na trh (doposud je velká část konzumována v domácnostech) • Trh nyní organizuje člověka i přírodu jako zvláštní druh materiálů • Přeměna doposud stavovské společnosti na společnost třídní (posilování významu měšťanstva): • Třídní společnost propustná (vzestup a sestup je závislý na ekonomickém uplatnění) vs. dříve stavovské nepropustné uspořádání • Organizace parciálních zájmů (vznikají lobby, zájmové skupiny) • Sociální třída nahrazuje do urč. míry tradiční sociální skupiny (budování identity, nalézání bezpečí)

8. 2. Druhá vývojová etapa • Nové sociálně-politické problémy se vztahem k procesu generalizace trhu: • Industrializace a urbanizace (vznik dělnických kolonií, ghetta chudiny, ohniska soc.patologie) • Rozpad širších rodin (destrukce rodinné solidarity) • Zranitelnost pracovní síly – r.1802 první zákon na ochranu práce (Anglie): zákaz práce dětí v noci a delší než 12 hodin denně

9. 2. Druhá vývojová etapa • V průběhu vývoje sociální politika měnila svoji podobu pod vlivem širších sociálně ekonomických souvislostí a prošla tak několika vývojovými etapami. Tyto etapy jsou označovány jako • období experimentace (80. léta 19.století - konec 1. sv. války), • období konsolidace (1930 – 1945), • období sociální přestavby (po 2. sv. válce do počátku 60. let 20.století), • období expanze (cca 1962 – 1973), • období fiskální krize (70. léta 20. století) a • období transformace (od 80. let 20. století).

10. 2. Druhá vývojová etapa • období experimentace (80. léta 19.století - konec 1. sv. války) • vliv politických a ekonomických událostí 19. století - změna pohledu na sociální nerovnost • Nezaměstnanost a obtížné pracovní podmínky se dostaly do popředí zájmu • nové zdroje kolektivní moci (odbory, dělnické strany), které výrazně zvyšovaly tlak na řešení sociální situace zaměstnanců, především dělníků. Váha těchto subjektů rostla s rozvíjející se nadnárodní aktivitou zemí a s rozvojem mezinárodní spolupráce – r. 1890 první mezinárodní konference o ochraně práce • r. 1919 Washington – konference o ochraně práce, přijato 6 důležitých konvencí: 8hodinová pracovní doba, zřízení státních orgánů péče o zdraví, o svobodě shromažďování, zákonný nárok na dovolenou, péče o nezaměstnané, podpora v těhotenství

11. 2. Druhá vývojová etapa • období experimentace (80. léta 19.století - konec 1. sv. války) • Otto von Bismarck- první soustava povinného sociálního pojištění, v 80.tých letech 19.stol prosadil úrazové, nemocenské, invalidní a starobní poj. • Zestátnění finančních prostředků podpůrných spolků – svépomocné nemocenské pokladny • Zavedení systému jak projev humanity kancléře, tak i promyšlený politický krok: • Snaha zvýšit loajalitu k císaři • Oslabení vlivu sociální demokracie – strany dělníků • Snížení vlivu církve • Snaha zajištění větší produktivity práce. • Na území R-U se nechal inspirovat předseda vlády Eduard Franz Josef Taafe

12. 2. Druhá vývojová etapa 2. období konsolidace (1930 – 1945), • vytváření ucelených programů sociální ochrany - sociální zákonodárství, budovaly se sociální instituce. • Rostoucí zájem o sociální politiku byl odrazem důsledků rozsáhlé ekonomické krize 30. let, která zasáhla všechny země. • Ve snaze alespoň částečně řešit závažné ekonomické a sociální problémy dochází k prohlubování státních zásahů. • Sociální opatření měla sice poměrně malý efekt, ale položila základ pro pozdější model státu, označovaný jako stát blahobytu (welfare state). • Velká Británie - nové podněty na zmírnění dopadů nezaměstnanosti a chudoby, založené mimo jiné na příspěvkové soustavě sociálního pojištění spravované státem. (Byly to však např. i Spojené státy, které hledaly nové cesty k překonání krize. I zde byla jádrem nového hospodářského a sociálního programu „Nový úděl“ z let 1933-1939 politika státního intervencionismu. Na rozdíl od Evropy však zde tato politika neměla dlouhodobější trvání.) • Nezaměstnaný – symbol společnosti, již to není jen ten kdo nechce pracovat, ale jsou to i ti, co můžou, ale nemají příležitost

