1 / 31

Rovnice roviny

Rovnice roviny. Normálový tvar rovnice roviny

whitby
Download Presentation

Rovnice roviny

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Rovnice roviny Normálový tvar rovnice roviny Nechť je dána rovinaαprocházející bodem M = [xM, yM, zM] rovnoběžně se dvěma lineárně nezávislými (nejsou navzájem rovnoběžné a jsou oba nenulové) vektory u, v. Pak nenulový vektor n kolmý k rovině αje určen vektorovým součinem vektorů u, v, tj. n = u  v. Vektor n nazýváme normálovým vektorem rovinyα. Je-li bod X libovolný bod roviny α, pak platí, že vektory n a MX jsou na sebe kolmé, tj. platí MX · n = 0, Uvedená rovnice je normálovým tvarem rovnice roviny .

  2. Obecná rovnice roviny Dosadíme-li do normálového tvaru rovnice roviny souřadnice bodů M = [xM, yM, zM] , X = [x, y, z] a souřadnice normálového vektoru n = (a, b, c), pak dostáváme MX · n = 0, (X – M) · n = 0, (x - xM, y - yM, z - zM) · (a, b, c) = 0, ax + by + cz – (axM + byM + czM) = 0. Označíme-li d = – (axM + byM + czM), získáváme obvyklý tvar obecné rovnice roviny, tj. ax + by + cz + d = 0. Nezapomeňme připomenout, že musí platit (a, b, c) ≠ (0, 0, 0).

  3. Úsekový tvar rovnice roviny Je-li d ≠ 0, tj. neprochází-li rovina počátkem soustavy souřadnic, pak ji lze určit pomocí úseků, které vytíná na souřadnicových osách (této skutečnosti jsme použili při konstrukci stop roviny v Mongeově promítání). Úsekový tvar rovnice roviny odvodíme z obecného tvaru rovnice roviny. Dle stanoveného předpokladu je d ≠ 0, proto můžeme obecný tvar rovnice roviny vydělit číslem d. Potom píšeme ax + by + cz + d = 0, Je-li dále a · b · c ≠ 0, můžeme psát Poté následným dosazením dostáváme rovnici roviny v úsekovém tvaru v níž čísla A, B, C určují úseky, v nichž rovina protíná souřadnicové osy.

  4. Je-li některé číslo z trojice a, b, c rovno nule, pak je rovina rovnoběžná s příslušnou souřadnicovou osou. Např. je-li b = 0 a současně a · c ≠ 0, je daná rovina rovnoběžná s osou y a její úsekový tvar rovnice je Vektorová rovnice roviny Nechť je dána rovina, která prochází bodem M = [xM, yM, zM] a která je rovnoběžná se dvěma lineárně nezávislými vektory u = (u1, u2, u3) a v = (v1, v2, v3). Pak libovolný bod X = [x, y, z] roviny vytvoří s bodem M vektor MX, který je lineární kombinací vektorů u, v. Můžeme tedy psát, že MX = X – M = t  u + s  v, kdet, s jsou reálná čísla. Uvedená rovnice je vektorovou rovnicí roviny.

  5. Parametrické rovnice roviny Vyjádříme-li z vektorové rovnice roviny bod X, pak platí, že X = M + t u + s v, t, s R. Dosazením souřadnic vektorů u, v a také souřadnic bodu M dostáváme, že pro souřadnice libovolného bodu X roviny platí x = xM+ t u1 + s v1, t, s R. y = yM+ t u2 + s v2 z = zM+ t u3 + s v3 Poznámka: Vyloučením reálných parametrů t, s z parametrického vyjádření roviny dostaneme obecný tvar rovnice roviny. Příklad 2.18: Rovina  je dána třemi nekolineárními bodyA = [2, 1, 2], B = [3, 2, 1] a C = [-5, 1, -3]. Zapište normálový, obecný, úsekový, vektorový a parametrický tvar její rovnice. AB = B – A = (3 – 2, 2 – 1, 1 – 2) = (1, 1, – 1) AC = C – A = (– 5 – 2, 1 – 1, – 3 – 2) = (– 7, 0, – 5)

  6. Rovnice přímky Vektorová rovnice přímky Uvažujme přímku p procházející bodem A = [xA, yA, zA] rovnoběžně s nenulovým vektorem a = (a1, a2, a3). Vektor a nazýváme směrovým vektorem přímky p. Libovolný bod X= [x, y, z] ležící na přímce p určí společně s bodem A vektor AX, který musí být násobkem vektoru a. Proto můžeme psát AX = t ·a, kde t je reálné číslo, tzv. parametr bodu X. Parametrické vyjádření přímky Přepíšeme-li vektorovou rovnici přímky pomocí bodů A, X, dostáváme X - A = t ·a, t R, X = A + t ·a,t R. Dosazením souřadnicbodů A, X a vektorua do uvedené rovnice dostaneme trojici tzv. parametrických rovnic přímky x = xA + t · a1, t R y = yA + t · a2 z = zA + t · a3.

