Filosofie postmoderny

1. Filosofie postmoderny …pan přísedící má také pravdu.

2. Hledání pevného bodu… • Po odmítnutí středověké scholastické filosofie je odstartován proces hledání takového uceleného výkladu jsoucna (filosofie), která by byla verifikovatelná, přesvědčivá, a mohla se tak stát novým univerzálním světovým názorem. • Na toto postavení aspiruje nespočet koncepcí, leč marně…

3. Pragmatismus • V USA na přelomu 19.-20. stol., usiluje o propojení teorie a konkrétní praxe • Forma myšlení konzumní industriální společnosti • Pierce, James, Wrigt • Kořeny v empirismu a utilitarismu • Význam pojmu lze odvodit z důsledků, které má pro lidské jednání

4. Jde o to: • Pravda je všechno, co je užitečné v myšlení • Mravnost je všechno, co je užitečné v jednání • Jaký význam má pro mne pravdivost či nepravdivost této teze? • Je snadné být si jist. Stačí být jen dostatečně povrchní. C. S. Pierce 1839 - 1914

5. Existencialismus • Zdůraznění lidské individuality, nejistoty a nutnosti nezbytnosti vzít na sebe rizika volby a rozhodování. • Křesťanství chápáno jako deformovaná koncepce, za kterou se člověk schovává, je třeba buď napravit nebo odstranit. • Žijeme ve stavu vrženosti do dějin a bytostné zodpovědnosti (vůči sobě)

6. Modely uspořádání společnosti • Ekonomický liberalismus • Utopické vize založené na Platonovi - Marx • Nacionální stavovský stát • Tzv. totalitní systémy – různé zdroje a motivy, m.j. i pokusy o postavení hráze moci mezinárodního kapitálu a jeho rozkladnému vlivu. Paternalismus • Ježek sobě kadeřav

7. Moderna • Projekty „moderny“ byly budovány s očekáváním nové univerzality, která bude přirozená, spontánní, svou kvalitou natolik přesvědčivá, že nebude nutno nikoho nutit a lámat.

8. Neděje • Předpokládalo se, že projekt moderny se stane novým, dobrovolně přijatým vědeckým, spravedlivým a pokrokovým konceptem, který vytvoří nový lidský svět. • Úsilí o vytvoření jednotného nového řádu a výkladu světa se nesetkalo se zdarem. • Neprosadila se ani racionalita vědy, ani ambice křesťanských církví, ani sociální projekty.

9. Frustrace • Věda není kompetentní přinášet odpovědi v otázkách hodnot, svou specializací se navíc od otázek života stále vzdaluje • Sociální projekty nepočítaly se sobeckou lidskou přirozeností (jediná přirozenost, se kterou lze počítat) a prosazovaly se cestami, které tento projekt diskreditovaly.

10. Postmoderna • Po nezdaru projektů moderny následuje období, které se označuje chronologicky jako post-moderna. • Postmoderna odmítá sjednocující metapříběhy moderny a viní je z katastrof světových válek, nelidskosti režimů a raubířského vztahu k přírodě v subjekt-objektovém modelu, založeném na vědě

11. V čem to asi vězí • Představa, že se nalezne nová univerzální sjednocující myšlenka naráží na nemožnost vytvořit vědeckou metafyziku. • Problém vznikání života…

13. Postmoderní resignace • Postmoderna resignuje na jednotu a nechce být další v řadě evropských –ismů, které se dožadují uznání za pravdu. • Je to pozice zároveň logická a pochopitelná, zároveň znamená kapitulaci řádu před chaosem, ducha před hrubou sílou.

15. Fridrich Nietzsche • Každý člověk si sám volí svou osobní filosofii a je za ni zodpověden (žádná není „normální“, „samozřejmá“ nebo „správná“ – to je běžný alibismus) • Pravda korespondenční • Pravda koherenční

16. Ludwig Wittgenstein 1899-1951 • Jazyk je provozován v rámci hry, která nemá žádnou obecnou, ale v každé mysli svou zcela individuální podobu – model ulice s dopravní nehodou. Metafyzické výpovědi jsou bezobsažné – o čem nelze mluvit, o tom je nutno mlčet • Úkolem filosofie je analyzovat naše prohlášení a odhalit ta, která jsou nesmyslná

17. Na co reaguje? • Středověk i moderna vyjadřovaly své představy ve slovech, jimž byla přikládána magická moc • Reakce jde do druhé krajnosti a slovům bere jakýkoliv obecný význam – slovo platí něco určitého pouze v rámci určité jedné mysli • Tři libry lnu a chytání za slova

