1 / 27

KMT/FPV – Fyzika pro přírodní vědy

KMT/FPV – Fyzika pro přírodní vědy. 1. přednáška, 29. 10. 2013 Jiří Kohout Katedra matematiky, fyziky a technické výchovy, Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni. Obsah přednášky. Základní informace o předmětu Členění fyziky, její metody Fyzikální veličiny a jednotky

naava
Download Presentation

KMT/FPV – Fyzika pro přírodní vědy

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. KMT/FPV – Fyzika pro přírodní vědy 1. přednáška, 29. 10. 2013 Jiří Kohout Katedra matematiky, fyziky a technické výchovy, Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni

  2. Obsah přednášky • Základní informace o předmětu • Členění fyziky, její metody • Fyzikální veličiny a jednotky • Převody jednotek • Fyzikální konstanty • Základy rozměrové analýzy • Shrnutí

  3. Základní informace o předmětu • 4 hodiny přednášek + 1 hodina cvičení týdně (5 kreditů) • přednášející: Jiří Kohout, Pavel Masopust, Miroslav Randa (garant předmětu), Karel Rauner, Pavel Kratochvíl • kontakty na JK: jkohout4@kfy.zcu.cz, kancelář UF 006 (Katedra fyziky, FAV), tel. 377 632 261. Konzultace po dohodě na e-mailu! • podmínky zkoušky – test o 30 otázkách, 4 možnosti, 1 správně, alespoň 60 % bodů, na lepší známku možné ústní přezkoušení • studijní materiály + další informace – http://home.zcu.cz/~jkohout4/FPV2013.htm + Courseware • literatura – učebnice fyziky pro SŠ, přehledy k maturitě apod.

  4. Členění fyziky, její metody • základní přírodní věda – kvalitativní a kvantitativní (nástroj- matematika) popis světa kolem nás • přesahy do mnoha dalších disciplín (viz biofyzika, fyzikální chemie, technické vědy…) • metody zkoumání: a) tvorba teorií (teoretická fyzika), otázka verifikovatelnosti/falzifikovatelnosti teorie pomocí experimentu; roste význam fyzikálního modelování b) experiment (experimentální fyzika), nákladné vybavení, vždy třeba uvažovat chyby měření c) pozorování – bez přímého zásahu, typické např. v astronomii

  5. Mechanika( i relativistická, kvantová…)– pohyb a klid těles Termodynamika – teplo, energie apod. Akustika – zvuk Elektřina a magnetismus – tvoří jeden celek! Optika - světlo Atomová a jaderná fyzika – „malé“ rozměry Astronomie a astrofyzika – „velké“ rozměry řada dalších disciplín (fyzika plazmatu, fyzika nízkých teplot, meteorologie apod.) jednotlivé disciplíny spolu velmi úzce souvisejí! V literatuře lze nají i jiné dělení Členění fyziky, její metody 2

  6. fyzikální veličina – základní pojem disciplíny veličina = číslo * jednotka (jednotky vždy uvádět, pokud není bezrozměrné (např. některé konstanty) zásadně používáme SI soustavu (1960, Mezinárodní úřad pro míry a váhy v Sevres u Paříže, u nás Český metrologický úřad) zárodek SI soustavy- metrická soustava, vznikla v r. 1790 ve Francii (za revoluce) státy nepoužívající SI – USA, Libérie, Myanmar  dříve např. soustava CGS (centimetr-gram-sekunda) v USA a Velké Británii běžně užívána anglosaská měrná soustava (yardy, galony, libry, barely apod.) Fyzikální veličiny a jednotky

  7. Skalární a vektorové veličiny Ve fyzice rozlišujeme 3 základní typy veličin: • Skalární – jsou jednoznačně určeny jedním číslem – velikostí. Nezáleží na směru. Příklady: teplota, čas, práce, hmotnost… • Vektorové – záleží nejen na velikosti, ale i na směru. Jsou určeny 3 složkami (v rovině 2). Příklady: síla, rychlost, hybnost, moment síly • Tenzorové – obecnější než vektory, typické pro neizotropní prostředí (různé směry-různé vlastnosti, např. některé krystaly). Zpravidla matice 3*3. Matematický popis náročný. Příklady: tenzor deformace, relativní permitivita či permeabilita. Poznámka: Matematici chápou skaláry a vektory jako speciální případ tenzorů