13. 2. Druhá vývojová etapa 3. období sociální přestavby (po 2. sv. válce do počátku 60. let 20.století), • položeny základy státu, označovaného jako welfare state. • Za autora tohoto modelu je považován lord Beveridge; proto je i v současnosti označován jako Beveridgeův model. • Největšího rozmachu zaznamenal ve skandinávských zemích (Švédsko – Gunnard Myrdal – autor švédské rodinné politiky). • společným jmenovatelem nové koncepce bylo vyrovnat životní šance občanů při vstupu do života a zabezpečit všem standard jako sociální právo prostřednictvím přerozdělování. Úsilí, v němž dominantní úlohu měl stát, bylo orientováno zejména na podporu dobrého zdravotního stavu, vzdělání a zabezpečení nezbytné úrovně příjmů.

14. 2. Druhá vývojová etapa 3. období sociální přestavby (po 2. sv. válce do počátku 60. let 20.století), • Fungování – Beveridgův systém: • Povinný pro výdělečně činné, dobrovolný pro výdělečně nečinné • Poskytování dávek při událostech spojených se zdravím, nemocí, rodinnou, stářím a nezaměstnaností • Placení povinného pojištění jedincem i zaměstnavatelem

15. 2. Druhá vývojová etapa 4. období expanze (cca 1962 – 1973), • Toto období bývá označováno jako „zlatý věk sociálního státu“. • ekonomiky vyspělých evropských zemí se vzpamatovaly z válečných následků. • Hrubý domácí produkt prudce rostl a s ním i sociální výdaje státu. Kvalita sociálního života se zlepšovala. • Ke konci období se však již ozývaly hlasy odborníků, upozorňující na krizi sociálního státu; na rostoucí byrokratizaci sociálních služeb, na neefektivnost výdajů na sociální politiku.

16. 2. Druhá vývojová etapa 5. období fiskální krize (70. léta 20. století) • Období krize zasáhlo 70. léta v souvislosti s ropnými šoky. • Ekonomická recese vedla k poklesu HDP, růstu nezaměstnanosti, inflaci. • Tlak na veřejné rozpočty, zejména státní, zesílil volání po zeštíhlení výdajů na sociální účely. Obtížná sociální situace po prvním ropném šoku v letech 1973-1974 však zdánlivě paradoxně vyvolala prudký nárůst výdajů na sociální dávky a služby. Hospodářsky nepodložený nárůst sociálních výdajů tak zpětně vytvořil bariéru ekonomickému růstu.

17. 2. Druhá vývojová etapa 5. období fiskální krize (70. léta 20. století) • Druhý ropný šok, který postihl země koncem 70. let, vedl ke zvolnění tempa růstu státních výdajů na sociální účely. • Vysoká míra redistribuce kladla nepřiměřeně vysoké nároky na ekonomické zdroje. Značné zatížení obyvatelstva v podobě vysokých povinných odvodů nevedlo k očekávaným efektům. Nepoměr mezi stoupajícími náklady a reálnými výsledky se zvyšoval.

18. 2. Druhá vývojová etapa 6. období transformace (od 80. let 20. století). • Období hledání nového konceptu SPOL • Redukce sociálních programů • Spjato s krizí soc.státu – příčiny: • Neúměrný růst nákladů – výše sociálních výdajů je bariérou ekonomickému růstu = destabilizace ekonomiky • Ztráta efektivity – složitý systém je nepružný a neefektivní; welfare state využívají nejvíce ti, kteří mají informace, ne ti kdo to potřebují; byrokracie spotřebuje až cca ½ vynaložených výdajů • Zpochybnění legitimity – sociální konsensus spočívá na základě soc.rovnosti občanů; rovnost přidělování překonána o doplnění dávek ve vztahu k předchozímu výdělku • Demografické proměny – stárnutí populace, napětí mezi generacemi atd.