Společná obchodní politika EU

1. Společná obchodní politika EU VŠFS KS Mezinárodní ekonomická integrace LS 2006 - 07 17. 3. 2007

2. Cíl konzultace • Seznámit studenty s vybranou společnou politikou EU. • Dosud byla pozornost věnována společné měnové politice.

3. OSNOVA • Vybrané problémy společné obchodní politiky EU • Vybrané problémy exportní politiky zemí EU

4. Literatura Kučerová, Irah: Evropská unie: hospodářské politiky. Karolinum Praha 2006. ISBN 80-246-1212-7.

5. ad 1–Vybrané problémy SOP EU 1.1 Úvod do SOP 1.2 Cíle, podstata a nástroje SOP 1.3 Společné preference vůči třetím zemím

6. ad 1.1 - Úvod • Vnitrounijní obchod (Intra-Community Trade) mezi ČZ EU. • Principy JVT EU – dodávky (vývoz) a zásilky (dovoz) – jejich H zjišťuje INTRASTAT – vnitřní statistický systém). • Obchod s třetími zeměmi (vnější obchod – External-Community Trade). • Realizace v rámci SOP EU a na základě dohod různého typu, které uzavírají ES s jedním státem či skupinou států. Podklady z celních dokumentů – EUROSTAT statistický úřad EU.

7. ad 1.1 – 1. pokračování • Právní úprava obchodních vztahů s třetími zeměmi – mezinárodní právo veřejné a právo komunitární. • Prameny mezinárodního práva veřejného: Dohoda o zřízení WTO – uděluje ES výjimku ze zásady nediskriminace – ES není povinno aplikovat pravidla a zásady platné pro vnitrooblastní obchod na obchodní vztahy s třetími zeměmi.

8. ad 1.1 – 2. pokračování • Dohody doprovázející Dohodu o WTO – GATT 1994, GATS, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). • Další mezinárodní smlouvy (ujednání o mezinárodním obchodu textilem, bilaterální obchodní dohody).

9. ad 1.1 – 3. pokračování • Z hlediska komunitárního práva se na obchodní vztahy se třetími zeměmi aplikuje: • komunitární právo primární (zakládací smlouvy o ES) • komunitární právo sekundární (prováděcí akty k primárnímu komunitárnímu právu • judikatury ESD.

10. Ad 1.1 – 4. pokračování Společná zahraničně obchodní politika: • Společná obchodní politika • Asociační politiky • Rozvojové politiky • Přidružení zámořských zemí a území. • My: Společná obchodní politika.

11. ad 1.2 Cíle, podstata anástroje SOP • SOP je založena na celní unii, která působí • dovnitř EU (zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi ČS) • vně – společné celní sazby ve vztahu ke třetím zemím (významný pilíř SOP).

12. ad 1.2 – 1. pokračování SOP se opírá o další pilíře: • nejen společný celní sazebník, ale i • společná ochrana vnitřního trhu, • společné preference vůči třetím zemím a • společné vystupování navenek.

13. ad 1.2 – 2. pokračování • Celní území ES není totožné s územím ES - voda, vzduch, CU ES/Andorra, Turecko, Monako, San Marino. • Cíle SOP: přispět ve společném zájmu k harmonickému rozvoji a liberalizaci světového obchodu (SO). • Přechodné období do vybudování CU – tj. do konce r. 1968 - tzv. Harmonizace podpor exportu do třetích zemí tak, aby nebyla narušena soutěž mezi podniky Společenství.

14. ad 1.2 – 3. pokračování • Od 1. 1. 1969 – SOP výlučnou pravomocí EHS. Výlučnost: • uplatňování jednotných zásad při • úpravě celních sazeb • uzavírání celních a obchodních dohod • sjednocování liberalizačních opatření • formulaci vývozní politiky • přijímání obchodních ochranných opatření.

15. ad 1.2 – 4. pokračování • Výlučnost znamená i • rozhodování a sjednávání obchodních dohod na nadnárodní úrovni.

16. ad 1.2 – 5. pokračování • Definice SOP není v primárním právu (Smlouva o ES) obsažena. Vymezení je ale v posudku Evropského soudního dvora z r. 1994 – v souvislosti s Dohodou o WTO. Užší a širší pojetí obchodu. • Užší: obchod zbožím + službami; • širší: navíc platby, investice, obchodní a hospodářská spolupráce.

17. ad 1.2 – 6. pokračování • SOP + rozvojová politika = základem integrované zahraničně obchodní politiky EU vůči třetím zemím. • Výlučná pravomoc orgánů ES – není ale absolutní – v omezeném rozsahu vstupují i orgány členských států.

18. ad 1.2 – 7.pokračování • ES v rámci SOP – klasické nástroje MOP: podle povahy, resp. cíle opatření • tarifní (cla a dávky s obdobným účinkem) • netarifní – především kvantitativní restrikce.

