KYSELINY

1. Jsou to látky, které se ve vodě štěpí na kationty H+ a anionty (radikály) kyseliny (např. Cl-, NO3-, SO42-). KYSELINY 1) BEZKYSLÍKATÉ KYSELINY: (koncovka -vodíková) Vznikají rozpuštěním některých binárních sloučenin s vodíkem ve vodě.

2. SOLI BEZKYSLÍKATÝCH KYSELIN – koncovka ID kyselina vzorec kys. název soli fluorovodíková HF fluorid chlorovodíková HCl chlorid bromovodíková HBr bromid jodovodíková HI jodid sirovodíková H2S sulfid kyanovodíková HCN kyanid Sůl z kyseliny vznikne tak, že se odštěpí kationty vodíku a nahradí se jiným kationtem

3. Příklady k napsání vzorců: Fluorid zinečnatý (fluor – F, zinek - Zn) ZnF2 Chlorid fosforečný (chlor – Cl, fosfor - P) PCl5 Sulfid cíničitý (síra – S, cín - Sn) SnS2 Kyanid draselný (draslík – K) KCN Příklady k pojmenování: CaCl2 (Ca – vápník, Cl – chlor) Chlorid vápenatý Pbl2 (Pb – olovo, I - jód) Jodid olovnatý NaCN (Na – sodík) Kyanid sodný Fe2S3 (Fe – železo, S – síra) Sulfid železitý

4. VZNIKAJÍ reakcí: a) oxidů nekovů a polokovů s vodou Př.: SO2 + H2O = H2SO3 nebo 2) KYSLÍKATÉ KYSELINY (OXOKYSELINY) b) oxidů kovů s vyšším oxidačním číslem (V a víc) s H2O Př.: Mn2O7 + H2O = 2 HMnO4 Mají obecný VZOREC : HmZxOy kde vodík má ox.číslo +I, kyslík má –II. Z je kyselinotvorný prvek a může mít ox.číslo I až VIII

5. a) z chemické rovnice pro vznik kyseliny, tj.: příslušný oxid + H2O = kyselina b) analogií se známou kyselinou c) pomocí rovnice pro oxid.číslo VZOREC lze utvořit 3 způsoby: Příklady k napsání vzorců: Kyselina dusitá (dusík - N) HNO2 Kyselina dusičná (dusík - N) HNO3 Kyselina siřičitá (síra – S) H2SO3 Kyselina chromová (chrom - Cr) H2CrO4

6. OXOKYSELINY s 1 ATOMEMprvkuZ

7. a) pomocí rovnice pro oxid.číslo b) analogií se známou kyselinou se stejnými stech. koeficienty NÁZEV lze získat 2 způsoby: Příklady k napsání názvů: HClO3 (Cl - chlor) Kyselina chlorečná H2CO3 (C - uhlík) Kyselina uhličitá HPO3 (P - fosfor) Kyselina fosforečná H3PO4 (P - fosfor) ?

8. Má – li kyselina více vodíkových atomů než 2 MUSÍ BÝT V NÁZVU UVEDEN JEJICH POČET Někdy OXID reaguje s VÍCE MOLEKULAMI H2O, Př. P2O5 + H2O = 2 HPO3 kys. hydrogenfosforečná P2O5 + 3 H2O = 2 H3PO4 kys. trihydrogenfosforečná Pozn.: Vodík je HYDROGENIUM a číslovky: mono (nepoužívá se), di, tri, tetra, penta.... Př.: Pojmenuj H5IO6 vzorec H5IO6 je kyselina pentahydrogen jodistá

9. OXOKYSELINY s VÍCE ATOMYprvkuZ, v názvu kyseliny pak musí být uveden i počet atomů Z. Příklady k napsání vzorců: Kyselina disírová (síra - S) H2S2O7 Kyselina disiřičitá (síra – S) H2S2O5 Příklady k napsání názvů: H2Cr2O7 (Cr - chrom) Kyselina dichromová

10. Vznikají náhradou vodíku v kyselině kovem či amonnou skupinou (např. neutralizací). SOLI KYSLÍKATÝCH KYSELIN koncovka -AN Neutralizace – reakce mezi kyselinou a zásadou za vzniku soli a vody: Př.: H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O , kde CaSO4 je sůl - síran sodný a (SO4)-II je zbytek kys. (radikál) Radikál vystupuje v reakcích pohromadě, proto jeho název tvoří 1 slovo. Názvosloví solí se pak tvoří jako názvosloví binárních sloučenin (podst.jm. – naučit se + příd.jm. - umíme)

11. Příklady k napsání vzorců: Dusičnan draselný Uhličitan hlinitý Síran vápenatý Manganistan draselný Soli kyslíkatých kyselin Příklady k napsání názvů: K2SO3 Fe2(SO4)3 NH4PO3 (NH4)3PO4

12. HYDROGENSOLI VZNIK: všechny atomy H v kyselině nejsou nahraženy. V NÁZVU hydrogensoli je uvedený počet nenahražených H. Pozn.: názvosloví tvoříme jako u solí. Př. Utvoř název ke vzorci Ca(HSO4)2 Výsledek: Ca(HSO4)2 je hydrogensíran vápenatý.

13. Př.: Utvoř vzorec k názvu hydrogenuhličitan železitý. Hydrogenuhličitan železitý má vzorec Fe(HCO3)3 Př.: Utvoř vzorec k názvu hydrogenfosforečnan vápenatý. Pozn.: Jako zákl.kyselinu nelze použít HPO3, 1 atom H je nutno nechat v soli a aspoň 1 atom H použít k náhra- dě za Ca. HPO3 má ale celkem jen 1 atom H. Kyselinu s větším počtem vodíkových atomů získáme přičtením molekuly vody: HPO3 + H2O = H3PO4 Hydrogenfosforečnan vápenatý má vzorec CaHPO4.

14. Sami: vytvořte vzorec: dihydrogenfosforečnan draselný (KH2PO4)