  8. SI soustava • 7 základních jednotek pro 7 veličin (zprvu nezávislé, později propojeny pomocí fundamentálních konstant): • délka - metr „m“ • hmotnost – kilogram„kg“ • čas – sekunda„s“ • termodynamická teplota – kelvin„K“ • elektrický proud – ampér„A“ • svítivost – kandela„cd“ • látkové množství – mol„mol“

  9. Si soustava 2 • Jednotky odvozené – kombinace základních jednotek, časté pojmenování po významných fyzicích – Joule, Newton, Pascal apod. • Násobky a díly jednotek – předpony SI (např. kilo-, deka- apod.), význam pro převody jednotek, vždy násobky deseti! • Jednotky vedlejší – nesystémové, nejde odvodit z SI, ale byly zařazeny ze zvyku (např. hodina, tuna, litr, stupeň Celsia, ale i elektronvolt či astronomická jednotka) • Jednotky doplňkové – radián (plošný úhel), steradián (prostorový úhel)

  10. Délka • Základní jednotka – metr „m“ • “1 metr je délka dráhy, kterou světlo urazí za 1/299792485 s“ • V astronomii: astronomická jednotka (vzdálenost Země-Slunce), světelný rok (co urazí světlo za 1 rok), parsec • Anglosaské jednotky: 1 palec = 2,54 cm, 1 stopa = 12 palců, 1 yard = 3 stopy, 1 anglická míle = 1760 stop. • Česká měrná soustava (do 18. stol) – prst, dlaň, píď, loket, jitro… • Dolnorakouská měrná soustava (u nás do 1871, poté metrická soustava) – bod, čárka, palec, střevíc… 1 palec = 2,634 cm • Ruská měrná soustava – čárka, palec, stopa, loket, sáh, versta…

  11. Hmotnost • Základní jednotka – kilogram [kg] • „1 kg je hmotnost mezinárodního prototypu kilogramu umístěného v Mezinárodní úřadu pro míry a váhy v Sevres u Paříže“ – tedy definice pomocí tzv. etalonu • Připravuje se nová definice pomocí Planckovy konstanty • Anglosaská měrná soustava: 1 trojská unce = 31,1 g (ceny zlata…), 1 libra = 453, 59 g; systém je složitý, různé modifikace • Starořímské jednotky hmotnosti – unce, libra, mina, talent

  12. Čas • Základní jednotka –sekunda [s] • „1 sekunda je doba trvání 9 192 631 770 period záření, odpovídající přechodu mezi dvěma hyperjemnými hladinami základního stavu atomu 133Cs. • 1 hodina = 3600 s, 1 den = 86 400 s • 1 rok = 365,2422 dne, proto přestupné roky (jednou za čtyři roky, ale 1700, 1800 či 1900 ne, 1600 či 2000 ano)

  13. Termodynamická teplota • Základní jednotka – kelvin [K] • „1 kelvin je 1/273,16 díl absolutní teploty trojného bodu vody“ (trojný bod vody – pevná, kapalná, plynná fáze v rovnováze, nastává při tlaku 610,6 Pa) • Nová definice se bude opírat o Boltzmannovu konstantu • Absolutní nula je -273,15˚C (0 K), nelze ji dosáhnout (3. termodynamický zákon) • Celsiova stupnice – 0˚C = 273,15 K, 100 ˚C = 373,15 K nemá zvláštní fyzikální význam (body tání a varu vody závisí totiž na tlaku) • V USA Fahrheintova stupnice, t(˚F)=1,8*t(˚C)+32, dříve • Teplota odpovídá střední kinetické energii pohybu molekuly ideálního plynu!

  14. Elektrický proud • Základní jednotka –ampér [A] • „Jeden ampér je stálý elektrický proud, který při průchodu dvěma přímými rovnoběžnými nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu umístěnými ve vakuu ve vzájemné vzdálenosti 1 metr vyvolá mezi nimi stálou sílu o velikosti 2×10-7 newtonu na 1 metr délky vodiče.“ • Připravovaná nová definice ampéru se bude opírat o hodnotu elementárního náboje • Proud je vlastně elektrický náboj, který projde za jednotku času

  15. Svítivost • Základní jednotka – kandela [cd] • „1 kandela je svítivost zdroje, který v daném směru vysílá monochromatické záření s frekvencí 540 × 1012 Hz, a jehož zářivost v tomto směru je 1/683 W/sr“ • Ve starší literatuře jednotka svíčka. • Svítivost lze určovat pouze pro bodový zdroj (je tedy nutné, aby vzdálenost od zdroje byla mnohem větší než jeho velikost)

