Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních

1. Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů

2. Obecná charakteristika • Pojem „Evropský civilní proces“ není oficiálním pojmem, oficiální je pojem „justiční spolupráce v civilních věcech“, popř. „Evropský justiční prostor ve věcech civilních (prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti)“ • Může být charakterizován jako soubor aktů evropského práva (acquis communautaire a unijního práva + mezinárodní smlouvy mezi členskými státy) zabývající s ohledem na mezinárodní prvek a vzájemnou soudní spolupráci členských států vybranými instituty národního práva, jež jsou obecně považovány za součást civilního procesu.

3. Obecná charakteristika • V rámci českého právního řádu se původně chápalo jen jako součást mezinárodního práva soukromého (obecné zhodnocení problému z mezinárodního hlediska). • Po vstupu ČR do Evropské unie – výrazný vliv na národní právo, řeší konkrétní problémy a otázky – aplikace evropského práva v národním kontextu. • Pro účely výuky Civilního procesu – stručný přehled, dopad do národního práva.

4. Historický vývoj • Evropská společenství byla primárně založena pouze za účelem ekonomické spolupráce. • Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu ---> zvýšení sporů s mezinárodním prvkem. • Původně – Evropská společenství neměla v dané věci pravomoc, pouze čl. ex 220 Smlouvy o založení ES (nyní článek 293) stanovoval, že členské státy zahájí mezi sebou v případě potřeby jednání s cílem zajistit ve prospěch svých státních příslušníků • ………….. • zjednodušení formalit, jimž podléhá vzájemné uznávání a výkon soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů.

5. Bruselská úmluva • Na základě článku 220 Smlouvy o založení ES byla v roce 1968 uzavřena mezinárodní dohoda– Bruselská úmluva o pravomoci soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (tzv. Bruselská úmluva I) • Představovala významný pokrok v oblasti justiční spolupráce, ale pouze ve formě mezinárodní smlouvy – nové státy, které vstoupily do ES, musely vždy úmluvu ratifikovat, rovněž tak v případě změn (novelizací) musela úmluva projít znovu ratifikačním procesem ve všech členských státech.

6. Luganská úmluva • Bruselská úmluva nebyla otevřena k podpisu jiným než členským státům • Řada nečlenských států projevila zájem na spolupráci ---> v roce 1988 členské státy ES uzavřely s Norskem, Islandem a Švýcarskem (European Free Trade Association) Luganskou úmluvu o pravomoci soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních. • Ustanovení Luganské úmluvy byla téměř táž jako Bruselské úmluvy (paralelní dohody).

7. Maastrichtská smlouva • Maastrichtská smlouva přinesla založení Evropské unie a jejích tří pilířů. • Ve třetím pilíři – justiční spolupráce členských států v civilních a trestních věcech. • Justiční spolupráce dle třetího pilíře – stále nespadala do pravomocí Společenství, ale úroveň spolupráce se výrazně zvýšila (instituce EU měly již pravomoc přijímat akty unijního práva v širším slova smyslu.)

8. Amsterodamská smlouva • Zlom v oblasti justiční spolupráce v soukromoprávních věcech. • Amsterodamská smlouva vytváří Prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, jež má dvě části – soukromoprávní a trestněprávní záležitosti. • Justiční spolupráce v soukromoprávních věcech byla „komunitarizována“ – její právní úprava byla přenesena ze třetího do prvního (komunitárního) pilíře Evropské unie – dostala se pod pravomoci Evropských společenství a jejich institucí.

