Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis

1. Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis Somatologie

2. Ústrojí sluchové – organum auditus • Zvuk vzniká kmitáním pevných těles, kmitání zdroje je přenášeno vlněním prostředí – vzduchu, vody, pevných těles – ke sluchovému ústrojí • Dělení: • Zevní ucho – auris externa • Střední ucho – auris media • Vnitřní ucho – auris interna

4. Zevní ucho – auris externa • Zachycuje zvuky ze zevního prostředí • Boltec – auricula – kožní útvar vyztužený elastickou chrupavkou, nálevkovitě se zužuje • Zevní zvukovod – meatus acusticus externus – chrupavčitá trubice, lehce prohnutý, dlouhý asi 2,5 cm…obsahuje tragi – silnější chloupky u vchodu, mazové žlázy, které produkují maz – cerumen • Bubínek – membrana tympani – oválná vazivová blanka, nálevkovitě vpáčená do středního ucha

6. Střední ucho – auris media • Zajišťuje přenos zvukových vln z rozkmitaného bubínku na oválné okénko • Středoušní dutina (cavum tympani) se nachází ve skalní kosti, která je součást kosti spánkové • Sluchové kůstky přenáší kmity z bubínku na oválné okénko: • Kladívko – malleus • Kovadlinka – incus • Třmínek – stapes • Eustachova trubice – tuba auditiva – spojuje středoušní dutinu s nosohltanem a vyrovnává tlak ve středouší • Dva jemné svaly – m.tensor tympani, m.stapedius – ovládají pohyb kloubně spojených kůstek

8. Vnitřní ucho – auris interna • V dutině kostěného labyrintu kosti skalní • Blanitý labyrint – vlastní sluchověrovnovážný orgán • Hlemýžď – cochlea – sluchový orgán, rozdělen vazivovými přepážkami na 3 oddíly – Cortiho orgán – uložen ve střední části vyplněné endolymfou • Vestibulární ústrojí – dva blanité váčky a tři polokruhovité kanálky • Perilymfa – tekutina vyplňující prostor mezi kostěným a blanitým hlemýžděm

10. Fyziologie sluchu • Zvuk – vzniká kmitáním pevných těles, je přenášen vlněním prostředí, charakterizován délkou vlnění, frekvencí a amplitudou • Tóny – pravidelné vlnění • Šumy – nepravidelné vlnění • Lidské ucho je schopné rozlišit zvuky o frekvenci 16 Hz až 20 000 Hz • Infrazvuk – nižší frekvence • Ultrazvuk – vyšší frekvence

11. Sluchové vnímání • Po průchodu zevním zvukovodem zvukové vlny rozkmitají bubínek a sluchovými kůstkami jsou převáděny přes membránu oválného okénka do vnitřního ucha • Vlnění rozkmitané perilymfy se přenáší přes stěnu blanitého hlemýždě na endolymfu, která vyvolává chvění vazivové membrány Cortiho orgánu a tím dráždí vláskové buňky Cortiho orgánu – vlastní sluchový receptor • Ohnutí vlásků změní membránový potenciál, tato změna je základem aktivace vláken sluchového nervu • Kostní vedení zvuku – rozkmitáním lebečních kostí, uplatňuje se především při slyšení vlastního hlasu

13. Ústrojí rovnovážné • Uložené v labyrintu kosti skalní v těsné blízkosti ústrojí sluchového • Podává informaci o poloze a pohybu hlavy….na tomhle se podílejí ještě další receptory – kožní citlivost, zrak, napětí svalů • Dráždění smyslových buněk přechází jako vzruch do VIII.hlavového nervu – sluchověrovnovážného, končí v prodloužené míše a část vláken pokračuje do mozečku

14. Čidlo statické • Dva váčky – utriculus a sacculus – vyplněné tekutinou – endolymfou • Vlásky smyslových buněk pokryté rosolovitou hmotou s krystalky uhličitanu vápenatého – otolity – vyčnívají do endolymfy • Při přímočarém pohybu hlavy otolity vlivem gravitace svým tlakem ohýbají vlásky buněk statického čidla

17. Čidlo kinetické • Tři polokruhovité kanálky uložené ve třech navzájem na sebe kolmých rovinách • Dutiny kanálků vyplňuje endolymfa • Vláskové buňky jsou uložené v rozšířených začátcích kanálků • Vlásky jsou zakotvené do rosolovité membrány, která je kryje • Na začátku a na konci rotačního pohybu hlavy dráždí endolymfa smyslové buňky