  16. Látkové množství • Základní jednotka – mol [mol] • „1 mol je takové množství, které obsahuje tolik elementárních jednotek (atomů, molekul, iontů, elektronů…), kolik je uhlíkových atomů v 12 g uhlíku 12C“ • Tento počet je zhruba 6,023*1023,připravovaná nová definice se již bude opírat o Avogadrovu konstantu

  17. Odvozené jednotky • Kombinace (tj, výhradně součiny a podíly) základních jednotek. • Často pojmenování po slavných fyzicích(ale ne vždy). • Příklady: a) rychlost – platí v = s/t, [v] = m/s = m*s-1 b) zrychlení – platí a =v/t, [a] = (m*s-1)/s = m*s-2 c) síla – platí F = m*a, [F] = kg*(m*s-2) = kg*m*s-2 =1 N (newton) d) práce – platí W = F*s, [W] = (kg*m*s-2)*m = kg*m2*s-2 = 1 J (joule) e) tlak – platí p =F/S, [p] =kg*m*s-2/m2 = kg*m-1*s-2 = 1 Pa (Pascal)

  18. Odvozené jednotky 2 • Vyjádření jednotky pomocí základních jednotek se říká rozměr fyzikální veličiny • Podle předchozích příkladů tedy platí, že rozměr 1 Newtonu je kg*m*s-2, rozměr 1 Joule je kg*m2*s-2 a rozměr 1 Pascalu jekg*m-1*s-2. • K určení rozměru je třeba být schopen vyjádřit danou veličinu vzorcem, v němž vystupují pouze veličiny základní (nebo veličiny odvozené, u nichž však rozměr již známe) • Naopak znalost rozměrů nám umožňuje zpětně určit některé vzorce a řešit tak řadu úloh (tzv. rozměrová analýza – viz dále)

  19. Násobky a díly jednotek • V SI soustavě máme předpony pro násobky deseti, tyto předpony se užívají univerzálně bez ohledu na typ veličiny! • tera (1012), giga (109), mega (106), kilo (103), hekto (102), deka (101), deci (10-1), centi (10-2), mili (10-3), mikro (10-6), nano (10-9), piko (10-12), femto (10-15) • Příklady: 1 terawatt (1 TW), 5 gigawatthodin (5 GWh), 3 megajouly (3 MJ), 7 kilogramů (7 kg), 2 hektolitry (2 hl), 10 dekagramů (10 dkg), 2 decilitry (2 dcl), 7 centimetrů (7cm) , 5 mililitrů (5 ml), 10 mikrogramů (10 μg), 3 nanometry (3 nm), 10 pikocoulombů (10 pC), 3 femtometry (3 fm)

  20. Převody jednotek • Zjistíme, o kolik řádů se to liší, poté posouváme desetinnou čárku o příslušný počet míst (musíme rozhodnout, zda nalevo či napravo). • Příklady: a) 7 km = ? mm, liší se o 6 řádů (rozdíl 103 a 10-3), jdu dolů, tudíž čárku šoupu doprava. 7,0 km = 7000000,0 mm b) 240 pC = ? μC, liší se o 6 řádů (rozdíl 10-12 a 10-6), jdu nahoru, tudíž čárku šoupu doleva. 240,0 pC = 0,000240μC c) 18,2 GJ = ? J, liší se o 9 řádů (rozdíl 109 a 100), jdu dolů, tudíž čárku šoupu doprava. 18,2 GJ = 18200000000,0 J

  21. Převody jednotek – plocha, objem • Základní pravidlo – počet řádů, které by byly pro jeden rozměr, násobím dimenzí (u plochy 2, u objemu 3) • U objemu často používáme litry, platí 1 l = 1 dm3 • Příklady: • a) 7,4 m2 = ? cm2, v jednom rozměru bych šel o 2 řády (z 100 na 10-2), takhle jdu o 2*2 = 4. Jdu směrem dolů, čárku šoupu doprava. 7,4 m2 = 74000,0 cm2 • b) 7854 mm3 = ? m3, v jednom rozměru bych šel o 3 řády (z 10-3 na 100), takhle jdu o 3*3 = 9. Jdu směrem nahoru, desetinnou čárku šoupu doleva. 7854,0 mm3 =0,000007854 m3 • c) 18 cl = ? hl, jdeme o 4 řády (z 10-2 na 102), protože máme objemovou jednotku, ničím nenásobíme! 18,0 cl = 0,0018 hl