9. Právní úprava • Rámec pro justiční spolupráci v soukromoprávních věcech představuje čl. 65 smlouvy ES (HLAVA IV VÍZOVÁ, AZYLOVÁ A PŘISTĚHOVALECKÁ POLITIKA A JINÉ POLITIKY TÝKAJÍCÍ SE VOLNÉHO POHYBU OSOB) Článek 65 (bývalý článek 73m) • Opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem přijímaná podle článku 67, pokud je to nutné k řádnému fungování vnitřního trhu, zahrnují mimo jiné: • a) zlepšení a zjednodušení: • — systému mezinárodního doručování soudních a mimosoudních písemností; • — spolupráce při opatřování důkazů; • — uznání a výkonu soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; • b) podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů; • c) odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení, popřípadě podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech. Článek 65 (bývalý článek 73m) „Článek 68 Smlouvy ES zakládá pravomoc Evropského soudního dvora pro rozhodnutí o předběžné otázce v této oblasti.“

10. Význam pro národní právo-obecně • Na základě justiční spolupráce ve věcech civilních vznikla již řada aktů – z nichž 8 se výrazně dotýká institutů civilního procesu. • Z hlediska obecné roviny se jedná o právní úpravu institutů mezinárodního práva soukromého – nepřímo si však vynucuje změnu nebo přijetí nové právní úpravy v národním právu (např. řízení dle § 200ua o.s.ř.).

11. Prameny • Nařízení • Nařízení Rady ES č. 44/2001/ES, o pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – nařízení, jehož obsah je v podstatě převzatá Bruselská úmluva I – nařízení Brusel I (oficiální překlad nesprávně zní nařízení o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech). • Nařízení Rady ES č. 2201/2003/ES, o pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem a o zrušení nařízení Rady ES č. 1347/2000 – nařízení Brusel IIbis. – převzalo návrh mezinárodní smlouvy označované jako Bruselská úmluva II) oficiální překlad opět nesprávně hovoří o příslušnosti). • Nařízení Rady ES č. 1393/2007/ES, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení 1348/2000.

12. Prameny • Nařízení Rady ES č. 1206/2001/ES, o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech. • Nařízení Rady ES č. 1346/2000/ES, o úpadkovém řízení. • Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 805/2004, o evropském exekučním titulu pro nesporné pohledávky. • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 , kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007 , kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích

13. Prameny Směrnice: • Směrnice č. 2003/8/ES, o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech. Rozhodnutí • Rozhodnutí Rady č. 2001/470/ES, o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Mezinárodní smlouvy • Bruselská úmluva I – platí mezi členskými státy před rozšířením v roce 2004 a Dánskem, které na justiční spolupráci v civilních věcech neparticipuje. Jiné akty • Např. Akční plán Komise a Rady z 10. 6. 2005 (implementace Haagského programu k posílení svobody, bezpečnosti a spravedlnosti) • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský platební rozkaz

14. Informační zdroje • www.europa.eu – Gateway to the European Union • http://ec.europa.eu/civiljustice/homepage/homepage_ec_cs.htm- Judicial network in civil and commercial matters • http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil/html/index_cs.htm- European judicial atlas in civil matters

15. Evropské právo civilního procesu Přehled a charakteristika jednotlivých aktů

16. Nařízení Brusel I-obecná charakteristika • Nahrazuje Bruselskou úmluvu o pravomoci soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních • Ve formě nařízení – akt sekundárního komunitárního práva – není třeba ratifikace ze strany nových členských států. • Otázky – mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních.

17. Nařízení Brusel I – základní principy • Nařízení určuje soudy členského státu, které budou jednat o konkrétní věci v občanskoprávních a obchodněprávních záležitostech. • Obsahuje právní úpravu příslušnosti – základní pravidlo, příslušnost alternativní, příslušnost ve vybraných věcech (pro určitou oblast právních vztahů), příslušnost založenou smlouvou a příslušnost výlučnou.