19. ad 1.2 – 8. pokračování Podle subjektu přijímajícího opatření: • autonomní opatření • smluvní opatření. Společný celní sazebník – zajišťuje jednotnou aplikaci SOP. Aplikuje se na dovozy zboží ze třetích zemí na území celní unie.

20. ad 1.3 – Společné preference vůči třetím zemím • Všeobecný systém preferencí (GSP) – příklad systému preferencí pro asi 150 RZ (včetně zemí SNS). • Celní výhody EU jednostranně a nerecipročně. Snížení nebo zrušení cel pro hotové výrobky a polotovary, někdy i suroviny dovážené z těchto zemí.

21. ad 1.3 – 1. pokračování • Jedná se o autonomní opatření EU, rozsah i podmínky poskytovaných celních preferencí se vůči jednotlivým zemím liší. Ekonomické a mimoekonomické podmínky.

22. ad 1.3 – 2. pokračování • Možnost vytváření tzv. neúplných zón VO a neúplných CU (integrace na základě průmyslových výrobků, eventuálně služeb). Netýká se obchodu se zemědělskými produkty. Příčina: vysoké dotace v zemědělství.

23. ad 1.3 – 3. pokračování • Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Sýrie, ACP, BJR Makedonie - neúplné. • ACP: volný přístup na vnitřní trh EU, stabilizace příjmů. Existují dohody o úplné ZVO (viz. dále).

24. ad 1.3 – 4. pokračování Zóna volného obchodu úplná - komplexní charakter (politická, ekonomická část). Nyní: Faerské ostrovy, Izrael, Maroko, Palestinská území, Tunisko, JAR, Mexiko.

25. ad 1.3 – 5. pokračování • Tři typy dohod • Asociační (60. léta) • Evropské (90. léta) • Euro-středomořské (Barcelona 1995). Společný cíl - vytvoření ZVO: • Asociační – Kypr (platnost 1. 6. 73); Norsko – vstoupila v platnost 1. 7. 1973.

26. ad 1.3 – 6. pokračování • Evropské – Estonsko + Lotyšsko (platnost 1. 1. 1995 – 30. 4. 2004), ČSFR (platnost 1. 3. 1992 – 31. 12. 1992), Prozatímní dohoda o obchodu mezi ČSFR, ES a ESUO (platnost 1. 3. 1992), Rumunsko (platnost 1. 5. 1993 – 31. 12. 2006). Eurodohoda ČR: podpis 10/93, platnost 1. 2. 1995 – 30. 4. 2004.

27. ad 1.3 – 7. pokračování • Euro-středomořské – např. Maroko (platnost 1. 3. 2000), Palestinská území (1. 7. 1997, platnost 31. 12. 2001).

28. ad 1.3 – 8. pokračování Specifická Dohoda o Evropském hospodářském prostoru(EU + ESVO – Norsko, Island a Lichtenštejnsko, Švýcarsko oficiálně nikoli, reálně ano). Nevystupuje jako CU – nepoužívá SCS. • Cíl: volný pohyb Z, S, osob a K. • Volný pohyb Z (produkty vyrobené v signatářských zemích) – průmyslové výrobky ano, zemědělské nikoli.

29. ad 1.3 – 9. pokračování • Volný pohyb služeb – ano, limity v oblasti dopravy. • Volný pohyb osob: osoby ano, společnosti – musí být v souladu s legislativou signatářů a musí mít sídlo v signatářských zemích. • Volný pohyb kapitálu ano, možnost určitých restrikcí v signatářských zemích.

30. ad 1.3 – 10. pokračování • Další oblasti společných úprav: • Soutěžní politika – aplikace legislativy ES. • Ochrana spotřebitele (v souladu s pravidly EU). • Sociální politika (ochrana pracovníků při práci, uplatňování základních principů sociální politiky EU). • Životní prostředí (pravidla EU).

31. ad 1.3 – 11. pokračování • Statistika (standardy Eurostat). • Institucionální zabezpečení: Rada EHP – obdoba ER (15/25+3); Společný výbor EHP; Společný parlamentní výbor + Konzultativní výbor EHP – diskuse s Hospodářským a sociálním výborem EU a Výborem regionů EU. • Nová legislativa – příloha k DPH.

32. ad 1.3 – 12. pokračování • Celní unie: Andorra, Turecko, Monako, San Marino. • Z hlediska působnosti SCS nemusí být celní území ES totožné s územím ES.

33. ad 2 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU 2.1 Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU 2.2 Implikace pro ČR

34. ad 2.1 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU Opatření v oblasti podpory vývozu – Smlouva o ES požadavek komunitární harmonizace systémů podpor vývozu poskytovaných ČS EU – nesmí být narušena soutěž mezi podnikatelskými subjekty z EU.