  7. Poznámka: Různé body přímky p jsou od sebe odlišeny jinou hodnotou parametru t R. Poznámka: Směrový vektor přímky p není určen jednoznačně. Je-li vektorasměrovým vektorem přímky, pak je jím i vektor s = k·a, kde k ≠ 0 a k R. Kanonický tvar rovnice přímky Jsou-li všechny tři souřadnice směrového vektoru přímky nenulová čísla, můžeme z trojice parametrických rovnic přímky vyjádřit parametr t  R, čímž získáme kanonický tvar rovnice přímky Poznámka: Tento systém rovnic je ekvivalentní parametrickým rovnicím přímky.

  8. Přímka jako průsečnice rovin Přímka p může být také určena jako průsečnice dvou rovin , . Potom její rovnice je určena soustavou obecných rovnic rovin , , tj. : a x + b y + c z + d = 0,  : a x + b y + cz + d = 0. Uvedená soustava dvou rovnic pro tři neznámé má nekonečně mnoho řešení (ale jen v případě, že roviny nejsou rovnoběžné). Řešení soustavy rovnic závisí na jednom parametru. Odtud pak dostáváme parametrické vyjádření přímky. Poznámka: Směrový vektor a přímky p je kolmý na normálové vektory rovin , , proto může být určen jako jejich vektorový součin a = n  n = = n1  n2.

  9. Příklad 2.19: Přímka p je dána svými dvěma body A = [1, -2, -1] a B = [4, -3, 2]. Napište vektorový, parametrický a kanonický tvar její rovnice.

  10. Polohové úlohy Vzájemná poloha dvou přímek Nechť jsou ve trojrozměrném euklidovském prostoru E3 dány dvě přímkyp, q. Každou z přímek p, q určíme bodem a směrovým vektorem. Potom rovnice daných přímek jsou tvaru p: X = P + t u, t R, q: Y = Q +r v, r  R. Vzájemnou polohu přímek p, q lze posoudit na základě vlastností vektorůu, va PQ. Klasifikace vzájemné polohy přímek p, q je přehledně zapsána v následujícím schématu.

  11. Vzájemná poloha dvou rovin Nechť jsou ve trojrozměrném euklidovském prostoru E3 dány dvě roviny , . Každou z rovin ,  určíme bodem a normálovým vektorem. Potom rovnice daných rovin v normálovém tvaru jsou  : AX·n= 0,  : BY·n = 0. Vzájemnou polohu rovin ,  lze posoudit na základě vlastností vektorůn, n a AB, kde AB = B – A, přitombod A je bod určující rovinu  a bod B je bod určující rovinu . Klasifikace vzájemné polohy dvou rovin ,  je přehledně zapsána v následujícím schématu.

  12. Vzájemná poloha přímky a roviny Nechť je ve trojrozměrném euklidovském prostoru E3 přímka p dána vektorovou rovnicí p: X = A + t u, tR, a rovina  normálovým tvarem rovnice roviny, tj.  : BX·n= 0. O vzájemné poloze přímky p a roviny lze rozhodnout na základě skalárního součinu u ·n směrového vektoru u přímkyp a normálového vektoru n roviny  a případně i vektoru AB „příčky“ AB. Klasifikace vzájemné polohy přímky a roviny je uvedena v následujícím diagramu.

  13. Příklad 2.20: Určete obecnou rovnici roviny , která je kolmá k přímce p: x = - 3 + 2t, t R, a y = 5 – 4t z = 5 – t prochází bodem A = [-2, -7, -13]. Příklad 2.21: Určete souřadnice průsečíku přímky p: x = 3 – t , t R, s rovinou y = 4t z = -1 + 5t : 5x + y –z + 8 = 0.

  14. Metrické úlohy Vzdálenost dvou bodů A, B Vzdálenost dvou bodů A, B v trojrozměrném euklidovském prostoru E3 je určena velikostí vektoru AB, tj. platí pro ni vzorec kde A[xA, yA, zA] a B[xB, yB, zB]. Vzdálenost bodu A od přímky q Vzdálenost bodu od přímky je možné vypočítat dvěma různými způsoby: a) Bodem A proložíme rovinuρkolmou na přímku q a určíme průsečík M přímky q s rovinou ρ(analogickým způsobem jsme v Mongeově promítání řešili základní úlohu „najít vzdálenost bodu od přímky“). Pro hledanou vzdálenost bodu A od přímky q pak platí d (A, q) = |AM|.