18. Nařízení Brusel I – základní principy • Základní pravidlo mezinárodní příslušnosti soudů dle nařízení Brusel I – zásada actor sequitur forum reí – příslušné jsou soudy členského státu, kde má domicil žalovaný. • Uznání a výkon rozhodnutí • Uznání – princip automatického uznání + důvody pro odepření uznání • Řízení o exequatur – prohlášení rozhodnutí za vykonatelné • Výkon rozhodnutí – řídí se národním právem členského státu

19. Nařízení Brusel I – dopady do práva civilního procesu • „Prohlášení vykonatelnosti“ • Lhůta pro odvolání - 1 měsíc • Okresní soudy nebo soudní exekutoři

20. Nařízení Brusel IIbis-obecná charakteristika • Návrh Bruselské úmluvy II, nařízení 1347/2000. • Upravuje příslušnost soudů a uznání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a rodičovské zodpovědnosti. • Věci manželské – rozvod, rozluka, neplatnost manželství (nespadá na registrované partnerství). • Rodičovská zodpovědnost – vymezeno pozitivním i negativním výčtem v nařízení.

21. Nařízení Brusel IIbis-základní principy • Manželské věci: • Nařízení zakládá příslušnost soudů na těchto kritériích: • Obvyklé bydliště • Státní příslušnost • Domicil (UK a Irsko) • Příslušnost ve věcech manželských je koncipována velmi široce. • Věci rodičovské zodpovědnosti: Obecné kritérium je obvyklé bydliště dítěte. Právní úprava komplikovaná (přestěhování se dítěte, únos dítěte, zbytková příslušnost atd.). Uznání a výkon – stejné principy jako dle Brusel I.

22. Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní charakteristika • Jednodušší pravidla pro výkon rozhodnutí – není řízení o exequatur. • Platí pro tzv. – nesporné nároky. • Jsou –li dány podmínky nařízení, soud vydá potvrzení o tom, že jeho rozhodnutí je evropským exekučním titulem a je přímo vykonatelné v jiném státu.

23. Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní principy • Nárok se považuje za nesporný, pokud a) dlužník s ním výslovně souhlasil tím, že jej uznal, nebo prostřednictvím smíru, který schválil soud nebo který byl uzavřen před soudem v průběhu řízení nebo b) dlužník proti němu v průběhu soudního řízení nevznesl nikdy žádné námitky v souladu s odpovídajícími procesními předpisy členského státu původu nebo c) dlužník se neúčastnil soudního jednání, ve kterém se o tomto nároku jednalo, ani nebyl na takovém soudním jednání zastoupen poté, co nejprve vznesl proti nároku v průběhu soudního řízení námitky, pokud takové jednání znamená podle práva členského státu původu konkludentní souhlas s nárokem nebo skutečnostmi, které tvrdí věřitel nebo d) dlužník jej výslovně uznal v úřední listině.

24. Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní principy • Řízení o potvrzení evropského exekučního titulu (§ 200ua o.s.ř.) • Na návrh oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství 34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul, rozhodne soud usnesením za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství. • K řízení o potvrzení evropského exekučního titulu je příslušný soud, který rozhodoval ve věci v době, kdy byly splněny podmínky vzniku nesporného nároku podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství . Byly-li tyto podmínky splněny v případě úřední listiny , je k řízení příslušný obecný soud oprávněného. • Účastníkem řízení je oprávněný. • Proti usnesení o potvrzení evropského exekučního titulu není odvolání přípustné.

25. Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-obecná charakteristika • Vychází ze snahy o zajištění práva být slyšen (komponent práva na spravedlivý proces). Negativní zkušenosti s doručováním pouze poštou. • Vztahuje se na soudní a mimosoudní písemnosti v občanských a obchodních věcech (mimosoudní písemnosti - dokument, který nepochází přímo ze soudního řízení, ale jehož doručení je požadováno k tomu, aby bylo zajištěno nastoupení účinků tohoto dokumentu ve sféře soukromého práva. Tato písemnost musí být vydána v rámci vymezené pravomoci příslušného subjektu (např. notářský zápis, rozhodčí nález apod.)

26. Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-základní principy • Nařízení reguluje dvě možnosti doručování: • Doručování s mezinárodní právní pomocí • Doručování bez mezinárodní právní pomoci

27. Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-základní principy • Doručování s mezinárodní právní pomocí: Schéma dle nařízení Přesně stanovené lhůty Podstata – Žadatel o doručení předá odesílajícímu subjektu, ten předá přijímajícímu subjektu, ten se postará od doručení a dá zprávu o jeho výsledku. V ČR – odesílající subjekty - okresní soudy, krajské soudy, vyšší soudy (rozumí se vrchní – opět špatný překlad), Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, soudní exekutoři, okresní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství, vyšší státní zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství. - podle nového bude zjednodušeno. Přijímající subjekty – okresní soudy.

28. Nařízení o spolupráci při dokazování – obecná charakteristika • Řízení s mezinárodním prvkem – potřeba provést důkaz v jiném členském státu. • Upravuje pravidla pro dokazování ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních – pouze v souvislosti se soudním řízením. • Jde o akt „skutečného civilního procesu“, upravuje i např. otázky provádění důkazu svědeckou výpovědí apod.

29. Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy • Nařízení přináší dvě možnosti pro členský stát, jako provést důkaz v jiném členském státu: • Provádění důkazy s využitím mezinárodní právní pomoci („přímé předávání mezi soudy“) • Přímé provedení důkazu dožadujícím soudem

30. Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy Provádění důkazy s využitím mezinárodní právní pomoci („přímé předávání mezi soudy“) • Princip spočívá v tom, že jeden soud požádá druhý soud v jiném členském státu, aby provedl důkaz, který potřebuje v soudním řízení (zahájeném nebo jehož zahájení je plánováno). • Žádost musí být vyřízena v souladu s národním právem dožádaného soudu – dožadující soud může požádat o provedení důkazu v souladu se zvláštní procedurou svého členského stát – to může být ale dožádaným soudem odmítnuto, pokud: to není v souladu s jeho právem nebo z důvodu závažných praktických obtíží.

31. Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy • Nařízení upravuje právo stran být přítomny. • Žádost musí být vyřízena do 90 dnů. • Nařízení upravuje i právo odepřít výpověď – musí být zachováno dle práva státu národního i dožadujícího. Přímé provedení důkazu dožadujícím soudem • Přímo zaměstnanec soudu v jiném členském státu – nelze využít donucovací prostředky.

32. Nařízení o úpadkovém řízení-obecná charakteristika • Mezinárodní úpadkové právo • Úpadkové právo je obecně založeno na principu univerzality – je postižen všechen majetek dlužníka – nařízení přináší řešení situace, kdy má dlužník majetek ve více státech

33. Nařízení o úpadkovém řízení-základní principy • Nařízení vychází z principu „ovládané (kontrolované) univerzality“ - jedno insolvenční řízení má charakter tzv. primárního insolvenčního řízení – tam, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka – postihuje všechen majetek dlužníka. • Vedle tohoto primárního mohou existovat i sekundární insolvenční řízení – v jiném členském státu, postihuje jen majetek dlužníka na území tohoto státu.

34. Nařízení o evropském platebním rozkazu – obecná charakteristika • Zavedení řízení o evropském platebním rozkazu - zjednodušení a urychlení soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížení náklady na ně. • Alternativní možnost k jinému řízení, kterého může žalobce využít. • Vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné v době, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu.

35. Nařízení o evropském platebním rozkazu – základní principy • Zavádí rozkazní řízení pro spory s mezinárodním prvkem. • Možnost využít za stanovených podmínek elektronického platebního rozkazu. • Lhůta pro podání odporu – 30 dnů. • V případě podání odporu – pokračuje jako klasické soudní řízení. • Účinné od 12.12.2008.

36. Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích – obecná charakteristika • S cílem urychlení sporů ohledně „nižších nároků“ a zejména s cílem snížení nákladů – možnost využití řízení o drobných nárocích (koncipováno jako alternativa). • Účinné od 1.1.2009.

37. Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích – základní principy • Občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu, jestliže hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 2000 EUR. • Formulářové řízení – zpravidla bez jednání. • Odvolání neodkládá vykonatelnost napadeného rozhodnutí.