Australská zahraniční politika

1. Australská zahraniční politika 1989 - 2006

2. Specifické postavení Austrálie v regionu • Geograficky ani historicky není součástí východní Asie, avšak s Asií sousedí a její bezpečnost a v menší míře i ekonomický rozvoj jsou ve 20. a 21. století do značné míry spjaty s vývojem v tomto regionu. • Se státy jihovýchodní a východní Asie pojí ovšem Austrálii celá řada vzájemných vazeb (politických, ekonomických, kulturních). • Do dění v regionu je Austrálie vtahována také prostřednictvím své vojenské aliance s USA (ANZUS). • Austrálie je přitom velmocí střední velikosti (medium power).

3. Tradice australské zahraniční politiky • Už od druhé světové války je australská zahraniční politika internacionalistická („obrácená ven“) – v politické, ekonomické i vojenské dimenzi. • Tradice pragmatické politiky sledování národních zájmů, jejímž základem byla úzká spolupráce země se silnější velmocí poskytující Austrálii bezpečnostní garance • Současně ale Austrálie dlouhodobě usiluje o nastolení a zachování konstruktivních vztahů se zeměmi jihovýchodní a východní Asie a Pacifiku.

4. Ideový spor o další charakter australské zahraniční politiky v 90. letech a na počátku nového tisíciletí • Střet mezi tradičním realistickým přístupem k zahraniční politice a novým konstruktivisticko/idealistickým přístupem. • Snaha labouristických vlád a části australských elit v 1. polovině 90. let (re)konstruovat australskou národní identitu – Austrálie je chápána jako země „Asie a Pacifiku“. • Zdůrazňování příslušnosti Austrálie k asijským zemím a z toho vyplývajících důsledků pro australskou zahraniční politiku. • Od 2. poloviny 90. let návrat k tradiční politice sledování a prosazování národních zájmů (In the National Interest, 1997).

5. Australská obchodní politika • Austrálie je 15. největší ekonomikou světa. • Historicky silně proexportní ekonomika (klíčový byl vývoz nerostných surovin – rud, minerálů), která se však v uplynulých letech musela vyrovnávat s existencí obchodního deficitu. • Nejvýznamnější položku v asijském exportním portfoliu tvoří průmyslové suroviny (33% veškerého exportu), jejich hlavním odběratelem jsou hospodářsky rozvinuté a rozvíjející se ekonomiky států východní a jihovýchodní Asie (Japonsko, Čína, Jižní Korea), dále průmyslové výrobky (21%), služby (21%) a zemědělské výrobky (14%). • Hlavními obchodními partnery Austrálie jsou Japonsko (1.), Čína (2.) a USA (3.), dále Jižní Korea, Nový Zéland, Taiwan a země ASEAN. • Od vstupu VB do ES došlo k významnému poklesu obchodu se zeměmi EU. • Novým trendem australské obchodní politiky se stalo uzavírání dohod o volném obchodu (v roce 2004 dohoda o volném obchodu s USA, v roce 2000 se Singapurem, v roce 2003 dohoda s Thajskem). V současnosti probíhají jednání o uzavření dohod o volném obchodu s Čínou, Novým Zélandem a Chile.