  22. Převody jednotek – testík • 74 nC = ? μC • 0,014 m3 = ? cm3 • 147 kg = ? mg • 34 dl = ? cm3 • 1,4 km2 = ? m2 • 35 MJ = ? J • 39 μF = ? cF • 1,7 km = ? dm • 4,3 hl = ? cl • 74 mm2 = ? cm2

  23. Převody jednotek – řešení testíku • 74 nC = 0,074 μC • 0,014 m3 = 14000 cm3 • 147 kg = 147000000 mg • 34 dl = 3400 cm3 • 1,4 km2 = 1400000 m2 • 35 MJ = 35000000 J • 39 μF = 0,0039 cF • 1,7 km = 17000 dm • 4,3 hl = 43000 cl • 74 mm2 = 0,74 cm2

  24. Fyzikální konstanty • Existuje řada fyzikálních konstant, jejichž hodnoty se určují experimentálně s co největší přesností. Zmíníme jen ty nejvýznamnější: • Rychlost světla ve vakuu– c = 299 792 458 m*s-1, měřeno již v 16. století, nyní přesnost +- 1,2 m/s. • Gravitační konstanta – G = 6,67*10-11 m3*kg-1*s-2, dosti obtížné měření, vystupuje v Newtonově gravitačním zákonu • Planckova konstanta – h = 6,65*10-34kg*m2*s-1, zásadní význam pro kvantovou fyziku, často je požívá tzv. redukovaná Planckova konstanta („há škrt“) hs = h/2π =1,05*10-34 kg*m-2*s-1 • Boltzmannova konstanta – k = 1,38*10-23kg*m-2*s-2*K-1 • Další konstanty – elementární náboj (e = 1,602*10-19 C) , atomová relativní hmotnost, permeabilita či permitivita vakua, Avogadrova konstanta…

  25. Základy rozměrové analýzy • Metoda umožňující získávat vzorce popisující určitou situaci na základě rozměrů fyzikálních veličin, které v tomto vzorci vystupují. • Užití při řešení řady úloh • Příklad – Planckova délka, hmotnost a čas. • Myšlenka: pomocí tří základních fyzikálních konstant (G, c a hs) by mělo být možné nakombinovat délku, hmotnost a čas, tyto hodnoty by měly pro fyziku velký význam (uvažujeme, že jde o počáteční rozměry vesmíru). • Platí tedy: Planckův čas tp = Gα*cβ*hsγ, kde α, β a γ jsou číselné mocniny, které musíme najít rozměrovou analýzou. Analogicky i pro Planckovy hmotnost mp a Planckovu délku lp

  26. Základy rozměrové analýzy • Výpočtem provedeným na přednášce získáváme následující vztahy: • tp = hs1/2*G1/2*c-5/2 = 5,4*10-44 s • mp= hs1/2*G-1/2*c1/2 = 2,2*10-8 kg • lp = hs1/2*G1/2*c-3/2 = 1,6*10-35 m • Tyto hodnoty jsou velmi důležité pro moderní fyziku (teorie strun apod.) a tvoří základ tzv. přirozené soustavy jednotek, která je v teoretické fyzice občas užívána

  27. Shrnutí přednášky • Vědět, které veličiny soustavy SI jsou základní, znát jejich jednotky (není třeba znát definice) • Umět rozlišovat vektorové a skalární veličiny • Umět převádět jednotky včetně jednotek plochy a objemu (viz příklady v 1. přednášce)! • Umět převádět teplotu mezi Celsiovou, Fahrenheitovou a termodynamickou stupnicí • Vědět, co je fyzikální rozměr veličiny a umět stanovit rozměr u následujících veličin: rychlost, zrychlení, síla, hybnost, práce, energie, výkon, tlak, moment síly, moment hybnosti, moment setrvačnosti, intenzita gravitačního pole • Vědět, že rychlost světla, gravitační konstanta a Planckova konstanta jsou fundamentální fyzikální konstanty a že je možné je stanovit pouze experimentálně • Vědět, které roky jsou přestupné a které nikoliv. • Vědět, jakým způsobem jsou vyjádřeny Planckova délka, Planckův čas a Planckova hmotnost a znát jejich fyzikální význam • Příští přednáška – 5. 11. • Téma: Kinematika hmotného bodu • Děkuji vám za pozornost!!

More Related