Veřejná politika - úvod

1. Veřejná politika - úvod

2. VP vznikla v 60. letech 20. století z politologie, sociologie, ekonomie a dalších disciplín • Vznikla z potřeby porozumět specifickým politickým problémům • Pro VP neexistuje jednotná, ucelená definice • Bývá označována jako: „souhrn činností vlády přímo nebo nepřímo působících na občany – 3 úrovně: politické rozhodování, produkty politiky, důsledky politiky. Jindy jako: „činnost vlády při řešení problémů“ atd.

3. Politologie vs. veřejná politika • Politologie – výkon politiky jako specializované, dělbou práce profesionalizované lidské činnosti, vázané na reprezentaci a střet diferenc. zájmů a boj o moc • Veřejná politika – zajímá se o sociální a politické procesy, které vedou k uspokojování lidských potřeb

4. Rozdíly mezi tradičně orientovanými politickými vědami a veřejnou politikou

5. Rozlišení VP • A) aktivní vs. reaktivní politika • Aktivní VP – předpovídá možná ohrožení a rozvojové příležitosti uspokojování veřejných zájmů a v předstihu na ně reagovat • Reaktivní VP – reaguje, až když je veřejný zájem reálně ohrožen

6. Rozlišení VP • B) liberální vs. paternalistické politiky • Liberální VP – zasahuje až tam, kde individuální zájem ohrožuje uznaný veřejný zájem • Paternalistická VP – prosazuje uznaný veřejný zájem, často bez ohledu na možnou újmu

7. Vymezení VP jako vědní disciplíny • VP vymezujeme jako disciplínu propracovávající a aplikující výkladové rámce sociologie, ekonomie, politických věd, práva, teorie řízení a dalších oborů k analýze a prognóze procesů formování a uplatňování veřejných zájmů vážících se na řešení diferencovaných sociálních problémů. Věnuje se přitom především institucionálnímu zprostředkování těchto procesů veřejným, občanským a do jisté míry i soukromým sektorem v poloze, která je využitelná politickou praxí.

8. Veřejná politika jako proces • Dle Lindbloma – 2 modely veřejné politiky • Model 1: společnost řízená rozumem • Model 2: lidský intelekt je omezený, je třeba užívat jiných způsobů, jak vést společnost • Na nižší úrovni obecnosti rozlišujeme 3 základní přístupy: • VP jako politický cyklus • VP jako interakce aktérů, generujících agend uvnitř i vně arén • VP utvářené polem institucionalizovaných sítí

9. VP jako politický cyklus • Zahrnuje mnoho dílčích procesů • Neexistuje jeden všezahrnující model • Typy modelů: • Optimální model veřejněpolitického cyklu • Devítifázový model Hogwooda a Gunna • Sedmifázový model politického cyklu Jenkinse • Čtyřfázový model veřejněpolitického cyklu

10. Optimální model veřejněpolitického cyklu

12. Fáze veřejněpolitického cyklu • Identifikace a uznání sociálního problému • Rozhodování ve veřejné politice • Implementace veřejné politiky • Hodnocení veřejné politiky

13. Sociální problémy, jejich zrání a řešení • Vymezení sociálního problému: • dotýká se života významného počtu příslušníků daného společenství, i když některých více a/nebo přímo a jiných méně a/nebo nepřímo, a je jimi také takto vnímán • nelze jej „vyřešit“ snadno a rychle (někdy je třeba se sním tak či onak potýkat stále) • K jeho řešení lze přistupovat různými způsoby a není vždy předem jasné, který z nich je lepší či horší než jiný • jeho vymezení není obecně akceptováno, vždy se vyskytnou aktéři, kteří je zpochybní nebo odmítnou

14. Identifikace uznání sociálního problému • Teorie sociálních problémů – procesy vzniku problémů a jejich podoba, kdy se jejich řešení stává naléhavým • Zralé problémové situace lze řešit sociálními reformami • Nejsou-li problémové situace řešeny – nastávaní kritické situace – rychlý rozpad útvaru, sociální katastrofa (občanská válka) • Pokud se řešení soc. problému stane veřejným zájmem – nastává chvíle pro VP