35. ad 2.1 – 1. pokračování • První případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde není v konfliktu s jiným subjektem z ČZ EU. Eventuální problém není předmětem zájmu Evropské komise, měl by být předmětem zájmu příslušného národního úřadu pro hospodářskou soutěž.

36. ad 2.1 – 2. pokračování • Druhý případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde se dostane do konfliktu s jiným podnikatelským subjektem z ČZ EU a to z důvodu exportní podpory. Řeší Evropská komise.

37. ad 2.1 – 3. pokračování Podpora exportu v EU • není centralizována; • limity: finanční možnosti ČZ a dodržování legislativních principů v EU (soutěžní politika); • Jednotlivé ČZ aplikují v rozdílné míře a dle svých možností 5 základních skupin nástrojů na podporu exportu.

38. ad 2.1 – 4. pokračování Marketingové služby a zahraniční centra a zastoupení • podpora prezentace v zahraničí • poskytování informací, datových souborů, analýz a studií • zajišťování kooperačních příležitostí.

39. ad 2.1 – 5. pokračování Exportní úvěry • dotace úroků • převzetí eventuálních závazků • odložená splatnost • vystavení garancí.

40. ad 2.1 – 6. pokračování Pojišťování exportu • zajištění možnosti pojištění vývozu na komerční bázi • dtto – na částečně komerční bázi.

41. ad 2.1 – 7. pokračování Realizace investic přímo ovlivňujících exportní výkonnost • infrastruktura • vzdělání.

42. ad 2.1 – 8. pokračování Podpora exportu prostřednictvím institucí EU – především EK • reprezentace na mezinárodních setkáních, včetně mezinárodních organizací, hájení pozic a zájmů podnikatelských subjektů z ČZ EU • sledování zájmů podnikatelských subjektů z EU při jednáních s nečlenskými státy EU.

43. ad 2.2 – Implikace pro ČR Změny OP ČR po vstupu do EU • ZVO s EHP (EU + 3) • obchod s průmyslovými výrobky plně liberalizován k 1. 1. 2001 – po vstupu do EU prakticky beze změny; • zemědělské produkty – nikoli (možnost kompenzací u ryb, mořských produktů – Norsko, Island);

44. ad 2.2 – 1. pokračování • Státy ESVO v EHP nepřebírají legislativu ES v oblasti rybářství – nepodílejí se na společné rybolovné politice. Konec ZVO s pobaltskými státy a CU ČR – SR. Pět zemí odchází z CEFTA. Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko – dohody B+R do 31. 12. 2006 Relativně malé problémy ve vztahu k B a R (válcované materiály, textil).

45. ad 2.2 – 2. pokračování • Překážky v obchodě s Chorvatskem (fáze asymetrické liberalizace CH – EU). SNS • Konec dohod o obchodní a ekonomické spolupráci (ČR bilaterální obchodní dohody s 10 z 12 ČZ SNS – mimo Arménii a Gruzii, kde dohody byly podepsány, ale nevstoupily v platnost).

46. ad 2.2 – 3. pokračování • Dohoda o partnerství a spolupráci ES – SSSR (1989) – neúčastní se Bělorusko, Tádžikistán, Turkmenistán • Zhoršení přístupu na český trh (SCS EU). • RF – ropa, zemní plyn • komerční báze • zemní plyn - dodávky 1998-2013 • tranzit 1998-2020 • EU uplatňuje nulové sazby.

47. ad 2.2 – 4. pokračování • Severní Amerika • pozitivní i negativní dopady, možný vznik kompenzací pro USA • vstupem do EU pro ČR zrušen Všeobecný systém preferencí na dovozy ze zemí OECD – ČR využívala výjimečně • certifikační procedura – Dohoda o vzájemném uznávání certifikátů EU – USA.

48. ad 2.2 – 5. pokračování • zemědělské produkty (USA vývozci – zhoršení přístupu na trhy ČR – tarifní i netarifní opatření, cenová konkurence – subvencovaná produkce EU) • investice – prostor pro USA nebude redukován, tato oblast řízena na národní úrovni.

49. ad 2.2 – 6. pokračování • Střední a Jižní Amerika – EU širší dohody o spolupráci s integračními seskupeními Mercosur a Andským společenstvím, dále s Mexikem a Chile. ČR bilaterální obchodní dohody s 16 zeměmi LA a 4 zeměmi Karibské oblasti. • nutno počítat s plošným rozšířením dohod • kvalitativní rozšíření vztahů • perspektivní prohloubení vztahů.

50. ad 2.2 – 7. pokračování • ZVO EU s Mexikem a Chile – asymetrická liberalizace, dodatečná cla. • Preferenční dohody EU s LA (asymetricky ve prospěch LA. • Země Afriky a Blízkého východu • Euro-středomořské dohody • např. Maroko, Jordánsko, Egypt, Libanon, Izrael, Palestinská samospráva.