18. Postmoderní situace

19. Jacques Derrida • Odmítá výtky nesrozumitelnosti • Dekonstruktivismus – nelze redukovat na metodologickou instrumentalitu či na soubor pravidel a transponovatelných postupů, dekonstrukce není ani čin ani operace • Řekneme-li, že něco něčím není, je v definovaném i kus právě toho, čím tedy není a mluví o existenci onoho jiného

20. Nesrozumitelnost není na závadu

21. Jean Francois Lyotard • Vyjádření, vedená ve dvou různých diskursech nejsou ve sporu, nýbrž v různici. Zájem dělníků a zaměstnavatelů není ve sporu, je mimoběžný a nelze ho tedy nijak vědecky ani logicky řešit. • Důraz na paradoxy, nesouměřitelnost, neuspořádanost, jinakost, různost

22. Wolfgang Welsch • Pluralita základním stavem společnosti a uznanou realitou • Alternativní přístupy • Vědecká racionalita se proměnila v relativitu, neúplnost, neurčitost, skutečnost se jeví být heterogenní, neharmonická, nejednotná, rozdílně strukturovaná, pluralitní, diskontinuitní, antagonistická a partikulární. Dvojznačnost, nejistota, možnost, pravděpodobnost

23. Martin Heidegger • Každý člověk si má být vědom své jedinečnosti a naplňovat své jedinečné možnosti. Je prohrou splynout s davem a přejmout myšlení, které vnucuje.Být vědomou individualitou však neznamená být nekomunikativním individualistickým egoistou • Dobrá rada pro dělníka u pásu

24. Další vlivy • Albert Einstein – teorie relativity • B. Mandelbroth – teorie fraktálů • I. Prigorin – teorie disparativních struktur • T.S. Kuhn – teorie střídání vědeckých paradigmat • Jediná věc, která je jistá, je, že všechno je nejisté

25. Závěry • Skutečnost není jedno- (resp. tří-) dimenzionální, nelze vystačit s jednou koncepcí času • Do uvažování je třeba zahrnout nepředvídatelné a nedefinovatelné prvky, vlivy a okolnosti • Žádná věda si nemůže nárokovat nadčasovou platnost

26. Dopady • Nedostatek jakékoliv společné směrodatné metafyziky vede ovšem k reálné vládě moci a hrubé síly, která, takto vzato, má na zachování tohoto stavu bytostný zájem • Není trvalých institucí a každé jsoucno musí o svou existenci neustále bojovat (tento stav se eufemisticky nazývá svobodnou soutěží). Kdo v boji bez pravidel vítězí?

27. Deficit orientačních bodů • Lidské mysli nenachází v postmoderním prostředí pevný bod, nutný k zakotvení, orientaci a posouzení směru svého vývoje • Ústí Orinoka • Dopad na lidský život

28. Východisko • Postmoderní rozčarování se možná týká pouze možnosti filosofických škol stát se obecnou filosofickou vírou – jinak je svět stále stejný. • Netýká se vhodnosti jednotlivých filosofických přesvědčení být individuální filosofií (navzdory objevům subatomární fyziky je pro život přirozené předpokládat, že tělesa jsou kompaktní) Cena znalosti teorie páky není nijak zpochybněna ani zmenšena objevem hadronu.

29. Východisko • Řešením by mohla být revitalizace staré řecké (a patrně i hebrejské) koncepce třech pater filosofického, resp. náboženského přesvědčení. • Nejvyšší: Spravedlnost, nutnost, moudrost (metasystém) • Státní: Víra, vytvářející a formující dané společenství (obec, stát, kulturu, lidstvo) • Individuální: osobní víra, filosofické přesvědčení – může být jakkoliv postpostmoderní. Moudřejší je však držet se starých značek….

30. Východisko • Problém naznačeného východiska spočívá v tom, že nemůže být předáváno tradičními a v euroamerické kultuře vžitými způsoby a metodami náboženské nebo politické propagandy, a tedy ani vyučováno • Babylonské zajetí logiky a potřeby definic • Kdo má uši k slyšení, slyš…

31. Postmoderní pokusy • Nová religiozita - New Age • Návraty k ranějším formám společnosti – klan, gang • Tekuté struktury

32. Čtyři Židé • Mojžíš – Zákon • Ježíš – Láska • Marx – Ekonomika • Einstein – Relativita • Vše relativní nebo v relaci?

33. Naděje nakonec • Lidstvo bylo ve stavu, připomínajícím blížící se konec civilizace již několikrát…