15. Zrání sociální problémů • Normální situace Zrání problémové situace • Problémová situace Zrání kritické situace • Kritická situace katastrofická revoluční situace situace

16. Veřejný zájem • Znaky veřejných zájmů: • týkají se kvality života občanů dané společnosti nebo jiných hodnot, které občané považují za důležité • jsou historicky podmíněny fází civilizačního vývoje, mohou se měnit • vstupují na pole, v němž se střetávají s diferencovanými individuálními, skupinovými, institucionálními zájmy a jsou zde identifikovány, formulovány, uznávány a realizovány • týkají se aktuálních sociálních problémů nebo možné budoucnosti • Veřejná politika jako sociální praxe je bitevním polem, v němž se utkávají individuálně a společensky vzniklé veřejné zájmy se zájmy individuálními, skupinovými a institucionálními. Výsledkem těchto střetů je uznání a realizace části veřejných zájmů v politickém procesu.

17. Rozhodování ve VP • Na rozhodování ve VP založené na demokratických principech se podílejí zejména 3 subjekty: • Občané (často zastupovaní politiky) • Úředníci • Odborníci • Kromě zájmů přímo angažovaných aktérů je třeba brát zřetel na zájmy těch, kteří se nemohou přímo účastnit

18. Implementace VP • vše co souvisí s realizací cílů, které byly zformulovány, včetně výběru způsobů, prostředků nástrojů jejich realizace • 4 teoretické modely implementace: • A) autoritativní model • Participativní model • Model koalic aktérů • Model nikdy nekončícího procesu učení

19. Samotný proces implementace lze popsat ve dvou dimenzích. • Krátkodobost versus dlouhodobost implementované politiky • Spojitost versus nespojitost politických procesů

20. Hodnocení VP • Hledá odpověď na otázku, nakolik se podařilo naplnit předpokládané cíle, kolik zdrojů bylo na danou politiku vynaloženo ve srovnání s dosaženými cíli, jaké problémy se vyskytly • Srovnávací analýza, příklady dobré praxe, soustavy indikátorů, analýza N a V, metoda hodnocení dopadů na průběh jednotlivých fází politického procesu

21. Veřejná politika jako interakce aktérů generujících agendu uvnitř a vně politických arén • Model A-A-A • Vztah aktérů, arén a politických agend • Vymezeno 6 arén tvorby politiky, a to: • ARÉNY VEŘEJNOSTI • PARLAMENTNÍ ARÉNY • STRANICKÉ ARÉNY • KABINETNÍ ARÉNY • BYROKRATICKÉ ARÉNY • ARÉNY NÁTJLAKOVÝCH SKUPIN • Aréna médií

22. Model A-A-A vymezuje politickou arénu jako prostor, v němž jednotliví aktéři tvorby politiky vstupují mezi sebou do kooperačních nebo konkurenčních vtahů • Političtí aktéři – navazují kontakty s aktéry jiných arén • Politická agenda – souhrn problémů, reflektovaných politickými aktéry v politické komunikaci uvnitř politických arén a mezi nimi. • Nízká mír predikovatelnosti toho, co se stane obsahem dané agendy • Politická agenda se tvoří až v komunikaci mezi aktéry

23. 2 běžné typy zájmových skupin • Skupiny působící na principu racionální volby) • Skupiny veřejného zájmu • Působení zájmových skupin přispívá k vyšší odolnosti výsledných rozhodnutí vůči protitlakům • Lobbing – prosazování zájmů zájmových skupin do výstupů procesu tvorby politiky • Protiaktivní lobbing • Euro-lobbing

24. Veřejná politika utvářená polem institucionalizovaných sítí • Koncept sítě tvorby politik • Analýza a tvorba veřejné politiky jako sféry otevřeného politického prostoru, v němž probíhají různé interakce mezi skupinami aktérů • Tři kritéria: • Institucionalizace – kritérium míry stability sítě • Rozsah uspořádání tvorby politik • Počet skupin účastníků