Derivace

1. Derivace Italská lexikologie – 3 Jan Radimský Filozofická fakulta JU, České Budějovice

2. Literatura k tématu Scalise S., Bisetto A., La struttura delle parole. Bologna, Mulino, 2008, s. 81-116. Štichauer P., Tvoření slov v současné italštině. Praha, Karolinum, 2007, s. 15-70. Hamplová, S., Mluvnice italštiny, Praha, Leda, 2004, s. 371-387. Dardano M., Trifone P., La nuova grammatica della lingua italiana. Bologna, Zanichelli, 1997, p. 521-544.

3. Pojem derivace (odvozování) Kombinace: báze (volná / samostatná forma) + afix (vázaná / nesamostatná forma) • afix = prefix (předpona) n. sufix (přípona) Příklady (Scalise-Bisetto, 2008:82): • čím se liší prefixace a sufixace?

4. Hlavní znaky • Bází je slovo jednoduché nebo již konstruované (cauto > incauto; accettabile > accettabilità, kde máme dvě fáze: accettare > accettabile > accettabilità) • Mezi bází a odvozeninou musí existovat pravidelný vztah formální i sémantický. Např. amare > amabile nelze ze synchronního hlediska považovat za derivaci, není pravidelný sémantický vztah – tzv. „kompozicionální význam“. • Pro určení etymologie je lépe konzultovat slovník – nelze s jistotou odhadnout. Viz amabile a amabilmente ve slovníku GRADIT: • amabilmente - 1a metà XIV sec.; der. di amabile con –mente • amabile - ca. 1274; dal lat. amabile(m), v. anche amare • Prefixace zachovává slovnědruhovou kategorii báze, sufixace ji často mění (ne tak alterační sufixace: casa > casetta). • Dva možné pohledy na derivační morfologii: • strukturalismus: snaží se především popsat existující slova, identifikovat v nich báze, afixy a pravidla (Aronoff: word-analysis, cf. Štichauer, 2007:12) • generativní morfologie: snaží se formulovat taková pravidla, podle nichž lze z bází a afixů generovat (vytvářet) korektní deriváty (tj. „správné“ odvozeniny) – přesněji všechny korektní deriváty a žádné deriváty nekorektní. (Aronoff: word-formation)

5. Optika „word-formation“ vyžaduje jemnou terminologii: slova doložená – možná – nemožná • Slova možná – doložená • odpovídají slovotvornému pravidlu • lze je dohledat v textech (reálně se používají) • Slova možná – nedoložená • odpovídají slovotvornému pravidlu • nelze je dohledat v textech (reálně se nepoužívají, ale jsou pro mluvčí interpretovatelné) • tzv. „potenciální slova“ • Slova nemožná – nedoložená • neodpovídají slovotvornému pravidlu – nelze je utvořit a/nebo jim přisoudit význam • nelze je dohledat v textech • Slova nemožná – doložená • Ojedinělé výjimky zajímavě z teoretického hlediska

6. Slova doložená – možná – nemožná:příklady se sufixem -bile Sufix –bile tvoří jména od tranzitivních sloves (Vtrans.>N) • Slova možná – doložená • controllare (qc.) > (qc. è)controllabile • identificare > identificabile • Slova možná – nedoložená • amazzare > oamazzabile (např. v kontextu PC her) • incontrare > oincontrabile • Slova nemožná – nedoložená • *arrivabile, *entrabile – nelze přisoudit význam (čes.?vstoupitelný) – jsou od intranzitivního slovesa • casa > *casabile – od substantiva • Slova nemožná – doložená • tascabile (kapesní), papabile (zvolitelný papežem) – existují, třebaže jsou od jmenných bází (tasca, papa, nikoli *tascare, *papare).

7. Závěry: Při výzkumu je třeba odlišovat a konfrontovat: • Zdroje doložených tvarů (slovníky, textové korpusy) • Zdroje možných tvarů (kompetence rodilého mluvčího, rozsáhlé textové korpusy s neformální komunikací – např. Internet v širokém smyslu) • Výstupy teoretických slovotvorných pravidel

8. Slovotvorná pravidla a restrikce • Nelze kombinovat jakoukoli bázi s libovolným afixem (casa + -tore > casatore) • Afix si vybírá jen určité typy bází: • -mente adjektiva: liberamente • -aggio slovesa: riciclaggio • Platí zde řada dalších restrikcí: • např. sufix –bile se aplikuje pouze na tranzitivní slovesa

9. Typy restrikcí • Fonologické: nesmí vzniknout nepřípustná kombinace hlásek • negační prefix s- nelze kombinovat: *scivile, sgiusto, ssensibile • existují alternativní prefixy: incivile, ingiusto, insensibile • Morfologické: pravidlo se aplikuje jen na některou morfologickou třídu • nominalizační sufixy –mento a –zione: pro slovesa 2. a 3. třídy je přípustné pouze –mento (arricchimento vs. *arricchizione) • Syntaktické restrikce: lexikální kategorie báze, argumentová a tematická (intenční) struktura sloves • hypotéza jednotné báze (Aronoff): vstupní kategorií je vždy jeden jediný slovní druh (pro it. příliš neplatí) • slovesa: sufix –tore vyžaduje tzv. „externí argument“ (hloubkový subjekt) – proto se aplikuje pouze na slovesa tranzitivní (pulitore) a intranzitivní (lavoratore), nikoli inakuzativní (*arrivatore, entratore).

10. Sémantické restrikce • Specifický typ – nelze je modelovat s použitím klasické lingvistické terminologie • Všechny ostatní pravidla jsou zachována, a přesto nelze přisoudit konstruovanému slovu význam. Proč? • exministro, exmarito vs. *ex-uomo, ex-macchina • rifare il compito vs. *rimangiare la mela(R. Lieberová: děj reversibilní x permanentní) • Blokace – typ sémantické restrikce, kdy derivát nemůže vzniknout (je blokován), protože už slovo s daným významem existuje (princip ekonomie) • gloria – glorioso – *gloriosità (= gloria) • corretto – scorretto – oincorretto

11. Význam prediktabilní vs. lexikální: Slovo orientatore • Prediktabilní: • někdo / něco, kdo něco / někoho orientuje (otáčí) žádaným směrem. • Lexikalizovaný: • výchovný poradce (ve škole)

12. Produktivita, disponibilita, rentabilita • Derivační (a obecně slovotvorná) pravidla se v čase mění • Disponibilita = binární jev, pravidlo je / není k dispozici. • Např. tvoření adverbií: -mente je dnes disponibilní, ale -oni nikoli (ginocchioni – vkleče) • Rentabilita = skalární jev: kolik nových slov daným pravidlem v daném období skutečně vzniklo (bylo doloženo).

13. Použití slovníku • Ze slovníku lze čerpat informace o etymologii – původ slova, často včetně datace prvního doloženého výskytu. GRADIT: • bocconi /bok'koni/ avv. CO [sec. XIV; der. di bocca con –oni] in posizione prona: dormire, stare b. • Lze čerpat také informace o afixech • –oni /'oni/ suff. [prob. pl. intensivo di 1–one] è presente in avverbi derivati da sostantivi, verbi o aggettivi che per lo più indicano una postura del corpo umano, una particolare andatura: barcolloni, bocconi, carponi, ciondoloni, ginocchioni, penzoloni, quattoni, tentoni; alcuni sono usati prevalentemente in locuzioni avverbiali: a tentoni, o in forma ripetuta: gatton gattoni; in alcuni casi si alterna con 1–one rispetto ai cui derivati forma varianti: barcolloni / barcollone.