6. Bezpečnostní dimenze australské zahraniční politiky • Základním pilířem australské bezpečnostní politiky je ANZUS (z hlediska Austrálie trojstranná vojenská aliance s USA a Novým Zélandem v oblasti Pacifiku, 1951). • Na základě této smlouvy probíhá vojenská spolupráce s oběma zeměmi (výměna zpravodajských informací, konzultace, vojenská cvičení, spolupráce při vývoji nových zbraňových systémů). • Dalším pilířem australské bezpečnostní politiky je tzv. pětistranné obranné uspořádání (Five Defense Arrangement, 1971). Je to soubor bilaterálních smluv mezi Austrálií, VB, Novým Zélandem Singapurem a Malajsií, v niž se státy zavázali ke konzultacím a spolupráci v případě vnější agrese nebo hrozbě útoku vůči Malajsii či Singapuru. • Austrálie velmi intenzivně vnímá nestabilitu a hrozby podél svých severních hranic a k zajištění stability neváhá nasadit ani ozbrojené síly. • Austrálie přitom ukázala, že je schopná vytvořit a vést vojenské koalice a řešit bezpečnostní krize omezeného rozsahu v regionu. • Austrálie sehrála klíčovou roli při řešení krize na Východním Timoru. Její tlak přiměl Indonésii souhlasit s vysláním mnohonárodnostních sil pod australským velením k zastavení násilí (UNAMET). • Po 11. září 2001 Austrálie pokračovala v tradici své vojenské spolupráce s USA. Svou pomoc Spojeným státům při operaci proti Talibanu v Afghánistánu Austrálie odůvodnila odvoláním se na závazky vyplývající z ANZUS. O dva roky později se silný australský vojenský kontingent (2000 mužů) účastnil po boku USA a dalších spojenců války proti Iráku. • Zapojení Austrálie do vývoje amerického projektu národní protiraketové obrany se stalo dalším důkazem posilování americko-australské vojenské spolupráce.

7. Australská snaha o stabilizaci bezpečnostní situace v jejím bezprostředním okolí • Australská role při operaci OSN ve Východním Timoru představovala jen jeden z řady případů aktivní australské bezpečnostní politiky zaměřené na stabilizaci bezpečnostní situace podél australských hranic. • V 90. letech Austrálie realizuje mírové mise v Papui Nové Guineji (1994, 1997) (ostrov Bougainville) a do této země také směřuje až třetina každoroční australské zahraniční pomoci. • V roce 2000 Austrálie společně s Novým Zélandem vojensky zasáhla při evakuaci cizinců na Šalamounových ostrovech. • K opětovnému zásahu na Šalomounových ostrovech došlo v roce 2003 a v roce 2006 Austrálie opět vyslala silný vojenské jednotky na Východní Timor (2000 mužů). • Austrálie se v 90. letech také aktivně účastní nejrůznějších mírových operací na jiných kontinentech – Kambodža (1992-1993), Somálsko (1993), Rwanda (1994-1995).

8. Zahraniční politika Howardových vlád ve vztahu k východní Asii • Od nástupu Johna Howarda do funkce australského premiéra (1996) je australská zahraniční politika vůči státům východní Asie charakterizována pragmatismem. • Austrálie má silný zájem na udržení stability a míru v tomto regionu, neboť by se jinak mohla vzhledem ke své alianci s USA rovněž stát účastníkem případného konfliktu. Země východní Asie pro Austrálii navíc představují hlavní exportní trhy. • Snaha udržovat co možná nejlepší vztahy s Čínou a Japonskem současně. Japonsko je hlavním australským partnerem ve východní Asii a vzájemné vztahy obou zemí se ještě zlepšily poté, co se Koizumi stal japonským premiérem. • Pokud jde o Čínu, Austrálie ji až donedávna oceňovala především jako stále významnějšího ekonomického partnera, jehož obrovský trh nabízí obrovské možnosti pro australský export. V posledních letech sílí uvědomění si toho, že vzestup Číny může v budoucnosti přinést významné problémy a že čínské a australské národní zájmy nemusí být vždy kompatibilní. • Austrálie se tak v současnosti snaží o vyváženější přístup, kdy posiluje hospodářské a vojenské vazby se svými ostatními partnery a spojenci (USA, Japonsko, Singapur, Thajsko, aj.), ale současně nadále zaujímá vstřícný postoj vůči Číně (např. ocenění čínské role při jednáních o severokorejském jaderném programu). • Pragmatismus je typický i pro australskou zahraniční politiku vůči dalším zemím regionu. Howardova vláda navázala diplomatické vztahy s KLDR, naopak ve vztahu k Taiwanu zaujala po roce 1996 zdrženlivý postoj vůči Taiwanu (navzdory přáním USA dokonce proti vstupu Taiwanu do Světové zdravotnické organizace v roce 2004).