  15. b) Vzdálenost bodu A od přímky q lze vypočítat také pomocí vektorového počtu, resp. pomocí geometrických vlastností vektorového součinu. Předpokládejme, že přímka q je určena bodem B a směrovým vektorem u. BodyA, B určí vektor AB. Vektory AB a u jsou nekolineární a tedy určují rovnoběžník ABCD. Plocha rovnoběžníku ABCD o stranáchAB a u je Odtud pro vzdálenost bodu A od přímky q dostáváme vztah Vzdálenost bodu A od roviny  Konstruktivní postup řešení úlohy (viz řešení úlohy v Mongeově promítání) vede k určení paty Q kolmice k vedené z bodu A k rovině . Analogickým způsobem budeme postupovat i při výpočtu vzdálenosti bodu A od roviny .

  16. Tj. bodemA[xA, yA, zA] vedeme kolmici k k rovině . Směrovým vektorem u kolmice k je normálový vektor n roviny , tedy u = n. Pak parametrické rovnice kolmice k jsou tvaru x = xA + t a y = yA + t b z = zA + t c, kde t R a kde a, b, c jsou souřadnice normálového vektoru n roviny . Určíme průsečík Q[xQ, yQ, zQ] kolmice k s rovinou  dosazením z parametrického vyjádření přímky do obecné rovnice roviny, tj. Bodu Q odpovídá parametr t0 a tak jej vyjádříme z uvedené rovnice a dostáváme pro něj vztah

  17. Vzdálenost bodu A od roviny  je určena vzdáleností bodů A, Q. Proto určíme souřadnice vektoru AQ, tj. odtud

  18. Vzdálenost dvou rovnoběžných přímek p a q Vzdálenost dvou rovnoběžných přímek p a q můžeme určit jako vzdálenost zvoleného bodu na jedné z daných přímek od druhé přímky. Tj. úlohu můžeme převést na vypočtení vzdálenosti bodu od přímky a odtud platí, že d (p, q) = d (A, q). Vzdálenost přímky p od rovnoběžné roviny Vzdálenost přímky p od rovnoběžné roviny  se rovná vzdálenosti zvoleného bodu přímky p od dané roviny.Tj. úlohu můžeme převést na vypočtení vzdálenosti bodu od roviny a odtud platí, že d (p, ) = d (A, ).

  19. Vzdálenost dvou rovnoběžných rovin ,  Vzdálenost dvou rovnoběžných rovin ,  se rovná vzdálenosti zvoleného bodu v jedné rovině od druhé roviny. Tj. úlohu můžeme převést na vypočtení vzdálenosti bodu od roviny a odtud platí, že d (,  ) = d (A, ). Jsou-li obě roviny ,  dány obecnými rovnicemi, upravíme je tak, aby obě měly stejný normálový vektor, tedy Zvolíme-li v rovině  bod Q[x0, y0, z0], musí pro jeho souřadnice platit Použitím vzorce pro vzdálenost bodu Q od roviny  dostaneme

  20. Příklad 2.22: Určete vzdálenost bodu A = [1, 0, 0]od přímky p: x = 2 – t , t R. y = t z = 0 1. způsob: A = [1, 0, 0] B = [2, 0, 0] AB = B – A = (1, 0, 0) u = (-1, 1, 0)

  21. 2. způsob: a) Daným bodem A = [1, 0, 0] proložíme rovinu αkolmou k přímce p: b) Vypočteme souřadnice průsečíku P přímky p s rovinou α: c) Vypočteme velikost úsečky AP:

  22. Příklad 2.23: Určete vzdálenost bodu M = [3, -1, 3]od roviny : 3x – 4z + 5 = 0.

  23. Odchylky přímek a rovin Odchylka dvou přímek Velikost úhlu φ, který svírají směrové vektory u, v přímek p, q, určíme z definice skalárního součinu. Volíme-lipro přímky 0° ≤ φ ≤ 90 °, resp. 0 ≤ φ ≤ /2, musíme se omezit na absolutní hodnotu skalárního součinu, tj. Odchylka dvou rovin Odchylkaφdvou rovin ,  je určena odchylkou jejich normál. Platí tedy

  24. Odchylka přímky a roviny Odchylka φpřímky p od roviny  je úhel, který svírá přímka p a její pravoúhlý průmět p0 do roviny . Odchylka přímky od roviny je dána vzorcem kde nαje normálový vektor roviny , u je směrový vektor přímky p a  je úhel, který svírá normálový vektor nαroviny  a směrový vektor u přímky p. Přitom platí, že

  25. Příklad 2.24: Určete odchylku dvou rovin : 2x – y + z - 1 = 0 a : x + y + 2z + 3 = 0 .

  26.  Daniela Bímová Obrázky v programu Cabri 3D byly sestrojeny za podpory projektu FRVŠ 400/2012

More Related